Technické podmínky provozu vozidel

Technické podmínky provozu motorových vozidel

Technické podmínky provozu nemotorových vozidel

(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukci a vybavením a celkovým stavem neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici. Za těchto podmínek mohou být vozidla poháněna motorickou silou jakéhokoliv druhu pohonu.

(2) Technické podmínky pro stavbu vozidel stanoví v dohodě s příslušnými orgány Státní úřad pro vynálezy a normalizaci v technických normách.

(3) Technické podmínky, jimž musí odpovídat vozidlo při provozu na silnicích, jsou stanoveny v §§ 7 až 50 této vyhlášky.

(4) Ustanovení platná pro motorová vozidla se vztahují — pokud není stanoveno jinak —

b) přiměřeně na návěsy a přívěsy motorových vozidel.

a) na motorová vozidla, která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení,

a) shodují-li se se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li v jednotlivém případě schválena jejich technická způsobilost k provozu, a

b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka.

(1) O technické způsobilosti motorových vozidel, která mají být vyráběna hromadně (podle typu) nebo která mají být hromadně dovážena, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady ministerstvo dopravy nebo jím pověřený orgán. Hromadnou výrobou nebo hromadným dovozem se rozumí výroba nebo dovoz více než 50 vozidel celkem.

(2) Ministerstvo dopravy rozhodne podle konečného provedení prototypů nebo dovezených vozidel; může předepsat předložení podrobných výkresů brzd a řízení vozidla, charakteristiky motoru a schematického náčrtku chassis s rozložením celkové váhy na jednotlivé nápravy, provední jízdních zkoušek vozidla a zkoušek jeho základní spotřeby na náklad žadatele, který je povinen motorové vozidlo dát pro jízdní zkoušku k použití na přiměřenou dobu. Při schvalování technické způsobilosti typů motorových vozidel se musí dbát toho, aby vozidla odpovídala podmínkám stanoveným podle § 1 a aby jejich provoz byl hospodárný.

(3) Byla-li zjištěna technická způsobilost typu motorového vozidla, schválí ministerstvo dopravy typ; schválení platí pro všechna hromadně vyrobená nebo hromadně dovezená vozidla, která schválenému typu odpovídají.

(4) Zjistí-li se při zkouškách motorového vozidla závady, určí ministerstvo dopravy přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Vyjdou-li po schválení technické způsobilosti motorového vozidla na jevo konstrukční nebo výrobní závady z hlediska bezpečnosti nebo hospodárnosti provozu, bezpečnosti při práci nebo hygieny, nařídí výrobní ministerstvo v dohodě s ministerstvem dopravy i během výroby jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. U vozidel hromadně dovážených zajistí odstranění takových závad u výrobce na žádost ministerstva dopravy dovozce. Nebudou-li v určené lhůtě závady odstraněny, může ministerstvo dopravy schválení typu zrušit.

(1) Výrobce, popř. dovozce osvědčí v technickém průkazu motorového vozidla pro každé motorové vozidlo vyrobené nebo dovezené, že se vozidlo shoduje se schváleným typem.

(2) Vzor technického průkazu motorového vozidla stanoví ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem dopravy.

(3) Schválení technické způsobilosti typu motorového vozidla platí až do trvalého vyřazení vozidla z provozu, nebyla-li změněna jeho podstatná část.

(1) Z obrysů motorového vozidla nesmí žádná část tak vyčnívat, aby ohrožovala provoz; zejména na přední části motorového vozidla nesmějí být předměty (okrasy apod.), které mají ostré hrany nebo hroty a výstupky. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1952, musí být dveřní kliky zapuštěny, jestliže by přesahovaly obrys motorového vozidla.

(2) Dveře a postranice motorových vozidel, musí být zajištěny proti samovolnému otevření za jízdy. Dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy musí mít

a) nákladní automobily a autobusy schválené do sériové výroby po 1. lednu 1960,

b) osobní automobily, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1952.

(1) Nejvyšší přípustné rozměry motorových vozidel a jízdních souprav jsou:

a)	celková šířka	2,50 m
b)	celková výška	4,00 m
c)	celková délka
	nákladního automobilu se dvěma nápravami	10,00 m
	autobusu se dvěma nápravami	12,00 m
	motorového vozidla se třemi a více nápravami	12,00 m
	(tyto délky se rozumějí mimo závěs pro přívěsy)
	motorového vozidla s návěsem	14,00 m
	soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m
	soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m

(2) Plachtové oblouky a plachtová kostra musí být snímatelné. Vozidla s užitečným zatížením (§ 57 odst. 5) větším než 3 t musí mít uprostřed výšku nejméně 1800 mm nebo musí být možno plachtové oblouky na tuto výšku nastavit; výška mezi podlahou karosérie a nejvyšším bodem plachtového oblouku nesmí přestoupit 3000 mm.

(1) U motorových vozidel samotných nebo s návěsem a u přívěsů, jsou-li tato vozidla opatřena pneumatikami nebo jinými pružnými obručemi, nesmí tlak nápravy a celková váha v provozu překročit

		tlak nápravy	celková váha
		v t	v t
a)	u motorového vozidla se dvěma nápravami	9,0	14,0
b)	u motorového vozidla se třemi nápravami	7,25	19,5
c)	u motorového vozidla se čtyřmi a více nápravami	6,5	6,5 násobeno počtem náprav
d)	u motorového vozidla s návěsem celkově o třech nápravách	8,0	19,5
	celkově o čtyřech a více nápravách	7,25	6,5 násobeno počtem naprav
e)	u přívěsů	6,0	6,0 násobeno počtem náprav
f)	u jednonápravových přívěsů s oplenem	9,0	9,0

(2) Jestliže motorová vozidla mají plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné, nesmí tlak jedné nápravy být větší než 4 t.

(1) Jízdní soupravu smí tvořit jedno tažné motorové vozidlo a

b) jeden návěs, nebo

c) jeden návěs a jeden přívěs.

a) jeden nebo dva přívěsy, nebo

(2) Jízdní souprava pro hromadnou přepravu osob může mít pouze jeden přívěs nebo jeden návěs pro přepravu osob; taková souprava může však mít ještě jeden jednonápravový přívěs pro přepravu nákladům

a) přívěsu osobního automobilu není větší než 50 % pohotovostní váhy (§ 57 odst. 4) osobního automobilu,

b) postranního nebo přívěsného vozíku motocyklu a skútru není větší než 60 % celkové váhy motocyklu a skútru.

(1) Motorové vozidlo musí mít dvě na sobě nezávislé brzdy, brzdu provozní (zpravidla nožní) a brzdu pomocnou (obvykle ruční), které musí vyhovovat ustanovení § 18.

(2) Kola brzděná každou touto brzdou musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy vozidla.

(3) Alespoň jedna z obou brzd musí působit přímo na brzdové plochy, připojené na kola buď pevně nebo prostřednictvím součástek, u nichž je vyloučeno selhání.

(4) Provozní brzda musí působit u dvounápravových vozidel na obě nápravy, s výjimkou zemědělských traktorů, kde může být brzděna pouze jedna náprava a to hnací. U vozidel s více nápravami musí provozní brzda působit nejméně na dvě třetiny náprav, při čemž tlak na brzděné nápravy musí odpovídat nejméně dvěma třetinám celkové váhy vozidla.

