I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Rozsah platnosti
(1) Ustanovení této vyhlášky platí pro svařování a řezání kovů, dále pro pájení, ohřívání, žíhání, kalení, drážkování, rovnání a pro ostatní způsoby jejich zpracování (dále jen „svařování nebo řezání”), které se provádějí za použití plamene hořlavého plynu s kyslíkem nebo se stlačeným vzduchem.
(2) Svářečem se rozumí podle této vyhlášky osoba zaměstnaná pracemi uvedenými v odstavci 1.
§ 2
Větrání a odsávání
(1) Aby zaměstnanci nebyli vystaveni škodlivému působení plynů, par, prachu a ostatních látek, které vznikají při svařování nebo řezání, je nutné odstraňovat tyto škodliviny z ovzduší dílny nebo jiného uzavřeného prostoru větráním a to tak, aby jejich množství ve vzduchu bylo vždy menší než nejvyšší dovolená koncentrace.*) Není-li nejvyšší dovolená koncentrace stanovena v předpisech, stanoví ji krajský hygienik.
(2) V místnostech, kde se provádí trvale a výhradně svařování nebo řezání, musí být zajištěno:
a) celkové větrání přirozené, jsou-li provozovny vysoké a rozlehlé,
b) celkové větrání umělé, jsou-li provozovny nižší než 5 metrů nebo jde-li o provozovny, v nichž připadá na jednoho svářeče prostor menší než 100 m3, nebo jsou-li místnosti dělené nebo členěné a mají mrtvé a špatně větrané kouty,
c) místní odsávání sacími nástavci s odvodem vzduchu mimo provozovnu, pracuje-li se s barevnými kovy nebo jejich slitinami nebo s kovy s obsahem nebo povlakem manganu, chromu, olova, zinku, kadmia a rtuti nebo jejich sloučenin (s výjimkou ocele obsahující vždy malé množství manganu a chromu).
(3) Větrání musí být tak výkonné, aby se vzduch vyměnil v prostoru alespoň čtyřikrát za hodinu, při čemž musí připadnout na jednoho svářeče nejméně 400 m3 čerstvého čistého vzduchu za hodinu.
(4) Sací nástavce musí být umístěny co nejblíže svařovaného nebo řezaného místa. Množství odsávaného vzduchu musí být takové, aby v místě svaru nebo řezání byla rychlost vzduchu do sacího nástavce alespoň 0,5 metrů za vteřinu, nejvýše však 1 metr za vteřinu.
(5) Jde-li o krátkodobé a přechodné svařovací nebo řezací práce, musí být pro ně zřízeno větrací zařízení jen v případě, pracuje-li se s barevnými kovy nebo jejich slitinami nebo s kovy s obsahem nebo povlakem látek uvedených v odstavci 2 písm. c).
(6) Vzduch odváděný umělým větráním, celkovým nebo místním odsáváním musí být nahrazován čerstvým čistým vzduchem o přiměřené teplotě.
(7) Nelze-li z jakýchkoliv důvodů zřídit vyhovující větrání nebo přestoupí-li koncentrace škodlivin v ovzduší dovolenou hranici, musí svářeči i pomocní pracovnici používat vhodné ochrany dýchadel.
§ 3
Práce se zvýšeným nebezpečím
(1) Vzniká-li při svařování nebo řezání nebezpečí udušení, otravy, požáru nebo výbuchu, smějí se takové práce se zvýšeným nebezpečím konat jen po vyjádření bezpečnostního technika a orgánu preventivní požární ochrany*) a za dozoru svářečského technologa nebo mistra a mohou se svěřit jen pracovníkům, kteří byli poučeni, jak tomuto nebezpečí předejít. Podle potřeby se tyto práce konají za přítomnosti požární hlídky. Před započetím práce musí být proveden rozbor ovzduší na škodliviny nebo na dovolenou koncentraci pro práce s otevřeným ohněm; výjimky může povolit, jde-li o nebezpečí udušení nebo otravy, příslušný orgán hygienické a protiepidemické služby nebo, jde-li o nebezpečí požáru nebo výbuchu, orgán preventivní požární ochrany.
