258/1956 Sb.

Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění zaměstnanců.

Poslední dostupné znění: 1959-04-01 – 1965-12-31 · 4 znění v historii →

Oddíl 1

Čl. 1.
(1) Za zaměstnancův výdělek se pro výpočet peněžitých dávek považují příjmy ze zaměstnání zakládajícího pojištění podle zákona nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, pokud tyto příjmy podléhají dani ze mzdy a pokud nejsou podle ustanovení článku 2 vyloučeny (dále jen „započitatelný výdělek”).
(2) Naturální požitky, s výjimkou požitků uvedených v článku 2 pod písm. f), se při výpočtu zaměstnancova započitalného výdělku oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.*)
(3) Příjmy uvedené v odstavci 1 se považují za zaměstnancův započitatelný výdělek i tehdy, když se z nich daň ze mzdy nesráží, protože nepřesahují hranici stanovenou v předpisech o dani ze mzdy.**)
Čl. 2. Do zaměstnancova započitatelného výdělku se nezahrnují:
a) příjmy, které jako náhrady služebních výdajů nejsou podrobeny dani ze mzdy, zejména náhrady cestovních a stěhovacích výdajů včetně odlučného a přídělného, režijní příplatky a hodnota oděvů, plášťů, čepic, bot a ochranných oděvů poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům;
b) odměny poskytované zaměstnancům za vynálezy, objevy a zlepšovací návrhy, a to bez ohledu na jejich výši;
c) věcné a peněžité dary, odměny za významné pracovní zásluhy a jiné mimořádné odměny poskytované zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním včetně odměn z podnikových fondů pracujících a z obdobných prostředků, a to bez ohledu na jejich výši;
d) jiné příjmy osvobozené od daně ze mzdy přímo podle zákona o dani ze mzdy; příjmy, které ministerstvo financí osvobodilo nebo osvobodí od daně ze mzdy prováděcími předpisy nebo rozhodnutím, se však zahrnují do zaměstnancova započitatelného výdělku s výjimkou těch, o nichž Ústřední rada odborů pro účely nemocenského pojištění výslovně stanoví, že se nezapočítávají;
e) mzda za práci přes čas;*)
f) naturální, po případě i jiné požitky, které zaměstnanci dále náležejí i za dobu, po kterou se mu poskytuje nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství;
g) příjmy jednorázové nebo poskytované za období delší než tři měsíce, netvoří-li pravidelnou součást příjmů zaměstnance (na př. prémie za ujetí určitého počtu kilometrů bez nehody v dopravě), jakož i nahodilé odměny za výjimečné práce, které nepatří k úkolům odpovídajícím pracovnímu místu, na které je zaměstnanec zařazen (na př. odměny za přednášky a překlady, které nepatří k zaměstnancovým pravidelným úkolům);*)
h) věrnostní přídavek horníků;
i) náhrada za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou.
Čl. 3.
(1) Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti se vypočte ze započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v závodě v posledních třech kalendářních měsících bezprostředně předcházejících vzniku pracovní neschopnosti (dále jen „rozhodné období”).
(2) Při výpočtu čisté denní mzdy se od započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v rozhodném období, odečte daň ze mzdy na tento výdělek připadající, výsledek se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a dělí počtem pracovních dnů v rozhodném období. Při tom se od tohoto počtu pracovních dnů odečtou pouze pracovní dny, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství a pracovní dny zameškané pro omluvenou překážku v práci, za které zaměstnanec neměl vůči zaměstnavateli nárok na náhradu mzdy. K takto zjištěnému počtu pracovních dnů se připočtou pracovní dny, které zaměstnanec neomluveně zameškal v době mezi koncem rozhodného období a dnem vzniku pracovní neschopnosti.
(3) Pro výpočet čisté denní mzdy se považují za pracovní dny všechny dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů; to platí i při odchylných úpravách pracovní doby (na př. při pětidenním pracovním týdnu). Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, o kterých je obecně stanoveno, že se za ně poskytuje náhrada mzdy.
(4) Pracuje-li zaměstnanec v neděli, nezvyšuje se o to počet pracovních dnů uvedených v předchozím odstavci; výdělek za práci v neděli se však zahrne do započitatelného výdělku v rozhodném období, pokud není mzdou za práci přes čas nebo nepatří mezi jiné příjmy vyloučené podle článku 2.
