(1) Byla-li v případech podle § 2 odst. 4 poskytnuta ambulantní nebo ústavní péče osobám, které nemají nárok na bezplatnou péči, hradí povinné osoby její náklady podle platných sazeb státní zdravotní správy tomu zařízení ozbrojených sil, které péči poskytlo. Úhradu vybere zdravotnické zařízení ozbrojených sil zpravidla přímo, a to ihned po poskytnutí péče.

(2) Neuhradí-li povinná osoba účtované náklady podle odstavce 1 v opětovně připomínané lhůtě, nebo nemůže-li je uhradit bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, oznámí to zdravotnické zařízení ozbrojených sil nejbližšímu okresnímu ústavu národního zdraví a připojí nezaplacenou fakturu s poznámkou, že nemocný nemá nárok na bezplatnou péči. Okresní ústav národního zdraví potvrdí přijetí zprávy a rozhodne o dalším vymáhání nákladů nebo o jejich prominutí podle předpisů státní zdravotní správy. Vymožené částky se nerefundují.

(3) Nemohou-li povinné osoby uhradit příplatky, jež podle ustanovení léčebného řádu výjimečně hradí osoby, jimž jinak náleží bezplatná péče (§ 21), bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž mají podle zákona vyživovací povinnost, poskytne se péče po přešetření této okolnosti zčásti nebo zcela na účet státu. U vojáků rozhodne v těchto případech náčelník zdravotnického zařízení na základě doporučení velitele útvaru, jehož je voják příslušníkem. U ostatních povinných osob se v těchto případech postupuje obdobně podle odstavce 2.

(4) Úhradu za ambulantní a ústavní péči je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta (ošetřovaný), v případě jeho úmrtí dědic. Pokud by ošetřovaný (jeho dědic) nemohl úhradu zaplatit, jsou povinni ji zaplatit za manžela druhý manžel a za nezletilé děti rodiče. U dědice, manžela a rodičů se řídí rozsah povinnosti k úhradě rozsahem povinností podle občanského a rodinného práva.

(5) Zdravotnické zařízení může žádat, aby před poskytnutím péče složila povinná osoba přiměřenou zálohu; jestliže by však byl odložením péče ohrožen život nebo zdraví nemocného, nesmí být její poskytnutí vázáno na složení zálohy.

(6) Nárok na bezplatnou péči se prokazuje hodnověrným dokladem (osobním průkazem, občanským průkazem, služebním průkazem, závodní průkazkou apod.), v němž je uveden pobyt a služební nebo pracovní poměr nebo jiná skutečnost zakládající nárok. Nemůže-li žadatel prokázat nárok tímto způsobem, předloží řádně potvrzenou poukázku k lékaři na jednotném tiskopise státní zdravotní správy. Poukázky vydávají na dobu jednoho roku zaměstnavatelé, velitelství útvarů ozbrojených sil, družstva, výkonné orgány místních národních výborů a místní vojenské správy (u důchodců) a jiné orgány oprávněné potvrdit skutečnosti, které zakládají nárok. Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvést všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. Náhrada škody, kterou by způsobil nesprávným vydáním poukázky, bude na něm požadována podle obecných předpisů. Platnost poukázky musí být prodloužena každého čtvrt roku orgánem, který ji vydal; jde-li o důchodce, prodlužuje se platnost poukázky po půl roce a jde-li o domáckého dělníka, každý měsíc.