Základní ustanovení
Právní úkony socialistických organizací
Počítání času
§ 3
Socialistické organizace jsou při provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství povinny spolupracovat a pomáhat si. Je-li třeba, jsou povinny podle svých poměrů a hospodářských možností chránit předměty socialistického vlastnictví, i když nejsou v jejich správě (vlastnictví), a přispívat k zajištění provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, i když nejde o úkoly, které jsou povinny samy plnit.
§ 4
Závazky mezi socialistickými organizacemi musí být v souladu s právními předpisy a se zásadami hospodářské politiky Československé republiky, zejména s potřebami plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství a se zásadou hospodárnosti.
§ 8
Týká-li se důvod neplatnosti jen části právního úkonu, není tím dotčena platnost části zbývající; jestliže však se zřetelem na potřeby plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství nelze jednu část oddělit od druhé, je neplatný celý právní úkon.
§ 9
Projev vůle je třeba vyložit v souladu s potřebami plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství.
§ 10
Pro hospodářské smlouvy a jiné dohody organizací platí písemná forma, pokud není v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného. Požadavek písemné formy je splněn i tehdy, byly-li projevy vůle učiněny v různých listinách, zejména v dopisech.
§ 13
Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.
(1) Organizace jednají svými orgány nebo svými zástupci. Zástupce si může sám ustanovit dalšího zástupce, jen jestliže zastoupená organizace k tomu dala výslovný souhlas.
(2) Kdo je v rámci činnosti organizace pověřen provádět určité úkoly, je oprávněn ke všem úkonům, k nimž při tom obvykle dochází.
(1) Překročí-li orgán při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, jen jestliže druhá organizace o tomto překročení věděla nebo musela vědět.
(2) Překročí-li zástupce při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, pokud nebude překročení dodatečně schváleno orgánem zastoupené organizace. Překročení platí za schválené, jestliže zastoupená organizace na základě takového právního úkonu započala s plněním nebo přijala plnění druhé organizace. Překročení zvláštních pokynů daných zástupci organizace nemá vliv na platnost právního úkonu učiněného zástupcem, jestliže tyto pokyny nebyly známy druhé organizaci.
(3) Organizace neodpovídá za škodu, která vznikla jiné organizaci následkem neplatnosti právního úkonu podle předcházejících odstavců.
(1) Právní úkony, na něž se vztahuje tento zákon, jsou neplatné, jestliže jsou v rozporu s právními předpisy, se zásadami hospodářské politiky Československé republiky nebo nejsou v souladu s plněním úkolů organizace.
(2) Jestliže bylo započato s plněním na základě právního úkonu neplatného podle odstavce 1, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno organizací, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.
(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.
(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů, středem měsíce jeho patnáctý den.
(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.
(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.
(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.