(5) Motorová vozidla musí být zařízena tak, aby mohla být brzděna motorem, trolejbusy elektrodynamickou brzdou.

(6) Ústrojí k ovládání pomocné brzdy musí být u motorových vozidel takové, aby zůstalo zajištěno v zabrzděné poloze mechanickým způsobem, i když řidič opustí vozidlo. Tato pomocná brzda musí být tak účinná, aby i bez použití brzdicího účinku motoru bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého vozidla na silnicích se sklonem do 30 %. Je-li pomocná brzda ovládána vzduchem nebo kapalinou, musí její ovládací ústrojí být naprosto odděleno od ovládacího ústrojí provozní brzdy. Brzdový klíč s pákou, čelisti a buben (popřípadě dílce kotoučové brzdy) mohou být společné s provozní brzdou.

(7) U motorových vozidel hnaných elektrickou energií z akumulátorů může jedna z obou brzd být brzdou odporovou nebo brzdou na krátko.

(8) Je-li pro činnost, brzdového zařízení nezbytně nutné použít pomocného zdroje energie, nesmí se při zastavení motoru účinnost brzd snížit.

(9) Vozidla s brzdou, která se uvádí v činnost zásobníkem energie, musí být opatřena v případech, kdy účinné brzdění není možné bez použití nahromaděné energie, zařízením, které označuje opticky nebo akusticky, že energie již nedává záruku účinného brzdění.

(10) Motorová vozidla, jejichž celková váha přesahuje 7000 kg a byla vyrobena nebo dovezena po 1. červenci 1959, musí mít kromě brzd uvedených v odstavci 1 ještě odlehčovací brzdu (motorovou nebo jinou brzdou se stejným brzdícím účinkem).

(11) Motorová vozidla, která jsou používána k tahu přívěsů o větší celkové váze než 3500 kg nebo přívěsů o celkové váze menší, je-li však rychlost tažného motorového vozidla vyšší než 30 km/hod., a k tahu návěsů, musí být opatřena takovým zařízením, aby zároveň s provozní brzdou tažného vozidla mohly být uvedeny v činnost brzdy přívěsů a návěsů.

(12) Motorová vozidla, jichž se používá k tahu přívěsů nebo návěsů, musí být opatřena zařízením, které zajišťuje, že jejch provozní brzda nemůže být vyřazena z činnosti, jestliže přívěs nebo návěs se odpojí.

(13) Autobusy, jejichž celková váha přesahuje 8000 kg a nákladní automobily, jejichž celková váha přesahuje 16 000 kg, musí mít hlavní brzdové zařízení konstruované tak, aby při poruše přenosů síly k ovládání předních brzd se neporušil současně přenos síly k ovládání zadních brzd a opačně (brzdy dvouokruhové). Toto ustanovení platí pro vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. lednu 1960.

(14) Plnicí otvory vyrovnávacích nádržek kapalinových brzd musí být snadno přístupné; nemá-li vyrovnávací nádržka zvláštní zařízení pro kontrolu výše hladiny její náplně, musí být výše hladiny snadno zjistitelná jiným způsobem.

(1) Přívěs, jehož celková váha přesahuje 750 kg, musí být — s výjimkou podle odstavce 3 — opatřen alespoň jednou brzdou; tato brzda musí působit nejméně na polovinu počtu všech kol, jež musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy přívěsu. Brzdy přívěsů, jejichž celková váha přesahuje 5500 kg, musí působit na všechna kola.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí také pro přívěsy, jejichž celková váha nepřesahuje 750 kg, je však větší než polovina pohotovostní váhy tažného vozidla.

b) přívěsy s protipožárním zařízením o celkové váze nepřesahující 900 kg.

(3) Brzdou nemusí být opatřeny

a) jednonápravové přívěsy, jejichž celková váha přesahuje 750 kg, není však větší než polovina pohotovostní váhy tažného vozidla,

(4) Brzdy přívěsu, jehož celková váha přesahuje 3500 kg, jakož i přívěsu o celkové váze do 3500 kg, jehož se užívá za motorovými vozidly s rychlostí vyšší než 30 km/hod., musí být zařízeny tak, aby mohly být uvedeny v činnost zároveň s provozní brzdou tažného vozidla. Jestliže celková váha přívěsu nepřesahuje 3500 kg, může mít do doby, kterou určí ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, brzdu konstruovanou tak, aby byla uváděna v činnost sblížením přívěsu a tažného vozidla (nájezdová brzda), avšak jen tehdy není-li celková váha přívěsu větší než pohotovostní váha tažného vozidla; přívěsy určené pro přepravu osob musí mít vždy brzdy uváděné v pohyb pedálem provozní brzdy tažného vozidla.

(5) Brzda musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného přívěsu při sklonu vozovky do 30 %.

(6) Přívěs, který je podle ustanovení předchozích odstavců opatřen brzdami, musí být vybaven zařízením, které zajišťuje jeho samočinné zastavení, jestliže se přívěs odpojí; toto ustanovení neplatí pro jednonápravové přívěsy obytné ani pro přívěsy zavazadlové, jejichž celková váha přesahuje 750 kg, jsou-li tyto přívěsy opatřeny mimo hlavní závěs ještě pomocným zajištěním (řetězem, lanem nebo táhlem).

(7) Nemohou-li být brzdy přívěsu o celkové váze do 3500 kg, jehož se užívá výlučně za motorovými vozidly s rychlostí do 30 km/hod., obsluhovány řidičem tažného vozu a nemá-li takový přívěs brzdu nájezdovou, musí být obsluhovány brzdařem, který musí mít volný rozhled na vozovku. Toto ustanovení neplatí, jestliže pohotovostní váha tažného vozidla činí alespoň dvojnásobek celkové váhy přívěsu.

(8) V jízdní soupravě smí být použito pouze jediného přívěsu opatřeného nájezdovou brzdou. Přívěsy s nájezdovou brzdou nesmějí mít vzadu závěs k přivěšení dalšího přívěsu.

(9) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na

b) přívěsy, které mají kromě nájezdové brzdy ještě jinou brzdu.

a) zemědělské a lesní hospodářské pracovní stroje, které mohou vykonávat práci podle svého určení jen při jízdě (pluhy, žací stroje a pod.),

(10) Každý přívěs musí být opatřen také ruční zajišťovací brzdou.

(1) Návěs musí být opatřen brzdou zařízenou tak, aby mohla být uvedena v činnost zároveň s provozní brzdou tažného vozidla.

(2) Všechna kola návěsu musí být brzděna. Brzda návěsu musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného návěsu při sklonu vozovky do 30 %.

(3) Každý návěs opatřený brzdou musí mít brzdové zařízení zajišťující jeho samočinné zastavení, odpojí-li se návěs.

(4) Každý návěs musí být opatřen také ruční zajišťovací brzdou.

(1) Brzdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost (od okamžiku sešlápnutí pedálu brzdy)

		provozní brzdou, která působí		pomocnou brzdou
		na všechna kola	jen na některá kola
a)	jde-li o motorová vozidla o nejvyšší rychlosti 30 km/hod., při rychlosti 20 km/hod.	5,2, m	7,7 m	10,25 m
b)	jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 30 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.	20,5 m	30,8 m	41,00 m

		provozní brzdou, která působí		pomocnou brzdou
		na všechna kola	jen na některá kola
a)	jde-li o motorová vozidla o nejvyšší rychlosti 30 km/hod., při rychlosti 20 km/hod.	3,8 m	5,2 m	7,7 m
b)	jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 30 km/hod., nejvýše do 100 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.	15,4 m	—	30,8 m
c)	jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 100 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.	12,5 m	—	30,8 m

(2) Brzdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1953, musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost

(3) O účinnosti elektrodynamických brzd trolejbusů platí zvláštní předpisy.

