(1) Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti se vypočte ze započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v závodě v posledních třech kalendářních měsících bezprostředně předcházejících vzniku pracovní neschopnosti (dále jen „rozhodné období”).

(2) Při výpočtu čisté denní mzdy se od započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v rozhodném období, odečte daň ze mzdy na tento výdělek připadající, výsledek se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a dělí počtem pracovních dnů v rozhodném období. Při tom se od tohoto počtu pracovních dnů odečtou pouze pracovní dny, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství a pracovní dny zameškané pro omluvenou překážku v práci, za které zaměstnanec neměl vůči zaměstnavateli nárok na náhradu mzdy. K takto zjištěnému počtu pracovních dnů se připočtou pracovní dny, které zaměstnanec neomluveně zameškal v době mezi koncem rozhodného období a dnem vzniku pracovní neschopnosti.

(3) Pro výpočet čisté denní mzdy se považují za pracovní dny všechny dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů; to platí i při odchylných úpravách pracovní doby (na př. při pětidenním pracovním týdnu). Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, o kterých je obecně stanoveno, že se za ně poskytuje náhrada mzdy.

(4) Pracuje-li zaměstnanec v neděli, nezvyšuje se o to počet pracovních dnů uvedených v předchozím odstavci; výdělek za práci v neděli se však zahrne do započitatelného výdělku v rozhodném období, pokud není mzdou za práci přes čas nebo nepatří mezi jiné příjmy vyloučené podle článku 2.
Příklad č. 1:
Zaměstnanec se stal neschopným práce dne 17. října 1957. Jeho hrubý započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za červenec, srpen a září 1957, činil 2.392,30 Kčs. Daň ze mzdy činí 232,75 Kčs. Zaměstnanec byl v srpnu dvanáct pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v září 1957 zameškal bez omluvy dva pracovní dny.
Od hrubého započitatelného výdělku za rozhodné období se odečte daň ze mzdy. Výdělek po odečtení daně ze mzdy činí 2.159,55 Kčs.
Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte dvanáct pracovních dnů, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Dny zameškané bez omluvy se od počtu pracovních dnů neodčítají. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 67 pracovním dnům.
Výdělek po odečtení daně ze mzdy zaokrouhlený na celé koruny nahoru, t. j. 2.160 Kčs, se dělí číslem 67. Čistá denní mzda, činí 32,24 Kčs, po zaokrouhlení podle článku 26a činí 32 Kčs.
Příklad č. 2:
Zaměstnanec, který nastoupil do závodu dne 1. října 1957, se stal neschopným práce pro nemoc dne 15. listopadu 1957. Jeho hrubý výdělek za rozhodné období, t. j. za říjen 1957, činil 1.552,30 Kčs, z nichž na mzdu za práci přes čas připadlo 150 Kčs. V tomto období zaměstnanec neměl pracovních přestávek.
Od hrubého výdělku za rozhodné období se odečte mzda za práci přes čas. Jeho započitatelný výdělek činil tedy 1.402,30 Kčs. Daň ze mzdy odpovídající tomuto výdělku činí 155 Kčs, takže jeho výdělek pro výpočet čisté denní mzdy činí 1.247,30 Kčs.
Na rozhodné období připadá 27 pracovních dnů. Čistá denní mzda za rozhodné období činí 46 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 1.248 Kčs a dělená 27; výsledek 46,22 Kčs je zaokrouhlen podle článku 26a na celé koruny).
Příklad č. 3:
Zaměstnanec se stal neschopným práce pro nemoc dne 22. listopadu 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za srpen, září a říjen 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.320 Kčs. Zaměstnanec byl v září deset pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v listopadu 1957 do dne uznání práce neschopným zameškal bez omluvy tři pracovní dny.
Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte deset pracovních dnů, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské a k výsledku se připočtou tři pracovní dny, které zaměstnanec bez omluvy zameškal v mezidobí od konce rozhodného období do dne vzniku pracovní neschopnosti. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 72 pracovním dnům.
Čistá denní mzda za rozhodné období činí 60 Kčs (mzda za rozhodné období 4.320 Kčs dělená 72).
Příklad č. 4:
Zaměstnanec, který je zaměstnán v pracovním odvětví, v němž je zaveden pětidenní pracovní týden, se stal neschopným práce dne 12. prosince 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za září, říjen a listopad 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.331,20 Kčs. Zaměstnanec byl v rozhodném období dva pracovní dny práce neschopen pro nemoc.
Počet pracovních dnů v rozhodném období podle obecně platných předpisů je 78. Od tohoto počtu se odečtou dva pracovní dny, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 76 pracovním dnům.
Čistá denní mzda za rozhodné období činí 57 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 4.332 Kčs a dělená 76).