Vyhláška Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení funkcionářů národních výborů

(1) Jako funkcionář národního výboru je pojištěn v nemocenském pojištění a účasten důchodového zabezpečení předseda národního výboru, jeho náměstek, tajemník národního výboru a člen rady národního výboru pověřený řízením odboru rady národního výboru, jestliže
(dále jen „pojištěný funkcionář”).

(2) Doba výkonu funkce, po kterou jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1, se pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení považuje za dobu zaměstnání.

(1) Nemocenské pojištění pojištěných funkcionářů provádějí odborové orgány, kterým přísluší provádět pojištění zaměstnanců národního výboru, o jehož funkcionáře jde.

(2) Povinnosti závodu (zaměstnavatele) vyplývající z předpisů o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení plní výkonný orgán rady národního výboru, který vyřizuje osobní věci zaměstnanců národního výboru, o jehož funkcionáře jde. Pro místní národní výbory, na jejichž výkonné orgány byla přenesena působnost v osobních věcech jejich zaměstnanců, může stanovit odchylky, pokud jde o nemocenské pojištění, Ústřední rada odborů v dohodě s ministerstvem vnitra a pokud jde o důchodové zabezpečení, Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem vnitra.*)

(1) Nastoupil-li pojištěný funkcionář do funkce v národním výboru ze zaměstnání nebo naopak z funkce v národním výboru do zaměstnání, považuje se to za změnu zaměstnání z důvodu obecného zájmu (§ 18 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění). Ustanovení čl. 16 až 23 vyhlášky č. 258/1956 Ú. l., o poskytování peněžitých dávek a rodinných přídavků v nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 184/1957 Ú. l. platí obdobně.

(2) Pojištěnému funkcionáři, který vykonává funkci vedle zaměstnání, z něhož je již pojištěn, se ku dni vzniku pojištění podle této vyhlášky započte do doby nepřerušeného zaměstnání v témž podniku doba zaměstnání, která mu byla započtena v jeho souběžném zaměstnání.

(1) Nemocenské náleží pojištěnému funkcionáři ode dne, od kterého se mu při pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz již neposkytuje odměna za výkon funkce.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro poskytování nemocenského při karanténě, pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny nebo peněžité pomoci v mateřství.

(1) Doba, po kterou jsou splněny podmínky § 2, se posuzuje jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.

(2) Pracoval-li pojištěný funkcionář bezprostředně před počátkem výkonu funkce v zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, posuzuje se doba výkonu funkce jako doba zaměstnání téže pracovní kategorie také tehdy, jestliže se pojištěný funkcionář po skončení výkonu funkce vrátil do zaměstnání této pracovní kategorie, nebo jestliže v době výkonu funkce vznikl jemu nebo pozůstalým po něm nárok na dávky důchodového zabezpečení.

(3) Nastoupil-li pojištěný funkcionář, který pracoval bezprostředně před počátkem výkonu funkce v zaměstnání I. pracovní kategorie, po skončení výkonu funkce do zaměstnání II. pracovní kategorie, nebo nastoupil-li pojištěný funkcionář, který pracoval bezprostředně před počátkem výkonu funkce v zaměstnání II. pracovní kategorie, po skončení výkonu funkce do zaměstnání I. pracovní kategorie, posuzuje se doba výkonu funkce jako doba zaměstnání II. pracovní kategorie.

(1) Utrpěl-li pracovní úraz člen národního výboru, který není pojištěným funkcionářem, který je však pojištěn (zabezpečen) podle obecných předpisů o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení (pojištění), považuje se takový úraz za pracovní úraz v zaměstnání (činnosti), ze kterého je jinak pojištěn (zabezpečen).*) Jestliže se člen národního výboru uvedený v předchozí větě stal následkem tohoto úrazu invalidním nebo částečně invalidním nejpozději do dvou let po skončení členství v národním výboru, náleží mu invalidní důchod při pracovním úrazu v základní výměře nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance III. pracovní kategorie (§§ 16 a 17 zákona o sociálním zabezpečení), pokud nemá výhodnější nároky ze svého pojištění (zabezpečení); důchod se vyměřuje z částky 9600 Kčs, která se považuje za průměrný roční výdělek, pokud průměrný roční výdělek stanovený podle obecných předpisů o důchodovém zabezpečení není vyšší.

(2) Utrpěl-li pracovní úraz člen národního výboru, který není pojištěným funkcionářem ani není pojištěn (zabezpečen) z jiného důvodu, a stal-li se následkem tohoto úrazu invalidním nebo částečně invalidním nejpozději do dvou let po skončení členství v národním výboru, náleží mu invalidní důchod při pracovním úrazu v základní výměře nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance III. pracovní kategorie; důchod se vyměřuje z částky 9600 Kčs, která se považuje za průměrný roční výdělek.

(3) Utrpěl-li pracovní úraz člen národního výboru, který je poživatelem invalidního nebo starobního důchodu z důchodového zabezpečení zaměstnanců, není zaměstnán ani není pojištěným funkcionářem, a stal se následkem tohoto úrazu invalidním nebo částečně invalidním nejpozději do dvou let po skončení členství v národním výboru, vyměří se mu důchod znovu z průměrného ročního výdělku, z něhož byl již důchod vyměřen, nejméně však z částky 9600 Kčs; jde-li o poživatele důchodu z důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev nebo jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, zvýší se důchod o částku 50 Kčs měsíčně, jestliže úraz způsobil invaliditu, a o částku 30 Kčs měsíčně, jestliže úraz způsobil částečnou invaliditu.

(4) Zemřel-li následkem pracovního úrazu člen národního výboru, který není pojištěným funkcionářem, náležejí pozůstalým dávky podle §§ 20 až 25 zákona o sociálním zabezpečení, popřípadě podle §§ 11 a 25 vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících. Dávky uvedené v předchozí větě se vypočtou z důchodu, na nějž by měl člen národního výboru v době smrti nárok podle předchozích odstavců. Těm z pozůstalých, kteří vypravili pohřeb, náleží pohřebné (§ 29 zákona o nemocenském pojištění).

(1) Odměny poskytované národním výborem funkcionáři národního výboru, který není pojištěn podle této vyhlášky, ale je jinak pojištěn jako zaměstnanec, se pro účely důchodového zabezpečení započítávají do jeho průměrného ročního výdělku.

(2) Orgán, který poskytl odměny podle odstavce 1, oznámí jejich výši zaměstnavateli funkcionáře národního výboru a zaměstnavatel je uvede v evidenčním listě o době zaměstnání a výdělku.

(1) Náhrady ušlého výdělku poskytované národním výborem, popřípadě jiným orgánem členu národního výboru, který není pojištěným funkcionářem, se pro účely důchodového zabezpečení započítávají do jeho průměrného ročního výdělku.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro náhrady ušlého výdělku poskytované národním výborem členům komisí zřízených u národních výborů.

(3) Ustanovení § 12 odst. 2 platí obdobně i pro náhrady ušlého výdělku poskytované podle odstavců 1 a 2.

(1) Rozhodnutí a opatření v nemocenském pojištění a v důchodovém zabezpečení funkcionářů národních výborů, učiněná v době od 1. ledna 1957 do dne účinnosti této vyhlášky v souladu se zásadami zákona o nemocenském pojištění a zákona o sociálním zabezpečení se považují za učiněná podle této vyhlášky.

(2) Nároky, jichž se týká úprava obsažená v této vyhlášce, které vznikly v době od 1. ledna 1957 do dne účinnosti této vyhlášky a o nichž v tento den nebylo ještě pravomocně rozhodnuto, se posuzují podle této vyhlášky.