(1) Řidiči silničních motorových vozidel a závozníci mohou pracovat v přímé úkolové mzdě všude tam, kde jsou pro to předpoklady.

(2) Úkolové mzdy může být používáno:

a) lze-li předem spolehlivě stanovit postup a množství prováděné práce, a tudíž i výkonovou normu,

b) je-li možná kontrola hotové práce podle množství a jakosti a není-li nebezpečí zvyšování výkonu na úkor jakosti,

c) je-li to hospodárné, tzn. nejsou-li náklady na stanovení normy a kontrolu hotové práce takové, že to nevyváží výhody úkolové mzdy.
Úkolové mzdy nemá být používáno, je-li pracovní výkon dán chodem výrobního zařízení nebo dokonalou organizací práce a zaměstnanec sám nemůže výkon ovlivnit nebo může-li její uplatnění vážně ohrozit život nebo zdraví pracujících.

(3) Práce v úkolové mzdě se odměňuje úkolovou sazbou, která se vypočte ze mzdového tarifu a výkonové normy.
Zda a do jaké míry se řidič započítává do počtu nakladačů a vykladačů, stanoví prováděcí předpisy. Účastí řidiče na nakládce a vykládce nesmí být ohrožena bezpečnost jízdy.
Úkolový řád a výkonové normy pro odměňování řidičů a závozníků za práci v úkolové mzdě vydá ministr dopravy.