(1) Výše a růst základního mzdového fondu se stanoví podle normativu vztahu růstu produktivity práce a průměrných mezd.

(2) Výše normativu se stanoví diferencovaně pro jednotlivá odvětví a podniky; při stanovení výše normativů je třeba přihlížet zejména k mobilizačnosti růstu produktivity práce, zdrojům jejího růstu, podmínkám, které vytvoří plán investiční výstavby, a dále k nutnosti zajistit žádoucí mzdové relace.

(3) Ze základního mzdového fondu se vyplácejí všechny druhy úkolové mzdy, časové mzdy a základní (funkční) platy, mzdy a náhrady poskytované v souvislosti s dovolenou a dobou placeného volna, poskytnutého podle platných předpisů, výkonnostní a smíšené prémie pro dělníky hlavní činnosti a ostatního hospodářství (např. za plnění plánu, za přechod na novou techniku, za dodržení a zkrácení termínu, za úsporu normohodin apod.), příplatky k základním mzdám a platům a doplatky při změně pracovních podmínek.

(4) Vedení podniku je povinno vytvářet, a to zejména v oblasti technického rozvoje, organizace práce a odměňování, potřebné předpoklady, aby bylo dosahováno plánované úrovně výroby a produktivity práce při dodržování základních mzdových fondů. Dosáhne-li podnik vyššího než plánovaného růstu produktivity práce a tím i zvýšení průměrných mezd podle normativů, je vedení podniku povinno zajistit, aby toto zvýšení nevedlo ke změkčování výkonových norem, nýbrž aby ho bylo využito pro růst výdělků všech dělníků, kteří bezprostředně ovlivňují výrobní proces (např. pro prémiování, pro úhradu nákladů vyplývajících z růstu průměrné třídy a pod.).