(4) Brzdy přívěsů a návěsů musí mít stejnou účinnost jako brzdy motorových vozidel.

(5) Brzdy musí zastavit vozidlo na brzdnou dráhu uvedenou v předchozích odstavcích za normálních atmosférických poměrů na vodorovné, suché silnici s pevným povrchem jakéhokoliv druhu, za použití obvyklé síly, při plně zatíženém vozidle a s ohřátými bubny, aniž by vozidlo změnilo přímý směr jízdy.*)

(6) Účinnost brzd může být při rychlostech podle předchozích odstavců zkoušena také brzdoměrem; jeho typ a způsob použití výsledků měření musí být schváleny ministerstvem dopravy nebo orgánem jím zmocněným.

(1) Motorové vozidlo, jehož rychlost na rovině může přesahovat 20 km/hod., musí být opatřeno dvěma dálkovými světlomety s bílým nebo žlutým světlem umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m dopředu.

(2) Mimo to musí být motorová vozidla uvedená v odstavci 1 opatřena dvěma tlumenými bílými nebo žlutými světlomety umístěnými vpředu, jež jsou v případě potřeby schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoliv směru. Tlumená světla mohou být vestavěna do světlometů dálkových.

(3) Světlomety musí být zařízeny tak, aby řidič mohl současně zapínat jen jeden druh světel.

(4) Při zapnutí dálkových světlometů motorových vozidel se musí v zorném poli řidiče rozsvítit tmavomodré světlo. U zemědělských traktorů může zapnutí dálkových světlometů být návěštěno polohou páčky vypínače.

(5) Světlomety musí být ve stejné výši a ve stejné vzdálenosti od vnějších okrajů vozidla. Spodní hrana zrcadla nesmí být výše než 1 m nad vozovkou, u traktorů, jichž se užívá v polním a lesním hospodářství, ne výše než 1,20 m. Světlomety musí být na vozidle upevněny tak, aby nemohla nastat nezamýšlená změna v jejich seřízení nebo samovolná změna namáháním během provozu.

(6) U autobusů a nákladních automobilů musí být přední světlomety nezatíženého vozidla upraveny tak, aby střední paprsky dálkového světla jimi vrhaného dopadaly na vodorovnou vozovku ve vzdálenosti nejvýše 80 m, vozidla zatíženého ve vzdálenosti nejvýše 100 m.

(7) Příkon žárovek ve světlometech motorových vozidel smí být při středním provozním napětí nejvýše 50 W, u traktorů nejvýše 35 W. Rozptýlení světla musí být dosaženo žlábkováním zrcadel světlometů nebo jejich krycích skel, nebo vsazenými čočkami, nebo jim m vhodným zařízením. Světlomety a žárovky mohou být asymetricky cloněny.

(8) Pozorovací okénka, i barevná, na pouzdrech osvětlovacích zařízení musí být umístěna tak, aby nemohla být zaměňována s ukazateli směru nebo jinými znameními.

(9) Motorová vozidla o rychlosti větší než 10 km/hod., ale menší než 20 km/hod., musí být opatřena dvěma světlomety s bílým nebo žlutým světlem umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlovat vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoliv směru.

(10) Pro světla motorových vozidel, jejichž nejvyšší rychlost nepřesahuje 10 km/hod., platí ustanovení § 48 odst. 1.

(1) Motocykl a skútr musí být opatřen nejméně jedním dálkovým světlometem a jedním tlumeným světlem podle ustanovení § 19 odst. 1 až 3.

(2) Příkon žárovek ve světlometech motocyklů a skútrů smí být při středním provozním napětí nejvýše 35 W. Rozptýlení světla musí být dosaženo žlábkováním zrcadel světlometů nebo jejich krycích skel, nebo vsazenými čočkami, nebo jiným vhodným zařízením. Světlomety a žárovky mohou být asymetricky cloněny.

(1) Kromě světlometů předepsaných v § 19 může být použito k osvětlení vozovky jednoho nebo dvou pomocných světlometů (světlometů do mlhy, do zatáčky, široce zářících světlometů atd.). Přední okraje zrcadel pomocných světlometů nesmí být výše než u světlometů předepsaných v § 19; pomocné světlomety musí být zařízeny tak, aby je bylo možno zapínat jen společně s uvedenými světlomety nebo s obrysovými světly. Příkon každého z nich smí být nejvýše 35 W. Světlomety do mlhy musí být seřízeny tak, aby osvětlovaly vozovku na vzdálenost nejvíce 25 m před vozidlem. O barvě světel pomocných světlometů platí ustanovení § 19 odst. 1, o jejich upevnění § 19 odst. 5 a o pozorovacích okénkách § 19 odst. 8.

(2) Motorová vozidla mohou mít ještě hledací světlomet a světlomet zpětný. Na tyto světlomety se ustanovení odstavce 1 nevztahují. Hledací světlomet může mít bílé nebo slabé žluté světlo. Jeho zapínání musí být uspořádáno tak, aby mohl být zapnut jen společně s osvětlením státní poznávací značky a s obrysovými světly. Světlomet zpětný s bílým nebo slabě žlutým světlem je přípustný, jestliže je tak skloněn, že osvětluje vozovku do dálky nejvýše 10 m za vozidlem a jestliže může svítit jen současně s obrysovými dálkovými nebo tlumenými světly a při zapnutí zpětné rychlosti; toto ustanovení se nevztahuje na světlomety zemědělských traktorů a motorových pojízdných strojů, určené k osvětlování přívěsného nářadí výlučně při práci mimo silnice.

(1) Každé motorové vozidlo — kromě motocyklů a skútrů — musí být opatřeno vpředu dvěma bílými obrysovými světly.

(2) Motocykl s postranním vozíkem musí být opatřen obrysovým světlem na vnější straně vozíku. Přívěsný vozík za motocyklem nebo skútrem musí být opatřen dvěma obrysovými světly, je-li širší než šířka řídítek motocyklu nebo skútru; jinak stačí bílá odrazová skla na přední stěně přívěsného vozíku co nejblíže boční hraně.

(6) Autobusy a nákladní automobily s uzavřenou karosérií a jejich přívěsy, a návěsy mohou být opatřeny nahoře na zadní stěně dvěma červenými obrysovými světly.

(5) Obrysová světla musí označovat přibližně boční obrysy vozidla; musí být proto umístěna vpředu co nejblíže k vnějšímu obrysu vozidla, v žádném případě ne dále než 40 cm. Nejsou-li okraje skel světlometů vzdáleny více než 40 cm od vnějších obrysů motorového vozidla, mohou být obrysová světla vestavěna do světlometů nebo do předních přerušovaných směrových světel (§ 25 odst. 1); u přívěsu a návěsu musí být obrysová světla vždy umístěna těsně u vnějších obrysů přívěsu a návěsu.

