Oddíl 1
ČÁST 1
§ 2
(1) Aspiranti se vychovávají na vysokých školách a na výzkumných a badatelských ústavech Československé akademie věd a Slovenské akademie věd, na výzkumných ústavech Československé akademie zemědělských věd a na výzkumných ústavech, popř. na vědeckých a výzkumných pracovištích ústředních úřadů, oprávněných vychovávat aspiranty (dále jen „ústavy”). Která pracoviště vysokých škol jsou oprávněna vychovávat aspiranty, stanoví ministr školství a kultury; které ústavy jsou oprávněny vychovávat aspiranty, stanoví presidium Československé akademie věd v dohodě se zúčastněnými členy vlády a s předsednictvy Slovenské akademie věd a Československé akademie zemědělských věd.
(2) Plán aspirantury je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství.
(3) Seznam specialisací, v nichž mohou být vychováváni aspiranti, vydává ministr školství a kultury a president Československé akademie věd v dohodě s ministrem-předsedou Státního úřadu plánovacího a dalšími zúčastněnými členy vlády.
(4) Všeobecné řízení a kontrolu aspirantury vykonává na vysokých školách ministerstvo školství a kultury, v ústavech presidium Československé akademie věd.
§ 3
(1) Aspirantura trvá zásadně tři roky.
(2) Výjimečně může delší dobu aspirantury povolit na vysoké škole rektor vysoké školy, v ústavech předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
ČÁST 2
§ 4
Soutěž na místa aspirantů
(1) V mezích plánu aspirantury vyhlašuje jednou ročně soutěž na místa aspirantů na vysokých školách rektor vysoké školy a na místa aspirantů v ústavech předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad s určením aspirantské specializace.
(2) Přijímací řízení probíhá zpravidla v době od 1. března do 30. září.
§ 5
(1) Za aspiranta může být přijat bezúhonný občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, mladší 40 let, který vykonal základní službu vojenskou nebo nebyl odveden, úspěšně zakončil studium na vysoké škole ve zvoleném nebo příbuzném vědním oboru, po ukončení vysokoškolského studia konal v tomto oboru úspěšnou praxi nejméně dvouletou, v oborech technických a v klinických oborech veterinárních nejméně tříletou, v klinických oborech lékařských nejméně tříletou s osvědčením specializace I. stupně, má předpoklady k vědecké práci a podrobil se s úspěchem přijímací zkoušce. Absolventům mimořádných způsobů studia, kteří absolvovali úspěšnou praxi v oboru před započetím a v průběhu studia, může být tato praxe uznána, byla-li konána na místě, pro něž je třeba vysokoškolského vzdělání.
(2) Z předepsané délky praxe lze povolit výjimku, nikoli však v klinických oborech lékařských nebo veterinárních. Zcela může být předepsaná praxe prominuta pouze v teoretických oborech. Předepsaná praxe může být zcela nebo zčásti prominuta jen uchazeči, který absolvoval vysokou školu s vynikajícím prospěchem, projevil mimořádné nadání k vědecké práci ve zvoleném oboru a předložil doporučení vědecké rady fakulty, nedělí-li se vysoká škola na fakulty, doporučení vědecké rady vysoké školy (dále jen „vědecká rada fakulty”).
(3) Vysokoškolské vzdělání může být výjimečně prominuto uchazeči, který vykazuje vědeckou práci a alespoň osmiletou úspěšnou praxi ve zvoleném oboru.
(4) O uznání a o prominutí praxe nebo její části rozhoduje na vysoké škole rektor, v ústavu předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad. O výjimkách z ustanovení o vysokoškolském vzdělání rozhoduje, jde-li o aspiranturu na vysoké škole, ministerstvo školství a kultury, jde-li o aspiranturu v ústavě, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
(5) Cizí státní příslušník, který jinak splňuje podmínky odstavce 1, může být přijat za aspiranta, souhlasí-li s tím příslušný zastupitelský úřad, a svolí-li k tomu ministerstvo školství a kultury, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
§ 6
(1) Žádost o přijetí za aspiranta podává uchazeč ve lhůtě stanovené soutěží děkanátu příslušné fakulty, nedělí-li se vysoká škola na fakulty, rektorátu (dále jen „děkanátu”), nebo ředitelství ústavu. Podá-li uchazeč žádost na více místech, uvede je v žádosti jmenovitě.
(2) K žádosti třeba připojit:
a) průkaz o československém státním občanství (potvrzení o cizí státní příslušnosti);
b) doklad o absolvování vysoké školy (diplom);
c) potvrzení o vykonané praxi, uchazeči o aspiranturu v klinických oborech lékařských též osvědčení o dosažení specializace I. stupně;
d) posudek vedoucího dosavadního pracoviště s vyjádřením výboru závodní organizace KSČ a závodního výboru ROH o politické vyspělosti uchazeče;
e) doporučení vědecké rady fakulty (předloží jen uchazeči, kteří nevykazují předepsanou praxi);
f) životopis se soupisem vydaných prací a vyplněný dotazník;
g) lékařské vysvědčení okresního ústavu národního zdraví o zdravotní způsobilosti k vědecké práci ve zvoleném oboru;
h) čestné prohlášení o tom, že vykonal základní službu vojenskou nebo že nebyl odveden.
§ 7
Uchazeče, který nepředložil doklad o absolvování vysoké školy (diplom) nebo potvrzení o předepsané praxi, připustí k přijímací zkoušce na vysoké škole děkan fakulty, v ústavě ředitel ústavu jen tenkrát, může-li mu tento nedostatek být prominut (§ 5 odst. 1 věta druhá, odst. 2 a 3), připuštěním k přijímací zkoušce se však nepředbíhá rozhodnutí příslušného orgánu o prominutí dotčené podmínky přijetí.
§ 8
(1) Přijímací zkoušku koná uchazeč před přijímací komisí.
(2) Přijímací komise se skládá z předsedy a 4—5 dalších členů. Předsedou je proděkan pro vědeckou činnost, ředitel ústavu nebo jím ustanovený zástupce. Členy jmenuje na vysokých školách děkan fakulty, v ústavech předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad na návrh ředitele ústavu.
(3) Členové přijímací komise jsou vybíráni z členů akademií věd, z profesorů a docentů vysokých škol a z vědeckých pracovníků ústavů, jakož i z vynikajících odborníků z praxe, a to tak, že členy komise budou vědecký pracovník, který má být školitelem aspiranta (§ 13), vědecký pracovník nebo vynikající odborník z praxe působící jinde, než kde má být aspirant školen, pracovník katedry marxismu-leninismu a pracovník katedry ruského jazyka.