(2) Za práce se zvýšeným nebezpečím se považuje svařování nebo řezání
a) v uzavřených a malých prostorách,
b) v místnostech s nebezpečím ohně nebo výbuchu,
c) na nádobách, přístrojích nebo potrubích, které obsahovaly hořlavé nebo hoření podporující látky nebo uvnitř takových nádob, přístrojů a potrubí,
d) na nádobách, přístrojích nebo potrubích, které obsahovaly jedovaté látky.
(3) Hořlavé nebo hoření podporující látky jsou zejména
a) snadno vznětlivé kapaliny (benzín, benzen a jeho homology, pohonné látky pro spalovací motory, petrolej, líh, éter, sirouhlík a jiné hořlavé kapaliny I. a II. třídy),**)
b) hořlavé plyny (acetylén, vodík aj.),
c) kyseliny a louhy, které korodují stěny nádob za vývoje vodíku (u louhů zejména pocínované a hliníkové nádoby),
d) látky, které při zahřátí mohou vytvořit hořlavé nebo výbušné plyny a páry nebo rozkladné zplodiny podobných vlastností (plynový olej, dehtový asfalt, některé laky a nátěry, oleje aj.),
e) látky podporující hoření (kyslík aj.).
(4) S nádobami, jejichž dřívější obsah nemůže být s jistotou určen jako prostý nebezpečí, musí se zásadně zacházet jako s nádobami s nebezpečným obsahem ve smyslu odstavce 2 písm. c) a d).
(5) Před započetím prací musí vedoucí provozu nebo mistr nařídit potřebná bezpečnostní opatření a přesvědčit se během práce o jejich provedení.
(6) Vhodné ruční hasicí přístroje (sněhové) nebo jiné hasicí prostředky (lopata, písek apod.) musí být připraveny pro případ ohně.
§ 4
Práce na místech ohrožených ohněm nebo výbuchem
(1) Hořlavé a snadno vznětlivé látky musí být odstraněny z blízkosti místa, kde se svařuje nebo řeže, před započetím práce.
(2) Je-li nutno svařovat nebo řezat v místnostech, ve kterých se zpracují nebo uskladňují hořlavé, zejména snadno vznětlivé látky, nebo v místnostech ohrožených výbuchem, musí být před započetím prací proveden rozbor ovzduší na dovolenou koncentraci pro práce s otevřeným ohněm, odstraněno jakékoliv nebezpečí vzniku ohně nebo výbuchu a zařízeno co nejúčinnější větrání místností. Tato opatření musí být předem schválena orgánem preventivní požární ochrany, který může povolit výjimky z tohoto ustanovení.
(3) Není-li možné z provozně technických důvodů úplně odstranit nebezpečí ohně a výbuchu v uvedených místnostech, smí se svařovat nebo řezat pouze s písemným svolením vedení závodu a osoby, odpovědné za požární ochranu a musí být před započetím svařování nebo řezání písemně stanovena bezpečnostní opatření, která mají být učiněna a přezkoušeno jejich provedení.
(4) Svařovat nebo řezat na místech, která k těmto pracím nejsou stále určena, je možno jen na příkaz vedoucího závodu nebo provozu, který učiní opatření, aby pracovník pověřený těmito požárně nebezpečnými pracemi byl orgánem preventivní požární ochrany (velitelem závodní jednotky požární ochrany) náležitě instruován. Orgán preventivní požární ochrany provede o instruktáži a o průběhu těchto prací písemný záznam v knize požárně nebezpečných prací a určí, zda musí být přítomna požární hlídka při konání těchto prací.
(5) Vzniká-li jiskrami nebo rozstříkávaným, popřípadě odkapávajícím kovem a podobně nebezpečí ohně nebo výbuchu v prostorách přilehlých nebo ležících pod místem svařování nebo řezání, musí být toto nebezpečí odstraněno za přítomnosti orgánu preventivní požární ochrany přikrytím nehořlavým materiálem, utěsněním spojovacích otvorů nebo jiným podobným způsobem. Místo, kde se svařovalo nebo řezalo, musí být ještě po skončení těchto prací kontrolováno po dobu 8 hodin, nejméně však po dobu vychladnutí svařovaného nebo řezaného předmětu na teplotu prostředí.
