Celkové uspořádání běžné účetní evidence

(1) Běžná účetní evidence a zápisy v ní musí být uspořádány tak, aby umožnily snadnou orientaci, zejména také orgánům vnější kontroly.

(2) Účetní knihy a ostatní písemnosti běžné účetní evidence je nutno vést tak, aby se zabránilo dodatečnému měnění nebo doplňování (falšování) účetních zápisů a jiných zápisů v běžné účetní evidenci. Volné řádky nebo prázdné plochy mezi jednotlivými účetními zápisy lze vynechat zpravidla jen tehdy, je-li to odůvodněno účetní technikou; jinak je nutno volná místa proškrtnout, nejde-li o volné řádky nebo o prázdné plochy mezi formálně uzavřenými částmi účetních zápisů (např. mezi jednotlivými účty).

(1) Každá organizace musí mít a udržovat v běžném stavu seznam všech účetních knih, obsahující pro každou z nich alespoň název, odpovídající jejímu obsahu, popřípadě též vymezení její funkce v souboru všech písemností běžné účetní evidence. U sestav jej nahrazuje seznam podle § 16 odst. 1 a 2.

(2) Z jednotlivých volných listů účetní knihy musí být patrno, ke které účetní knize patří a kterého období se týkají. Volné listy knihy analytické evidence musí být označeny také číselným znakem syntetického účtu, k němuž se kniha vede.

(3) Každá vázaná účetní kniha musí být označena názvem podle odstavce 1 a obdobím, kterého se týká. Ve vázané účetní knize pro soustavné zápisy musí být veden a běžně doplňován seznam v ní otevřených účtů s uvedením stránky (listu), na které každý z nich začíná. Seznam účtů ve vázané hlavní knize může být spojen s účtovým rozvrhem.

(4) Jednotlivé účty musí být v záhlaví označeny názvem, odpovídajícím jejich obsahu, a číselným nebo jiným znakem podle předem stanoveného pořádku, syntetické účty shodně s účtovým rozvrhem. V sestavách stačí, dá-li se bezpečně určit účet z jeho obsahu.

(5) Ostatní písemnosti běžné účetní evidence musí být označeny názvem, odpovídajícím jejich obsahu, a dále obdobím, kterého se týkají, popřípadě dnem, k němuž byly sestaveny, nevyplývá-li to z jejich obsahu. Skládá-li se písemnost z více částí (listů, příloh), které spolu nejsou pevně spojeny, musí být jednotlivé části označeny tak, aby nemohly vznikat pochybnosti, ke které písemnosti patří.

(6) Mohlo-li by dojít k záměně písemností běžné účetní evidence různých organizací (např. při jejich vydání z organizace), musí být označeny tak, aby nemohly vznikat pochybností, které organizaci patří. To platí přiměřeně i o písemnostech běžné účetní evidence, které se týkají jen některé vnitřní složky organizace v případech, kdy je běžná účetní evidence podle těchto složek decentralizována.

(1) V běžné účetní evidenci je nutno zabezpečit spojitost mezi účetními doklady a účetními zápisy a spojitost účetních zápisů téhož účetního případu.

a) účtovacím předpisem, pokud způsob zaúčtování nevyplývá přímo z úpravy účetních dokladů; účtovacím předpisem se stanoví alespoň syntetické účty a jejich strany, na které se účetní doklad zaúčtuje, a jde-li o složitý účetní zápis též rozpis příslušných peněžních částek,

(2) V účetních dokladech, podle nichž se účtuje, se spojitost mezi nimi a účetními zápisy vyjadřuje

b) poznámkou (vyznačením) o zaúčtování a

c) číslováním nebo jiným označováním účetních dokladů, popřípadě pořádkem, ve kterém se ukládají.

b) účetní zápis na straně Má dáti (Dal) několika syntetických účtů má souvztažné zápisy na straně Dal (Má dáti) více syntetických účtů, jen tehdy, jsou-li podmíněny povahou hospodářské operace zachycené v původním účetním dokladu.

(3) V účtovacím předpisu lze stanovit složité účetní zápisy, při nichž

a) účetní zápis na straně Má dáti (Dal) jednoho syntetického účtu má souvztažné zápisy na straně Dal (Má dáti) více syntetických účtů,