§ 9
(1) Přijímací zkouška se koná a) ze specializace v rámci příslušného vědního oboru, b) ze základů marxismu-leninismu, c) z ruského jazyka.
(2) Uchazeč koná zkoušky uvedené v odstavci 1 zpravidla v pořadí tam stanoveném; neobstojí-li při některé předcházející zkoušce, nekoná již zkoušku další.
(3) Při zkoušce ze specializace v rámci příslušného vědního oboru má uchazeč prokázat znalosti přesahující znalosti absolventa vysoké školy. Zkouška je ústní a trvá nejvýše 1 hodinu.
(4) Zkouškou ze základů marxismu-leninismu prokazuje uchazeč, že ovládá základy marxismu-leninismu a že zná v hlavních rysech vnitřní a mezinárodní politickou situaci. Zkouška je ústní a trvá nejvýše 30 minut.
(5) Zkouškou z ruského jazyka prokazuje uchazeč základní znalost ruského jazyka. Zkouška je ústní, popř. i písemná; ústní zkouška trvá nejvýše 30 minut.
§ 10
(1) Přijímací komise se usnáší o výsledku jednotlivých částí i celé přijímací zkoušky v neveřejném zasedání, a to za přítomnosti všech členů většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda. Výsledek jednotlivých částí přijímací zkoušky se vyjádří čtyřmi stupni: 1. výborně, 2. velmi dobře, 3. dobře, 4. neprospěl. Celkové zhodnocení výsledku přijímací zkoušky se vyjádří stupněm „prospěl” nebo „neprospěl”.
(2) O průběhu přijímací zkoušky se pořídí zápis obsahující zejména složení přijímací komise, místo, datum a trvání přijímací zkoušky, dané otázky, výsledek jednotlivých částí a celkové zhodnocení výsledku přijímací zkoušky s uvedením závažných poznatků vyplynuvších z průběhu přijímací zkoušky.
(3) Po zkoušce oznámí předseda přijímací komise uchazeči ústně její výsledek před celou přijímací komisí a vydá mu o ní písemné potvrzení. Neprospěl-li uchazeč, oznámí mu předseda přijímací komise stručně důvody a vrátí mu doklady žádosti.
(4) Po ukončení přijímacích zkoušek určí přijímací komise pořadí uchazečů, kteří prospěli při přijímací zkoušce, a veřejně je vyhlásí. Při stejném výsledku zkoušky má přednost uchazeč, který se vykáže delší nebo úspěšnější praxí, popř. hodnotnější publikační činností.
(5) Uchazeč, který neprospěl při přijímací zkoušce, může opakovat žádost o přijetí za aspiranta nejdříve po jednom roce.
§ 11
(1) Podle pořadí určeného přijímací komisí učiní děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, návrh na přijetí uchazečů za aspiranty a předloží jej s veškerými doklady a se zápisy o průběhu přijímacích zkoušek rektorovi vysoké školy, v ústavech akademií věd předsednictvu sekce (odboru) příslušné akademie věd, v ostatních ústavech příslušnému ústřednímu úřadu.
(2) O přijetí navržených uchazečů rozhoduje rektor vysoké školy, v ústavech předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd, popř. příslušný ústřední úřad. Jde-li však o prominutí vysokoškolského vzdělání, musí si rektor vysoké školy předem vyžádat rozhodnutí ministerstva školství a kultury, předsednictvo sekce (odboru) akademie věd rozhodnutí předsednictva příslušné akademie věd.
(3) Příslušný ústřední úřad, který rozhodl o přijetí uchazečů za aspiranty, oznámí jméno, příjmení a ostatní data přijatých uchazečů s uvedením schválených školitelů (§ 13 odst. 4) řediteli ústavu, který přijatým uchazečům vydá dekret o ustanovení aspiranty. Na vysokých školách a na ústavech akademií věd vydá přijatým uchazečům dekret o ustanovení aspiranty rektor vysoké školy, popř. předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd.
(4) Rektor vysoké školy zašle ministerstvu školství a kultury, předsednictvo sekce (odboru) akademie věd předsednictvu příslušné akademie věd seznam ustanovených aspirantů s daty narození a absolvování vysoké školy a s uvedením specializací a jmen školitelů.
§ 12
Předchozí ustanovení této části o podmínkách přijetí, o přijímací zkoušce a o přijetí za aspiranta platí bez úlev i tenkráte, je-li žádost o přijetí za aspiranta a přijímací zkouška opakována.
ČÁST 3
§ 13
(1) Odborné vedení aspiranta je svěřeno školiteli.
(2) Školiteli mohou být členové akademií věd, doktoři věd, profesoři, osvědčení docenti, vedoucí vědečtí pracovníci (vědečtí pracovníci I. stupně) a výjimečně samostatní vědečtí pracovníci (vědečtí pracovníci IIa stupně), popř. i jiní pracovnici téže vědecké úrovně. K pověření funkcí školitele pro výchovu aspirantů na vysokých školách je třeba souhlasu ministerstva školství a kultury, pro výchovu aspirantů v ústavech je třeba souhlasu presidia Československé akademie věd.
(3) Jeden školitel může zároveň školit nejvýše pět aspirantů. Při ustanovování školitelů bude dbáno zásady, že školícím pracovištěm aspiranta musí být zásadně pracoviště jeho školitele.
(4) Školitele jednotlivým aspirantům ustanovuje dekretem na vysokých školách rektor vysoké školy, na ústavech akademií věd předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd, na ostatních ústavech ředitel ústavu se schválením příslušného ústředního úřadu.
§ 14
(1) Školitel, který je zaměstnán na vysoké škole, vykonává funkci školitele jako součást pedagogického úvazku. Školitel, který je zaměstnán v ústavě, vykonává funkci školitele v rámci svých pracovních povinností.
(2) Školitel je povinen věnovat se výchově přiděleného aspiranta tak, aby aspirant dosáhl způsobilosti k tvůrčí vědecké práci. Se zřetelem k tomuto cíli sestavuje za účasti aspiranta individuální studijní plán aspiranta (§ 19); volí v dohodě s aspirantem téma kandidátské disertační práce (§ 24), navrhuje podle potřeby ustanovení vedlejšího školitele (§ 15), vyslání aspiranta na externí pracoviště nebo na studijní pobyt do ciziny a dbá o zařazení těchto návrhů do studijního plánu, kontroluje v konsultacích, zpravidla jednou týdně, jak aspirant plní studijní plán, radí mu a usměrňuje jeho vědeckou a pedagogickou práci, dbá na to, aby studium aspiranta bylo věcně i finančně zabezpečeno, a aby aspirantu nebyly ukládány jiné práce, než které jsou obsaženy ve studijním plánu, a účastní se zkoušek aspirantových.
