(1) Nemohla-li být zjištěna osoba odpovědná za provoz motorového vozidla (§ 1) ani jiná osoba za škodu odpovědná, má poškozený nárok na náhradu škody přímo vůči pojišťovně v mezích povinnosti pojištěného a v mezích náhradové povinnosti pojišťovny. Tento nárok přísluší poškozenému, jen byla-li nehoda bez průtahu hlášena bezpečnostním orgánům, je-li prokázáno, že škoda byla způsobena provozem motorového vozidla a byl-li uplatněn u pojišťovny; nejpozději do šesti měsíců ode dne nehody.

(2) Škody vzniklé v případech uvedených v předchozím odstavci zničením, poškozením, odcizením nebo ztrátou věci nahrazuje pojišťovna nejvýše do částky 20.000 Kčs. Škody tohoto druhu do 500 Kčs se nenahrazují; ze škod přesahujících tuto částku nese poškozený 500 Kčs ze svého.

(3) Pojišťovna nehradí v případech odstavce 1 orgánům nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a státní léčebné péče plnění a dávky, které přiznaly poškozenému.