§ 5
Práce v nádobách a jiných uzavřených, těsných nebo nebezpečných prostorách
(1) Svařuje-li se nebo řeže-li se v nádobách a jiných uzavřených nebo těsných prostorách (tlakové nádoby, kotle, nádrže, prostory v podpalubí lodí apod.), musí být zajištěno místní odsávání sacími nástavci z těchto prostor a vháněn do nich stále čerstvý čistý vzduch tak, aby byl vdechovaný vzduch prost příměsí škodlivých zdraví (§ 2 odst. 1); není-li to možné v dostačující míře, musí osoby pracující v těchto prostorách používat vhodné ochrany dýchadel.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro svařování a řezání, které se provádí na povrchu nádrží, jestliže
a jestliže je nutné během prací nebo ihned po jejich skončení vstoupit do nádrží.
a jestliže je nutné během prací nebo ihned po jejich skončení vstoupit do nádrží.
a) mohou tím vzniknout uvnitř nádrží plyny nebo páry škodlivé zdraví, na příklad z nátěrů barev obsahujících sloučeniny olova nebo
b) svařovací plyny nebo svařovací plamen mohou vniknout do vnitřku nádrží
(3) V prostorách uvedených v odstavci 1 nesmějí se na delší dobu umísťovat nebo uskladňovat vyvíječe plynu, láhve na hořlavý plyn nebo kyslík; při déle trvajícím přerušení práce musí být odstraněny z těchto prostor také hořáky a přívody k nim. V těchto prostorách se smí používat k osvětlení pouze elektrického proudu o napětí nejvýše 24 voltů. Transformátor musí být vždy umístěn mimo uzavřenou prostoru. Autotransformátoru nesmí být používáno.
(4) Při práci v prostorách uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vždy přítomni alespoň dva zaměstnanci. Svářeč pracující uvnitř musí být opatřen ochranným pasem s lanem, jehož druhý konec je uvázán venku a musí být pod trvalým dohledem druhého zaměstnance, který se zdržuje mimo ohrožené prostředí a má možnost kdykoliv přivolat další pomoc k vyproštění ohroženého.
§ 6
Práce na nádobách nebezpečných výbuchem
(1) Před svařováním nebo řezáním nádob nebezpečných výbuchem [§ 3 odst. 2 písm. c)] musí se napřed otevřít jejich uzávěry takovým způsobem, aby přitom nemohly vzniknout jiskry (na příklad bronzovým páčidlem, dřevěnou palicí apod.). Zbytky obsahu se důkladně vypláchnou neutralizačním roztokem (např. roztokem louhu, vodního skla a mýdla) nebo odstraní párou a nádoba se postaví tak, aby svařované nebo řezané místo bylo v nejvyšším bodě. Pak se nádoba naplní vodou až do blízkosti svařovaného nebo řezaného místa a voda se udržuje v nádobě po celou dobu práce. Nádoby nebezpečné výbuchem se smějí vrtat pouze pod olejem.
(2) Je-li naplnění nádoby vodou obtížné nebo neúčelné, je nutno během práce vhánět do nádoby vodní páru nebo netečný plyn (např. dusík, kysličník uhličitý). Při použití dusíku nebo kysličníku uhličitého musí svářeč použít ochrany dýchadel.
(3) Nelze-li provést ochranná opatření uvedená v předchozích odstavcích, musí se provést jiná stejně účinná opatření, zaručující zcela bezpečnou práci. K těmto opatřením se vyjádří bezpečnostní technik a jejich provedení nařídí a dodržování kontroluje svářečský technolog nebo mistr.
§ 7
Osoby, které smějí svařovat nebo řezat
(1) Svařovat nebo řezat smějí pouze osoby, které
a) dokončily 18. rok věku,
b) jsou vycvičené a obeznámené v zacházení s přístroji pro svařování nebo řezání,
c) prokázaly znalost předpisů o svařování a řezání,
d) byly uznány po lékařské prohlídce za zdravotně způsobilé k svařování nebo řezání,
e) byly ustanoveny vedením závodu k svařování nebo řezání,
f) mají závodní průkaz uvedený v § 8 odst. 2.