(3) Za výchovu aspiranta odpovídá školitel na vysokých školách děkanu fakulty, v ústavech řediteli ústavu.
§ 15
Vedlejší školitel
Děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, může na návrh školitele ustanovit aspirantu vedlejšího školitele pro určitý úsek studia na přesně určenou dobu z vědeckých nebo odborných pracovníků působících na fakultě, popř. v ústavě, kde se aspirant školí, nebo s předchozím souhlasem zaměstnavatele i z vědeckých nebo odborných pracovníků působících jinde.
§ 16
(1) Děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, odpovídá za vysokou vědeckou a pedagogickou úroveň výchovy aspirantů. Dbá o to, aby pro studium aspirantů byly vytvořeny nejlepší podmínky, a zajišťuje zejména včasné projednání studijních plánů a témat kandidátských disertačních prací; usiluje o to, aby se výchova aspiranta stala věcí celého pracoviště, především pak katedry nebo odborného oddělení ústavu, kde se aspirant školí; sleduje a hodnotí práci školitelů ve schůzích vědecké rady fakulty, popř. vědecké rady ústavu, a podle potřeby svolává metodické porady školitelů.
(2) Koncem šestého měsíce aspirantury kontroluje děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, jak se vyvíjí způsobilost aspiranta k tvůrčí vědecké práci.
§ 17
(1) Děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, provádí koncem každého roku na základě písemné zprávy školitelů výroční hodnocení (atestace) studia všech aspirantů, kteří jsou na pracovišti školeni.
(2) Podle výsledku tohoto hodnocení podává děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, rektoru vysoké školy, předsednictvu sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušnému ústřednímu úřadu zprávu a návrh, má-li aspirant ve studiu pokračovat či má-li jeho aspirantura být zrušena.
(3) Ke zprávě podávané koncem druhého roku připojí děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, návrh na umístění aspiranta po skončení aspirantury.
ČÁST 4
§ 18
Rozdělení a metody studia
(1) Studium aspiranta se skládá ze studia odborného, studia marxistické filosofie a studia jazykového.
(2) Studium aspiranta probíhá ve dvou obdobích. První období trvá nejdéle 18 měsíců, během nichž musí aspirant vykonat zkoušky z kandidátského minima (§ 29); druhé období se končí odevzdáním kandidátské disertační práce (§ 24).
(3) Základní metodou výchovy aspiranta je jeho samostatná práce, zejména samostatné studium vědecké literatury, a příprava referátů a přednášek, které aspirant přednese na katedře vysoké školy, popř. v odborném oddělení ústavu nebo v jiných vědeckých shromážděních.
§ 19
Studijní plán
(1) Studium aspiranta se koná podle individuálního studijního plánu, sestaveného rámcově na celou dobu aspirantury. Podrobně se studijní plán rozpracovává zpravidla na každý rok zvlášť.
(2) Návrh studijního plánu sestavuje školitel za účasti aspiranta v prvém měsíci aspirantury. Návrh obsahuje zejména termíny zkoušek, úkoly souvisící s přípravou kandidátské disertační práce, časový rozvrh pro vypracování této práce a pro činnost pedagogickou, popř. přednáškovou. Jednotlivé úkoly musí být ve studijním plánu určeny tak, aby je bylo možno průběžně kontrolovat v předem stanovených lhůtách.
(3) Návrh studijního plánu, podepsaný školitelem a projednaný za jeho účasti na schůzi katedry, popř. odborného oddělení ústavu, schvaluje děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, nejdéle do dvou měsíců od aspirantova ustanovení.
(4) Studijní plán může být měněn a doplňován jen ze závažných důvodů; pro postup při změně a doplnění studijního plánu platí přiměřeně ustanovení předcházejícího odstavce.
(5) Studijní plán je závazný pro všechny zúčastněné činitele.
§ 20
Věcné zabezpečení studia
(1) Studium aspiranta má být upraveno tak, aby se vystačilo s dosavadním věcným vybavením pracoviště, kde se aspirant školí. Ministerstvo školství a kultury, akademie věd a příslušné ústřední úřady umožní vzájemně svým aspirantům, aby se seznámili s přístroji a zařízeními, jakož i metodami práce, používanými na vysokých školách a v ústavech jim podřízených.
(2) Nelze-li bez ohrožení výsledku aspirantova studia vystačit s dosavadním vybavením pracoviště, a má-li aspirant podle studijního plánu konat experimentální a jiné práce vyžadující zvláštních zařízení, která nejsou dosažitelná ani na jiném pracovišti (externí pracoviště), sestaví školitel s pomocí aspiranta seznam nutných zařízení a postará se o jejich včasné zařazení do hmotného a finančního plánu katedry nebo fakulty, popř. odborného oddělení ústavu.
(3) Nově požadovaná zařízení musí být toho druhu, aby jich bylo možno použít pro vědeckou činnost vysoké školy, popř. ústavu.
§ 21
Práva a povinnosti aspirantů
(1) Aspirant je členem katedry vysoké školy, popř. odborného oddělení ústavu, kde se školí. Účastní se pravidelně schůzí katedry, popř. odborného oddělení ústavu, na kterých se projednávají vědecké nebo pedagogické otázky.
(2) Aspirant je povinen plnit svědomitě studijní plán, konat zkoušky a vypracovat kandidátskou disertační práci v termínech stanovených tímto plánem.
(3) Aspirant odpovídá přímo svému školiteli za plnění studijního plánu. Na pracovišti se musí podřizovat provozním předpisům, zejména o bezpečnosti práce, pracovní kázni apod. Nevztahuje se naň úprava pracovní doby na pracovišti, musí však mít týdenní časový rozvrh, do něhož jsou zahrnuty jeho povinnosti vyplývající ze studijního plánu.
(4) Aspirant je oprávněn používat laboratoří, kabinetů, knihoven, studijních publikací a materiálů vysoké školy, popř. ústavu, v témž rozsahu jako učitelé a vědečtí pracovníci vysoké školy, popř. ústavu.
(5) Aspirantu nesmějí být ukládány úkoly, jež nejsou obsaženy v jeho studijním plánu, ani když by šlo o úkoly nárazové.
§ 22
Zajištění studijní kázně
(1) Neplní-li aspirant bez závažných důvodů povinnosti vyplývající z organizačního a studijního řádu pro vědecké aspiranty, napomene jej děkan fakulty, popř. ředitel ústavu.
(2) Při opětovném zanedbání povinností dá děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, aspirantu výstrahu.
(3) Neplní-li aspirant ani pak své povinnosti, navrhne děkan fakulty rektoru vysoké školy, popř. ředitel ústavu předsednictvu sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušnému ústřednímu úřadu, aby jeho aspiranturu zrušil.
