205/1958 Sb.

Vyhláška ministerstva financí, kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku

Poslední dostupné znění: 1959-01-01 – 1964-06-30 · 2 znění v historii →

ČÁST 1

Čl. 1 Účel úpravy
(1) Národní majetek je jako nedotknutelný majetek všeho pracujícího lidu ve státním socialistickém vlastnictví, které je zdrojem bohatství a síly republiky a neustálého růstu hmotné a kulturní úrovně všech pracujících. Je proto ve vlastním a bezprostředním zájmu všech pracujících spravovat a chránit tento majetek s péčí odpovědného vlastníka a hospodáře.
(2) Dělnická třída jako základní tvůrce všech hodnot, jakož i ostatní pracující se aktivně zúčastňují plnění všech úkolů vyplývajících pro organizace při správě národního majetku. Vedoucí organizací státního socialistického sektoru jsou povinni v nejužší spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí vytvářet trvale a soustavně nejvhodnější podmínky pro tuto nejširší a bezprostřední účast pracujících.
(3) K tomu cíli rozvíjejí pracující a jejich společenské organizace, národní výbory i podniky všechny formy aktivní, uvědomělé a vzájemné účasti, zejména socialistickým soutěžením, výrobními poradami, kolektivními smlouvami, aktivy a především osobní prací každého jednotlivce tak, aby národní majetek stále více a lépe sloužil k rozvoji životní úrovně pracujícího lidu.
(4) Poskytovat všeobecnou ochranu státnímu socialistickému vlastnictví a zajišťovat jeho plné a hospodárné využití k trvalému růstu životní úrovně pracujících je jednou ze základních funkcí socialistického státu. Předpokladem úspěšného výkonu této funkce je pořádek ve správě národního majetku, který spočívá především v jeho dokonalé evidenci, v jeho plánovité a hospodárné údržbě, v účelném rozmístění, plném využití a v jeho zvelebování a rozmnožování pro potřeby společnosti.
Čl. 2 Předmět a rozsah úpravy
(1) Tato vyhláška upravuje správu národního majetku organizacemi státního socialistického sektoru a nakládání s pohledávkami a právy právnických osob státního socialistického sektoru.
(2) Na banky, státní spořitelny a Státní pojišťovnu se tato vyhláška vztahuje jen pokud zvláštní předpisy*) o hospodaření těchto ústavů neobsahují odchylnou úpravu.

ČÁST 2

Čl. 3 Národním majetkem se rozumějí veškeré hmotné věci ve státním socialistickém vlastnictví a veškeré pohledávky a jiná majetková práva státu.

