(1) Má-li národní majetek co nejlépe sloužit svému společenskému poslání, je především třeba, aby organizace včasným, pravidelným a hospodárným udržováním a hospodárným prováděním běžných oprav zajišťovaly zachování podstaty národního majetku. Organizace proto musí soustavně a pravidelně sledovat a kontrolovat stav tohoto majetku a zajišťovat všechny předpoklady pro provádění oprav; to platí i u majetku dočasně nevyužitého nebo přebytečného. Při provádění oprav je třeba postupovat plánovitě tak, aby se opravy dály postupně podle jejich naléhavosti a co nejúsporněji.

(2) Při správě národního majetku má organizace hledět k tomu, aby národní majetek byl nejen řádně a hospodárně udržován, nýbrž i zvelebován. Přitom zejména národní výbory všech stupňů mají co nejvíce využívat místních hmotných zdrojů a získávat a organizovat obyvatelstvo k nejúčinnější dobrovolné budovatelské spolupráci; přitom je třeba dbát, aby bylo dosaženo nejvyšších úspor a pokud možno byly vytvořeny i nové zdroje státních příjmů.

(3) Organizace při péči o základní prostředky jsou povinny soustavně vytvářet předpoklady i pro trvalé a maximální snižování nákladů na výrobu, oběh apod. Jsou povinny zejména zkoumat, zda se tohoto cíle účelněji dosáhne běžným udržováním a běžnými (středními) opravami, generálními opravami anebo modernizací či obnovou; podle toho uplatňují pak nejvhodnější způsob péče o základní prostředky.