§ 23
Odborné studium
(1) V prvním období studia se aspirant zaměří na prohloubení znalostí ve zvolené specializaci v rámci příslušného vědního oboru a na studium předmětů širšího vědního základu. Seznam předmětů širšího vědního základu k jednotlivým specializacím stanoví ministerstvo školství a kultury a presidium Československé akademie věd v dohodě s příslušnými ústředními úřady a s předsednictvy Slovenské akademie věd a Československé akademie zemědělských věd.
(2) V druhém období studia se aspirant soustředí na vypracování kandidátské disertační práce.
§ 24
Kandidátská disertační práce
(1) Téma kandidátské disertační práce volí školitel v dohodě s aspirantem tak, aby odpovídalo zaměření pracoviště, na kterém se aspirant školí. Téma schvaluje děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, po projednání s příslušnou katedrou, popř. s příslušným odborným oddělením ústavu, a s vědeckou radou fakulty, popř. s vědeckou radou ústavu, nejpozději do konce prvního roku aspirantury.
(2) Nejpozději do tří měsíců po schválení tématu rozpracuje aspirant za vedení školitele studijní plán (§ 19 odst. 2), pokud jde o časový rozvrh pro vypracování kandidátské disertační práce.
(3) Vypracované části kandidátské disertační práce jsou postupně hodnoceny na schůzích katedry, popř. odborného oddělení ústavu, kde se aspirant školí, popř. v odborných seminářích téhož nebo příbuzného oboru.
(4) Vypracovanou kandidátskou disertační práci, doloženou vyjádřením školitele, posoudí příslušná katedra, popř. příslušné odborné oddělení ústavu.
(5) Schválí-li příslušná katedra, popř. příslušné odborné oddělení, vypracovanou kandidátskou disertační práci, odevzdá ji aspirant děkanu fakulty, popř. řediteli ústavu. Vědecká rada fakulty, popř. vědecké rada ústavu, posoudí, je-li práce způsobilá, aby byla předložena k obhajobě podle vládního nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol. Uzná-li ji způsobilou, navrhne rektorovi vysoké školy, v ústavech akademií věd předsednictvu sekce (odboru) příslušné akademie věd, v ostatních ústavech řediteli ústavu, aby aspirantu bylo vydáno potvrzení o úspěšném dokončení aspirantury (§ 38).
(6) Neodevzdá-li aspirant kandidátskou disertační práci do konce určené doby aspirantury, může ji pak už dokončit a odevzdat jen při zaměstnání. Až do té doby, kdy vědecká rada fakulty, popř. vědecká rada ústavu, uzná práci za způsobilou, aby byla předložena k obhajobě, nebude mu vydáno potvrzení o úspěšném dokončení aspirantury (§ 38).
§ 25
(1) Cílem studia marxistické filosofie je prohloubit a upevnit znalosti marxistického světového názoru jako metodologického základu vědecké práce.
(2) Studium marxistické filosofie je povinné až do vykonání zkoušky z marxistické filosofie v rámci zkoušek z kandidátského minima. Toto ustanovení se nevztahuje na aspiranty specializující se v oboru filosofických věd (kromě estetiky), dějin KSSS nebo dějin KSČ.
(3) Hlavní metodou studia marxistické filosofie je individuální studium. Toto studium řídí katedry dialektického a historického materialismu, kde tyto katedry nejsou zřízeny, katedry základů marxismu-leninismu, v akademiích věd též vlastní organizační jednotky (dále jen „katedry”). Je-li pracoviště, na kterém se aspirant školí, mimo sídlo katedry pověřené vyučováním aspirantů marxistické filosofii, může předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad výjimečně povolit, aby se vyučování aspirantů marxistické filosofii dálo jiným způsobem, je-li zaručena potřebná úroveň vyučování; v tomto případě hradí náklady spojené s vyučováním marxistické filosofii příslušná akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
(4) Ministerstvo školství a kultury vydá v dohodě s Československou akademií věd vzorový tématický plán studia marxistické filosofie v aspirantuře. Katedry pověřené vyučováním aspirantů marxistické filosofii zajistí, aby vyučování marxistické filosofii se přiblížilo aspirantově specializaci v příslušném vědním oboru.
§ 26
(1) Rektor vysoké školy zařadí jednotlivé aspiranty vysokých škol a na žádost příslušné akademie věd nebo příslušného ústředního úřadu i aspiranty ústavů do kateder pověřených vyučováním aspirantů marxistické filosofii ihned po skončení přijímacího řízení a odevzdá příslušné katedře seznam zařazených aspirantů. Aspiranty ústavů akademií věd, kteří budou marxistické filosofii vyučováni na katedrách příslušné akademie věd, zařadí do těchto kateder předsednictvo příslušné akademie věd.
(2) Katedry pověřené vyučováním aspirantů marxistické filosofii pořádají přednášky, zajišťují konzultace a semináře pro skupiny aspirantů jednotlivých vědních oborů, zpravidla 5—10členné, v rozsahu nejméně 6 hodin měsíčně. Tématika přednášek a seminářů musí být probrána v prvém roce aspirantury. V dohodě s katedrami zajišťujícími vyučování aspirantů marxistické filosofii mohou vysoké školy a ústavy, na kterých se aspiranti školí, pořádat přednášky metodologického a ideologického rázu.
(3) Po vykonání zkoušky z kandidátského minima může aspirant žádat katedru, která ho vyučovala, o radu a pomoc při dalším samostatném studiu marxistické filosofie.
§ 27
(1) Jazykové studium aspiranta záleží ve studiu ruského jazyka a ve studiu druhého cizího jazyka, zpravidla němčiny, angličtiny nebo francouzštiny. O výběru tohoto jazyka rozhodne děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, přihlížeje k tomu, který jazyk je pro aspirantovu specializaci důležitější.
(2) Cílem studia ruského jazyka je, aby aspirant dosáhl takové znalosti tohoto jazyka, že bude s to, aby při své odborné práci používal odborné sovětské literatury, četl odborný periodický tisk, poslouchal odborné přednášky a jednal o otázkách svého oboru s potřebnou zásobou odborné terminologie. Mimo to musí aspirant ovládat nejběžnější formy písemných projevů ve svém oboru (dotaz, krátká zpráva, résumé apod.).
(3) Cílem studia druhého cizího jazyka je dosáhnout takových znalostí, aby jich aspirant mohl bezpečně používat při práci s odbornou literaturou a při poslechu odborných přednášek. Studium se zaměří především na to, aby se aspirant seznámil s odbornou terminologii svého oboru.
