§ 2
Větrání a odsávání
(1) Aby zaměstnanci nebyli vystaveni škodlivému působení plynů, par, prachu a ostatních látek, které vznikají při svařování nebo řezání, je nutné odstraňovat tyto škodliviny z ovzduší dílny nebo jiného uzavřeného prostoru větráním a to tak, aby jejich množství ve vzduchu bylo vždy menší než nejvyšší dovolená koncentrace.*) Není-li nejvyšší dovolená koncentrace stanovena v předpisech, stanoví ji krajský hygienik.
(2) V místnostech, kde se provádí trvale a výhradně svařování nebo řezání, musí být zajištěno:
(3) Větrání musí být tak výkonné, aby se vzduch vyměnil v prostoru alespoň čtyřikrát za hodinu, při čemž musí připadnout na jednoho svářeče nejméně 400 m3 čerstvého čistého vzduchu za hodinu.
(4) Sací nástavce musí být umístěny co nejblíže svařovaného nebo řezaného místa. Množství odsávaného vzduchu musí být takové, aby v místě svaru nebo řezání byla rychlost vzduchu do sacího nástavce alespoň 0,5 metrů za vteřinu, nejvýše však 1 metr za vteřinu.
(5) Jde-li o krátkodobé a přechodné svařovací nebo řezací práce, musí být pro ně zřízeno větrací zařízení jen v případě, pracuje-li se s barevnými kovy nebo jejich slitinami nebo s kovy s obsahem nebo povlakem látek uvedených v odstavci 2 písm. c).
(6) Vzduch odváděný umělým větráním, celkovým nebo místním odsáváním musí být nahrazován čerstvým čistým vzduchem o přiměřené teplotě.
(7) Nelze-li z jakýchkoliv důvodů zřídit vyhovující větrání nebo přestoupí-li koncentrace škodlivin v ovzduší dovolenou hranici, musí svářeči i pomocní pracovnici používat vhodné ochrany dýchadel.
a) celkové větrání přirozené, jsou-li provozovny vysoké a rozlehlé,
b) celkové větrání umělé, jsou-li provozovny nižší než 5 metrů nebo jde-li o provozovny, v nichž připadá na jednoho svářeče prostor menší než 100 m3, nebo jsou-li místnosti dělené nebo členěné a mají mrtvé a špatně větrané kouty,
c) místní odsávání sacími nástavci s odvodem vzduchu mimo provozovnu, pracuje-li se s barevnými kovy nebo jejich slitinami nebo s kovy s obsahem nebo povlakem manganu, chromu, olova, zinku, kadmia a rtuti nebo jejich sloučenin (s výjimkou ocele obsahující vždy malé množství manganu a chromu).