(2) Odchylkou od ustanovení odstavce 1 písm. a) smějí svařovat nebo řezat osoby mladší 18 let, které se vyučily podle platných předpisů v povolání, v jehož kvalifikační charakteristice je stanovena znalost svařování nebo řezání, vykonaly s úspěchem závěrečnou kvalifikační zkoušku, je-li tato zkouška předepsána a splňují podmínky stanovené v odstavci 1 písm. b) až f)
(3) Osoby, které nesplňují podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 smějí zacházet s přístroji pro svařování nebo řezání pouze za účelem výcviku a za odborného dozoru.
(4) Při zvlášť nebezpečných svařovacích nebo řezacích pracích (§§ 3 až 6) je zakázáno zaměstnávat osoby uvedené v odstavcích 2 a 3.
(5) Jiným osobám, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 až 3, je zakázáno zacházení s přístroji pro svařování nebo řezání.
§ 8
Zkouška a závodní průkaz
(1) Znalost předpisů pro svařování a řezání se prokazuje
a) absolvováním základního kursu pro svařování a řezání u odborného závodu nebo ústavu nebo v kursu závodní školy práce, ukončeného úspěšným výkonem zkoušky provedené svářečským technologem, učitelem svařování nebo instruktorem svařování, nebo
b) vyučením se v povolání, v jehož kvalifikační charakteristice je stanovena znalost svařování nebo řezání a úspěšným výkonem závěrečné kvalifikační zkoušky, je-li tato zkouška předepsána, nebo
c) úspěšným výkonem zkoušky podle ustanovení státních norem pro zkoušení svářečů.*)
(2) Vedení závodu vydá zaměstnancům, kteří splnili podmínky stanovené v § 7 odst. 1 a 2 průkaz opravňující je k této práci. Průkaz musí obsahovat evidenční číslo průkazu, jméno a příjmení zaměstnance, číslo občanského průkazu zaměstnance, údaje o vykonané zkoušce uvedené v odstavci 1, popřípadě o vyučení se v příslušném povolání, druh prací, k nimž je zaměstnanec oprávněn, údaje o doplňkovém a opakovacím školení a přezkoušení, zaměstnance a označení závodu, který vydal průkaz s uvedením místa a dne vydání průkazu.
(3) Vedení závodu je povinno vést v řádné evidenci zkoušené svářeče a jim vydané průkazy a provádět nejméně jednou za rok doplňkové a opakovací školení, jakož i pravidelné přezkušování, které potvrzuje na průkazech zkoušející orgán, určený vedením závodu.
§ 9
Ochranné pomůcky
(1) Svářečům musí být vydány k bezplatnému dočasnému užívání pomůcky, zejména k ochraně proti záření, jiskrám a horku.
(2) Zaměstnanci pracující při svařování a řezání jsou povinni dbát, aby jejich pracovní oděv nebyl znečištěn olejem, tukem, petrolejem nebo jinými snadno vznětlivými látkami a aby jejich pracovní oděv nenasákl kyslíkem. Totéž platí o rukavicích a kamaších.
(3) Zaměstnanci pracující v bezprostřední blízkosti místa, kde se svařuje nebo řeže musí na ochranu zraku používat ochranné brýle nebo musí být chráněni zástěnou.
(4) Ochranné pomůcky uvedené v odstavcích 1 a 3 je vedení závodu povinno zdarma vydat a pečovat o jejich čištění, praní, opravy a údržbu. Svářeči a zaměstnanci pracující při svařování a řezání jsou povinni používat těchto ochranných pomůcek a šetrně s nimi zacházet.
(5) Podrobné předpisy k ustanovení odstavců 1, 3 a 4 stanoví ústřední úřady a orgány v dohodě s ústředními výbory odborových svazů.
§ 10
Školení zaměstnanců
(1) Vedení závodu je povinno doručit každému zaměstnanci ustanovenému k svařování nebo řezání jeden výtisk bezpečnostních předpisů o svařování a řezání.
(2) Zaměstnanci ustanoveni k svařování nebo řezání jsou povinni účastnit se pravidelného školení o bezpečnostních předpisech o svařování a řezání a o požární ochraně při těchto pracích, pořádaného vedením závodu, podniku nebo ústředním úřadem popřípadě závodní školou práce.
(3) Vedení závodu je povinno vyvěsit na trvalých pracovištích a na stanovištích, na nichž se konají svářečské nebo řezací práce, hlavní zásady bezpečnostních předpisů o svařování a řezání a udržovat je y dobře čitelném stavu.
