(1) Za externího aspiranta může být přijat bezúhonný občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, který vykonal základní službu vojenskou nebo nebyl odveden, úspěšně zakončil studium na vysoké škole ve zvoleném vědním oboru, po ukončení vysokoškolského studia konal v tomto oboru úspěšnou praxi odpovídající nabytému školnímu vzdělání po dobu nejméně tří let, v oborech technických a v klinických oborech lékařských a veterinárních po dobu nejméně pěti let, má předpoklady k vědecké práci a potřebné odborné nebo pedagogické zkušenosti a podrobil se s úspěchem přijímací zkoušce.

(2) Výjimky z předepsané délky praxe mohou být povoleny uchazečům, kteří mají alespoň dva roky požadované praxe, v technických oborech alespoň tři roky. V klinických oborech lékařských a veterinárních nelze povolovat výjimku z předepsané délky praxe.

(3) Vysokoškolské vzdělání může být výjimečně prominuto uchazeči, který vykazuje vědeckou práci a alespoň osmiletou úspěšnou praxi ve zvoleném oboru.

(4) O povolení výjimky z předepsané délky praxe rozhoduje na vysoké škole rektor, v ústavu předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad. O výjimkách z ustanovení o vysokoškolském vzdělání rozhoduje, jde-li o aspiranturu na vysoké škole, ministerstvo školství a kultury, jde-li o aspiranturu v ústavě, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.

(5) Cizí státní příslušník, který jinak splňuje podmínky odstavce 1, může být přijat za externího aspiranta, souhlasí-li s tím příslušný zastupitelský úřad, a svolí-li k tomu ministerstvo školství a kultury, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.