Příklad č. 1:
Zaměstnanec se stal neschopným práce dne 17. října 1957. Jeho hrubý započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za červenec, srpen a září 1957, činil 2.392,30 Kčs. Daň ze mzdy činí 232,75 Kčs. Zaměstnanec byl v srpnu dvanáct pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v září 1957 zameškal bez omluvy dva pracovní dny.
Od hrubého započitatelného výdělku za rozhodné období se odečte daň ze mzdy. Výdělek po odečtení daně ze mzdy činí 2.159,55 Kčs.
Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte dvanáct pracovních dnů, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Dny zameškané bez omluvy se od počtu pracovních dnů neodčítají. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 67 pracovním dnům.
Výdělek po odečtení daně ze mzdy zaokrouhlený na celé koruny nahoru, t. j. 2.160 Kčs, se dělí číslem 67. Čistá denní mzda, činí 32,24 Kčs, po zaokrouhlení podle článku 26a činí 32 Kčs.
Příklad č. 2:
Zaměstnanec, který nastoupil do závodu dne 1. října 1957, se stal neschopným práce pro nemoc dne 15. listopadu 1957. Jeho hrubý výdělek za rozhodné období, t. j. za říjen 1957, činil 1.552,30 Kčs, z nichž na mzdu za práci přes čas připadlo 150 Kčs. V tomto období zaměstnanec neměl pracovních přestávek.
Od hrubého výdělku za rozhodné období se odečte mzda za práci přes čas. Jeho započitatelný výdělek činil tedy 1.402,30 Kčs. Daň ze mzdy odpovídající tomuto výdělku činí 155 Kčs, takže jeho výdělek pro výpočet čisté denní mzdy činí 1.247,30 Kčs.
Na rozhodné období připadá 27 pracovních dnů. Čistá denní mzda za rozhodné období činí 46 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 1.248 Kčs a dělená 27; výsledek 46,22 Kčs je zaokrouhlen podle článku 26a na celé koruny).
Příklad č. 3:
Zaměstnanec se stal neschopným práce pro nemoc dne 22. listopadu 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za srpen, září a říjen 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.320 Kčs. Zaměstnanec byl v září deset pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v listopadu 1957 do dne uznání práce neschopným zameškal bez omluvy tři pracovní dny.
Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte deset pracovních dnů, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské a k výsledku se připočtou tři pracovní dny, které zaměstnanec bez omluvy zameškal v mezidobí od konce rozhodného období do dne vzniku pracovní neschopnosti. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 72 pracovním dnům.
Čistá denní mzda za rozhodné období činí 60 Kčs (mzda za rozhodné období 4.320 Kčs dělená 72).
Příklad č. 4:
Zaměstnanec, který je zaměstnán v pracovním odvětví, v němž je zaveden pětidenní pracovní týden, se stal neschopným práce dne 12. prosince 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za září, říjen a listopad 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.331,20 Kčs. Zaměstnanec byl v rozhodném období dva pracovní dny práce neschopen pro nemoc.
Počet pracovních dnů v rozhodném období podle obecně platných předpisů je 78. Od tohoto počtu se odečtou dva pracovní dny, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 76 pracovním dnům.
Čistá denní mzda za rozhodné období činí 57 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 4.332 Kčs a dělená 76).
Čl. 4. Do výdělku za rozhodné období se započítávají prémie a jiné obdobné proměnlivé složky mzdy, které se podle článků 1 a 2 považují za součást výdělku, pokud náležejí za toto období. Není-li při stanovení nemocenského ještě známa výše započítatelných prémií a jiných obdobných proměnlivých složek mzdy za všechny měsíce rozhodného období, určí se čistá denní mzda z výdělku za ty tři poslední kalendářní měsíce před vznikem pracovní neschopnosti, za které již byla zúčtována mzda včetně prémií a jiných obdobných proměnlivých složek mzdy.
Čl. 5. U zaměstnanců, jimž se zúčtovává výdělek za období delší než tři kalendářní měsíce (na př. při montážních pracích), se vypočte čistá denní mzda za poslední takové období zúčtované před vznikem pracovní neschopnosti. Při tom se přihlíží i k prémiím a jiným obdobným proměnlivým složkám mzdy, které náležely za toto delší období.
Čl. 6.
