(1) Ke správě národního majetku (§ 4 nařízení) jsou oprávněny toliko hospodářské, rozpočtové a zvláštní rozpočtové organizace. Ostatní organizace (např. zálohované) mohou být pověřeny pouze některými úkony správy (čl. 4 odst. 2).

(2) Z organizací oprávněných ke správě (odstavec 1) má zásadně spravovat národní majetek ta organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění národní majetek zcela nebo převážně slouží. Užívá-li nemovitého národního majetku více organizací, má se za to, že tento majetek slouží převážně té organizaci, která užívá v poměru k ostatním organizacím jeho největší část. Orgány příslušné odstraňovat spory o příslušnost ke správě národního majetku (§ 5 odst. 2 nařízení) mohou se ze závažných důvodů, zejména hospodářských, dohodnout na odchylce od těchto zásad.

(3) Má-li organizace ve správě národní majetek, kterého užívá zcela nebo převážně jiná organizace, jsou obě organizace povinny neprodleně zařídit, aby takový majetek byl převeden do správy té organizace, která národního majetku zcela nebo převážně užívá. Splnění této povinnosti, ať jde o předání nebo (převzetí správy, nelze odpírat zejména proto, že stav majetku vyžaduje generálních oprav nebo vyšších nákladů na běžné opravy a udržování, že spravující organizace bude v budoucnosti majetek potřebovat, že majetek organizaci jej využívající plně nevyhovuje.

(4) Národní výbor může mít ve správě i nemovitý národní majetek, který neslouží plnění jeho úkolu, nemůže-li být jinými organizacemi využit.

(5) Výkon správy národního majetku, který je ve správě národního výboru, obstarávají výkonné orgány národního výboru; podrobnosti upraví ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

(6) Národní majetek, u něhož se zjistí, že není ve správě žádné organizace, spravuje prozatímně okresní národní výbor, v jehož obvodě tento majetek je. Jinak o prozatímní správě tohoto majetku a jeho realizaci platí obdobně předpisy o prozatímní správě a realizaci majetku, kterého nabývá stát (čl. 42).