(1) V kojeneckém ústavu se poskytuje péče novorozencům a kojencům (zpravidla do 1 roku), jejichž vývoj je ohrožen nezralostí, vrozenou slabostí, vrozenými vadami, proběhlou nemocí, nesprávnou výživou nebo nevhodným domácím prostředím a jež nelze umístit ve vhodném prostředí mimo ústav. V kojeneckém ústavu může být v nutném případě umístěna též kojící matka nebo těhotná žena.

(2) Příslušným pro poskytování péče je kojenecký ústav, v jehož územním obvodu působnosti určeném odborem rady krajského národního výboru má pobyt osoba, která má dítě ve své péči.

(3) Návrh na přijetí do kojeneckého ústavu opatřený potřebnými doklady podávají dětská, popř. ženská a porodnická oddělení nemocnic a středisek (poliklinik), v naléhavých případech i obvodní zdravotnická zařízení.

(4) Pobyt dítěte v kojeneckém ústavu se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho léčení mimo ústav, nebo jestliže jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v ústavu.

(5) Dítě se propouští z ústavu, jestliže odpadly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zejména bylo-li dítě osvojeno nebo dosáhlo-li jednoho roku.

(6) Výběr dětí provádí, povolává je do péče ústavu a z ní je propouští ředitel ústavu.

(7) Na zaopatření dětí v kojeneckých ústavech, pro jejichž umístění v těchto ústavech nejsou splněny zdravotní nebo sociální indikace, hradí povinné osoby příplatek (§ 12). Pobyt kojící matky nebo těhotné ženy v kojeneckém ústavu se považuje za ústavní ošetřování; proto ženy, které mají nárok na bezplatnou péči, za toto ošetřování neplatí úhradu.