(4) Studium ruského jazyka a druhého cizího jazyka je povinné až do vykonání zkoušky z obou těchto jazyků v rámci zkoušek z kandidátského minima. Ustanovení o studiu ruského jazyka se nevztahují na aspiranty specializující se v oboru ruského jazyka nebo ruské literatury.
(5) Jazyk ruský a druhý cizí jazyk studuje aspirant na jazykových katedrách vysokých škol, v akademiích věd též ve vlastních organizačních jednotkách (dále jen „jazykové katedry”). Je-li pracoviště, na kterém se aspirant školí, mimo sídlo vysoké školy nebo v sídle vysoké školy, na níž není zřízena jazyková katedra, postupuje se obdobně podle § 25 odst. 3 věty třetí.
§ 28
(1) Zařazování jednotlivých aspirantů do jazykových kateder se děje obdobně podle § 26 odst. 1.
(2) Jazyk ruský a druhý cizí jazyk studuje aspirant za vedení učitele nejméně dvě hodiny týdně v kroužcích o dvou až pěti účastnících. Metodický postup, rozsah lexikálních a gramatických požadavků a učební texty stanoví vedoucí katedry v dohodě s děkanem fakulty, v akademiích věd v dohodě s předsednictvem sekce (odboru).
(3) Po vykonání zkoušek z kandidátského minima může aspirant žádat katedru, na které studoval, o individuální konzultace, zaměřené především na odbornou terminologii a frazeologii dotčeného oboru.
ČÁST 5
§ 29
Obecná ustanovení
(1) V pořadí a lhůtách stanovených individuálním studijním plánem koná aspirant v prvním období studia zkoušky z kandidátského minima, a to a) odbornou zkoušku, b) zkoušku z marxistické filosofie, c) zkoušku z ruského jazyka, d) zkoušku z druhého cizího jazyka. Aspirant, který se specializuje v oboru filosofických věd (kromě estetiky), dějin KSSS nebo dějin KSČ, nekoná zkoušku z marxistické filosofie, aspirant, který se specializuje v oboru ruského jazyka nebo ruské literatury, nekoná zkoušku z ruského jazyka.
(2) Odborná zkouška se koná na vysoké škole, popř. v ústavu, kde se aspirant školí; ostatní zkoušky se konají vždy na katedrách, popř. jazykových katedrách, i když se aspirant školil na jiném pracovišti.
(3) Aspirant je povinen hlásit se v plánovaném termínu u předsedy zkušební komise (§§ 34 a 35) k vykonání předepsané zkoušky. Na žádost doporučenou školitelem, popř. konzultantem v marxistické filosofii nebo učitelem jazyka, může předseda zkušební komise připustit aspiranta ke zkoušce před plánovaným termínem.
§ 30
Odborná zkouška
(1) Odborná zkouška se skládá ze zkoušky a) z předmětů širšího vědního základu stanovených k dotčené specializaci, b) ze specializace.
(2) Zkoušky z předmětů širšího vědního základu jsou zpravidla ústní a nemají trvat déle než hodinu.
(3) Zkouška ze specializace je písemná a ústní. Písemná zkouška záleží ve vypracování referátu na téma blízké tématu kandidátské disertační práce, stanovené školitelem. Referát odevzdá aspirant předsedovi zkušební komise měsíc před stanoveným datem ústní zkoušky. Ústní zkouška trvá zpravidla hodinu.
(4) Odbornou zkoušku vykoná aspirant nejpozději do 18 měsíců od ustanovení aspirantem. Platnost vykonané zkoušky trvá pět let.
§ 31
Zkouška z marxistické filosofie
(1) Zkoušku z marxistické filosofie vykoná aspirant po uplynutí prvního roku aspirantury, nejpozději však do 18 měsíců od ustanovení aspirantem.
(2) Zkouška je ústní a trvá nejvýše hodinu.
§ 32
Zkouška z ruského jazyka
(1) Zkoušku z ruského jazyka vykoná aspirant nejpozději do 18 měsíců od ustanovení aspirantem.
(2) Zkouškou má aspirant prokázat, že
a) je schopen bezpečně číst kterýkoliv odborný text ze svého oboru a přesně jej přeložit do češtiny nebo slovenštiny s použitím slovníku při obtížných a ojediněle se vyskytujících výrazech,
b) rozumí kratšímu odbornému textu a je schopen reprodukovat jeho obsah rusky,
c) dovede hovořit na téma svého oboru,
d) bezpečně zná potřebné základy mluvnice.
(3) Zkouška je písemná a ústní; vedoucí katedry může však rozhodnout, že se od písemné části zkoušky upouští. Zkouška trvá zpravidla jednu hodinu.
§ 33
Zkouška z druhého cizího jazyka
(1) Zkoušku z druhého cizího jazyka vykoná aspirant nejpozději do roka od ustanovení aspirantem.
(2) Zkouškou má aspirant prokázat, že
a) je schopen plynule číst a překládat odbornou vědeckou literaturu do češtiny nebo slovenštiny s použitím slovníku při obtížných výrazech,
b) zná potřebné základy mluvnice.
(3) Ustanovení § 32 odst. 3 platí obdobně.
§ 34
(1) Zkušební komise pro odborné zkoušky se skládá z předsedy a nejméně tří dalších členů.
(2) Předsedou zkušební komise je děkan nebo proděkan fakulty popř. ředitel ústavu nebo jeho zástupce, kde se aspirant školí.
(3) Jedním z členů zkušební komise je aspirantův školitel. Další členy jmenuje na návrh předsedy rektor vysoké školy, popř. předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo ředitel ústavu se schválením příslušného ústředního úřadu, a to z vědeckých pracovníků dotčeného oboru tak, aby aspoň jeden z členů byl z jiného pracoviště než z vysoké školy, popř. ústavu, kde se aspirant školí.
§ 35
(1) Zkušební komise pro zkoušky z marxistické filosofie a pro jazykové zkoušky se skládají z předsedy a dvou dalších členů.
(2) Předsedy zkušebních komisí jsou vedoucí příslušných kateder nebo jejich zástupci.
(3) Členy komisí jsou
a) jde-li o zkoušky z marxistické filosofie, aspirantův školitel nebo jím určený zástupce a aspirantův konzultant v marxistické filosofii,
b) jde-li o jazykové zkoušky, aspirantův školitel nebo jím určený zástupce ovládající jazyk, z něhož je aspirant zkoušen, a aspirantův učitel dotčeného jazyka.
§ 36
(1) Zkušební komise jednají o výsledku zkoušky v neveřejném zasedání a usnášejí se za přítomnosti všech členů většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda.
(2) Prospěch dosažený při zkoušce se vyjádří čtyřmi stupni: 1. výborně, 2. velmi dobře, 3. dobře, 4. neprospěl. Zlepšení klasifikace druhého a třetího stupně opravnou zkouškou není přípustné.