II. PŘÍSTROJE A ZACHÁZENÍ S NIMI
1. Kovové láhve na stlačené plyny*)
§ 11
Značení
(1) Láhve musí být opatřeny barevným značením podle druhu plynu, pro který jsou určeny. Pro barevné značení lahví a nápisy na nich platí ČSN 07 8509.
(2) Každý zaměstnanec, pracující se stlačenými plyny musí znát barevné značení lahví, materiál a uspořádání láhvových ventilů.
(3) Lahví se smí používat jen pro ty plyny, pro které jsou určeny podle nápisu a barevného značení.
(4) Má-li zaměstnanec odůvodněnou pochybnost, zda láhev obsahuje skutečně plyn, pro který je určena, vyřadí láhev a oznámí své pochybnosti svému nejbližšímu představenému.
(5) Na každé láhvi musí být zřetelně a trvale vyznačeno nezkrácené pojmenování plynu, pro který je láhev určena, jméno výrobce láhve nebo jeho značka, výrobní číslo láhve, váha láhve včetně výstroje, avšak bez ochranného kloboučku, výška zkušebního přetlaku, nejvyšší dovolený plnicí přetlak v kg/cm2, vnitřní objem v litrech, den poslední zkoušky a razítko přejímacího orgánu.
(6) Značky a nápisy na lahvích nesmějí být měněny.
§ 12
Úschova a uskladnění
(1) Zakazuje se uschovávat nebo uskladňovat láhve naplněné plynem v prostorách volně přístupných, například na schodištích, v domovních a patrových chodbách, průchodech, průjezdech a hromadných úkrytech CO nebo v jejich bezprostřední blízkosti.
(2) Venku smějí být uschovány nebo uskladňovány láhve naplněné plynem pouze tehdy, jsou-li chráněny vhodným způsobem před účinky slunečních paprsků, před mrazem a nepohodou a před zásahem nepovolaných osob.
§ 13
Opravy a udržování
(1) Opravy lahví a láhvových ventilů smějí provádět pouze odborné závody nebo dílny, které mají k tomu oprávnění udělené na podkladě kladného vyjádření Ústavu technického dozoru příslušným ministerstvem, ústředním úřadem nebo orgánem jím k tomu zmocněným.
(2) Zjistí-li svářeč závady nebo nedostatky na láhvi, je povinen oznámit je svému nejbližšímu představenému, který po vyšetření hlášené závady nebo nedostatku vloží popis závady pod ochranný klobouček vadné láhve, označí láhev bílou křídou na plášti nápadným písmem „Vadná láhev” a odešle ji příslušné plnírně. Není-li představený přítomen, provede označení láhve svářeč. Vedení závodu je ještě kromě toho povinno oznámit zjištěné závady písemně přímo plnírně.
(3) Pro utěsnění výstroje lahví se smí používat pouze fíbrových těsnění. Mazání láhvových ventilů olejem nebo jinými mastnotami zvyšuje nebezpečí a je zakázáno. K láhvovým ventilům se nesmějí připojovat matice se strhanými závity nebo matice s jinak řezaným závitem.
§ 14
Doprava
(1) Plné i prázdné láhve se musí chránit před nárazem. Nesmějí se házet ani válet a musí se s nimi zacházet opatrně, aby se láhve a láhvové ventily nepoškodily a předešlo se tak možnému výbuchu.
(2) Láhve se nesmějí přenášet na rukou nebo na ramenou pro nebezpečí uklouznutí nebo pádu. Je-li při skládání nebo nakládání lahví nebo při jiné práci nezbytně nutné přenést láhev, musí láhev přenášet dva pracovníci, při čemž láhev nesmí být uchopena pouze za ochranný klobouček.
(3) Před dopravou a po dobu, po kterou není láhev v používání, musí být našroubován ochranný klobouček.
(4) Láhve se musí přemísťovat v místech spotřeby na vozících zvlášť upravených k tomu účelu, na nichž musí být zajištěny proti pádu. Na obtížně přístupné místo a v nebezpečných místech (kolejiště apod.) se láhve přemísťují připevněné na nosítkách.