(1) Neměl-li zaměstnanec v rozhodném období výdělek, protože po celé toto období konal službu v ozbrojených silách, měl neplacenou dovolenou nebo zaměstnankyně měla mateřskou dovolenou, určí se čistá denní mzda z výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla jeho pracovní neschopnost. Netrvalo-li však zaměstnání ještě ani týden, určí se čistá denní mzda z výdělku, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl, kdyby po dobu jednoho měsíce pracoval podle svého pracovního úvazku.
(2) Vstoupil-li zaměstnanec do zaměstnání v závodě během rozhodného období, určí se čistá denní mzda jen za tu část rozhodného období, po kterou byl v závodě zaměstnán. Netrvalo-li však zaměstnání v rozhodném období ještě ani týden, určí se čistá denní mzda způsobem uvedeným v odstavci 1.
(3) Způsobem uvedeným v odstavci 1 se postupuje při určení čisté denní mzdy také, jestliže se zaměstnanec stal neschopným práce během kalendářního měsíce, v němž vstoupil do zaměstnání v závodě.
Příklad č. 1:
Zaměstnankyně nastoupila do zaměstnání po mateřské dovolené dne 3. dubna 1957 a dne 25. dubna 1957 byla uznána neschopnou práce. V rozhodném období nepracovala, poněvadž po celé toto období trvala mateřská dovolená. Čistá denní mzda se určí z výdělku, kterého dosáhla v době od 3. do 24. dubna 1957. Výdělek po odečtení daně ze mzdy činil 760 Kčs. V tomto období neměla zaměstnankyně pracovní přestávky. Počet pracovních dnů v něm je 19. Čistá denní mzda činí 40 Kčs (t. j. 760 : 19).
Příklad č. 2:
Zaměstnanec nastoupil po skončení vojenské základní služby do zaměstnání jako soustružník dne 29. října 1957. Dne 4. listopadu 1957 byl uznán neschopným práce. V rozhodném období, t. j. v měsících srpnu, září a říjnu netrvalo jeho zaměstnání ještě ani týden. Zaměstnání však netrvalo také ani týden v kalendářním měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Proto se čistá denní mzda určí z výdělku, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl, kdyby na svém pracovišti jako soustružník plně pracoval po dobu jednoho měsíce.
Čl. 7. Nastala-li nová pracovní neschopnost dříve, než uplynul jeden kalendářní měsíc od skončení předchozí pracovní neschopnosti, stanoví se nemocenské z téže čisté denní mzdy jako při předchozí pracovní neschopnosti. Jestliže však zaměstnanec před vznikem nové pracovní neschopnosti přestoupil do jiného závodu nebo jestliže měl v této době neomluvenou přestávku v práci, určí se čistá denní mzda způsobem uvedeným v článcích 3 až 6; stejně se postupuje, jestliže zaměstnanec požádal, aby mu byla čistá denní mzda takto určena.
Čl. 8. U zaměstnanců, kteří byli propuštění ze služby v ozbrojených silách (s výjimkou služby z povolání) jako neschopní práce nebo se stali neschopnými práce po skončení takové služby před opětným vstupem do zaměstnání, se čistá denní mzda určí z výdělku, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl, kdyby znovu nastoupil práci.
Čl. 9. U zaměstnanců, kteří před vznikem pracovní neschopnosti ukončili školení v učilišti státních pracovních záloh nebo učňovský poměr, přihlíží se při výpočtu čisté denní mzdy jen k výdělku, kterého v závodě dosáhli již jako plně placení zaměstnanci.
Čl. 10. Došlo-li u zaměstnance před vznikem pracovní neschopnosti ke zvýšení mzdy (platu) právně zaručenému, přihlíží se při výpočtu čisté denní mzdy jen k zvýšenému výdělku. Došlo-li k takovému zvýšení po vzniku pracovní neschopnosti, náleží zaměstnanci ode dne zvýšení mzdy (platu) nemocenské odpovídající zvýšenému výdělku.
Čl. 11. Navazuje-li výplata nemocenského bez přerušení na výplatu peněžité pomoci v mateřství, stanoví se nemocenské z čisté denní mzdy, která byla základem pro stanovení peněžité pomoci v mateřství. Byla-li však tato čistá denní mzda vypočtena z výdělku za posledních 6 kalendářních měsíců před nástupem mateřské dovolené, vezme se za základ pro stanovení nemocenského výdělek za poslední tří kalendářní měsíce před nástupem této dovolené.
