(3) Pokud to dovolí plnění povinností podle odstavce 1, mohou zdravotnická zařízení ozbrojených sil se souhlasem nadřízených orgánů zdravotnické služby, poskytovat ambulantní a ústavní péči bezplatně, pokud nejsou stanoveny výjimečně příplatky na určité služby (§ 21), také:

a) ostatním účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách [§ 2 odst. 1 písm. b) a d) zákona],

b) rodinným příslušníkům všech účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách,

c) účastníkům národního boje za osvobození a jejich rodinným příslušníkům,

d) osobám přijatým do zaopatření ve vojenské invalidovně,

e) příslušníkům ozbrojených sil cizích států přiděleným služebně na území Československé republiky a jejich rodinným příslušníkům, je-li obdobná péče poskytována československým občanům v příslušném státě nebo byl-li převzat závazek poskytovat nemocenskou péči těmto osobám,

f) osobám, jimž byla způsobena újma na zdraví v souvislosti s činností ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,

g) občanským zaměstnancům vojenské správy a ministerstva vnitra,

h) osobám, které mají podle ustanovení zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 19/1957 Sb.), nárok na bezplatnou preventivní a léčebnou péči, pokud bydlí v blízkosti zdravotnického zařízení ozbrojených sil.