(1) Plavidla musí být tak stavěna a vystrojena, aby bylo zabráněno každému nebezpečí pro plavbu i pro osoby a náklad na plavidle a aby mohly být splněny povinnosti vyplývající z tohoto řádu.

(2) Přívěsné a záchranné loďky musí být prázdné a vždy připraveny k použití.

(3) Pokud plavidla mají platný předepsaný průkaz způsobilosti k plavbě a jejich stavba a výstroj odpovídá údajům v průkaze uvedeným, považuje se ustanovení odstavce 1 za splněné.

(4) Plavidel s vlastním strojním pohonem, určených svojí stavbou k dopravě cestujících nebo zboží, smí být použito k vlečení jen pokud to připouští jejich průkaz způsobilosti k plavbě; toto omezení neplatí pro případy záchranných prací a poskytování pomoci v nouzi.

(5) Délka, šířka, výška a ponor plavidel musí odpovídat poměrům proplouvané vodní cesty, velikostí plavebních komor a mostních průjezdných polí.

(6) Ponor je dán nejvíce nořící částí plavidla. Při tom je nutno brát zřetel na okraje listů lodních šroubů, jejich ochranných zařízení (krytů) a na jiné pevné části lodi, které leží níže nežli trup lodi.

(7) Vůdce plavidla musí přizpůsobit ponor svého plavidla hloubce plavební dráhy. Při tom musí přihlížet k úředním zprávám o vodních stavech. Jsou-li ponory pro jednotlivé plavební cesty vyhlášeny, nesmějí být překročeny. Vůdce plavidla musí upravit ponor plavidla také s přihlédnutím k rychlosti plavby, jakož i k tomu, že vlivem větru se mohou plavební hloubky zmenšit.