(1) Za domácké dělníky se pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení považují

a) domáčtí dělníci podle předpisů pracovního práva; ^**)

b) jiní pracovníci, kteří soustavně vykonávají po domácku, zpravidla ve svém obydlí, práce pro zaměstnavatele (§ 4) podle jeho pracovních pokynů, nejde-li při tom o činnost tvůrčí povahy.^***)

(2) Za domácké dělníky pro tyto účely se však nepokládají živnostníci pracující po domácku (domáčtí živnostníci).