(1) Jazykové studium aspiranta záleží ve studiu ruského jazyka a ve studiu druhého cizího jazyka, zpravidla němčiny, angličtiny nebo francouzštiny. O výběru tohoto jazyka rozhodne děkan fakulty, popř. ředitel ústavu, přihlížeje k tomu, který jazyk je pro aspirantovu specializaci důležitější.

(2) Cílem studia ruského jazyka je, aby aspirant dosáhl takové znalosti tohoto jazyka, že bude s to, aby při své odborné práci používal odborné sovětské literatury, četl odborný periodický tisk, poslouchal odborné přednášky a jednal o otázkách svého oboru s potřebnou zásobou odborné terminologie. Mimo to musí aspirant ovládat nejběžnější formy písemných projevů ve svém oboru (dotaz, krátká zpráva, résumé apod.).

(3) Cílem studia druhého cizího jazyka je dosáhnout takových znalostí, aby jich aspirant mohl bezpečně používat při práci s odbornou literaturou a při poslechu odborných přednášek. Studium se zaměří především na to, aby se aspirant seznámil s odbornou terminologii svého oboru.

(4) Studium ruského jazyka a druhého cizího jazyka je povinné až do vykonání zkoušky z obou těchto jazyků v rámci zkoušek z kandidátského minima. Ustanovení o studiu ruského jazyka se nevztahují na aspiranty specializující se v oboru ruského jazyka nebo ruské literatury.

(5) Jazyk ruský a druhý cizí jazyk studuje aspirant na jazykových katedrách vysokých škol, v akademiích věd též ve vlastních organizačních jednotkách (dále jen „jazykové katedry”). Je-li pracoviště, na kterém se aspirant školí, mimo sídlo vysoké školy nebo v sídle vysoké školy, na níž není zřízena jazyková katedra, postupuje se obdobně podle § 25 odst. 3 věty třetí.