Podmínky, jimž musí vyhovovat plavidla.

(1) Plavidla — s výjimkou vorů a loděk do délky 3 m — musí mít předepsanou evidenční značku, napsanou na obou bocích přídě plavidla. Plavidla, jichž se používá v plavebním podnikání nebo v závodové vodní dopravě, mohou mít evidenční značku kromě toho také na zádi. Při plavbě plavebními komorami musí být viditelně na obou stranách plavidla udána jeho délka a šířka.

(2) Pokud by u malých plavidel nebyla evidenční značka umístěná vně na obou bocích přídě dobře viditelná, může být umístěna uvnitř na obou bocích přídě nebo na přední paloubce.

(3) Tabule předepsané k označení vorů mohou být zhotoveny také z trvanlivé látky pevně napjaté.

(1) Plavidla musí být tak stavěna a vystrojena, aby bylo zabráněno každému nebezpečí pro plavbu i pro osoby a náklad na plavidle a aby mohly být splněny povinnosti vyplývající z tohoto řádu.

(2) Přívěsné a záchranné loďky musí být prázdné a vždy připraveny k použití.

(3) Pokud plavidla mají platný předepsaný průkaz způsobilosti k plavbě a jejich stavba a výstroj odpovídá údajům v průkaze uvedeným, považuje se ustanovení odstavce 1 za splněné.

(4) Plavidel s vlastním strojním pohonem, určených svojí stavbou k dopravě cestujících nebo zboží, smí být použito k vlečení jen pokud to připouští jejich průkaz způsobilosti k plavbě; toto omezení neplatí pro případy záchranných prací a poskytování pomoci v nouzi.

(5) Délka, šířka, výška a ponor plavidel musí odpovídat poměrům proplouvané vodní cesty, velikostí plavebních komor a mostních průjezdných polí.

(6) Ponor je dán nejvíce nořící částí plavidla. Při tom je nutno brát zřetel na okraje listů lodních šroubů, jejich ochranných zařízení (krytů) a na jiné pevné části lodi, které leží níže nežli trup lodi.

(7) Vůdce plavidla musí přizpůsobit ponor svého plavidla hloubce plavební dráhy. Při tom musí přihlížet k úředním zprávám o vodních stavech. Jsou-li ponory pro jednotlivé plavební cesty vyhlášeny, nesmějí být překročeny. Vůdce plavidla musí upravit ponor plavidla také s přihlédnutím k rychlosti plavby, jakož i k tomu, že vlivem větru se mohou plavební hloubky zmenšit.

(1) Za plavby musí být plavidla — s výjimkou malých plavidel bez vlastního strojního pohonu — opatřena kotvami nebo jinými kotevními zařízeními, a to v takovém počtu a o takové váze, aby jejich plavba mohla být kdykoliv rychle a bezpečně zastavena.

(2) Za plavby musí být připraveny k použití na plavidlech o nosnosti do 35 tun jedna kotva na přídi, na plavidlech o nosnosti nad 35 tun druhá další kotva na zádi, na plavidlech o nosnosti nad 100 tun ještě třetí kotva na přídi a na plavidlech bez vlastního strojního pohonu o nosnosti nad 300 tun čtvrtá kotva na zádi a jedna další kotva náhradní.

(3) S paluby smějí vyčnívat pouze

a) u vleků plujících proti proudu přední kotvy na první vlečené jednotce a zadní kotva na poslední jednotce,

b) u vleků plujících po proudu zadní kotvy a nejtěžší přední kotva na každé jednotce.

(4) Plavební správa může v odůvodněných případech povolit vzhledem k vodní cestě a druhu provozu výjimky z ustanovení odstavců 2 a 3.