Čl. 12. Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při karanténě a pro stanovení podpory při ošetřování člena rodiny se určuje obdobně podle ustanovení článků 3 až 11.
Čl. 13. Jak se určuje čistá denní mzda pro stanovení peněžité pomoci v mateřství.
(K § 27 odst. 1 a 2 zákona).
(1) Čistá denní mzda pro stanovení peněžité pomoci v mateřství se vypočte z výdělku, kterého zaměstnankyně dosáhla v posledních třech kalendářních měsících bezprostředně předcházejících přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství nebo je-li to pro ni příznivější, z výdělku, kterého dosáhla v posledních šesti kalendářních měsících bezprostředně předcházejících před tímto dnem.
(2) Pro určení čisté denní mzdy, ze které se stanoví peněžitá pomoc v mateřství, platí obdobně ustanovení článku 3 odst. 2 až 4 a článků 4, 5, 6, 9 a 10. Změnila-li však zaměstnankyně zaměstnání v období tří nebo šesti měsíců uvedených v odstavci 1, určí se na její žádost čistá denní mzda za dobu trvání všech zaměstnání, pokud spadají do tohoto období.
(3) Navazuje-li výplata peněžité pomoci v mateřství bez přerušení na výplatu nemocenského, stanoví se peněžitá pomoc v mateřství z čisté denní mzdy, která byla základem pro stanovení nemocenského, pokud není pro zaměstnankyni příznivější postup podle předcházejících odstavců.
Čl. 14. Při počítání nepřerušeného zaměstnání v témž podniku se za podnik považuje samostatná rozpočtová, hospodářská nebo jiná organisace, po případě soukromý zaměstnavatel.
Čl. 15.
(1) Za změnu zaměstnání z důvodů obecného zájmu nebo z jiných vážných příčin, při které se doba předchozího zaměstnání započítává do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku, se považuje, jestliže zaměstnanec po 1. lednu 1957
a) přestoupil do zaměstnání, které je důležitější pro splnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství,
b) byl přeložen nebo přestoupil do jiného zaměstnání podle rozhodnutí orgánů k tomu příslušných nebo podle předchozí dohody zúčastněných podniků,
c) přešel do zaměstnání získaného na základě veřejného konkursu,
d) vstoupil do zaměstnání potom, když řádně splnil pracovní smlouvu uzavřenou v rámci organisovaného náboru nebo pracovní smlouvou uzavřenou na určitý čas nebo na určitou práci,
e) vstoupil do zaměstnání, ve kterém se podstatně lépe než v dosavadním uplatní jeho odborná kvalifikace,
f) změnil zaměstnání z toho důvodu, že podnik, v němž byl zaměstnán, byl zrušen, reorganisován nebo přemístěn, po případě byl-li zaměstnancův pracovní poměr bez jeho zavinění rozvázán, poněvadž se stal postradatelným,
g) změnil zaměstnání z toho důvodu, že podnik, ve kterém byl dosud zaměstnán, porušil podstatné závazky plynoucí vůči zaměstnanci z jeho pracovního poměru,
h) změnil zaměstnání ze závažných zdravotních důvodů na doporučení lékařské poradní komise nebo posudkové komise sociálního zabezpečení nebo změnila-li těhotná zaměstnankyně zaměstnání v zájmu svého zdraví nebo zaměstnaná matka v zájmu péče o své dítě ve věku do osmi let,
i) změnil zaměstnání ze závažných rodinných důvodů (na př. následoval druhého manžela do místa jeho zaměstnání nebo bydliště).
(2) Ústřední výbory odborových svazů mohou podle směrnic Ústřední rady odborů uznat i jiné případy změny zaměstnání, které nejsou uvedeny v odstavci 1, za změnu zaměstnání z důvodů obecného zájmu nebo z jiných vážných příčin.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 se doba předchozího zaměstnání započte, jestliže zaměstnanec vstoupil do nového zaměstnání nejpozději do šesti týdnů od skončení předchozího zaměstnání.
Čl. 16.
(1) Poživateli částečného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu, který nejpozději do šesti týdnů po přiznání tohoto důchodu po prvé vstoupil do zaměstnání, se započte do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku doba posledního zaměstnání, ve kterém byl činný před přiznáním důchodu, jakož i doba, po kterou po přiznání důchodu byl přeškolován na jiné povolání, nebo byla u něho prováděna rehabilitace.
