(1) Do vojenské nemocnice jsou přijímáni na doporučení ošetřujícího lékaře (s výjimkou případů, kdy je nemocniční péče nutná jako první pomoc), především vojáci z příslušného spádového území. Ostatní nemocní mohou být přijímáni do ústavního ošetřování ve vojenských nemocnicích, jen pokud je dostatek míst. Příslušnost posádek k jednotlivým vojenským nemocnicím stanoví příslušný orgán zdravotnické služby ozbrojených sil.

(2) Vyžaduje-li stav nemocného vojáka ústavní péči, kterou nelze zajistit v příslušné vojenské nemocnici ani v blízkém odborném zařízení státní zdravotní správy podle §§ 4 a 7, poskytne ji bez ohledu na příslušnost Ústřední vojenská nemocnice na návrh náčelníka odesílající nemocnice a po předchozí domluvě.

(3) Je-li vojenská nemocnice v sídle fakultní nemocnice, p oskytnou vedoucí odborníci fakultní nemocnice v odůvodněných případech na požádání vojenské nemocnice bezplatné konziliární vyšetření.

(4) Vojenská nemocnice nesmí odepřít přijetí nemocného v případech, kdy odložením nástupu nebo odsunem do příslušné nemocnice by byl ohrožen život nemocného nebo by bylo vážně ohroženo jeho zdraví. Nejsou-li ve vojenské nemocnici volná místa a dovoluje-li to zdravotní stav nemocného, může po poskytnutí první pomoci lékař nemocnice sjednat s nemocným vojákem dobu nástupu nemocničního léčení podle provozních možností. Není-li nemocný vojákem, může být v těchto případech odeslán po předchozí domluvě do příslušné nemocnice státní zdravotní správy.