Díl 1

Čl. 4 Podstata správy
(K § 4 nařízení)
(1) Organizace státního socialistického sektoru (dále jen „organizace”) jsou povinny spravovat národní majetek s péčí socialistického hospodáře. Vzhledem k významu a funkci národního majetku musí organizace především dbát, aby tento majetek byl plně využíván k plnění jejích úkolů, a pokud to odpovídá povaze národního majetku, i jako zdroj jejích příjmů. Dá-li organizace majetek, který má ve správě někomu jinému do užívání (např. z důvodů odevzdání do trvalého užívání, nájemní smlouvy, výpůjčky), je povinna se přesvědčovat, zda se majetku užívá dovoleným způsobem.
(2) Organizace může u národního majetku, který má ve správě, pověřit podřízenou organizaci některými úkony správy, např. aby ho udržovala nebo prováděla opatření plynoucí z jeho obvyklého užívání („hospodářská správa”), jestliže se tím lépe docílí plnění úkolů nebo snížení nákladů. Tímto pověřením není dotčena odpovědnost nadřízené organisace za správu tohoto majetku, zejména pokud jde o plánování a rozpočtování.
Čl. 5 Příslušnost ke správě
(K § 5 nařízení)
(1) Ke správě národního majetku (§ 4 nařízení) jsou oprávněny toliko hospodářské, rozpočtové a zvláštní rozpočtové organizace. Ostatní organizace (např. zálohované) mohou být pověřeny pouze některými úkony správy (čl. 4 odst. 2).
(2) Z organizací oprávněných ke správě (odstavec 1) má zásadně spravovat národní majetek ta organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění národní majetek zcela nebo převážně slouží. Užívá-li nemovitého národního majetku více organizací, má se za to, že tento majetek slouží převážně té organizaci, která užívá v poměru k ostatním organizacím jeho největší část. Orgány příslušné odstraňovat spory o příslušnost ke správě národního majetku (§ 5 odst. 2 nařízení) mohou se ze závažných důvodů, zejména hospodářských, dohodnout na odchylce od těchto zásad.
(3) Má-li organizace ve správě národní majetek, kterého užívá zcela nebo převážně jiná organizace, jsou obě organizace povinny neprodleně zařídit, aby takový majetek byl převeden do správy té organizace, která národního majetku zcela nebo převážně užívá. Splnění této povinnosti, ať jde o předání nebo (převzetí správy, nelze odpírat zejména proto, že stav majetku vyžaduje generálních oprav nebo vyšších nákladů na běžné opravy a udržování, že spravující organizace bude v budoucnosti majetek potřebovat, že majetek organizaci jej využívající plně nevyhovuje.
(4) Národní výbor může mít ve správě i nemovitý národní majetek, který neslouží plnění jeho úkolu, nemůže-li být jinými organizacemi využit.
(5) Výkon správy národního majetku, který je ve správě národního výboru, obstarávají výkonné orgány národního výboru; podrobnosti upraví ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
(6) Národní majetek, u něhož se zjistí, že není ve správě žádné organizace, spravuje prozatímně okresní národní výbor, v jehož obvodě tento majetek je. Jinak o prozatímní správě tohoto majetku a jeho realizaci platí obdobně předpisy o prozatímní správě a realizaci majetku, kterého nabývá stát (čl. 42).
Čl. 6 Druhy hmotného národního majetku
(K § 6 nařízení)
(1) Hmotný národní majetek tvoří základní prostředky, zásoby a jiné předměty.
(2) Základními prostředky jsou hmotné předměty, jejichž doba upotřebitelnosti je delší než 1 rok a jejichž hodnota*) je nejméně 600 Kčs, pokud nejde o drobné a krátkodobé předměty. Základními prostředky jsou zejména budovy, stavby, pozemky (i zastavěné), stroje, přístroje, zařízení (včetně dopravních), nářadí, inventář a dospělá tažná zvířata a zvířata základního stáda. Bez zřetele na hodnotu jsou základními prostředky pozemky a zemědělské stroje a nářadí (nikoliv ruční) pro rostlinnou výrobu.
Základními prostředky jsou dále bez zřetele na hodnotu jednotlivých předmětů soubory předmětů, které plní své určení jako jeden celek (např. slohový nábytek, soubory knih v knihovnách — s výjimkou technických knihoven u hospodářských organizací — sbírky učebních pomůcek ve školách atp.).**)
(3) Do zásob patří drobné a krátkodobé předměty (na skladě i v používání), základní materiál včetně surovin, pomocný materiál, palivo, náhradní součástky, obaly, nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, hotové výrobky, zboží apod. Do zásob patří též mladá zvířata, zvířata ve výkrmu a dospělá zvířata, která nepatří do základního stáda.
Drobnými a krátkodobými předměty jsou hmotné předměty, které se při použití najednou nespotřebují a
a) jejichž hodnota je nižší než 600 Kčs za předmět bez zřetele na dobu jejich upotřebitelnosti (drobné předměty),
b) jejichž doba upotřebitelnosti je kratší než 1 rok bez zřetele na jejich hodnotu (krátkodobé předměty),
c) jichž se použije jen na zhotovení určité zakázky, série, nebo určitého druhu výrobku bez zřetele na jejich hodnotu (speciální nástroje a přípravky),
d) jež se jako samostatně vyměnitelná složka základních prostředků, přímo působící na pracovní předmět, opotřebují rychleji nebo pomaleji bez zřetele na jejich hodnotu (výměnná zařízení),
e) jichž se použije jako pracovního obleku, pracovní obuvi a ložní výbavy bez ohledu na jejich hodnotu a dobu upotřebitelnosti.
(4) Kromě základních prostředků a zásob patří k hmotnému národnímu majetku i jiné předměty, např. nedokončené investice, staveništní zařízení, prototypy, technické knihovny u hospodářských organizací (jiný hmotný národní majetek).
(5) Jednotlivé ústřední úřady v oboru své působnosti podle potřeby mohou
a) u jednotlivých druhů předmětů snížit hranici stanovenou pro základní prostředky (odstavec 2) pod 600 Kčs, popřípadě výjimečně tuto hranici zvýšit nad 600 Kčs, je-li účelné, aby předměty téhož druhu nebo téže skupiny byly vždy zahrnovány buď do základních prostředků nebo do drobných nebo krátkodobých předmětů,
b) vymezit, popřípadě jednotlivě stanovit, které předměty jsou speciálními nástroji a přípravky, výměnnými zařízeními, pracovním oděvem, obuví a ložní výbavou.
(6) Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí stanoví, kdy patří k základním prostředkům chmelnice, vinice, ovocné a agromeliorační porosty, větrolamy a meliorační práce.
(7) Pro účely správy národního majetku považují se investiční práce provedené organizacemi na základních prostředcích, které nejsou národním majetkem, za hmotný národní majetek; jeho správa se řídí přiměřeně ustanoveními platnými pro základní prostředky.
Čl. 7 Evidence národního majetku
(K § 7 nařízení)
(1) Národní majetek je veden v účetní evidenci upravené zvláštními předpisy,*) popřípadě v operativně technické evidenci. O sesouhlasování stavu národního majetku podle evidence se skutečností platí zvláštní předpisy.*)
(2) Organizace pečují o řádné vytyčení a omezníkování pozemků, zejména kde hranice mezi nemovitým národním majetkem a jiným nemovitým majetkem jsou pochybné nebo sporné.
(3) Organizace je povinna požádat o provedení knihovního pořádku do 60 dnů po tom, kdy se nemovitý národní majetek dostane do její správy. Organizace musí dbát zejména o to, aby jako vlastník byl zapsán československý stát a aby byla vyznačena její správa, jakož i vymazána všechna věcná břemena a zástavní práva, která zanikla.
Čl. 8 Ochrana národního majetku
(K § 8 nařízení)
(1) Organizace jsou povinny soustavně a důsledně provádět všechna potřebná opatření (zejména organizační, bezpečnostní a protipožární) podle druhu majetku a stupně ohrožení, aby se tím předešlo jeho poškození, zničení, ztrátě nebo zneužívání. Organizace je povinna uplatnit nárok na náhradu škody jak proti těm, kteří škodu způsobili, tak i proti těm, kteří úmyslně nebo z nedbalosti umožnili její vznik. Při podezření z trestného činu nebo přestupku je organizace povinna oznámit věc prokurátorovi nebo orgánu Veřejné bezpečnosti, popřípadě při drobném rozkrádání a úmyslném poškozování národního majetku přikročit ke kárnému (disciplinárnímu) stíhání.**)
(2) Ústřední úřady určí podle potřeby, jaká opatření je považovat za vhodná k ochraně národního majetku vzhledem k jeho povaze, funkci a možnosti ohrožení.
(3) O pojištění národního majetku platí zvláštní předpisy.*)
Čl. 9 Udržování a běžné opravy
(K § 9 odst. 1 nařízení)
(1) Má-li národní majetek co nejlépe sloužit svému společenskému poslání, je především třeba, aby organizace včasným, pravidelným a hospodárným udržováním a hospodárným prováděním běžných oprav zajišťovaly zachování podstaty národního majetku. Organizace proto musí soustavně a pravidelně sledovat a kontrolovat stav tohoto majetku a zajišťovat všechny předpoklady pro provádění oprav; to platí i u majetku dočasně nevyužitého nebo přebytečného. Při provádění oprav je třeba postupovat plánovitě tak, aby se opravy dály postupně podle jejich naléhavosti a co nejúsporněji.
(2) Při správě národního majetku má organizace hledět k tomu, aby národní majetek byl nejen řádně a hospodárně udržován, nýbrž i zvelebován. Přitom zejména národní výbory všech stupňů mají co nejvíce využívat místních hmotných zdrojů a získávat a organizovat obyvatelstvo k nejúčinnější dobrovolné budovatelské spolupráci; přitom je třeba dbát, aby bylo dosaženo nejvyšších úspor a pokud možno byly vytvořeny i nové zdroje státních příjmů.