(4) Obrysová světla musí svítit dopředu bílým světlem; musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch zpředu ze vzdálenosti 300 m od vozidla. Nesmějí oslňovat, příkon každého z nich nesmí být větší než 10 W. O pozorovacích okénkách platí ustanovení § 19 odst. 8.

(3) Přívěs a návěs musí být opatřen dvěma obrysovými světly, přesahují-li boční obrysy přívěsu a návěsu obrys tažného vozidla.

(2) Koncová světla musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 300 m dozadu od vozidla. Účinná svítící plochá koncového světla musí být nejméně 10 cm². Použití čoček nebo zrcadel není přípustné.

(1) Motorová vozidla musí mít vzadu dvě červená stejně silně svítící koncová světla; motocykly sólo a skútry musí mít jedno červené koncové světlo.

(7) Červené koncové světlo a světlo zadní státní poznávací značky motorového vozidla se musí rozsvítit současně s kterýmkoliv světlem obrysovým, tlumeným, dálkovým, nebo pomocnými světlomety a zhasnout teprve, zhasnou-li tato světla.

(3) Koncová světla musí být umístěna ve stejné výši a jejich spodní okraj musí být ve výši 40 až 125 cm nad vozovkou. Vzdálenost jejich vnějších okrajů od bočních okrajů vozidla nesmí být větší než 40 cm. Motorová vozidla, s výjimkou motocyklů s postranním vozíkem, musí mít koncová světla ve stejné vzdálenosti od okrajů zadní stěny vozidla. Ustanovení, o maximální výšce koncových světel se nevztahuje traktory, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, pokud výška jejich blatníků takové umístění nedovoluje. Má-li motorové vozidlo jako ukazatele směru pohyblivé rameno, musí být koncové světlo umístěno níže než rameno ukazatele.

(4) Každé motorové vozidlo musí mít vzadu jedno, nebo dvě brzdová světla, která se rozsvítí i při vypnutém zapalování, jakmile se uvede v činnost provozní brzda motorového vozidla. Brzdová světla musí být červená nebo výjimečně oranžová, musí za dne zřetelně svítit a za tmy musí být snadno rozeznatelná od koncových světel. Při použití dvou brzdových světel musí být tato světla umístěna bezprostředně u světel koncových; jediné brzdové světlo musí být umístěno u levého koncového světla nebo uprostřed mezi oběma koncovými světly. Světelná intenzita brzdového světla, je-li seskupeno nebo sloučeno s koncovým světlem, musí být větší než intenzita koncového světla. Brzdová světla mohou být sloučena i s přerušovanými směrovými světly ukazatelů směru; v tom případě je brzdové světlo na straně zatáčení zastoupeno přerušovaným směrovým světlem ukazatele směru, avšak jen po dobu činnosti tohoto světla. Nejmenší příkon, žárovek brzdových světel musí být 15 W.

(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro traktory užívané v zemědělském a lesním hospodářství a pro motorové pojízdné stroje, nejsou-li opatřeny vzduchovými brzdami a nemohou-li překročit rychlost 30 km/hod., pro přívěsy a návěsy těchto vozidel, jakož i pro motocykly sólo, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953.

(6) Zadní státní poznávací značka motorového vozidla, musí být osvětlena světlem dopadajícím tak, aby byla čitelná za noci bez atmosférických poruch alespoň do vzdálenosti 20 m dozadu od vozidla.

(1) Motorová vozidla — kromě motocyklů sólo a skútrů — musí být opatřeny dvěma červenými odrazovými skly, která musí být umístěna vzadu na vozidla souměrně po obou stranách. Dvounápravové přívěsy a návěsy musí být mimo to opatřeny po jednom červeném odrazovém skle na konci bočních stěn, a to na jejich dolejším okraji.

(2) Motocykly sólo a skútry musí mít vzadu jedno červené odrazové sklo.

(5) Odrazová skla musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 150 m, jsou-li osvětlena dvěma dálkovými světlomety.

(3) Přívěsy a návěsy musí být opatřeny dvěma bílými odrazovými skly, umístěnými vpředu na dolejším vnějším okraji přední stěny souměrně po obou stranách.

(4) Odrazové sklo může být kruhové nebo oválné; u přívěsů a návěsů musí mít od 1. ledna 1960 tvar rovnostranného trojúhelníku, jehož jeden vrchol je obrácen nahoru. Odrazové sklo musí mít účinnou plochu nejméně 20 cm². Spodní hrana odrazového skla nesmí být níže než 40 cm a výše než 100 cm nad zemí; boční vnější hrana musí být co nejblíže k bočním okrajům vozidla, ne však dále od nich než 40 cm. Odrazová skla nesmí být ničím zakryta ani zašpiněna. Červená odrazová skla mohou být zasazena do červených koncových světel, jestliže tato vyhovují shora uvedeným podmínkám. Ustanovení o maximální výšce odrazových skel se nevztahují na traktory, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, pokud výška jejich blatníků takové umístění nedovoluje.

a) pohyblivá ramena, která se vysunují po té straně vozidla, na kterou řidič hodlá odbočit; tato ramena musí mít nepřerušované oranžové světlo, nebo

Ukazatelem, směru mohou být jen
(1) Motorová vozidla musí mít ukazatele směru jízdy.
Žádné jiné světlo na vozidle nesmí být přerušované. Blikače smějí být umístěny nejníže 40 cm a nejvýše 190 cm od vozovky.

(2) Motorová vozidla delší než 8 m, mají-li blikače podle ustanovení odstavce 1 písm. c), musí mít ještě blikače na vhodném místě v první třetině vozidla po každé straně, a to nejvýše 190 cm od vozovky. V jízdních soupravách, u nichž motorová vozidla mají blikače podle ustanovení odstavce 1 písm. b) nebo c), musí mít návěs nebo poslední přívěs na nejzazším okraji vzadu po obou stranách blikače.

c) blikače s oranžovým nebo bílým světlem na nejzazším okraji napřed vozidla a s červeným nebo oranžovým světlem na nejzazším okraji vzadu vozidla.

b) pevná přerušovaná směrová světla (dále jen „blikače“) s oranžovým světlem, umístěná po obou stranách vozidla na jeho bočních stěnách tak, aby byla viditelná zepředu i zezadu, nebo

(6) Jsou-li ukazatelem směru pohyblivá ramena, musí být ramena tak veliká, aby — jsou-li vychýlena nebo vysunuta — přesahovala největší šířku vozidla (jízdní soupravy) ve výšce své polohy nejméně o 15 cm. Nejsou-li vychýlena nebo vysunuta, nesmějí být viditelná. Ramena mohou vykonávat kývavý pohyb.

(9) Nejmenší příkon žárovek blikačů musí být 15 W.

(8) Viditelnost ukazatelů směru nesmí být rušena vyčnívajícími částmi, jako záložními obručemi, nákladem apod. Zařízení a světla, která by bylo možno zaměňovat s ukazatelem směru, nejsou přípustná.

(7) Není-li ukazatel směru jízdy umístěn v zorném poli řidiče, musí být jeho poloha (činnost) řidiči návěštěna světlem na přístrojové desce nebo zvukovým signálem. Ukazatele směru jízdy musí být na vozidle umístěný tak, aby byla zajištěna jejich dokonalá viditelnost; rozhled řidiče nesmí být jimi rušen.