(2) Poživateli invalidního důchodu nebo invalidního důchodu při pracovním úrazu, který po přiznání tohoto důchodu po prvé vstoupil do zaměstnání, se započte do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku doba posledního zaměstnání, ve kterém byl činný před přiznáním důchodu; to platí obdobně, vstoupil-li po prvé do zaměstnání až po odnětí takového důchodu, nejpozději však do šesti týdnů.
(3) Jinak platí pro počítání nepřerušeného zaměstnání u pracujících důchodců všeobecná ustanovení jako u ostatních zaměstnanců.
(4) Doba požívání důchodu, po kterou důchodce nebyl zaměstnán, se nezapočítává do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku.
Čl. 17. Zaměstnankyni, jejíž poslední zaměstnání skončilo v době těhotenství nebo proto, že musela pečovat o své dítě, se započte doba tohoto zaměstnání do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku, jestliže vstoupí do nového zaměstnání do šesti týdnů potom, kdy odpadla potřeba péče o dítě, nejpozději však do šesti týdnů potom, kdy dítě dosáhlo osmi let.
Čl. 18.
(1) Při počítání nepřerušeného zaměstnání v témž podniku podle § 18 odst. 5 a 6 zákona a podle této vyhlášky se za zaměstnání považuje také předchozí doba:
a) služby z povolání v ozbrojených sborech,
b) členství ve výrobním družstvu,
c) výkonu činnosti, která zakládala podle zvláštních předpisů zaměstnanecké pojištění s nárokem na dávky nahrazující odpadlou mzdu (na př. doba politického nebo odborného školení, doba výkonu funkce plně uvolněného funkcionáře národního výboru), pokud se v těchto zvláštních předpisech nestanoví jinak.
(2) Době studia na vysokých školách započitatelné do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku podle § 18 odst. 4 a 5 zákona se klade na roveň doba studia v 9. až 11. postupném ročníku jedenáctiletých středních škol, v odborných školách nebo pedagogických školách, pokud zakládala povinné pojištění zaměstnanecké s nárokem na dávky nahrazující odpadlou mzdu.
Čl. 19.
(1) Lhůta šesti týdnů stanovená v předchozích článcích pro vstup do zaměstnání nebo jiná lhůta (§ 18 odst. 4 zákona) předepsaná pro vstup ve zvláštních předpisech*) se považuje za dodrženou, jestliže příslušný výkonný orgán okresního národního výboru potvrdí, že zaměstnanec se o zaměstnání ucházel a nemohl je bez svého zavinění nastoupit v této lhůtě.
(2) Nemohl-li zaměstnanec vstoupit do nového zaměstnání, protože byl po skončení předchozího zaměstnání nebo činnosti neschopen práce, po případě protože zaměstnankyně byla na mateřské dovolené, počítají se lhůty uvedené v odstavci 1 od skončení pracovní neschopnosti, po případě od skončení mateřské dovolené.
Čl. 20.
(1) Byla-li zaměstnanci do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku započtena doba předchozího zaměstnání nebo činnosti, započítávají se tím i doby dřívějších zaměstnání nebo činností, které v tomto předchozím zaměstnání nebo činnosti byly započitatelné.
(2) Kryjí-li se započitatelné doby zaměstnání nebo činností časově navzájem, započtou se jen jednou.
(3) Doba předchozího zaměstnání nebo činnosti se nezapočte, pokud toto zaměstnání nebo činnost byly jen příležitostné.
Čl. 21. Změní-li zaměstnanec po 1. lednu 1957 zaměstnání a není-li při tom některý z důvodů obecného zájmu nebo vážná příčina, pro které se podle předchozích článků předchozí zaměstnání započítává, počítá se doba nepřerušeného zaměstnání v témž podniku vždy teprve ode dne vstupu do nového zaměstnání.
Čl. 22. Ústřední výbory odborových svazů mohou v jednotlivých případech odstraňovat tvrdosti, které by vznikly při počítání nepřerušeného zaměstnání v témž podniku.