(3) Organizace při péči o základní prostředky jsou povinny soustavně vytvářet předpoklady i pro trvalé a maximální snižování nákladů na výrobu, oběh apod. Jsou povinny zejména zkoumat, zda se tohoto cíle účelněji dosáhne běžným udržováním a běžnými (středními) opravami, generálními opravami anebo modernizací či obnovou; podle toho uplatňují pak nejvhodnější způsob péče o základní prostředky.
Čl. 10
(1) Generální opravou se odstraňují účinky opotřebení základních prostředků a v souladu s technickým pokrokem se obnovuje a pokud možno (u strojů a zařízení) i zvyšuje jejich výkonnost a jiné technické vlastnosti, provozní kvalita a užitkovost; to platí, i odstraňuje-li se generální opravou poškození základních prostředků. Úpravy odůvodněné jen potřebou modernizace nejsou generálními opravami.
(2) Konstrukční změny, kterými se mění účel a funkce základních prostředků, nejsou generálními opravami.
(3) Generálními opravami nemohou vzniknout nové základní prostředky ani jimi nemůže být zvýšena pořizovací hodnota základního prostředku.
(4) Generální opravy se provádějí v cyklech (s výjimkou generálních oprav, kterými se odstraňují škody způsobené nahodilými událostmi). Cyklus mezi dvěma generálními opravami je zásadně delší než 1 rok a u základních prostředků, u nichž se upotřebitelnost stanoví podle jednotek výkonu, je delší než doba odpovídající obvyklému ročnímu průměrnému výkonu.
(5) Při generální opravě strojů a zařízení dochází k výměně nebo opravě většího počtu součástí anebo podstatných součástí. Výměna nebo oprava pouze jednotlivé součásti stroje nebo zařízení není generální opravou.
(6) Při provádění generálních oprav musí být používáno všech poznatků technického pokroku, zejména pokud jde o volbu materiálu; normalizaci a typizaci součástí. Jestliže je to hospodárné, mohou být základní prostředky generální opravou modernizovány (technicky zlepšovány) tak, aby byla neustále zdokonalována výroba, zvyšována produktivita, hygiena a bezpečnost práce a snižovány vlastní náklady.
(7) Při generální opravě budov a staveb se nahrazují nebo vyměňují jejich celé podstatné (konstrukční) části, např. výměna celé střechy, celé omítky.
(8) Generální oprava nemá být zásadně dražší než pořízení nového základního prostředku. Při opravách strojů a zařízení, zejména starých a nevýkonných, je třeba dbát, aby se generální opravy neprováděly, je-li ekonomicky výhodnější, pořídit nové stroje a zařízení.
(9) Generálními opravami nejsou např.
a) úpravy, jimiž vznikají nové základní prostředky z vyřazených základních prostředků;
b) úpravy, jimiž se má u základních prostředků změnit jejich dosavadní funkce a účel, pokud je tato změna spojena se změnami konstrukčními; u budov a staveb se pokládá za změnu účelu např. přeměna výrobních základních prostředků (jako celku) nebo jejich podstatných částí na základní prostředky nevýrobní a opačně;
c) nahrazení stroje, zařízení, budovy nebo stavby tvořící samostatný inventární předmět jiným předmětem;
d) nástavby, přístavby, vestavby, úpravy investiční povahy prováděné na základních prostředcích z důvodů modernizace.
Takové úpravy základních prostředků jsou investicemi.
(10) Generálními opravami nejsou běžné nebo střední opravy, např.
a) opravy nebo výměna některých součástek základních prostředků, nedochází-li přitom zpravidla k rozebrání celého stroje; u budov a staveb se do běžných oprav zahrnují všechny druhy drobných opravářských úkonů prováděných na jejich jednotlivých částech;
b) opravy strojů a zařízení s nákladem nižším než 600 Kčs a opravy budov a staveb s nákladem nižším než 2000 Kčs v jedné akci; nadřízený orgán může v odůvodněných případech tyto částky snížit.
(11) Generální opravy a investice na základních prostředcích, pokud zvláštními předpisy není stanoveno jinak, provádí a náklady na ně hradí organizace, v jejíž správě jsou základní prostředky. Dá-li však tato organizace základní prostředek do nájmu jiné organizaci a nejsou-li tu podmínky k převodu správy (čl. 5 odst. 3), může být mezi organizacemi ujednáno, že opravy nebo investice plánuje, provádí a hradí najímající organizace. V tomto případě, je-li pronajímatelem hospodářská organizace, jdou náklady na generální opravy a investice na její vrub a musí je najímající organizaci nahradit; je-li pronajímatelem rozpočtová organizace a nájemcem hospodářská organizace, sníží se přiměřeně nájemné.
Čl. 11
(1) Organizace smí přistoupit k provádění generálních oprav nebo investic na základních prostředcích, které nejsou národním majetkem, jen v případech, že není hospodářsky žádoucí, aby byly získány do vlastnictví státu, anebo není možno je získat ani rozhodnutím příslušného orgánu a že jsou splněny podmínky uvedené v dalších ustanoveních.
(2) Organizace smí provést generální opravu najatých základních prostředků, které nejsou národním majetkem, jen za těchto podmínek:
a) pronajímatel nemá prostředky na provedení generální opravy a ani si je nemůže opatřit úvěrem u státní spořitelny,
b) generální oprava je hospodářsky nezbytně nutná,
c) sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak.
(3) Nedojde-li k jiné dohodě s pronajímatelem, může organizace provést generální opravu jen v takovém rozsahu, k němuž je podle občanskoprávních předpisů pronajímatel povinen.
(4) V každém případě je však organizace povinna domáhat se včas na pronajímateli náhrady za vynaložené náklady (§ 391 obč. zák.) a zajistit takto vzniklou pohledávku vložením zástavního práva na majetek pronajímatele.
(5) Nemá-li pronajímatel dostatečný majetek nebo je-li tento majetek předlužen, může být generální oprava provedena jen zcela výjimečně, byl-li by bez jejího provedení ohrožen národní majetek nebo provoz podniku a nelze-li tomuto ohrožení jiným způsobem zabránit.
(6) Provádění investic organizacemi na jimi najatých základních prostředcích, které nejsou národním majetkem, není zásadně přípustno. Výjimečně může organizace provést investice na těchto základních prostředcích, jen když je to hospodářsky nezbytně nutné a sledovaného účelu nelze dosáhnout jiným vhodným způsobem a jestliže
a) dohodou s pronajímatelem je zcela zajištěna návratnost vynaložených nákladů nejméně ve výši obohacení, které v době skončení pronájmu bude mít pronajímatel z provedené investice, nebo
b) provedenou investicí nebude pronajímatel obohacen a tato bude vzhledem k ujednané době nájemní plně využita a podle dohody s pronajímatelem nebude organizace povinna investici po skončení nájemních poměrů odstranit a najatý základní prostředek uvést svým nákladem do původního stavu.
Ústřední úřady a výkonné orgány krajských národních výborů mohou stanovit pro organizace v oboru své působnosti, kdy potřebují přivolení k provedení investic na základních prostředcích, které nejsou národním majetkem a kterého orgánu.
(7) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně v případech, má-li organizace najatu jen část nemovitého základního prostředku, který není národním majetkem, a v případech, užívá-li organizace základního prostředku, který není národním majetkem, z jiného důvodu než z důvodu nájmu.
(8) Generální opravy na základních prostředcích, které nejsou národním majetkem, hradí
a) hospodářské organizace ze zdrojů, které si nashromáždí ve fondu na investice a generální opravy. Ve prospěch tohoto fondu se zúčtují částky odpisů na generální opravy základních prostředků, které nejsou národním majetkem, podle stejných zásad, jako kdyby šlo o základní prostředky ve správě organizace,
b) rozpočtové organizace a zvláštní rozpočtové organizace z rozpočtových prostředků.
Čl. 12 Trvale zastavené investice
(1) K odpisu nákladů u centralizované investiční výstavby, na níž byly práce trvale zastaveny, je třeba:
a) přivolení ústředního úřadu, nepřevyšují-li vynaložené investiční náklady částku 200 000 Kčs za objekt,
b) přivolení vedoucího ústředního úřadu v dohodě s ministrem financí, nepřevyšují-li tyto náklady částku 1 000 000 Kčs za objekt,
c) přivolení vlády, převyšují-li tyto náklady částku 1 000 000 Kčs za objekt.
Jsou-li investorem národní výbory nebo organizace jim podřízené, je třeba přivolení v případě uvedeném pod písm. a) rady krajského národního výboru, v případě uvedeném pod písm. b) rady krajského národního výboru v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Do nákladů uvedených v předchozím odstavci patří i náklady za projekty a zařízení určené k montáži.
(3) S majetkem nabytým z investiční výstavby, na níž byly práce trvale zastaveny, naloží se jako s přebytečným národním majetkem (čl. 14). Částky přitom získané se odvedou do státního rozpočtu, jde-li o centralizovanou investiční výstavbu; u decentralizované investiční výstavby u hospodářských organizací jsou tyto částky zdrojem decentralizované výstavby.
Čl. 13 Přebytečný a neupotřebitelný majetek
(K § 10 nařízení)
