(1) Za invalidní důchod podle zákona se považuji též
pokud jejich poživateli nenáleží též starobní nebo invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění. Invalidní důchod podle písm. b) a c) se pracujícímu důchodci zvýší podle § 15 zákona nebo nově vyměří podle § 18 zákona teprve tehdy, bude-li poživatel zaměstnán aspoň dva roky po 31. prosinci 1956. Získal-li však poživatel základní podmínku nároku na invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců do 31. prosince 1956 nebo získá-li dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod podle zákona, nevyžaduje se, aby byl zaměstnán dva roky po 31. prosinci 1956; zvýšení důchodu podle § 15 zákona však náleží jen za dobu, po kterou náležel důchod (zaopatřovací požitky) před 1. lednem 1957 pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %.

a) důchod přiznaný podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření poživateli, který byl přeložen do výslužby pro invaliditu nebo před dosažením věku 60 let bez zřetele na zdravotní stav a který nedosáhl uvedeného věku ke dni 31. prosince 1956, nebo sice dosáhl tohoto věku, ale před jeho dosažením bylo zjištěno, že je invalidní,

b) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň 65 %,

c) invalidní zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. přiznané pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku nebo podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb.,

(2) Invalidní důchody podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění se při souběhu slučují v jediný invalidní důchod; to platí též pro důchody a zaopatřovací požitky uvedené v odstavci 1.

(3) S invalidním důchodem se při souběhu slučuji v jediný invalidní důchod

a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

b) invalidní zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb., jakož i přídavek za zranění poskytovaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby, před první světovou válkou.

(4) Invalidní důchod zvýšený podle § 86 zákona č. 99/1948 Sb., jakož i úhrn takového důchodu a zaopatřovacích požitků, které se s ním slučují, se považuje za invalidní důchod při pracovním úrazu (§ 16 zákona); bude-li snížen podle § 82 odst. 4 zákona, posuzuje se jako částečný invalidní důchod při pracovním úrazu.

(5) Invalidní důchod ve výši dosavadních zaopatřovacích požitků přiznaných mladistvému invalidovi podle § 23 odst. 1 zákona č. 164/1946 Sb. náleží po 31. prosinci 1956 od skončení povinné školní docházky mladistvého důchodce v nezkrácené výši těchto požitků.

(6) Pokud trvá nárok na dávky (zaopatřovací požitky), které se podle předchozích ustanovení této vyhlášky posuzují jako invalidní důchod podle zákona, nevznikne nárok na starobní důchod podle zákona.