Čl. 23. Podnik je povinen vydat zaměstnanci potvrzení o tom, jak dlouho byl v podniku zaměstnán (po případě pojištěn) a které doby mu zde byly započteny do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku. Skončilo-li zaměstnání z některého důvodu uvedeného v článcích 15 až 17, je podnik povinen uvést v potvrzení i tento důvod. Podnik je povinen vydat potvrzení při skončení zaměstnání; žádá-li o to zaměstnanec nebo podnik, ve kterém je právě zaměstnán, musí být potvrzení vydáno i později.
Čl. 24. Porod a potrat.
(K §§ 26 a 28 zákona).
Předpokladem pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství a na podporu při narození dítěte je, že došlo k porodu; při potratu tyto nároky nevznikají. Pro posouzení, zda jde o porod nebo potrat, se v nemocenském pojištění použije obdobně předpisů vydaných o tom v oboru jednotné preventivní a léčebné péče.**)
Čl. 25. Jak se počítá doba pojištění rozhodná pro zjištění nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
(K § 26 odst. 1 zákona).
(1) Do doby 270 dnů pojištění, které je zapotřebí pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství, se započítávají kalendářní dny, v nichž zaměstnankyně byla pojištěna
a) podle zákona, po případě podle předpisů podle něho vydaných,*)
b) podle předpisů o nemocenském pojištění členů výrobních družstev.
(2) Kromě dnů uvedených v odstavci 1 se započítávají dny, kdy zaměstnankyně v posledních dvou letech před porodem
a) pobírala po skončení pojištění nemocenské, po případě peněžitou pomoc v mateřství,
b) byla před vstupem do zaměstnání zabezpečena jako poživatelka důchodu podle předpisů o zabezpečení důchodců pro případ nemoci a mateřství,
c) byla před vstupem do zaměstnání zabezpečena jako příslušnice ozbrojených sborů z povolání podle předpisů o vojenské nemocenské péči, po případě podle předpisů o nemocenské péči pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti (ministerstva vnitra).
(3) Pokud se doby uvedené v odstavcích 1 a 2 navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.
Čl. 26.
(1) Procentní sazba nemocenského se stanoví podle délky nepřerušeného zaměstnání v témž podniku zjištěné k prvnímu dni pracovní neschopnosti nebo karantény. Dovršil-li zaměstnanec během trvání pracovní neschopnosti nebo karantény dobu nepřerušeného zaměstnání v témž podniku, která odůvodňuje vyšší procentní sazbu nemocenského, náleží mu po dovršení této doby nemocenské ve vyšší sazbě.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro podporu při ošetřování člena rodiny a pro peněžitou pomoc v mateřství.
Čl. 26a. Při výpočtu nemocenského, podpory při ošetřováni člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství se čistá denní mzda zjištěná podle článků 3 až 13 zaokrouhluje na celé koruny a to při haléřové částce do 50 haléřů směrem dolů a při haléřové částce nad 50 haléřů směrem nahoru. Úhrnná výsledná částka dávky vyplácené za příslušný počet pracovních dnů se zaokrouhluje podle stejných zásad. Pro výpočet dávek vydá Ústřední rada odborů závazné tabulky.*)
Čl. 27.
(1) Zaměstnanci, který se stal neschopným práce nebo jemuž byla nařízena karanténa během dovolené na zotavenou, neposkytuje se nemocenské za dny, na které dovolenou nastoupil, pokud nedošlo k přerušení dovolené podle předpisů o dovolené na zotavenou.
(2) Zaměstnanci, který se stal neschopným práce nebo jemuž byla nařízena karanténa během neplacené dovolené, neposkytuje se nemocenské, pokud tato dovolená trvá.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro podporu při ošetřování člena rodiny.
Čl. 28. Nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství se vyplácejí za pracovní dny. Za pracovní dny se pro tento účel považují dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů; pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, o kterých je obecně stanoveno, že se za ně poskytuje náhrada mzdy.
Čl. 29. Má-li zaměstnanec za první den pracovní neschopnosti nárok na mzdu za část pracovní doby, vyplatí se z nemocenského za tento den jen poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo náhrada mzdy.
Příklad:
Zaměstnanec přestal v 8 hodin dne 10. října 1957 pracovat pro nemoc a byl uznán neschopným práce. V tento den byla v závodě pracovní doba od 6 do 14 hodin. Za dvě hodiny obdržel mzdu. Z příslušného nemocenského za první den pracovní neschopnosti mu proto náleží jen šest osmin.
