(1) Za přepravní vzdálenost se považuje skutečná vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu, druhu vozidla a příkazu přepravce

(2) Přepravní vzdálenost se určí

a) mezi výchozím a konečným stanovištěm vozidla, platí-li pro jízdu s nákladem i bez nákladu jednotné sazby stanovené za jednotku vzdálenosti (T 4, T 7),

b) v ostatních případech mezi místem naložení zásilky a místem jejího vyložení.

a) podle kilometrovníku vydaného nebo schváleného ministerstvem dopravy. Nebyl-li kilometrovník vydán, určí se podle údajů o silničních vzdálenostech v mapách nebo na cestách, a nebylo-li je možno zjistit, podle údajů tachografu nebo tachometru;

b) dohodou dopravního podniku s přepravcem při přepravách opakovaných za zásadně stejných podmínek; v tom případě se určení vzdáleností provede zápisem o přepravní vzdálenosti, který potvrdí dopravní podnik a přepravce.

(3) Pro stanovení vzdálenosti ujeté bez nákladu, za niž se počítá náhrada, platí přiměřeně ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Skutečná vzdálenost se zaokrouhluje na nejblíže vyšší vzdálenost uvedenou v sazebníku, přičemž se u vzdáleností přes 1 km nepřihlíží k překročení do 100 m.