(1) Přebytečným je národní majetek, jehož organizace nepotřebuje k plnění (popřípadě k překračování) svého plánu nebo k plnění svých úkolů. Za přebytečný se považuje i majetek, který rozsahem není přiměřený úkolům nebo potřebám organizace. Za přebytečné se však nepovažují základní prostředky v rezervě (na skladě) a v konzervaci.
(2) Základními prostředky v rezervě jsou
a) nově opatřené movité základní prostředky na skladě, které nebyly ještě předány do používání a jsou určeny k výměně za základní prostředky vyřazené v důsledku opotřebení, poškození nebo opravy,
b) movité základní prostředky vyřazené dočasně z používání, které mají pro organizaci stálé výrobní určení.
(3) Základními prostředky v konzervaci jsou ty základní prostředky, které byly dány do konzervace z rozhodnutí příslušného orgánu. Pokud nejde o konzervaci upravenou zvláštními předpisy,*) rozhoduje o ní příslušný nadřízený ústřední úřad se souhlasem ministerstva financí.
(4) Neupotřebitelným je národní majetek, který pro své úplné opotřebení nebo poškození, zřejmou zastaralost nebo zřejmou nehospodárnost v provozu nemůže již v organizaci sloužit svému původnímu účelu nebo určení. Za neupotřebitelné základní prostředky považují se též budovy a stavby, které nelze přemístit a je třeba je zbourat nebo zrušit v důsledku plánovaného rozšíření nebo přestavby objektu; sem patří též stavby a budovy, které podle rozhodnutí stavebního úřadu nebo jiného příslušného orgánu mají být zbourány, zrušeny nebo uvedeny v neškodný stav.
Čl. 14 Nakládání s přebytečným národním majetkem
(1) O tom, který národní majetek je přebytečný, rozhoduje vedoucí organizace, u národních výborů vedoucí finančního odboru rady národního výboru a není-li u místního národního výboru zřízen finanční odbor, rada místního národního výboru (dále jen „vedoucí organizace”), nebo pracovník k tomu vedoucím organizace pověřený.
(2) Přebytečný národní majetek převede organizace do správy (§ 15 nařízení, čl. 20 a násl.) jiné organizace. Nemá-li žádná organizace státního socialistického sektoru o něj zájem, může být zcizen (čl. 24). Není-li ani zcizení možné, naloží se s ním jako s majetkem neupotřebitelným (čl. 15).
(3) K umístění přebytečného movitého národního majetku může organizace použít součinnosti podniků státního socialistického sektoru, které obstarávají zprostředkovací službu.**)
(4) S přebytečnými movitými základními prostředky mají být zároveň převedeny v potřebném množství do správy nebo prodány náhradní díly (součástky), pokud je organizace má a nepotřebuje je k jiné údržbě.
(5) Přebytečný nemovitý národní majetek, u něhož obecný zájem vyžaduje, aby i nadále zůstal ve státním socialistickém vlastnictví pro budoucí úkoly, převede se zpravidla do správy místního národního výboru, nebo jde-li o zemědělské nemovitosti, do správy okresního národního výboru. Jestliže národní výbor má proti převodu námitky, postupuje se podle § 5 odst. 2 a 3 nařízení. Může-li však takový majetek lépe a snadněji spravovat jiná organizace než národní výbor, převede se do její správy.
Čl. 15 Nakládání s neupotřebitelným národním majetkem
(1) O tom, který národní majetek je neupotřebitelný a jak se s ním naloží, rozhoduje vedoucí organizace, popřípadě jím pověřený pracovník na návrh komise (odstavec 2); u motorových vozidel řídí se přitom též zvláštními předpisy.*) Jednotlivé ústřední úřady stanoví, zda a v kterých případech potřebuje vedoucí organizace přivolení nadřízeného orgánu k prodeji neupotřebitelného předmětu pracovníkům organizace anebo jejich rodinným příslušníkům.
(2) Komise je tříčlenná. Její členy jmenuje vedoucí organizace. Podle potřeby může být zřízeno i vice komisí. Funkci této komise může být pověřena komise inventarizační.
(3) Komise je povinna především zjistit příčinu neupotřebitelnosti předmětu, popřípadě zda neupotřebitelnost byla zaviněna a kým. Dojde-li komise podle výsledku šetření k závěru, že předmět je neupotřebitelný, navrhne, jak s ním má být naloženo. Komise si může vyžádat posudek odborné organizace státního socialistického sektoru. Tento posudek si vyžádá zejména, má-li se použít neupotřebitelných strojů, motorových vozidel a předmětů zvláštní důležitosti nebo předmětů, u kterých nelze vyloučit, že jich je možno využít v jiné organizaci socialistického sektoru jako suroviny (do šrotu).
(4) O jednání, zjištěných skutečnostech a stanovisku komise musí být sepsán zápis. Zápis musí obsahovat zejména přesné označení předmětu — u základních prostředků též jejich inventární čísla —, popis předmětu a jeho stav, jeho hodnotu podle účetní evidence, příčinu neupotřebitelnosti, výsledek šetření o zavinění a návrh komise, popřípadě odchylný názor člena komise. Zápis musí podepsat všichni členové komise. Jestliže si komise vyžádala odborný posudek, je třeba jej připojit k zápisu. Zvláštního zápisu není třeba, jsou-li příslušné údaje obsaženy v inventurním seznamu nebo v inventarizačním zápisu.
(5) Neupotřebitelný národní majetek, pokud ho nemůže být hospodárněji využito v organizaci jej spravující (např. jako materiálu), převede organizace do správy (§ 15 nařízení, čl. 20 a násl.) organizacím státního socialistického sektoru nebo jej zcizí jiné organizaci socialistického sektoru než státního socialistického sektoru. Neprojeví-li o něj zájem žádná z uvedených organizací a jde-li o věci, které mohou být předmětem osobního vlastnictví (např. předměty hodící se ke stavbě nebo opravě obydlí), může je organizace prodat pracujícím. Ustanovení čl. 14 odst. 3 platí obdobně. Odmítnutí převzetí neupotřebitelného majetku podnikem zprostředkovací služby lze považovat za posudek podle odstavce 3.
(6) Neupotřebitelné budovy a stavby (čl. 13 odst. 4) lze určit toliko ke zbourání a s materiálem bouračky se naloží podle předchozího odstavce.*)
(7) Nepodaří-li se realizovat neupotřebitelný předmět podle předchozích odstavců, určí se na odval.
Čl. 16 Pronájem
(K § 11 nařízení)
(1) Organizace může národní majetek, který sama dočasně nepotřebuje, pronajmout; organizacím státního socialistického sektoru a v případech zřetele hodných i jiným organizacím socialistického sektoru může jej též přenechat k bezplatnému dočasnému užívání (výpůjčkou). Sjednaná doba pronájmu nebo výpůjčky nesmí být u movitého majetku delší 2 roků. Předmětem pronájmu (výpůjčky) nemohou být věci spotřebitelné nebo snadno opotřebitelné.**)
(2) Rozpočtové organizace, pokud některá z nich není právnickou osobou, neuzavírají o majetku, který jedna z nich spravuje, nájemní smlouvu ani smlouvu o výpůjčce. Mohou však mezi sebou ujednat, že jedna z nich bude dočasně užívat majetku, který je ve správě druhé organizace. Za toto užívání se neplatí náhrada; rozpočtové organizace nesou však poměrným dílem náklady spojené s provozem společně užívané věci.
(3) O pronájmu se sepíše listina. Tato listina musí obsahovat jméno a adresu pronajímatele i nájemce, předmět nájmu, dobu jeho trvání, ustanovení o výpovědi, výši nájemného stanoveného podle příslušných předpisů***) a způsob placení, popřípadě ustanovení o pojištění předmětu nájmu a podle okolností i další podmínky (např. která ze smluvních stran provádí generální opravy).†) Prvopis listiny si ponechá pronajímatel. Totéž platí přiměřeně o výpůjčce a o ujednání podle předchozího odstavce.
(4) Ministerstvo financí stanoví, za jakých podmínek mohou národní výbory a domovní správy pronajímat pracujícím rodinné domky na dlouhou dobu.††) Jednotlivé ústřední úřady v dohodě s ministerstvem financí stanoví podmínky takového pronájmu jinými hospodářskými organizacemi státního socialistického sektoru vlastním zaměstnancům, popřípadě ostatním pracujícím.
Čl. 17 Odevzdání národního majetku do trvalého užívání
(K § 12 nařízení)
(1) Do trvalého užívání jiným organizacím socialistického sektoru než státního socialistického sektoru, zejména společenským organizacím, lidovým družstvům, družstevním organizacím, jednotným zemědělským družstvům a melioračním družstvům může být odevzdán zpravidla jen nemovitý národní majetek s příslušenstvím. Samostatné movité věci mohou být odevzdány do trvalého užívání toliko výjimečně, pokud jejich povaha trvalé užívání připouští a pokud jsou pro to zvláštní důvody (tedy nikoliv věci spotřebitelné a snadno opotřebitelné).
(2) Národní majetek se odevzdává do trvalého užívání jednostranným opatřením, vydaným po předchozím souhlasu budoucího trvalého uživatele.
(3) Národní majetek se odevzdává do trvalého užívání bezplatně.
(4) Opatření o odevzdání do trvalého užívání musí se stát písemně a obsahovat označení odevzdávající organizace a uživatele, výstižné označení odevzdávaného národního majetku (číslo vložky pozemkové knihy, čísla pozemkových nebo stavebních parcel, číslo popisné u budov, příslušenství majetku), celkový stav majetku a hlavní jeho nedostatky a závady, práva a povinnosti uživatelovy, den účinnosti opatření, hodnotu odevzdávaného majetku, popřípadě další podmínky. Právo trvalého užívání se vloží do pozemkové knihy (na listě C).