(5) Účinná svítící plocha blikačů podle ustanovení odstavce 1 písm. b) nebo c) nákladních automobilů, jejichž užitečné zatížení přesahuje 1,5 t a autobusů, musí být nejméně 30 cm²; u těchto vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 nejméně 50 cm².

(4) Motocykly a skútry mohou mít blikače. Tyto blikače musí mít oranžové světlo kupředu a červené nebo oranžové světlo nazad. Vpředu nesmějí být spodní okraje svítících ploch blikačů níže než 60 cm od vozovky; vnitřní okraje svítivých ploch blikačů nesmějí být od sebe vzdáleny méně než je průměr krycího skla světlometu. Vzadu nesmějí být horní okraje svítivých ploch blikačů níže než je spodní okraj tabulky státní poznávací značky; vnitřní okraje svítivých ploch blikačů nesmějí být od sebe vzdáleny méně než je šířka tabulky státní poznávací značky.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na motorové vozíky pro invalidy, motocykly, skútry a na traktory, které nemají budku pro řidiče.

(2) Všechna zařízení sloužící k obsluze motorového vozidla za jízdy (pedály, páky, rukojeti, vypínače, kličky apod.) musí být umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od vozovky. Osvětlení přístrojové desky musí mít samostatný vypínač a nesmí, je-li zapnuto, oslňovat řidiče.

(1) Řízení motorového vozidla a zatížení řízených kol musí být takové, aby se zřetelem k celkové váze a největší rychlosti vozidla bylo stále zajištěno snadné, rychlé a jisté vyhýbání, zatáčení a otáčení. Spoje součástí řídicího ústrojí se nesmí opotřebením tak uvolnit, aby mohlo dojít k jejich přerušení; šroubové spoje musí být dostatečně zajištěny.

(2) Zařízení musí být způsobilé dát výstrahu vždy, jakmile je vozidlo v pohybu, a to i při vypnutém zapalování; musí být upevněno co možno vpředu na vozidle tak, aby směr zvuku souhlasil přibližně se směrem jízdy vozidla. Šíření zvuku nesmí být tlumeno karosérií.

(1) Motorová vozidla — s výjimkou vozidel se železnými obručemi a vozidel pásových — musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu (elektrickou houkačku). Hladina zvuku elektrické houkačky nesmí ve vzdálenosti 7 m v libovolném směru od houkačky překročit hodnotu 105 decibelů. Hladina zvuku měřena v ose houkačky vpředu ve vzdálenosti 7 m nesmí být nižší než 80 decibelů.

(3) Zařízení musí vyvozovat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše (také harmonický akord). Zařízení, která vydávají příliš silný nebo pronikavý zvuk nebo skřek, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy apod., nejsou přípustná; výjimky stanoví vyhláška č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích.

(1) Nádrž na tekuté palivo — s výjimkou u motorových vozidel s pohonem naftovým a u traktorů — musí obsahovat záložní zásobu paliva aspoň na 30 km jízdy, oddělenou od hlavní zásoby nebo motorové vozidlo musí mít pro tuto zálohu zvláštní nádrž pomocnou, třeba přenosnou. Oddělenou zásobou je i zásoba vyznačená ukazatelem paliva nebo zásoba zajištěná trojcestným kohoutem.

(2) Těsnost palivového potrubí nesmí být porušena otřásáním vozidla. Za palivové potrubí lze použít i bezešvých pružných kovových trubek nebo jiných trubek z nepropustného materiálu; palivové potrubí musí být chráněno před mechanickým poškozením. Jednotlivé trubky nesmějí být navzájem spojovány spájením na měkko (letováním), nýbrž jen těsným šroubením nebo přesunutím.

(5) Karburátor musí být zařízen a umístěn tak, aby z něho nekapala pohonná látka na výfukové potrubí nebo na součásti zapalovacího, osvětlovacího a spouštěcího zařízení.

(3) Palivové potrubí musí mít — s výjimkou potrubí traktorů a naftových motorů — uzavírací kohout, který lze uzavřít i za jízdy z místa řidiče. Toto zařízení nemusí být na vozidle, jestliže přívod paliva ke karburátoru nebo ke vstřikovacímu čerpadlu se děje zařízením, které při zastavení motoru přestane palivo dodávat.

(4) Palivové potrubí, karburátor a všechny ostatní součástky, jimiž je vedeno palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem a uspořádány tak, aby kapající nebo vypařující se palivo se nemohlo nahromadit ani zapálit horkými součástmi nebo zkratem elektrických zařízení.

(1) Kola motorových vozidel rychlejších než 30 km/hod. a kola jejich přívěsů a návěsů musí mít pneumatiky nebo pružné obruče. Pneumatikou se rozumí plášť s duší.

(2) Pneumatiky musí být huštěny na předepsaný tlak.*) Pneumatiky musí být montovány vždy na ráfky v řádném stavu a příslušných rozměrů. Předepsaný tlak pneumatik musí být na motorových vozidlech, s výjimkou motocyklů a skútrů, motorových vozíků pro invalidy, motorových tříkolek a osobních automobilů, vyznačen na blatnících nebo na jiném vhodném místě, a to na desetiny atmosféry.

(3) Pneumatiky a obruče musí být voleny tak, aby jejich rozměry a způsob konstrukce odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové váze vozidla (tlaku náprav) a jeho největší rychlosti. Běhouny obručí nebo běžné plochy nosných článků nesmějí mít nerovnosti, které by mohly poškodit silnici.

(4) Železné obruče s měrným tlakem do 125 kg váhy na 1 cm šířky obruče jsou přípustné jen u motorových vozidel, jejichž největší rychlost nemůže přestoupit 8 km/hod., a u přívěsů, návěsů a pracovních strojů tažených těmito vozidly.

(5) Železné obruče musí mít hrany zaoblené. Hřeby musí být zapuštěny. Ostruhy (drápky) musí být snímatelné nebo musí být jinak (např. ochrannými obručemi) zajištěny, aby nemohly poškozovat silnici.

(6) U pásových vozidel nesmí řetěz nebo pás vykonávat takový pohyb, kterým by se silnice porušila. Hrany styčných desek a jejich žebra musí být sraženy pod úhlem 15° a zaobleny. Zaoblení na podélných stranách musí mít poloměr nejméně 60 mm. Tlak opěrné plochy pásu, zatíženého nosnou kladkou na vozovku v rovině, nesmí být větší než 15 kg/cm².

(7) Nejvyšší přípustná rychlost vozidla hnaných řetězovými pásy činí

a) všeobecně 9 km/hod.,

b) 16 km/hod., jestliže nosné kladky pásů mají 4 cm vysoké pryžové obruče, nebo jestliže opěrné plochy řetězových pásů mají pryžový polštář. Mají-li běžné plochy pryžové polštáře a mají-li kladky 4 cm vysoké pryžové obruče nebo jsou-li zvláště odpérovány, je přípustná rychlost nejvýše 30 km/hod.