Čl. 30. Vykonává-li zaměstnanec několik zaměstnání zakládajících pojištění, posuzují se podmínky pro nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny a na peněžitou pomoc v mateřství a pro určení jejich sazby samostatně v každém z nich; tyto dávky se také samostatně v každém z těchto zaměstnání (závodě) přiznávají a vyplácejí. Přesahu je-li však úhrn čistých denních mezd v několika zaměstnáních částku 100 Kčs denně, nepřihlíží se při výpočtu dávek k částce přesahující úhrn 100 Kčs, a to v tom zaměstnání, ve kterém má zaměstnanec stanovenou kratší pracovní dobu; je-li pracovní doba v těchto zaměstnáních stejná, nepřihlíží se k částce přesahující úhrn 100 Kčs v tom zaměstnání, ve kterém má zaměstnanec pravidelně nižší výdělek.
Čl. 31. Podpora při narození dítěte a pohřebné náleží jen jednou. Tyto dávky se přiznávají a vyplácejí z toho zaměstnání (v tom závodě), ve kterém má zaměstnanec stanovenu delší pracovní dobu; při stejné pracovní době se přiznávají a vyplácejí z toho zaměstnání (v tom závodě), ve kterém pravidelně dosahuje vyššího výdělku.
Čl. 32. Jak se uplatňuje nárok na peněžité dávky.
[K § 51 odst. 1 písm. d) zákona].
(1) Nárok na peněžité dávky se uplatňuje na předepsaných tiskopisech. Údaje uvedené v tiskopise musí být doloženy příslušnými doklady, po případě musí být jejich správnost stvrzena písemným prohlášením zaměstnance nebo jiného žadatele o dávku.
(2) Nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti se uplatňuje tak, že zaměstnanec předloží hlášení o pracovní neschopnosti, vydané příslušným lékařem nebo lékařskou poradní komisí podle předpisů o uznávání pracovní neschopnosti.*) Pro výplatu nemocenského za určité období je mimo to třeba, aby zaměstnanec předložil poukaz na peněžité dávky za toto období vydaný příslušným lékařem nebo lékařskou poradní komisí.
(3) Nárok na nemocenské při karanténě a na peněžitou pomoc v mateřství se uplatňuje způsobem stanoveným v předpisech ministerstva zdravotnictví.**)
(4) Nárok na podporu při ošetřování člena rodiny se uplatňuje tak, že zaměstnanec předloží potvrzení o potřebě ošetřování, vydané příslušným lékařem podle předpisů ministerstva zdravotnictví.**) Uplatňuje-li však zaměstnanec nárok na podporu z toho důvodu, že jesle, mateřská škola nebo dětský, po případě zemědělský útulek, v jejichž péči dítě jinak je, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, je zaměstnanec povinen předložit o tom potvrzení tohoto zařízení péče o dítě.
(5) Nárok na podporu při narození dítěte nebo na pohřebné se uplatňuje na tiskopise, který vydá výkonný orgán místního národního výboru pověřený vedením matrik a ve kterém potvrdí údaje o narození dítěte nebo údaje o úmrtí.

Oddíl 3

Čl. 46.
(1) Nárok na dávku s opakovanou výplatou, který se týká období do 31. prosince 1956, se posuzuje podle předpisů platných před 1. lednem 1957, i když se o něm rozhoduje až po tomto dni.
(2) Došlo-li k porodu, sňatku nebo úmrtí před 1. lednem 1957, posuzuje se nárok na porodné, peněžitou náhradu za dětskou výbavu, výbavné nebo pohřebné podle předpisů platných před tímto dnem.
(3) Byla-li vyplacena peněžitá náhrada za dětskou výbavu v případech, kdy k porodu došlo až po 31. prosinci 1956, odečte se vyplacená částka od podpory při narození dítěte.
Čl. 47.
(1) Byl-li zaměstnanec dne 31. prosince 1956 neschopen práce pro nemoc nebo úraz a trvá-li jeho pracovní neschopnost dále, zaniká za dobu od 1. ledna 1957 nárok, který tu byl podle předpisů dříve platných na nemocenské, na podporu při ústavním ošetřování nebo na mzdu (plat) z důvodu nemoci. Místo toho náleží zaměstnanci za dobu od 1. ledna 1957 nemocenské v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 se podpůrčí doba počítá podle ustanovení § 15 zákona; pokud by však byl pro zaměstnance příznivější zápočet předchozích dob pracovní neschopnosti podle předpisů platných před 1. lednem 1957, započtou se tyto doby podle těchto předpisů.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, když zaměstnanci byla před 1. lednem 1957 nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem a tato karanténa dne 1. ledna 1957 ještě trvala.