(5) Uživatel je oprávněn provádět svým nákladem na odevzdaných nemovitostech investiční změny (adaptace, přístavby a nástavby) jen s předchozím přivolením organizace, která má majetek ve správě. Při každém přivolení musí organizace stanovit, zda a do jaké míry má uživatel při zrušení trvalého užívání nárok vůči státu (spravující organizaci) na náhradu uvededených nákladů. Náhrada nesmí být vyšší než vlastní náklady pořízení investic snížené o opotřebení a nahodilé znehodnocení. Jestliže náklady byly uhrazeny přímo nebo nepřímo ze státních prostředků nebo byly učiněny bez předchozího přivolení organizace, která má majetek ve správě, náhrada nákladů uživateli nepřísluší.
(6) Skutečné odevzdání majetku trvalému uživateli provádí se komisionálně; o odevzdání sepíše se zápis a každá strana obdrží jeden jeho stejnopis. Dnem komisionálního odevzdání přecházejí na uživatele veškerá práva a povinnosti z trvalého užívání.
(7) K odevzdání národního majetku do trvalého užívání je oprávněn toliko příslušný odbor rady okresního národního výboru, v jehož obvodu je odevzdávaný národní majetek. Má-li být odevzdán do trvalého užívání národní majetek, který není ve správě okresního národního výboru, v jehož obvodu je, převede se dříve do jeho správy. Do správy tohoto okresního národního výboru převedou organizace také národní majetek, který před účinností nařízení odevzdaly do trvalého užívání, nestanoví-li ministerstvo financí podle cit. § 12 odst. 2 nařízení jinak. Okresní národní výbor je povinen správu tohoto majetku převzít. Ministerstvo financí může podle § 12 odst. 2 nařízení stanovit odchylnou úpravu.
(8) K odevzdání do trvalého užívání nemovitého národního majetku ve správě okresního národního výboru není třeba přivolení nadřízeného orgánu, nepřesahuje-li jeho pořizovací hodnota vedená v účetní evidenci 500 000 Kčs; je-li jeho hodnota vyšší, nebo jde-li o odevzdání samostatných movitých věcí, je k odevzdání třeba přivolení příslušného odboru rady krajského národního výboru.
(9) Národní majetek může být trvalému uživateli odňat, neplní-li uživatel řádně své povinnosti, zejména neudržuje-li majetek v řádném stavu nebo neužívá-li odevzdaného majetku k účelu, pro který mu byl odevzdán do trvalého užívání. Odnětí může být provedeno i v případě, je-li v obecném zájmu, aby tento národní majetek plnil své poslání na jiném úseku národního hospodářství.
Čl. 18 (K § 13 nařízení)
(1) Nemovitý národní majetek lze zatížit právem stavby jen ze zvláštních důvodů.
(2) K zatížení národního majetku ve správě krajského národního výboru právem stavby není třeba přivolení. Přivolení nadřízeného orgánu není dále třeba, zřizuje-li se právo stavby za podmínek všeobecně stanovených příslušným ústředním úřadem v dohodě s ministerstvem financí. Hodnota práva stavby se určuje obdobně podle předpisů o odhadech nemovitých věcí.*)
(3) Listina o zřízení práva stavby musí obsahovat jméno a bydliště (sídlo) obou stran, jejich práva a povinnosti, označení zatěžovaného národního majetku, ustanovení o úplatě (bezplatnosti) a podle okolností i jiné podmínky.
(4) Zvláštní předpisy,**) opravňující organizace státního socialistického sektoru užívat národního majetku k obecně prospěšným účelům (např. pro soustavnou elektrizaci, rozvod plynu, vodohospodářská díla, zařízení a meliorace) a pro zařízení těchto organizací (kabely, potrubí, stožáry apod.), nejsou dotčeny.
(5) Základní prostředky nelze exekučně zatížit ani zcizit. Ostatní části národního majetku lze exekučně zatížit nebo zcizit jen za podmínek stanovených zvláštními předpisy.***)
Čl. 19 (K § 14 nařízení)
Organizace jsou povinny podat neprodleně příslušnému knihovnímu soudu návrh na výmaz všech zaniklých zástavních práv a věcných břemen na nemovitých základních prostředcích. Národní podniky opírají své návrhy o ustanovení § 13 zákona č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, a o vládní nařízení č. 97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku. Všechny ostatní organizace opírají své návrhy o ustanovení § 14 nařízení ve spojení s předpisy uvedenými v předchozí větě.
Čl. 20
(1) Převody správy národního majetku jsou přípustné jen mezi organizacemi státního socialistického sektoru a jen z důvodu příslušnosti (§ 5 nařízení, čl. 5 odst. 3), nebo jde-li o národní majetek přebytečný či neupotřebitelný anebo vyžadují-li to jiné závažné důvody.
(2) Převody správy národního majetku mají se provádět zpravidla k poslednímu dni běžného měsíce, převody správy větších hospodářských celků k poslednímu dni běžného kalendářního roku. Se zpětnou účinností lze převádět správu národního majetku výjimečně, jen ze závažných důvodů a jen k některému dni běžného roku.
(3) Správa národního majetku se převádí bezplatně jednostranným opatřením nebo dohodou, jde-li
a) o nemovité základní prostředky,
b) o movité základní prostředky a zásoby a je-li jejich převod prováděn v důsledku reorganizace, delimitace, přesunu a rozšíření výrobního programu na základě rozhodnutí vyšších orgánů,
c) o movité základní prostředky a ze zásob o drobné a krátkodobé předměty, převáděné mezi rozpočtovými organizacemi,
d) o zásoby jako část hospodářského celku, převáděného mezi rozpočtovými organizacemi,
e) o nedokončené investice pořízené v rámci centralizované výstavby z prostředků státního rozpočtu,
f) o případy, kdy to ze závažných, zejména hospodářských důvodů stanoví ministerstvo financí.
(4) Vedle případů uvedených v předchozím odstavci převádí se správa národního majetku bezplatně jednostranným opatřením nebo dohodou též, jde-li
a) o přebytečné movité základní prostředky převáděné k účelům vyučovacím nebo výzkumným do správy výzkumných ústavů a škol,
b) o jiný hmotný národní majetek (čl. 6 odst. 4) převáděný mezi rozpočtovými organizacemi nebo v důsledku reorganizace, delimitace, přesunu a rozšíření výrobního programu na základě rozhodnutí vyšších orgánů,
c) o jiný hmotný národní majetek (čl. 6 odst. 4), je-li věcí nemovitou, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 písm. c).
(5) Úplatně se převádí správa národního majetku, jde-li
a) o movité základní prostředky a zásoby, převáděné mezi hospodářskými organizacemi navzájem nebo mezi hospodářskou a rozpočtovou organizací, a to z jiných důvodů než z důvodů reorganizace, delimitace, přesunu a rozšíření výrobního programu na základě rozhodnutí vyšších orgánů [§ 15 odst. 1 písm. b) nařízení] a s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 písm. a),
b) o zásoby převáděné mezi rozpočtovými organizacemi, s výjimkou drobných a krátkodobých předmětů a s výjimkou převodu zásob v rámci převodu hospodářského celku [§ 15 odst. 1 písm. d) nařízení],
c) o nedokončené investice pořízené z decentralizované investiční výstavby.
d) o jiný hmotný národní majetek (čl. 6 odst. 4), pokud se podle předchozího odstavce nepřevádí bezplatně.
(6) Je-li základním prostředkem soubor předmětů (čl. 6 odst. 2), lze převádět správu i jednotlivých předmětů, jestliže se tím soubor v žádném směru neznehodnotí nebo vyžadují-li to závažné důvody. Správa jednotlivých předmětů převádí se úplatně nebo bezplatně podle toho, zda převod celého souboru byl by úplatný či bezplatný.
(7) Na převody, k nimž dochází na podkladě hospodářských smluv v rámci obvyklého hospodaření (zejména dodávky výrobků),*) se ustanovení této vyhlášky o převodech správy národního majetku nevztahují.
Čl. 21
(1) Pokud se správa národního majetku převádí bezplatně, uskutečňuje se převod zpravidla dohodou mezi zúčastněnými organizacemi.
(2) Jednostranným opatřením převádí se správa národního majetku jen ze závažných důvodů, zejména vyžaduje-li to změna působnosti jednotlivých organizací (reorganizace, delimitace, přesun a rozšíření výrobního programu) a jde-li o majetkové celky nebo majetek zvláštního hospodářského významu, anebo k odstranění sporu o příslušnost ke správě (§ 5 nařízení).
(3) V případech uvedených v předchozím odstavci, jsou k převodu správy jednostranným opatřením příslušny ústřední úřady, nebo orgán jimi určený, jde-li o převod správy národního majetku
a) z jejich správy na organizace jim přímo podřízené a naopak,
b) mezi organizacemi jim přímo podřízenými,
c) v rámci působnosti ústředního úřadu na národní výbory a naopak, pokud správa převáděného majetku u národního výboru se týká úseku hospodářství plánovaného ústředním úřadem.
(4) Jde-li o převod správy z oboru působnosti jednoho ústředního úřadu do oboru působnosti jiného ústředního úřadu, postupují tyto úřady společně. Opatření o převodu správy vydá úřad, z jehož oboru působnosti se správa národního majetku převádí, a to v dohodě s druhým ústředním úřadem.
(5) Před opatřením podle odstavce 3, týká-li se národních výborů, musí ústřední úřad slyšet výkonné orgány dotčených národních výborů, ledaže by šlo o hromadný převod. Má-li výkonný orgán námitky proti převodu, rozhodnou o nich orgány příslušné k rozhodování sporů o příslušnost (§ 5 odst. 2 a 3 nařízení). K hromadnému převodu je třeba souhlasu ministerstva financí.
(6) Výkonné orgány krajských a okresních národních výborů mohou opatřením vydaným v mezích své působnosti převést národní majetek ze správy svého národního výboru do správy podřízeného národního výboru nebo podřízené organizace a naopak a mezi národními výbory a organizacemi podřízenými. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy,*) podle nichž odbory rad okresních národních výborů jsou příslušný svým opatřením převádět správu národního majetku na jiné organizace.
