(1) Pojišťovna není zavázána uspokojit nároky

a) osob užitých v provozu motorového vozidla, které by mohly vznášet vůči pojištěnému provozovateli motorového vozidla, nebo osobám, které odpovídají místo něho nebo vedle něho, zejména podle zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení;

b) rodinných příslušníků pojištěného, pokud byli dopravováni motorovým vozidlem, za jehož provoz pojištěný odpovídá, nebo se účastnili na jeho provozu, kromě jejich nároků ze škod na věcech které neměli u sebe; za rodinné příslušníky se považují:
manžel, druh a družka, příbuzní v přímém pokolení, nevlastní rodiče a nevlastni děti, tchán, tchýně, zeť a snacha, osvojenci a osvojitelé;

c) ze zničení nebo poškození motorového vozidla, za jehož provoz pojištěný odpovídá, jakož i za zničení, poškození, odcizení nebo ztráty věcí jím dopravovaných; pojišťovna však uspokojí nároky dopravovaných osob ze škod na jejich oděvu, zavazadlech s osobními cestovními potřebami nebo předmětech, které měly při sobě;

d) ze škod způsobených provozem cizozemského motorového vozidla osobám majícím bydliště (sídlo) v cizině;

e) ze škod způsobených vojenskými motorovými vozidly za války;

f) orgánů nemocenského pojištěni, sociálního zabezpečení a státní léčebné péče na náhradu plnění a dávek, které přiznaly poškozenému, má-li pojišťovna podle § 6 odst. 1 písm. a) právo postihu proti pojištěnému, proti kterému je nárok uplatňován, nebo má-li pojišťovna právo postihu z důvodů uvedených v § 6 odst. 1 písm. b) nebo c).