(2) U převozních plavidel je ponorovým znakem pás o šířce 5 cm a délce 2 m, provedený světlou barvou (bílou nebo červenou). U převozních plavidel dřevěných se vyznačí tento ponorový znak dřevěnou latí; u převozních plavidel ocelových se vyznačí ponorový znak přivařeným železným úhelníkem nebo přímo nátěrem na vnějším boku plavidla. Spodní okraj ponorového znaku musí se krýt s vodoryskou největšího přípustného ponoru, která se vyznačí na dřevěných převozních plavidlech vypálením znaku kovovým čtyřhranným razidlem o rozměrech 5X5 cm obsahujícím písmena ČSR a NPP (největší přípustný ponor) a vypálením hrany vyznačující tuto vodorysku; kromě této značky vypálí se na vnitřní straně lodního boku, a to na místě dobře viditelném, údaj o nejvyšším přípustném zatížení plavidla (číslicemi a zkratkou „os” nebo „q” podle toho, k jakému účelu je plavidla používáno). U převozních plavidel ocelových se vodoryska největšího přípustného ponoru vyznačí vyražením 6 důlků vzdálených od sebe 1 cm a vyražením znaku obsahujícího označení orgánu plavební správy ve zkratkách; kromě toho se vyznačí razidlem obdobně jako u převozních plavidel dřevěných údaj o nejvyšším přípustném zatížení.

(3) Nad vodoryskou největšího přípustného ponoru plavidla musí vždy zůstat volný okraj nejméně 25 cm pod nejnižším bodem, nad nímž plavidlo již není vodotěsné. Při měření volného okraje se započítávají zvýšené okraje nad palubou (ochozem); v tomto případě nesmějí však plavidla nořit víc než 7,5 cm pod hranu paluby. Plavební správa může vsak předepsat menší nebo větší volný okraj se zřetelem na způsob stavby, použití nebo stav plavidla, jakož i s ohledem na vodní cestu.

(4) U úředně cejchovaných plavidel se musí spodní hrana ponorového znaku krýt s úředně vyznačenou vodoryskou největšího přípustného ponoru.

(5) Znaky volného okraje, které jsou provedeny na podkladě jiných předpisů, nahrazují ponorové znaky podle odstavce 1, pokud označují alespoň volný okraj jimi předepsaný.

(2) Ponorové stupnice musí být umístěny souměrně na obou bocích plavidla, a to u lodí kratších 40 m po dvou na každé straně, umístěných asi ve třetině délky plavidla od přídě a od zádě, u plavidel delších 40 m po třech na každé straně, při čemž střední stupnice jest přibližně upostřed délky plavidla, krajní pak ve vzdálenosti asi jedné šestiny délky od přídě a od zádě; stupnice umístěné uprostřed plavidla musí sahat až k největšímu přípustnému ponoru, stupnice na přídi a na zádi o 20 cm výše.

(3) Na všech plavidlech se šroubovým pohonem — s výjimkou malých plavidel — u nichž lodní šrouby, jejich ochranná zařízení nebo jiné pevné části leží níže než trup lodi, musí být ponorová stupnice vyznačena na obou stranách v místě šroubu (ponorová šroubová stupnice). Tyto ponorové stupnice nahrazují zadní ponorové stupnice podle odstavce 2.

(4) Úřední cejchovní stupnice nahrazují ponorové stupnice uvedené v odstavci 1 a 2, nikoliv však ponorové šroubové stupnice. Leží-li však nulový bod cejchovní stupnice ve výši vodorysky prázdného plavidla, musí být nad čarou největšího přípustného ponoru vedle cejchovní stupnice plavidla zřetelně vyznačen nápis „Ponor prázdného plavidla ... cm”.

(1) Kormidlo na plujícím plavidle musí být stále obsluhováno způsobilou osobou ve stáří alespoň 16 roků.

(2) Podmínka 16 roků neplatí u malých plavidel bez vlastního strojního pohonu.

(3) K zajištění bezpečné obsluhy kormidla musí mít kormidelník na všechny strany volný rozhled a možnost slyšet zvukové signály; není-li to možné, musí být postavena hlídka, aby ho upozorňovala.

(1) Na plavidlech musí být lodní, po případě jiné listiny, pokud jsou předepsány zvláštními předpisy, zejména:

a) průkaz způsobilosti k plavbě, u vorů hlášení o plavbě vorů,

b) cejchovní průkaz,

c) revisní knihy parních kotlů na lodích s parními kotli,

d) revisní knihy tlakových nádob na motorových lodích, které mají nádoby se stlačeným vzduchem nebo plynem,

e) osvědčení nebo průkazy o technické způsobilosti svítidel,

f) lodní kniha,

g) evidenční průkazka (u malých plavidel),

h) průkazy způsobilosti vůdce plavidla a členů posádky,

i) plavecké knížky,

j) seznam posádky a listina přítomných (seznam naloděných).

(2) Na každém plavidle — s výjimkou malých plavidel a převozních plavidel — musí být výtisk tohoto řádu.