(3) O zkoušce a o jejím výsledku se sepíše zápis, který podepíše předseda a všichni členové zkušební komise.
(4) O výsledku zkoušky vydá zkušební komise aspirantu potvrzení.
§ 37
Opakování zkoušky
(1) Neprospěl-li aspirant pri zkoušce, může opakovat zkoušku odbornou nebo zkoušku z marxistické filosofie pouze jednou, zkoušku jazykovou nejvýše dvakrát, a to nejdříve po třech měsících ode dne neúspěšně vykonané zkoušky, nejpozději však do konce druhého roku aspirantury
(2) Neprospěl-li aspirant ani při poslední přípustné opakované zkoušce, oznámí to ihned děkan fakulty rektoru vysoké školy, popř. ředitel ústavu předsednictvu sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušnému ústřednímu úřadu, aby jeho aspiranturu zrušil.
ČÁST 6
§ 38
Úspěšné dokončení aspirantury
(1) Aspirantura je úspěšně dokončena, vykonal-li aspirant předepsané zkoušky z kandidátského minima a vypracoval-li kandidátskou disertační práci způsobilou k obhajobě.
(2) Potvrzení o úspěšném dokončení aspirantury vydává na vysokých školách na návrh děkana fakulty po projednání ve vědecké radě fakulty rektor vysoké školy, v ústavech na návrh vedoucího odborného oddělení po projednání ve vědecké radě ústavu ředitel ústavu, jde-li však o ústav akademie věd, předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd.
(3) Potvrzení může být vydáno nejpozději do pěti let od vykonání odborné zkoušky z kandidátského minima (§ 30 odst. 4).
§ 39
Přerušení aspirantury
(1) Na žádost aspiranta může výjimečně ze závažných důvodů povolit přerušení aspirantury nejvýš na dobu jednoho roku na vysoké škole rektor vysoké školy, v ústavech akademií věd předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd, v ostatních ústavech příslušný ústřední úřad. Žádost doloženou vyjádřením školitele předkládá s odůvodněním děkan fakulty, v ústavech ředitel ústavu.
(2) Přerušení aspirantury oznámí v ústavech akademií věd předsednictvo sekce (odboru) předsednictvu příslušné akademie věd.
§ 40
Zrušení aspirantury
(1) Rektor vysoké školy, popř. předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad zruší aspiranturu na návrh děkana fakulty, popř. ředitele ústavu, nebo z moci úřední
a) neprospěl-li aspirant ani při opakované zkoušce z kandidátského minima (§ 37 odst. 2);
b) neplní-li aspirant soustavně bez závažných důvodů studijní plán, přestože mu byla dána výstraha (§ 22 odst. 3);
c) je-li patrno, že aspirant nemůže zvládnout dané úkoly;
d) bylo-li výroční hodnocení jeho studia záporné (§ 17 odst. 2);
e) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky přijetí za aspiranta, nebo odpadnou-li tyto podmínky během aspirantury;
f) výjimečně ze závažných důvodů na žádost aspiranta.
(2) Zrušení aspirantury oznámí v ústavech akademií věd předsednictvo sekce (odboru) předsednictvu příslušné akademie věd.
§ 41
Umísťování aspirantů
(1) Aspiranty umísťuje na vysokých školách rektor vysoké školy, v ústavech předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad, jakmile uplyne určená doba aspirantury, a to i tehdy, neodevzdal-li aspirant kandidátskou disertační práci (§ 24 odst. 6)
(2) Nepředloží-li aspirant kandidátskou disertační práci k obhajobě ani do roka po umístění bez vážných důvodů (nemoc apod.), bude zpravidla učiněno opatření potřebné k tomu, aby aspirant přešel z vysoké školy, popř. z ústavu, na pracovní místo odpovídající kvalifikaci absolventa vysoké školy jeho oboru.
ČÁST 7
§ 42
(1) Po dobu trvání aspirantury není aspirant v pracovním poměru; ministerstvo školství a kultury, popř. předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad mu poskytuje stipendium, jehož výši stanoví vláda.*) Podmínkou poskytování stipendia je závazek aspirantův, že po uplynutí určené doby aspirantury bude pracovat tři roky na vysoké škole, v ústavu nebo na pracovišti, které určí ministerstvo školství a kultury, popř. předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad. Pro účely placené dovolené na zotavenou se však doba trvání aspirantury po jejím úspěšném dokončení hodnotí jako doba trvání pracovního poměru (§ 38).
(2) Aspirantu pracujícímu v prostředí, které ohrožuje zdraví, poskytuje se po dobu, po kterou koná tuto práci, příplatek ke stipendiu (nebezpečnostní příplatek) ve výši rovnající se částce vyplacené z téhož důvodu a za stejných podmínek zaměstnancům.
(3) Aspirant, který se na pracovišti, na němž se školí, účastní se souhlasem školitele řešení plánovaného vědeckého úkolu, může se podílet na odměně (prémii) za úspěšně vyřešený vědecký úkol za předpokladu, že účast aspiranta na řešení úkolu byla zahrnuta do jeho studijního plánu, a že aspirant plnil náležitě všechny ostatní studijní povinnosti; z částky, která by naň připadla jako na člena kolektivu, který úkol vyřešil, bude mu vyplaceno 50 %, výjimečně na návrh vedoucího pracoviště je možno vyplatit aspirantu plnou odměnu.
(4) Aspirant, který v rámci studijního plánu koná pedagogickou činnost na katedře vysoké školy obdobně jako odborný asistent, je za tuto činnost odměňován za předpokladu, že plní všechny ostatní studijní povinnosti; tuto činnost může konat jen ve druhém a třetím roce aspirantury, a to nejvýše 4 hodiny týdně; odměna se rovná polovině částky, kterou by za tuto činnost obdržel odborný asistent.
(5) Je-li aspirant podle studijního plánu vyslán na pracoviště, které není v místě, kde se školí, poskytne mu vysoká škola, popř. ústav, kde se školí, obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance**) náhradu jízdních výloh a ve výjimečných případech, kdy aspirantu vzniknou prokazatelně nezbytné zvýšené náklady z důvodu ubytování a stravování, též náhradu stravného a nocležného.
§ 43
(1) Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení aspirantů je upraveno zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, a vyhláškou Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 102/1957 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení studentů a vědeckých aspirantů. Při nepřítomnosti v práci pro nemoc, úraz a u aspirantek také pro těhotenství nebo mateřství nepřísluší aspirantu stipendium od prvního dne nepřítomnosti v práci.