(7) Opatřením podle odstavce 2 je též opatření, kterým ústřední úřad nebo národní výbor vyjímá podle zvláštních předpisů**) národní majetek z hospodářských organizací a převádí ho do pravomoci jiného ústředního úřadu nebo národního výboru; takovým opatřením je též vyčlenění a začlenění národního majetku mezi hospodářskými organizacemi v působnosti téhož ústředního úřadu nebo národního výboru.
(8) Jednostranné opatření nebo dohoda***) musí obsahovat podstatné náležitosti, zejména označení organizace předávající, organizace přejímající, určení předmětu, jeho pořizovací hodnotu vedenou v účetní evidenci, výši oprávek, důvod převodu, popřípadě ustanovení o závadách, pohledávkách a závazcích, a den přechodu správy.
Čl. 22
(1) Úplatný převod správy národního majetku provádí se hospodářskou smlouvou za běžnou cenu podle platných cenových předpisů (dále jen „běžná cena”). Smlouva musí obsahovat vedle všech náležitostí uvedených v čl. 21 odst. 8 výši úplaty, na níž se organizace dohodly.†) Ustanovení předpisů o dani z obratu nejsou dotčena.
(2) Částek získaných z úplatného převodu movitých základních prostředků používá hospodářská organizace na financování decentralizované výstavby. U rozpočtových organizací plynou částky získané z úplatných převodů národního majetku do rozpočtu organizace, v jejíž správě majetek byl. Částkami získanými z tohoto převodu rozumí se cena podle odstavce 1 snížená o náklady, které měla převádějící organizace s převodem (např. náklady spojené s demontáží).
Čl. 23
(1) Pokud není dále stanoveno jinak, musí k dohodě (čl. 21) nebo ke smlouvě (čl. 22) o převodu správy národního majetku přivolit jak orgán nadřízený předávající organizaci, tak i orgán nadřízený přejímající organizaci.
(2) Jednotlivé ústřední úřady stanoví pro organizace jim podřízené, který orgán jim dává přivolení k převodu nebo k převzetí správy národního majetku dohodou nebo smlouvou a kdy tohoto přivolení není třeba.
(3) K převodu nebo k převzetí správy národního majetku ze správy nebo do správy národních výborů dohodou nebo smlouvou nepotřebují přivolení
a) výkonné orgány krajských národních výborů,
b) výkonné orgány okresních národních výborů, jde-li o národní majetek v hodnotě nepřevyšující 500 000 Kčs,
c) výkonné orgány místních národních výborů, jde-li o národní majetek v hodnotě nepřevyšující 50 000 Kčs.
(4) Pokud mohou výkonné orgány národních výborů podle předchozího odstavce převádět nebo přejímat dohodou nebo smlouvou správu národního majetku bez přivolení nadřízeného orgánu, jsou oprávněny dávat přivolení organizacím podřízeným národním výborům a výkonným orgánům podřízených národních výborů k převodu nebo k převzetí správy národního majetku dohodou nebo smlouvou.
(5) V mezích svého oprávnění, uvedeného v předchozím odstavci, mohou výkonné orgány národních výborů určit, v kterých případech nepotřebují organizace podřizené jejich národnímu výboru přivolení k převodu nebo k převzetí správy národního majetku dohodou nebo smlouvou.
(6) Výkonné orgány krajských národních výborů mohou všeobecně nebo v určitých případech omezit oprávnění výkonných orgánů okresních a místních národních výborů, která jim přísluší podle předchozích odstavců.
(7) Hodnotou pro určení příslušnosti orgánu podle tohoto článku je pořizovací hodnota převáděného majetku vedená v účetní evidenci. Rozhodnou je hodnota veškerého národního majetku, jehož správa se převádí jednou dohodou (smlouvou). Správa veškerého národního majetku, který má být v určité době mezi dvěma organizacemi převeden, musí být převedena vždy jen jednou dohodou (smlouvou).
Čl. 24
(1) Z národního majetku lze zcizit jen
a) přebytečný národní majetek, jehož správu nelze převést (čl. 14), a to podnikům zahraničního obchodu, lidovým družstvům včetně jednotných zemědělských družstev, melioračním družstvům, družstevním organizacím, společenským organizacím a ostatním organizacím socialistického sektoru, a jde-li o předměty, které mohou být v osobním vlastnictví, též pracujícím;
b) jiné základní prostředky než přebytečné, je-li jejich zcizení nutné v obecném zájmu, a to organizacím uvedeným pod písm. a);
c) rodinné domky a podobné drobné stavby (např. chaty) včetně stavebních pozemků, podíly k nim, pozemky na jejich stavbu a pro zřízení zahrádky k domku nebo pozemky k odstranění stavebních, hospodářských nebo zdravotních závad u budov, a to vždy především pracujícím, i když tento majetek není přebytečný;
d) neupotřebitelný národní majetek, a to organizacím a osobám uvedeným pod písm. a).
(2) Exekuční zcizení národního majetku je přípustné jen v případech uvedených v čl. 18 odst. 5.
(3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 je zcizení národního majetku nepřípustné. Toto ustanovení se nevztahuje na zcizování národního majetku, k němuž dochází v rámci obvyklého hospodaření (prodej výrobků) na podkladě hospodářských nebo občanskoprávních smluv.*)
(4) Pozemky k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. c) lze zcizit jen v souladu s územním plánem a v rozsahu nepřesahujícím plochu nezbytně potřebnou.**)
(5) Národní majetek lze úplatně zcizovat i směnnou smlouvou (§ 382 obč. zák.). Směnnou smlouvou smí však organizace zcizit národní majetek jen výjimečně, a to za majetek, který nezbytně potřebuje pro plnění svých úkolů a kterého není možno nabýt od vlastníka jinak než směnou. Směnnou smlouvou nesmějí však být zcizovány předměty v národním majetku, které mohou být předmětem osobního vlastnictví, za majetek v soukromém vlastnictví. Oprávnění organizace zcizovat národní majetek směnnou smlouvou řídí se hodnotou zcizovaného národního majetku.
(6) Národní majetek se zcizuje zásadně úplatně a to za běžnou cenu. Za nižší než běžnou cenu nebo výjimečně bezplatně lze zcizit národní majetek jen v obecném zájmu.
(7) Ministerstvo financí stanoví, které budovy a za jakých podmínek mohou národní výbory a domovní správy zcizovat pracujícím jako rodinné domky a vlastnické podíly na takových domcích.***)
(8) Jednotlivé ústřední úřady mohou v dohodě s ministerstvem financí stanovit podmínky pro zcizování rodinných domků spravovaných organizacemi jim podřízenými vlastním zaměstnancům těchto organizací, popřípadě ostatním pracujícím.
(9) Částek získaných z prodeje movitých základních prostředků používá hospodářská organizace na financování decentralizované výstavby, u rozpočtové organizace plynou tyto částky do příjmu jejího rozpočtu; částky získané prodejem nemovitého národního majetku odvádí organizace přímo do státního rozpočtu
(10) Ustanovení této vyhlášky o podmínkách zcizení národního majetku a postupu při něm nevztahují se na zcizování národního majetku v rámci obvyklého hospodaření (odstavec 3).
Čl. 25
(1) Ke zcizení za běžnou cenu národního majetku v hodnotě nad 1 000 000 Kčs anebo za nižší než běžnou cenu nebo k bezplatnému zcizení národního majetku v hodnotě nad 250 000 Kčs je třeba přivolení ministerstva financí. K bezplatnému zcizení národního majetku v hodnotě nad 5 000 000 Kčs je třeba přivolení vlády.
(2) V ostatních případech potřebuje zcizující organizace ke zcizení národního majetku přivolení nadřízeného orgánu, pokud není dále stanoveno jinak.
(3) Ústřední úřady stanoví pro organizace jim podřízené, které orgány jsou příslušny dávat jim přivolení podle odstavce 2 ke zcizení národního majetku a kdy tohoto přivolení není třeba.
(4) Ke zcizení národního majetku ve správě národních výborů nepotřebují přivolení
a) výkonné orgány krajských národních výborů, není-li třeba přivolení podle odstavce 1,
b) výkonné orgány okresních národních výborů, zcizuje-li se za běžnou cenu národní majetek v hodnotě nepřevyšující 100 000 Kčs, za nižší než běžnou cenu nebo bezplatně národní majetek v hodnotě nepřevyšující 20 000 Kčs,
c) výkonné orgány místních národních výborů, zcizuje-li se za běžnou cenu národní majetek v hodnotě nepřevyšující 20 000 Kčs, za nižší než běžnou cenu nebo bezplatně národní majetek v hodnotě nepřevyšující 4 000 Kčs.
(5) Pokud mohou výkonné orgány národních vyborů podle předchozího odstavce zcizovat národní majetek bez přivolení nadřízeného orgánu, jsou oprávněny dávat přivolení podle odstavce 2 ke zcizení národního majetku organizacím podřízeným národním výborům a výkonným orgánům podřízených národních výborů.
(6) V mezích svého oprávnění podle předchozího odstavce, mohou výkonné orgány národních výborů určit, v kterých případech nepotřebují organizace podřízené jejich národnímu výboru přivolení ke zcizení národního majetku.
(7) Výkonné orgány krajských národních výborů mohou všeobecně nebo v určitých případech omezit oprávnění výkonných orgánů okresních a místních národních výborů, která jim přísluší podle předchozích odstavců.
(8) Ustanovení předchozích odstavců se nedotýkají příslušnosti upravené předpisy uvedenými v čl. 24 odst. 7 a 8 a nevztahují se na případy zcizení uvedené v čl. 24 odst. 10.
(9) Ustanovení čl. 23 odst. 7 platí obdobně.

