(1) Lhůta šesti týdnů stanovená v předchozích článcích pro vstup do zaměstnání nebo jiná lhůta (§ 18 odst. 4 zákona) předepsaná pro vstup ve zvláštních předpisech*) se považuje za dodrženou, jestliže příslušný výkonný orgán okresního národního výboru potvrdí, že zaměstnanec se o zaměstnání ucházel a nemohl je bez svého zavinění nastoupit v této lhůtě.

(2) Nemohl-li zaměstnanec vstoupit do nového zaměstnání, protože byl po skončení předchozího zaměstnání nebo činnosti neschopen práce, po případě protože zaměstnankyně byla na mateřské dovolené, počítají se lhůty uvedené v odstavci 1 od skončení pracovní neschopnosti, po případě od skončení mateřské dovolené.