(2) Aspirantu, který je v rámci vojenské přípravy povolán na vojenské soustředění, náleží po dobu výkonu této povinnosti stipendium. Aspirant, který je povolán na vojenské cvičení, považuje se z hlediska předpisů o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků za zaměstnance, a stipendium se v tomto případě považuje za mzdu.
§ 44
Kromě dnů pracovního klidu má aspirant nárok na prázdniny po dobu 6 týdnů ročně, které mu mají být poskytnuty zpravidla v letní době; po dobu prázdnin je mu poskytováno stipendium.
ČÁST 8
§ 45
(1) Vysoké školy a ústavy vedou evidenci o studiu aspirantů (§ 11 odst. 5) v kartotéce a v osobních svazcích, do nichž se ukládají doklady, popř. záznamy, o ustanovení asiprantů a jejich školitelů, kopie studijních plánů, doklady o výročním hodnocení studia a o zkouškách aspirantů, o úspěšném dokončení aspirantury a o umístění aspirantů, o eventuálních změnách v průběhu studia, jakož i o obhajobě kandidátské disertační práce.
(2) Vysoké školy a ústavy vedou také kartotéku svých školitelů.
(3) Za vedení evidence odpovídá na vysokých školách děkan fakulty, v ústavech ředitel ústavu. Uzavřené osobní svazky aspirantů se ukládají v archivu pracoviště, kde se aspirant školil.
(4) Rektor vysoké školy vede mimo to evidenci aspirantů ve formě protokolu a popřípadě i kartotéky. Příslušná akademie věd a příslušné ústřední úřady vedou evidenci aspirantů svého resortu ve formě protokolu a kartotéky.
Oddíl 2
§ 46
Obecná ustanovení
(1) Externí aspirantura může být zavedena na vysokých školách a v ústavech, které jsou oprávněny vychovávat aspiranty (§ 2 odst. 1).
(2) Plán externí aspirantury je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství.
(3) Výchova aspirantů v externí aspirantuře probíhá bez přerušení zaměstnání.
(4) Doba externí aspirantury se stanoví v každém jednotlivém případě ve studijním plánu individuálně podle vědecké průpravy externího aspiranta, nejvýše však na pět let.
§ 47
V mezích plánu externí aspirantury vyhlašuje rektor vysoké školy, popř. předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad, zpravidla jednou do roka soutěž na místa externích aspirantů na vysokých školách, popř. v ústavech, s uvedením specializací.
§ 48
(1) Za externího aspiranta může být přijat bezúhonný občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, který vykonal základní službu vojenskou nebo nebyl odveden, úspěšně zakončil studium na vysoké škole ve zvoleném vědním oboru, po ukončení vysokoškolského studia konal v tomto oboru úspěšnou praxi odpovídající nabytému školnímu vzdělání po dobu nejméně tří let, v oborech technických a v klinických oborech lékařských a veterinárních po dobu nejméně pěti let, má předpoklady k vědecké práci a potřebné odborné nebo pedagogické zkušenosti a podrobil se s úspěchem přijímací zkoušce.
(2) Výjimky z předepsané délky praxe mohou být povoleny uchazečům, kteří mají alespoň dva roky požadované praxe, v technických oborech alespoň tři roky. V klinických oborech lékařských a veterinárních nelze povolovat výjimku z předepsané délky praxe.
(3) Vysokoškolské vzdělání může být výjimečně prominuto uchazeči, který vykazuje vědeckou práci a alespoň osmiletou úspěšnou praxi ve zvoleném oboru.
(4) O povolení výjimky z předepsané délky praxe rozhoduje na vysoké škole rektor, v ústavu předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad. O výjimkách z ustanovení o vysokoškolském vzdělání rozhoduje, jde-li o aspiranturu na vysoké škole, ministerstvo školství a kultury, jde-li o aspiranturu v ústavě, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
(5) Cizí státní příslušník, který jinak splňuje podmínky odstavce 1, může být přijat za externího aspiranta, souhlasí-li s tím příslušný zastupitelský úřad, a svolí-li k tomu ministerstvo školství a kultury, předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad.
§ 49
Žádost o přijetí za externího aspiranta podává uchazeč ve lhůtě stanovené soutěží děkanátu příslušné fakulty nebo ředitelství ústavu. Podá-li uchazeč žádost na více místech, uvede je v žádosti jmenovitě. K žádosti třeba připojit mimo doklady uvedené v § 6 odst. 2 písemné prohlášení uchazečova zaměstnavatele, že souhlasí se školením uchazeče v externí aspirantuře.
§ 50
(1) Uchazeče, který nepředložil doklad o absolvování vysoké školy (diplom) nebo potvrzení o předepsané délce praxe, jemuž však tento nedostatek může být prominut (§ 48 odst. 4), připustí k přijímací zkoušce na vysoké škole děkan fakulty, v ústavě ředitel ústavu; tím se však nepředbíhá rozhodnutí příslušného orgánu o prominutí dotčené podmínky přijetí.
§ 51
Pracovní úlevy a hospodářské zabezpečení
(1) Uchazečům, kteří byli připuštěni k přijímací zkoušce, přísluší placené pracovní volno na dobu nejvýše tří dnů.
(2) Externím aspirantům přísluší k výkonu experimentálních, popř. jiných studijních prací, zkoušek z kandidátského minima a k obhajobě kandidátské disertační práce podle jejich studijního plánu placené pracovní volno. Délku volna v rozsahu nepřesahujícím 30 pracovních dnů ve školním roce dohodne děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, se školitelem a se zaměstnavatelem externího aspiranta. Zákonný nárok externího aspiranta na dovolenou na zotavenou není tím dotčen.
(3) Na stipendium externí aspirant nárok nemá.
(4) Externí aspirant má nárok na náhradu jízdného ke zkouškám, konzultacím, seminářům, cvičením, popř. k jiným úkonům zahrnutým do studijního plánu obdobně podle § 7 vyhlášky ministra školství č. 20/1955 Ú. l., o pracovních úlevách pro účastníky mimořádných způsobů studia a o jejich hospodářském zabezpečení. Náklady na jízdné hradí vysoká škola, popř. ústav, kde se externí aspirant vychovává; nárok na úhradu cestovních výdajů od zaměstnavatele externí aspirant nemá.
§ 52
Podpůrná platnost ustanovení o aspirantuře
(1) Nestanoví-li se pro externí aspiranty jinak, platí pro jejich odborné vedení a studium ustanovení oddílu I části 3 a 4, vyjímajíc ustanovení § 17 odst. 3 a § 21 odst. 1 věty druhé.
(2) O zkouškách z kandidátského minima platí obdobně ustanovení oddílu I části 5 s tím rozdílem, že externí aspirant koná tyto zkoušky nejpozději do konce druhého roku externí aspirantury.