Díl 2

Čl. 26 (K § 17 nařízení)
Organizace jsou příslušny spravovat též ty pohledávky a práva (dále jen „pohledávky”) státu, jejichž správa byla na ně převedena opatřením příslušného orgánu anebo právním předpisem.
Čl. 27 Upomínání a vymáhání
(1) Nestanoví-li zvláštní předpisy jinak,*) jsou organizace povinny písemně dlužníky upomenout o zaplacení těch pohledávek, které nejsou uhrazovány inkasním příkazem, vzájemným zúčtováním prostřednictvím mezipodnikové zúčtovny, příkazem k vybrání, výběrkou přepravného, akreditivem nebo šekem k zúčtování, do 30 dnů a vymáhat je do 3 měsíců od splatnosti pohledávek.
(2) U nároků z penále, smluvních pokut a z obdobných právních důvodů počítají se lhůty podle odstavce 1 ode dne jejich vzniku.
Čl. 28
(1) Organizace mohou dlužníkům, kteří jsou fyzickými osobami, povolovat přiměřené splátky na pohledávky dlužníky písemně uznané (§ 297 obč. zák.) nebo přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Rovněž mohou prodlužovat lhůty k zaplacení pohledávek nebo povolených splátek, jestliže dlužník bez svého zavinění nemůže pohledávku nebo splátku zaplatit v době její splatnosti a jestliže její okamžité vymáhání by znamenalo pro dlužníka příliš tvrdé opatření.
(2) Splátky mohou být povoleny jen pod podmínkou, že povolení splátek pozbude účinnosti, nebude-li některá splátka dodržena. Při povolování splátek nebo příročí je povinna organizace si vždy vyhradit právo povolené splátky nebo příročí kdykoli odvolat, popřípadě požadovat vyšší splátky, zejména kdyby se zlepšily majetkové poměry dlužníka.
(3) Při povolení splátek nebo při poskytnutí příročí upozorní organizace dlužníka na jeho povinnost zaplatit zákonné úroky.*)
Čl. 29
(1) Organizace podřízené ústředním úřadům nebo národním výborům a výkonné orgány místních a okresních národních výborů jsou oprávněny povolit splátky nebo příročí u jednotlivých pohledávek nepřevyšujících 20 000 Kčs až do dvou roků; v ostatních případech potřebují přivolení ústředního úřadu, popřípadě finančního odboru rady krajského národního výboru. Ústřední úřady a výkonné orgány krajských národních výborů mohou oprávnění svých podřízených organizací povolovat splátky nebo příročí bez přivolení, a to všeobecně nebo pro určité případy omezit.
(2) Ústřední úřady a výkonné orgány krajských národních výborů mohou povolovat splátky nebo příročí bez omezení.
Čl. 30 Prominutí
Organizace smí zcela nebo zčásti prominout dobytnou pohledávku proti dlužníkovi, je-li jím fyzická osoba, pokud by vymáhání pohledávky znamenalo pro dlužníka ohrožení výživy jeho nebo výživy osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu na osobní potřeby nebo pokud by vymáhání pohledávky znamenalo pro něj zvláštní jím nezaviněnou tvrdost. Prominout pohledávku není přípustné, jestliže dlužníku přísluší z jakéhokoliv důvodu pohledávka vůči státu, a to až do výše této pohledávky, ledaže by se dlužník až do výše svého závazku pohledávky vzdal.
Čl. 31
(1) Je-li pohledávka přechodně nedobytná, smí organizace prozatím upustit od jejího vymáhání, avšak musí dále zajišťovat, aby se nepromlčela nebo nezanikla a usilovat o její vydobytí. To neplatí, je-li dlužníkem organizace státního socialistického sektoru.
(2) Organizace smí upustit od vymáhání pohledávky pro její trvalou nedobytnost, jestliže
a) pohledávka se podle obecných právních předpisů promlčela nebo zanikla z toho důvodu, že nebyla uplatněna ve stanovené lhůtě, nebo
b) dlužník zemřel a pohledávku nelze vydobýt ani na jeho dědicích, na které přešly dlužníkovy závazky (§ 514 obč. zák.), anebo
c) je ze všech okolností případů zřejmé, že další vymáhání pohledávky, od jejíhož vymáhání bylo prozatím upuštěno (odstavec 1), nebylo by úspěšné. Od vymáhání nelze však upustit, jestliže dlužník má majetek, z něhož nelze dosáhnout uspokojení pohledávky jen z toho důvodu, že majetek není v době vymáhání realizovatelný.
(3) Organizace smí dále upustit od vymáhání pohledávky, která nebyla dlužníkem dobrovolně uspokojena, a
a) nelze-li ji z mimořádných důvodů prokázat, zejména nelze-li zjistit právní základ pohledávky nebo kdo je dlužníkem anebo nelze-li prokázat, že pohledávka vznikla nebo dosud trvá,
b) jesliže o její výši anebo specifikaci není z týchž důvodů podkladu anebo průkazního materiálu a není tu ani podkladu pro to, aby soud určil podle § 94 o. s. ř. výši podle volného uvážení.
Nejde-li o trvalou neprůkaznost pohledávky, smí se upustit jen prozatím od jejího vymáhání (odstavec 1).
(4) Podle předpisů o účetní evidenci se pohledávky prozatím nevymáhané (odstavec 1) evidují na podrozvahovém účtě a pohledávky nevymáhané podle odstavce 2 a 3 se odepisují nebo z evidence na podrozvahovém účtě vypouštějí.
Čl. 32
(1) Jestliže pohledávka až do výše 100 Kčs za dlužníkem socialistického sektoru a až do výše 50 Kčs za jiným dlužníkem (nepatrná pohledávka) nebyla dobrovolně uspokojena a náklady spojené s jejím vymáháním by byly neúměrné jeho výsledku, smí organizace upustit od jejího vymáhání a ji odepsat, i když by tu nebyly podmínky pro upuštění od jejího vymáhání podle čl. 31.
(2) Proti témuž dlužníku lze upustit u téže organizace od vymáhání pohledávky podle předchozího odstavce jen jednou v témže kalendářním roce, ledaže by pohledávka, od jejíhož vymáhání bylo upuštěno a pohledávka, od jejíhož vymáhání má být upuštěno, nepřesahovaly dohromady 50 Kčs, popřípadě 100 Kčs.
(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny předpisy, podle nichž může organizace upustit od účtování a vymáhání i vyšších částek.*)
(4) Organizace dále odepíší pohledávku, byla-li
a) zamítnuta pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, u něhož byla proti dlužníku uplatňována,
b) zrušena úředním opatřením.
(5) Ústřední úřady a výkonné orgány krajských národních výborů mohou všeobecně nebo pro určité případy omezit oprávnění organizací jim podřízených, která jim příslušejí podle tohoto článku.
Čl. 33
(1) Organizace podřízené ústřednímu úřadu smí učinit opatření podle čl. 30 a 31 jen s přivolením ústředního úřadu. Ústřední úřad může však stanovit, že všechny nebo některé podřízené organizace mohou bez jeho přivolení učinit opatření podle čl. 31, jde-li o pohledávku vůči dlužníku socialistického sektoru až do výše 250 000 Kčs a opatření podle čl. 30 a 31, jde-li o pohledávku až do výše 10 000 Kčs proti jinému dlužníku.
(2) Jde-li o pohledávku proti jinému dlužníku než socialistického sektoru vyšší než 100 000 Kčs, je vedle přivolení ústředního úřadu třeba též i přivolení ministerstva financí.
Čl. 34
(1) K platnosti opatření podle čl. 30 a 31 potřebují organizace podřízené okresnímu národnímu výboru a výkonné orgány místních národních výborů a organizace těmto národním výborům podřízené přivolení finančního odboru rady okresního národního výboru, nejde-li o pohledávku proti dlužníku socialistického sektoru vyšší než 50 000 Kčs a o pohledávku proti jinému dlužníku vyšší než 10 000 Kčs. U vyšších pohledávek potřebují tyto organizace přivolení finančního odboru rady krajského národního výboru a přesahuje-li pohledávka proti dlužníku socialistického sektoru 500 000 Kčs a proti jinému dlužníku 100 000 Kčs, též přivolení ministerstva financí. Organizace bezprostředně podřízené krajskému národnímu výboru potřebují přivolení finančního odboru rady krajského národního výboru, popřípadě ministerstva financí v rozsahu uvedeném v předchozí větě.
(2) Finanční odbory rad okresních a krajských národních výborů mohou stanovit, že organizace podřízené těmto národním výborům mohou samy bez přivolení činit opatření podle čl. 31, jde-li o pohledávku vůči dlužníku socialistického sektoru až do výše 50 000 Kčs a opatření podle čl 30 a 31, jde-li o pohledávku proti jinému dlužníku až do výše 10 000 Kčs; toto oprávnění nemohou udělit místním národním výborům a organizacím jim podřízeným.
Čl. 35 Ústřední úřady a finanční odbory rad okresních a krajských národních výborů smějí činit opatření podle čl. 30 a 31 o pohledávkách, které jsou ve správě ústředního úřadu nebo těchto národních výborů, za podmínek a v rozsahu, jak jim přísluší udílet přivolení.
Čl. 36 K platnosti opatření podle čl. 28, 30, 31 a 32 je dále třeba, aby se stala v písemné formě a byla podepsána vedoucím organizace, která opatření činí i která k němu přivoluje. U národních výborů je třeba podpisu vedoucího finančního odboru rady národního výboru. Příslušní vedoucí mohou k tomu písemně zmocnit další osoby. Není-li u místního národního výboru zřízen finanční odbor, je k platnosti opatření třeba souhlasu rady.
Čl. 37 Při větším počtu pohledávek proti témuž dlužníku, o nichž má být učiněno opatření podle této vyhlášky, je rozhodnou pro příslušnost k těmto opatřením a k potřebě přivolení k nim úhrnná výše všech pohledávek.
Čl. 38 Ustanovení této vyhlášky platí obdobně pro opatření o nepeněžitých nárocích. Příslušnost jednotlivých organizací k opatřením o nepeněžitých nárocích se řídí hodnotou předmětu plnění vyjádřenou běžnou cenou.
Čl. 39 Manka a škody
(1) Organizace jsou povinny bez průtahu se domáhat náhrady mank a škod na národním majetku, který mají ve správě, na osobách, které za manka a škody odpovídají. O správě těchto pohledávek na náhradu platí ustanovení nařízení a této vyhlášky upravující správu pohledávek státu a příslušnost k jejich správě.
(2) Jestliže však nebyly zjištěny osoby, které za manka a škody odpovídají, anebo jde-li o manka a škody, u nichž náhradu nelze uplatňovat,*) organizace manka a škody odepíše. K platnosti tohoto opatření je třeba, aby bylo učiněno písemně a podepsáno vedoucím organizace, u národních výborů vedoucím finančního odboru rady národního výboru. Není-li u místního národního výboru zřízen finanční odbor, je k platnosti opatření třeba souhlasu rady. Ústřední úřady stanoví podle potřeby pro organizace v oboru své působnosti, v kterých případech potřebují organizace k tomuto opatření přivolení a kterého orgánu. Totéž platí pro finanční odbory rad krajských národních výborů, jde-li o organizace národním výborům podřízené.
Čl. 40 Změna smluv
Změna nebo zrušení smlouvy, z nichž by mohla státu vzniknout majetková újma, jsou přípustné jen za podmínek, za nichž může dojít k prominutí pohledávky (čl. 30). Příslušnost orgánu oprávněného přivolit ke změně nebo zrušení smlouvy se řídí výší újmy vyjádřené běžnou cenou.
Čl. 41
(1) Ustanovení čl. 26 až 37 se nevztahují na peněžité tresty nebo pokuty uložené v trestním řízení soudním nebo správním a na náklady soudního řízení.
(2) Pro pohledávky daní, poplatků, cel a dávek platí tato vyhláška potud, pokud zvláštní předpisy o těchto pohledávkách neobsahují zvláštní úpravu.