Čl. 48. Měl-li zaměstnanec, který nemůže pracovat, protože musí ošetřovat člena rodiny, z tohoto důvodu ke dni 31. prosince 1956 nárok na náhradu mzdy (platu) a trvají-li dále důvody, pro něž byla poskytována, zaniká za dobu od 1. ledna 1957 nárok na tuto náhradu a místo ní náleží podpora při ošetřování člena rodiny v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou; při tom se doba stanovená v § 25 zákona počítá již od prvního dne, za který před 1. lednem 1957 příslušela náhrada mzdy.
Čl. 49.
(1) Měla-li zaměstnankyně dne 31. prosince 1956 nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nárok na mzdu (plat) z důvodů mateřství podle předpisů platných před 1. lednem 1957, zaniká tento nárok za dobu od 1. ledna 1957. Místo toho náleží zaměstnankyni za dobu od 1. ledna 1957 peněžitá pomoc v mateřství v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou. Doba 18 týdnů mateřské dovolené se však počítá již od prvního dne, od kterého zaměstnankyni byla před porodem poskytována peněžitá pomoc v mateřství, po případě mzda (plat) podle předpisu platných před 1. lednem 1957, nejpozději však ode dne porodu.
(2) Zaměstnankyně, která nastoupí mateřskou dovolenou do 28. ledna 1957, náleží peněžitá pomoc v mateřství po dobu 18 týdnů počítaných vždy ode dne nástupu mateřské dovolené.
Čl. 50.
(1) Rodinné přídavky, po případě přídavky na děti podle předpisů platných před 1. lednem 1957 se poskytnou naposledy za měsíc prosinec 1956 a jsou splatné v lednu 1957.
(2) Za měsíc leden 1957 a za měsíce následující náleží rodinné přídavky podle ustanovení zákona a této vyhlášky.
(3) U zaměstnanců, kteří dne 1. ledna 1957 konají službu v ozbrojených silách, s výjimkou příslušníků ozbrojených sil z povolání, se podmínka doby zaměstnání předepsaná pro nárok na rodinné přídavky posuzuje buď podle § 30 odst. 2 zákona nebo podle předpisů dříve platných podle toho, co je pro zaměstnance příznivější.
Čl. 51.
(1) Od 1. ledna 1957 nelze přiznávat dobrovolné dávky a podpory podle předpisů dříve platných, a to ani tehdy, když skutečnost odůvodňující přiznání nastala před 1. lednem 1957.
(2) Byla-li zaměstnanci před 1. lednem 1957 přiznána zvláštní výpomoc při sociálních chorobách s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, a jsou-li tu důvody, pro které je možno přiznat od 1. ledna 1957 zvýšení nemocenského při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulosu podle ustanovení § 23 zákona a podle prováděcích předpisů k němu, nastupuje od 1. ledna 1957 nemocenské s tímto zvýšením místo dřívější výpomoci.
(3) Byla-li zaměstnanci před 1. lednem 1957 přiznána podpora po vyčerpání podpůrčí doby pro nemocenské na dobu, která přesahuje do roku 1957, a jsou-li splněny podmínky pro prodloužení výplaty nemocenského podle ustanovení § 15 odst. 5 zákona i nadále, poskytuje se od 1. ledna 1957 nemocenské podle ustanovení zákona a této vyhlášky.
(4) Byla-li v jiných případech přiznána před 1. lednem 1957 dobrovolná dávka nebo podpora s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, vyplácí se po dobu, na kterou byla přiznána, nejpozději však do 28. února 1957. Vyplácí-li se však taková dávka nebo podpora za stejnou dobu, za kterou se poskytuje i nemocenské nebo jiná dávka nahrazující odpadlou mzdu podle zákona, nesmí denní úhrn všech těchto dávek a podpor převýšit čistou denní mzdu.
Čl. 52. Pro promlčení nároku na dávku, který vznikl před 1. lednem 1957, platí předpisy zákona; promlčení nároku na výbavné se však řídí příslušnými ustanoveními zákona o národním pojištění.*)
Čl. 53. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.