(1) Každé motorové vozidlo musí mít tlumič výfuku v neustálé činnosti upraven tak, aby řidič nemohl během jízdy jeho činnost přerušit. Páry a zplodiny hoření musí být bezpečně odvedeny dobře utěsněným výfukovým potrubím. Je-li výfukové potrubí přímo pod podlahou vozidla, musí být podlaha chráněna vhodným způsobem před vznícením. Vyústění výfukové trouby nesmí směřovat k pravé boční straně vozidla; k ploše vozovky smí směřovat nejvýše pod úhlem 30° od vodorovné polohy. Koncovka výfukového potrubí nákladních automobilů a autobusů s naftovým motorem musí být po 1. červenci 1959 šikmo seříznuta tak, aby výstupní otvor byl eliptický, směřoval dozadu ve směru jízdy a aby jeho velká osa se rovnala dvoj- až trojnásobku průměru trouby; sklon koncovky výfukového potrubí těchto vozidel k vozovce musí činit nejméně 15°, nejvíce 30°. Ustanovení o tlumiči výfuku se nevztahuje na traktory, jejichž způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953 a které byly dosud konstruovány bez tlumičů. Nejsou dovoleny takové zásahy do palivového ústrojí motoru, které způsobují nedostatečné spalování a tím zvýšené kouření motorů.

(2) Je-li topení ve voze prováděno výfukovými plyny, nesmějí být spoje potrubí pod podlahou. U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 může být použito tepelné energie výfukových plynů k vytápění vnitřního prostoru vozidla jen prostřednictvím jiného činitele (např. vody, vzduchu).

(4) Ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem zdravotnictví — hlavním hygienikem Republiky československé — stanoví zvláštním opatřením nejvyšší přípustnou hladinu vnějšího i vnitřního hluku motorových vozidel.

(3) Budka řidiče nákladních automobilů musí být tak zvukově izolována, aby do ní vnikalo co nejméně hluku.

(1) Přesahuje-li pohotovostní váha motorového vozidla 400 kg, musí být vozidlo opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), jež je ovladatelné ze sedadla řidiče.

(2) Přesahuje-li vlastní váha (§ 57 odst. 3) motorového vozidla 3500 kg, musí být motorové vozidlo, s výjimkou pásových traktorů, kromě předepsaných brzd vybaveno zařízením, kterým je lze zajistit proti sjetí dopředu nebo dozadu (klín apod.).

(3) Vozidla s omezenou rychlostí musí mít zařízení, které zamezuje překročení této rychlosti; je-li toto omezení provedeno vložkou v převodovce, musí být vložka přinýtována.

(2) Nákladní automobily s užitečným zatížením 1,5 t a více a autobusy, vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1956, musí mít vpředu zařízení dostatečných rozměrů a pevnosti k upevnění tažné tyče; nákladní automobily s užitečným zatížením 1,5 t a více, vyrobené nebo dovezené před 1. lednem 1956, musí mít takové zařízení, dovoluje-li to konstrukce vozidla.

(1) Nákladní automobily s pohonem na více než jednu nápravu nebo s užitečným zatížením 3 t a více a traktory s motorem od 15 koní musí být, pokud to konstrukce vozidla dovoluje, opatřeny závěsným zařízením.

(1) Všechna motorová vozidla musí mít tovární štítek. Tovární štítek musí být připevněn rýhovanými šrouby nebo nýty a údaje na něm musí být vyraženy nebo vyryty.

(2) Mimo to musí být vyraženo nebo vyryto na snadno přístupném místě podvozku a u vozidla, které nemá podvozek, na karosérii výrobní číslo nebo sériové číslo výrobce, na motoru pak výrobní číslo motoru. Není-li výrobní číslo nebo sériové číslo výrobce zjistitelné, musí být nahrazeno úředním označením, shodným se záznamem v technickém průkazu vozidla.

(4) Přívěsy a návěsy musí mít tovární štítek na přední straně.

(3) Údaje podle předchozích odstavců nesmí držitel vozidla měnit. Musí být umístěny na přístupném místě, a to vpravo ve směru jízdy, a musí být dobře znatelné. Nesmějí být snadno měnitelné nebo odstranitelné.

(5) Traktory s rychlostí do 30 km/hod., motorové pojízdné stroje, jakož i motorová vozidla s přívěsy a návěsy, které nemají na všech kolech pryžové obruče (s výjimkou vozidel hnaných řetězovými pásy), musí mít vyznačenu nejvyšší dovolenou rychlost. Vyznačení je nutno provést na zvláštním štítku nebo nápisem na pravé straně vozidla bílým písmem; číslice musí být vysoké 75—80 mm, písmena 30 mm, síla číslice 12 mm.

(2) Autobusy, osobní a nákladní automobily musí být opatřeny zařízením nebo vybaveny dostatečně účinným prostředkem proti tvoření námrazy na ochranném skle před řidičem.

(1) Ochranné sklo před řidičem musí být z pevného materiálu, dokonale průhledného, jehož zlomky nemohou způsobit vážné zranění; jeho průhledem nesmějí být předměty zkreslovány. Ostatní skla mohou být i z jiného průhledného materiálu; osobní automobily určené k dopravnímu podnikání (autodrožky), autobusy a jejich přívěsy a všechna motorová vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1953, však musí mít i ostatní skla týchž vlastností jako ochranné sklo před řidičem.

(4) Autobusy a nákladní automobily musí být opatřeny clonou proti slunci, kterou lze sklopit tak, aby řidič při jízdě nebyl oslňován. Na osobní automobily se vztahuje toto ustanovení, pokud jde o vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. lednu 1959.

(3) Motorové vozidlo, které má ochranné sklo, musí být opatřeno alespoň jedním samočinným stíračem; toto ustanovení se nevztahuje na motocykly opatřené ochranným štítem.

(1) Motorová vozidla musí mít alespoň jedno vhodně umístěné zpětné zrcátko, jehož zrcadlící plocha činí nejméně 50 cm²; zpětné zrcátko však nemusí mít motocykly, skútry, motorové vozíky pro invalidy a motorová vozidla s menší rychlostí než 30 km/hod., pokud nemají budku pro řidiče.

(2) Autobusy a nákladní automobily, které nemají motor před budkou řidiče, musí opatřeny zrcátkem, z něhož je vidět s místa řidiče prostor těsně před vozidlem.

(1) Motorové vozidlo musí mít počítač kilometru a měřič rychlosti. Jejich údaje se smějí odchylovat nejvýše

(2) Počítače kilometrů a rychloměry nemusí mít motorová vozidla s plnými pryžovými obručemi, vozidla s řetězovými pásy, motorové vozíky pro invalidy, motorová vozidla o rychlosti nižší než 30 km za hodinu a motocykly vyrobené před 1. lednem 1915.

a) u počítače kilometrů o ± 5 % od skutečně ujeté vzdálenosti,

b) u rychloměru v posledních dvou třetinách stupnice o ± 10 % od skutečné rychlosti vozidla.

(3) Nákladní automobily a autobusy vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1961 musí mít místo počítače kilometrů a rychloměru tachograf; ministerstvo dopravy stanoví zvláštním opatřením, od kterého dne se tato povinnost vztahuje na ostatní nákladní automobily a autobusy.

(2) V ostatních motorových vozidlech musí být za jejich provozu pohotově souprava zdravotnických prostředků, obsahující nejméně po 1 kuse: kalikové obinadlo 10 cmx5 m, hotový obvaz č. 4, balíček obvazové vaty lisované 25 g, hydrofilovou gázu ½ m, náplast 4 cmx1 cm, náplast s polštářkem 6 cmx10 cm a pero s antiseptickým prostředkem v pouzdře. V autobusech a trolejbusech musí být za jejich provozu na místě zřetelně označeném uloženo pro každých 8 sedadel po jedné soupravě zdravotnických prostředků; aspoň jedna souprava musí být pohotově v nákladních automobilech, dopravují-li hromadně osoby.

