14. Při rozhodování o tom, které kárné opatření má být uloženo, je nutno vycházet z toho, aby uložení kárného opatření v co nejvyšší míře splnilo svou výchovnou funkci. Při výměře kárného opatření se přihlédne zejména ke způsobu provedení a následkům činu (např. drobným rozkrádáním byl dán dalším zaměstnancům podnět k páchání obdobných činů), jakož i k poměrům a osobě pachatele (jde např. o pracovníka, jehož pracovní morálka není dobrá, nebo naopak o zaměstnance, který je všeobecně znám tím, že řádně plní své úkoly anebo jde o mladistvého zaměstnance) a k tomu, zda a do jaké míry nahradil pachatel způsobenou škodu ještě před uložením kárného opatření.
Náhrada škody nebo vrácení odcizeného předmětu nemůže být ovšem nikdy důvodem k tomu, aby provinivšímu se zaměstnanci nebylo uloženo kárné opatření.