(1) Za invalidní důchod podle zákona se považuji též
pokud jejich poživateli nenáleží též starobní nebo invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění. Invalidní důchod podle písm. b) a c) se pracujícímu důchodci zvýší podle § 15 zákona nebo nově vyměří podle § 18 zákona teprve tehdy, bude-li poživatel zaměstnán aspoň dva roky po 31. prosinci 1956. Získal-li však poživatel základní podmínku nároku na invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců do 31. prosince 1956 nebo získá-li dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod podle zákona, nevyžaduje se, aby byl zaměstnán dva roky po 31. prosinci 1956; zvýšení důchodu podle § 15 zákona však náleží jen za dobu, po kterou náležel důchod (zaopatřovací požitky) před 1. lednem 1957 pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %.

a) důchod přiznaný podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření poživateli, který byl přeložen do výslužby pro invaliditu nebo před dosažením věku 60 let bez zřetele na zdravotní stav a který nedosáhl uvedeného věku ke dni 31. prosince 1956, nebo sice dosáhl tohoto věku, ale před jeho dosažením bylo zjištěno, že je invalidní,

b) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň 65 %,

c) invalidní zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. přiznané pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku nebo podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb.,