(1) Při provozu motocyklů a skútrů musí být pohotově sterilní hotový kapesní obvaz a patentní lahvička kožního desinfekčního prostředku. Vybavení zemědělských traktorů zdravotnickými prostředky upraví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(4) Ustanovení o zdravotnických prostředcích při provozu motocyklů, skútrů, traktorů a ostatních motorových vozidel, s výjimkou autobusů a trolejbusů, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1960.

(3) Zdravotnické prostředky musí být v nepropustném obalu a v upotřebitelném stavu.

(2) Autobusy a osobní automobily určené k přepravě osob v dopravním podnikání (autodrožky) musí být opatřeny nejméně jedním spolehlivým hasicím přístrojem a s mrazuvzdornou náplní, kterou je možno hasit i hořlavé tekutiny (benzín, jeho směsi apod.). V autobusech musí náplň vážit alespoň 8 kg nebo musí hasicí přístroj mít obsah nejméně 5 l, v osobních automobilech alespoň 1,6 kg, popřípadě 2 litry. V autobusech musí být přístroj umístěn tak, aby byl přístupný řidiči i cestujícím.

(1) Při provozu motorových vozidel, poháněných parou, zkapalněným plynem, stlačeným plynem, plynem rozpuštěným v kapalině nebo generátorovým plynem, nutno dodržovat ještě zvláštní podmínky obsažené v příloze I.

(4) Sedačky traktorových přívěsů vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 musí mít po stranách opěradla a vpředu vhodné zařízení zabraňující vypadnutí (zábradlí, zajišťovací pás apod.); traktorové přívěsy, které byly dány do provozu před 1. lednem 1959, musí být těmito zařízeními opatřeny nejpozději k 1. lednu 1960.

(3) Nákladní automobily a traktory s rychlostí nad 20 km/hod. musí být opatřeny ochranným sklem před řidičem a také stříškou nad jeho sedadlem.

(10) Nákladní automobily a autobusy o celkové váze 10 t a více, vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1961 musí být vybaveny pomocným řídícím zařízením.

(8) Motorová vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1959, která mají náhradní kolo těžší než 50 kg, musí být vybavena vhodným pomocným zařízením pro zdvihání kola.

(7) Motocykly a skútry musí být opatřeny stojánkem nebo jiným zařízením, umožňujícím jeho bezpečné postavení, opustí-li jej řidič. Motocykly musí být vybaveny bezpečnostními kryty primárního a sekundárního řetězu. Toto ustanovení platí pro motocykly vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1959.

(6) Zkoušení a přejímání vzduchojemů motorových vozidel upravují zvláštní předpisy (Československá státní norma ČSN 30 3507). Revizi vzduchojemů brzdového zařízení silničních motorových vozidel (tlakovou zkoušku a prohlídku) provádí periodicky dozorčí orgán ministerstva, v jehož sektoru vozidlo je nebo bude v generální opravě, popřípadě orgán tímto ministerstvem zmocněný. Revize se provádí při generální opravě, nejpozději však do 6 roků nebo po havárii vozidla, a to podle ustanovení přílohy II této vyhlášky.

(5) Přívěsy a návěsy pro přepravu osob musí mít dvojité závěsné zařízení; přívěsy a návěsy, jejichž celková váha přesahuje 10 t a jichž se užívá za motorovými vozidly s rychlostí přes 30 km/hod., musí mít předstih brzdění. Toto ustanovení platí pro přívěsy a návěsy vyrobené dovedené po 1. lednu 1961.

(9) Autobusy a trolejbusy vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1959 musí být konstruovány tak, aby jejich užitečné zatížení odpovídalo nejvyšší obsaditelnosti vozidla (největšímu počtu sedících a stojících osob), při čemž se počítá váha jedné osoby (včetně zavazadel) 75 kg, v městské dopravě 70 kg, a plocha k stání pro jednu osobu 0,125 m².

(1) Bylo-li při schválení technické způsobilosti motocyklu a skútru dovoleno opatřit motocykl a skútr dalším sedlem, musí být toto sedlo umístěno za sedlem pro řidiče, pevně spojeno s nosičem zavazadel nebo se zvlášť vyztuženou částí blatníku a pérováno nebo zhotoveno z materiálu zaručujícího dostatečné pérování; obě sedla mohou být uspořádána jako dvojsedlo.

(2) Na motocyklu a skútru s dalším sedlem musí být též stupačka pro spolujezdce.

(1) Motorové vozidlo musí mít při provozu prostředky a pomůcky, aby bylo možno opravit běžné závody vzniklé na vozidle (přívěsu a návěsu), odstranit překážky na silnici nebo zajistit náklad před poškozením. Tyto prostředky a pomůcky s vozidly nespojené, jako nářadí, náčiní, plachta a plachtové oblouky, pokrývka chladiče, náhradní díly a součásti, tvoří vybavení vozidla.

(2) Pomocná zařízení, pomocné přístroje a jiné pomůcky s vozidlem pevně spojené, jako jeřáb, dílenské zařízení, naviják apod., tvoří pracovní (účelovou) výstroj vozidla.

9. hustilku nebo láhev se stlačeným plynem, pokud vozidlo nemá kompresor, a pokud nejde o vozidla s pneumatikami o předepsaném tlaku tři atmosféry a výše,

(3) Osobní automobily, autobusy, nákladní automobily a traktory musí mít toto vybavení:

(4) Přívěsy o celkové váze větší než 750 kg a návěsy musí mít toto vybavení:

(5) Motocykl a skútr musí mít toto vybavení:

(6) Jednotlivé druhy a typy motorových vozidel a jejich přívěsy a návěsy, musí mít ještě vybavení stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce.

(7) Pro autobusy a nákladní automobily o užitečném zatížení od 1 t výše a pro speciální automobily musí být pohotově dvě nádoby na záložní palivo po 20 l obsahu, pro ostatní automobily jedna taková nádoba; pro osobní automobily mohou být místo jedné nádoby o 20 l dvě nádoby po 10 l obsahu. Tyto nádoby nemusí být na vozidle při jeho provozu. Autobusy, nákladní automobily o užitečném zatížení od 1 t výše a speciální automobily vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1955 musí mít však zařízení pro umístění dvou nádob na záložní palivo po 20 l obsahu.

(8) U nákladních automobilů, autobusů a traktorů musí být výstroj uvedená v odstavci 3 (s výjimkou náhradního kola s pneumatikou — obručí) umístěna ve zvláštní skříňce.

1. roztáčecí kliku (pokud možno odnímatelnou), nejde-li o motorová vozidla s pohonem naftovým nebo o vozidla, která nemají zařízení pro roztáčení motoru klikou,

10. zvedák odpovídající typu automobilu,

11. klíč na svíčky,

12. kolovrátek (klíč na matice kol).