(3) O ukončení externí aspirantury platí obdobně ustanovení oddílu I části 6, vyjímajíc ustanovení § 41.
(4) O evidenci externí aspirantury platí obdobně ustanovení oddílu I části 8.
Oddíl 3
§ 53
Účel
Účelem jednoroční aspirantury je umožnit vybraným vědeckým pracovníkům vysokých škol, jakož i výzkumných a badatelských ústavů Československé akademie věd a Slovenské akademie věd, výzkumných ústavů Československé akademie zemědělských věd a výzkumných ústavů, popřípadě vědeckých a výzkumných pracovišť ústředních úřadů, kteří se obětavou politickou prací zdrželi ve vlastní vědecké práci, aby v krátké lhůtě dokončili kandidátskou disertační práci.
§ 54
Zřizování studijních míst
Studijní místa v jednoroční aspirantuře se zřizují pouze v oborech, ve kterých se jeví potřeba urychlené přípravy vědeckých pracovníků, zejména v oborech nově se rozvíjejících a pro rozvoj naší vědy a národního hospodářství nepostradatelných, na základě návrhů podaných podle § 55 odst. 2 v rámci kvot, které stanoví pro vysoké školy ministerstvo školství a kultury, pro ústavy předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad v dohodě se Státním úřadem plánovacím a s ministerstvem financí, a to jen na pracovištích oprávněných vychovávat řádné a externí aspiranty. Zřizuje je na vysokých školách ministerstvo školství a kultury, v ústavech předsednictvo příslušné akademie věd nebo příslušný ústřední úřad po projednání s Československou akademií věd.
§ 55
Povolávací řízení
(1) Za jednoročního aspiranta může být povolán bezúhonný občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, který vykonal základní službu vojenskou nebo nebyl odveden, úspěšně zakončil studium na vysoké škole ve zvoleném vědním oboru, po ukončení vysokoškolského studia konal v tomto oboru úspěšnou praxi odpovídající nabytému školnímu vzdělání po dobu nejméně pěti let, má předpoklady k vědecké práci a potřebné odborné nebo pedagogické zkušenosti, vykonal s úspěchem kandidátské zkoušky (zkoušky z kandidátského minima) a rozpracoval kandidátskou disertační práci do té míry, že lze její úspěšné dokončení očekávat v jednoroční lhůtě.
(2) Návrh na povolání jednoročního aspiranta podá rektor vysoké školy, popřípadě ředitel ústavu. V návrhu zhodnotí politickou a ideově výchovnou činnost navrhovaného pracovníka a prohlásí, že poskytne navrhovanému pracovníku placené pracovní volno, bude-li povolán, a popř. uhradí i náklady cest nutných v rámci studia. K návrhu připojí tyto doklady navrhovaného pracovníka
a) přehled o dosavadní praxi a publikační činnosti;
b) potvrzení o vykonání kandidátských zkoušek (zkoušek z kandidátského minima);
c) téma a podrobný plán kandidátské disertační práce;
d) rukopis zpracovaných částí kandidátské disertační práce;
e) vyjádření výboru závodní organizace KSČ a závodního výboru ROH.
(3) Jednoroční aspiranty povolává na vysokých školách ministerstvo školství a kultury, v ústavech předsednictvo sekce (odboru) příslušné akademie věd, popřípadě příslušný ústřední úřad.
§ 56
Studium
(1) Školící pracoviště ustanoví jednoročnímu aspirantu školitele. Školitel konzultuje s jednoročním aspirantem o problematice kandidátské disertační práce a o postupu práce.
(2) Úkolem jednoročního aspiranta je dokončit kandidátskou disertační práci. Je povinen referovat o postupu práce na školícím pracovišti. Po uplynutí šesti měsíců od začátku jednoroční aspirantutry podá školitel orgánu, který povolal jednoročního asipranta, zprávu o postupu práce a vysloví se o tom, lze-li předpokládat, že práce bude ukončena včas.
(3) Na návrh školícího pracoviště může být jednoroční aspirant kdykoliv odvolán, zjistí-li se, že není s to, aby úspěšně dokončil kandidátskou disertační práci. O odvolání rozhodne orgán, který jednoročního aspiranta povolal.
§ 57
Hospodářské zabezpečení
(1) Po dobu jednoroční aspirantury poskytne zaměstnavatel jednoročnímu aspirantu placené pracovní volno, dokud je toho k úspěšnému dokončení kandidátské disertační práce třeba.
(2) Vykoná-li jednoroční aspirant v zájmu svého studia nezbytnou cestu, poskytne mu zaměstnavatel náhradu cestovních a jiných výdajů podle předpisů platných pro zaměstnance.
(3) Po dobu trvání jednoroční aspirantury nesmí jednoroční aspirant vykonávat vedlejší činnost.
§ 58
Podpůrná platnost ustanovení o aspirantuře
Pokud nejsou pro jednoroční aspiranturu výslovně stanoveny odchylky, platí pro ni přiměřeně ustanovení oddílu I.
Oddíl 4
§ 59
Zrušují se všechny dosavadní předpisy, kterými se stanoví podrobnosti o vědecké aspirantuře. Zejména se zrušují
a) vyhláška ministra školství, presidia Československé akademie věd, Ústřední rady odborů a Státního úřadu důchodového zabezpečení č. 236/1955 Ú. l., kterou se vydává organizační a studijní řád pro vědecké aspiranty, pokud jednotlivá její ustanovení nebyla zrušena již dříve;
b) výnos ministerstva školství ze dne 20. října 1954, čj. 81.985/54-C III/3, kterým byly vydány směrnice pro evidenci vědeckých aspirantů, školitelů a školících pracovišť (Věstník r. 1954, str. 329).
§ 60
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
§ 1
Vědecká aspirantura
(1) Účelem vědecké aspirantury je poskytnout soustavnou přípravu pro tvůrčí vědeckou práci nadaným, naší lidově demokratické republice oddaným a na socialistické výstavbě aktivně se podílejícím absolventům vysokých škol a výjimečně i pracovníkům bez vysokoškolského vzdělání, kteří potřebné předpoklady prokázali výsledky odborné činnosti.
(2) Vědecká aspirantura je buď řádná (dále jen „aspirantura”), při níž se vědecký aspirant věnuje výlučně aspirantuře (dále jen „aspirant”), nebo externí (dále jen „externí aspirantura”), kterou vědecký aspirant koná při zaměstnání (dále jen „externí aspirant”); na dobu nezbytné potřeby se zavádí jednoroční kandidátská aspirantura (dále jen „jednoroční aspirantura”), při níž se vědeckému aspirantu (dále jen „jednoroční aspirant”) poskytuje placené pracovní volno nejdéle po dobu jednoho roku.