ČÁST 3

Čl. 42 (K §§ 21, 22, 23 nařízení)
(1) Úplatné nabývání majetku do státního vlastnictví od soukromníků upravují zvláštní předpisy.**)
(2) Majetek, kterého nabývá stát odúmrtí, nálezem, zabráním nebo propadnutím v trestním řízení soudním nebo správním, při likvidaci nebo z jiných podobných důvodů, je až do realizace v prozatímní správě; podrobnosti upravují zvláštní předpisy.*) Prozatímní správu tohoto majetku a jeho realizaci obstarávají finanční odbory rad okresních národních výborů.
(3) Majetek nabývaný státem darováním je — pokud předpisy o darech ve prospěch státu nestanoví jinak — v prozatímní správě okresních národních výborů. Prozatímní správu a realizaci tohoto majetku upravují předpisy uvedené v předchozím odstavci.**)
(4) S majetkem znárodněným, s majetkem získaným pro účely pozemkových reforem a s majetkem konfiskovaným, dokud se s ním nenaloží konečným způsobem, nakládá se podle zvláštních předpisů.***)

ČÁST 4

Čl. 43 Odpovědnost za národní majetek a dohled nad jeho správou
(K § 24 nařízení)
Odstranění závad nadřízeným orgánem provádějícím dohled jde na náklad organizace, která má národní majetek ve správě.

ČÁST 5

Čl. 44
(1) Ustanovení §§ 18 a 20 nařízení a čl. 27 až 40 platí obdobně o pohledávkách, u nichž věřiteli jsou organizace, zejména právnické osoby státního socialistického sektoru.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, které organizaci (právnické osobě) pohledávka patří, nakládá s pohledávkou ústřední úřad příslušný podle zásad uvedených v § 17 odst. 2 nařízení, popřípadě organizace mu podřízená, kterou určí. Nelze-li určit ústřední úřad podle zásad § 17 odst. 2 nařízení, přísluší nakládat s pohledávkou ministerstvu financí, popřípadě organizaci mu podřízené, kterou určí. Při uplatňování těchto pohledávek má ústřední úřad (určená organizace) způsobilost být účastníkem řízení.

ČÁST 6

Čl. 45 (K § 27 nařízení)
(1) Jednotlivé ústřední úřady vydají v dohodě s ministerstvem financí (§ 27 nařízení) podle potřeby pro obor své působnosti podrobnější pokyny, zejména
a) o provádění údržby a běžných a generálních oprav jednotlivých druhů národního majetku,
b) o nakládání s přebytečným a neupotřebitelným národním majetkem.
(2) Jednotlivé ústřední úřady mohou vydat v dohodě s ministerstvem financí a se Státním úřadem statistickým podle potřeby pro rozpočtové organizace v oboru své působnosti podrobnější pokyny o operativně technické evidenci národního majetku.
(3) Ministerstvo financí může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady ze závažných důvodů, zejména pro zvláštní povahu nebo poslání některých částí národního majetku nebo organizací, povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.
Čl. 46 Zrušovací ustanovení
(K § 28 nařízení)
(1) Zrušují se všechny předpisy, které odporují této vyhlášce;*) zejména se zrušuje
a) vyhláška ministerstva financí č. 127/1957 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku rozpočtovými organizacemi,
b) vyhláška ministerstva financí č. 128/1957 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o základních fondech hospodářských organizací,
c) předpisy o úpravě působnosti orgánů veřejné správy při vzdání se nároků příslušejících ČSR a při odpisech státních závazků, jakož i při schvalování trhových cen, za které stát nabývá nemovitosti.**)
(2) Ustanovení předpisů o úpravě hospodaření s peněžními prostředky a devizových předpisů nejsou touto vyhláškou dotčena.
Čl. 47 Účinnost
(K § 29 nařízení)
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1959.