2. autobusy a nákladní automobily o vlastní váze nad 3500 kg zásuvku pro přenosnou elektrickou svítilnu,

3. u nákladních automobilů se sedadlem řidiče za motorem s dovoleným zatížením 5 t a více a u autobusů, jejichž podvozek odpovídá dovolenému zatížení těchto nákladních automobilů, vyznačení šířky vozidla (tykadla),

4. náhradní kolo s pneumatikou (obručí) v předepsaném stavu (nevztahuje se na zemědělské traktory),

5. dvě matice k diskovým kolům k použití na obou stranách (nevztahuje se na zemědělské traktory),

6. jednu zapalovací svíčku s těsněním ve zvláštním obalu; týká se vozidel s motory s elektrickým zapalováním,

7. náhradní pojistky (pět kusů),

8. po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu (ve zvláštním obalu),

1. držák náhradního kola,

2. náhradní kolo s pneumatikou (obručí) v předepsaném stavu.

1. jednu zapalovací svíčku s těsněním,

2. náhradní pojistku,

3. po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu.

4. hustilku,

5. klíč na svíčku.

16. nadměrné kouření motoru, zejména když vytváří clonu, která znemožňuje nebo ztěžuje viditelnost uživatelům silnice, nebo když jinak nadměrně znečišťuje ovzduší.

2. kmitání předních kol znesnadňující podstatně udržování přímého směru jízdy.

3. značněji poškozené disky,

4. pojíždění vozidla se strany na stranu,

5. nedostatečně upevněný sloupek řízení nebo volantu,

6. ohnutá přední náprava nebo součást řízení,

7. viditelné stopy po unikání benzínu, nafty nebo oleje, jakož i vady plynového zařízení u vozidel s pohonem na plyn,

8. poškozené pérování,

9. nedostatečně upevněná karosérie k podvozku vozidla,

(1) Neodpovídají-li motorová vozidla technickým podmínkám stanoveným pro jejich provoz (§§ 1 až 43) v takové míře, že bezprostředně ohrožují bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuji silnici, musí být vyřazena z provozu po dobu, dokud závady nejsou odstraněny.

1. vůle řízení převyšující na volantu 36°; u vozidel s rychlostí přes 100 km/hod. vůle převyšující 27°,

10. snížená účinnost brzd o více jak 20 %, než je stanoveno v § 18,

11. blokování jednoho nebo více kol,

12. nutnost opětovného sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdícího účinku,

13. nesvítící levý nebo oba přední světlomety,

15. špatně seřízené světlomety způsobující oslnění řidiče protijedoucího vozidla i při tlumeném světle,

14. nemožnost tlumit dálková světla,

(2) Za takové závady se pokládají zejména:

(4) Pro trolejbusy platí kromě ustanovení odstavců 1 a 2 ještě zvláštní předpisy*)

(3) U zemědělských traktorů a jiných pracovních strojů, u nichž to způsob jejich konstrukce vyžaduje, může dopravní inspektorát povolit vyšší vůlí volantu než 36°, ne však vyšší než 50°; úleva musí být vyznačena v technickém průkazu a v osvědčení o technickém průkazu.

(1) Všechna vozidla musí být opatřena brzdou; toto ustanovení se netýká saní a vozíků ovladatelných silou řidiče a zemědělských a lesních pracovních strojů, pokud při odpojení tažného vozidla se vlivem odporů, způsobených jejich vlastní vahou, nemohou uvést do pohybu.

(2) Brzda vozidel musí být umístěna tak, aby jí bylo možno obsluhovat z pravé strany ve směru jízdy nebo musí mít zezadu obsluhovatelnou brzdu zadních kol (brzdu vřetenovou).

(3) Brzdou se musí docílit zmírnění rychlosti plné zatíženého vozidla a jeho zastavení na jakémkoliv sklonu vozovky, aniž by vozovka byla poškozována.

(4) Brzdicích botek, dřev a řetězů smí být použito jako pomocných prostředků k brzdění jen ve stavu nouze, jestliže není možno vozidlo zabrzdit brzdou.

(1) Za snížené viditelnosti musí mít vozidla na silnicích nejméně jednu neoslňující svítilnu s bílým nebo slabě žlutým světlem; má-li vozidlo jednu svítilnu, musí být umístěna vpředu tak, aby světlo bylo viditelné zepředu i zezadu. Má-li vozidlo dvě svítilny, musí být umístěny ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla a jejich světla musí být viditelná zepředu i zezadu.

a) tažená řádně osvětleným vozidlem, jehož světlo je zezadu viditelné,

(2) Osvětlení nemusí mít vozidla

b) tažená, vedená nebo tlačená chodci, nejsou-li i s nákladem širší než 1 m,

c) stojící na silnici, jsou-li dostatečně osvětlena odjinud.

(3) Každé vozidlo — i přívěsné — musí být vzadu opatřeno dvěma červenými odrazovými skly. Červená odrazová skla musí být umístěna ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla, a to jejich vnější kraje ne dále než 40 cm od vnějšího okraje vozidla a jejích spodní kraje ne výše než 100 cm nad vozovkou.

(4) Každé vozidlo — i přívěsné — musí být opatřeno na levém okraji přední strany bílým odrazovým sklem, jehož vnější okraje nesmí být umístěny ve vzdálenosti větší než 40 cm od vnějšího okraje vozidla a spodní okraje ne výše, než 100 cm nad vozovkou. Musí být umístěno tak, aby nebylo zakrýváno potahem.

(5) Vozidla uvedená v odstavci 2 a zemědělské a lesní pracovní stroje, které není třeba opatřovat brzdou (§ 47 odst. 1) musí mít za snížené viditelnosti alespoň jedno červené odrazové sklo umístěné vzadu na levé straně vozidla; jeho spodní okraje nesmí být výše než 100 cm nad vozovkou.

(6) O vlastnostech odrazových skel platí ustanovení § 24 odst. 4 věta prvá a druhá a odst. 5.

(1) Jízdní kolo musí mít za snížené viditelnosti vpředu svítilnu s bílým nebo slabě žlutým neoslňujícím světlem, které musí být viditelné za noci bez atmosférických poruch na 300 m zepředu. Svítilna musí být skloněna tak, aby světelný kužel dopadal na rovinu nejdále do vzdálenosti 20 m před svítilnou; svítilna musí být upevněna tak, aby se její sklon za jízdy nemohl měnit.

(2) Jízdní kolo musí mít dvě na sobě nezávislé účinné brzdy a jasně znějící zvonek, slyšitelný na dostatečnou vzdálenost; jiné zvukové výstražné znamení není přípustné.

(3) Jízdní kola musí být opatřena vzadu červeným odrazovým sklem ne výše než 100 cm nad vozovkou; mohou mít vzadu i červené světlo. Mimo to mohou mít červená nebo žlutá odrazová skla na okraji obou šlapadel. O opatření přívěsných vozíků za jízdními koly odrazovými skly a o vlastnostech odrazových skel platí ustanovení § 48 odst. 3 a 6; účinná plocha odrazového skla může být však jen 10 cm².

(1) Ministerstvo dopravy nebo orgán jím pověřený může předepsat i jiná technická zařízení a stanovit další podmínky nebo povolit výjimky pro provoz vozidel, jejichž určení, rychlost nebo zvláštní konstrukce to vyžadují nebo dovolují.

(2) O povolování výjimek pro provoz jednotlivých motorových vozidel, přívěsů a jízdních souprav, jejichž rozměry (§ 8) nebo tlak náprav a celková váha (§ 9) přesahují stanovené meze, platí ustanovení vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l.

(3) Povolení výjimek z technických podmínek pro typy motorových vozidel nebo pro provoz motorových vozidel, popřípadě jejich částí, musí být vyznačeno v technickém průkazu motorového vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak.