(1) Strana, která porušením závazku ze smlouvy poškodí jiného, je povinna škodu nahradit, pokud nedokáže, že škodu nezavinila. Škoda se hradí jen, pokud není kryta majetkovými sankcemi. Náhrada škody vzniklé porušením závazku ze smlouvy se snižuje o majetkové sankce, i když nárok na ně zanikl uplynutím lhůty stanovené v § 25 odst. 1. Při stanovení výše náhrady škody se přihlíží i k tomu, zda poškozený učinil vše potřebné ke zmenšení nebo odvrácení škody.

(2) Nárok na náhradu škody, která vzešla z vady, má objednatel proti dodavateli, i když již zanikl nárok z odpovědnosti za vady. Z důvodu náhrady škody nelze však požadovat bezplatné odstranění vady.

(3) Dodavatel uhradí škodu, která vzešla z vady, nejvýše do částky, kterou stanoví směrnicemi ministr financí v dohodě s hlavním arbitrem republiky Československé.