(1) Každé motorové vozidlo musí mít tlumič výfuku v neustálé činnosti upraven tak, aby řidič nemohl během jízdy jeho činnost přerušit. Páry a zplodiny hoření musí být bezpečně odvedeny dobře utěsněným výfukovým potrubím. Je-li výfukové potrubí přímo pod podlahou vozidla, musí být podlaha chráněna vhodným způsobem před vznícením. Vyústění výfukové trouby nesmí směřovat k pravé boční straně vozidla; k ploše vozovky smí směřovat nejvýše pod úhlem 30° od vodorovné polohy. Koncovka výfukového potrubí nákladních automobilů a autobusů s naftovým motorem musí být po 1. červenci 1959 šikmo seříznuta tak, aby výstupní otvor byl eliptický, směřoval dozadu ve směru jízdy a aby jeho velká osa se rovnala dvoj- až trojnásobku průměru trouby; sklon koncovky výfukového potrubí těchto vozidel k vozovce musí činit nejméně 15°, nejvíce 30°. Ustanovení o tlumiči výfuku se nevztahuje na traktory, jejichž způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953 a které byly dosud konstruovány bez tlumičů. Nejsou dovoleny takové zásahy do palivového ústrojí motoru, které způsobují nedostatečné spalování a tím zvýšené kouření motorů.

(2) Je-li topení ve voze prováděno výfukovými plyny, nesmějí být spoje potrubí pod podlahou. U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 může být použito tepelné energie výfukových plynů k vytápění vnitřního prostoru vozidla jen prostřednictvím jiného činitele (např. vody, vzduchu).

(3) Budka řidiče nákladních automobilů musí být tak zvukově izolována, aby do ní vnikalo co nejméně hluku.

(4) Ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem zdravotnictví — hlavním hygienikem Republiky československé — stanoví zvláštním opatřením nejvyšší přípustnou hladinu vnějšího i vnitřního hluku motorových vozidel.