(5) Není-li možné přemístění láhve v místech spotřeby na vozíku nebo na nosítkách (odstavec 4), smějí být láhve dopraveny na místo spotřeby jeřábem, který má koncové vypínače a elektrické brzdy, a to za podmínek stanovených v normě ČSN 27 0140, nebo nákladními výtahy, a to za náležitého zajištění láhve proti pádu, posunutí, pohybu apod. Je zakázáno dopravovat láhve jeřábem s magnetickým závěsem nebo ručními zdvihadly.
(6) Doprava lahví jeřábem nebo výtahem se musí provádět s největší opatrností, aby bylo vyloučeno nebezpečí nárazu láhve nebo jejího pádu a za dozoru svářečského technologa nebo mistra. Podrobné podmínky pro dopravu lahví jeřábem stanoví s přihlédnutím k místním poměrům jeřábový referent nebo jeřábový technik, popřípadě, není-li ustanoven, provozovatel jeřábu, za zvlášť nebezpečných podmínek v dohodě s Ústavem technického dozoru. Podrobné podmínky pro dopravu lahví výtahem stanoví svářečský technolog nebo mistr, za zvlášť nebezpečných podmínek v dohodě s Ústavem technického dozoru.
(7) Shazování lahví při jejich vykládání z vozu je zakázáno. Je třeba používat smyků a nebezpečnému dosednutí na tvrdou půdu zabránit podklady dřevem nebo jiným měkčím materiálem.
(8) Dopravu lahví po železnici a motorovými vozidly upravují zvláštní předpisy.*)
§ 15
Umístění lahví na pracovišti
(1) Láhve musí být vždy zajištěny proti převržení nebo skutálení stabilními nebo pojízdnými stojany třmenem, řetězem, objímkou nebo pásem. Používání drátu k zajištění lahví je zakázáno.
(2) Pracuje-li se na témž pracovišti s několika soupravami lahví současně, musí být jednotlivé soupravy od sebe vzdáleny nejméně 3 metry nebo odděleny od sebe nehořlavou pevnou stěnou. Hromadění lahví v pracovních místnostech musí být zabráněno. Na jednu hořákovou soupravu smějí být na pracovišti po ruce nejvýše dvě zásobní láhve téhož plynu.
(3) Láhve umístěné v místnosti musí být vzdálený v době, kdy se s nimi nepracuje, od topných těles alespoň 1 metr, avšak od míst, kde se svařuje nebo řeže, od kamen a jiných zdrojů tepla s otevřeným ohněm, alespoň 10 metrů.
(4) Láhve, u nimiž se pracuje, musí být vzdáleny od míst, kde se svařuje nebo řeže, nejméně 3 metry.
(5) Láhve nesmějí být umístěny na místě, kde by mohly být povaleny jeřábem nebo břemenem přepravovaným jeřábem nebo pádem břemene.
(6) Místnosti a skříně pro úschovu lahví a baterií lahví (§§ 22 až 27) musí být dobře větrány.
§ 16
Zacházení s lahvemi na pracovišti
(1) Plné láhve a k nim příslušející armatury, zvláště jejich připojovací závity, musí být před použitím prohlédnuty, zda jsou v řádném stavu. Poškozené láhve a armatury nesmějí být použity, i když k poškození došlo teprve při použití.
(2) Ventily lahví se musí otevírat a zavírat pozvolna, ne trhavě, a to ručně, nikdy kleštěmi, hasákem, nástavcem apod. U lahví bez ventilového kolečka musí být trvale nasazen ventilový klíč. Netěsnosti se smějí zkoušet pouze mýdlovou vodou, nikdy plamenem. Při otevírání nemá být pracováno nad výfukovým otvorem pojistných ventilů.
(3) Obsluhující osoba nesmí stát při otevírání před boční přípojkou ventilu.
(4) Závěrná matice na boční přípojce musí být před otevřením láhvových ventilů a také před každým zkušebním otevřením odšroubována.
(5) Ochranných kloboučků lahví se nesmí používat jako nádobek na olej, mazadla, barvy apod. Po odšroubování musí být uloženy tak, aby byly chráněny před znečištěním. Rovněž musí být vhodně uloženy i závěrné matice bočních přípojek.
(6) Při přerušení práce musí být ventily na hořáku a láhvové ventily, popřípadě také uzavírací zařízení na vyvíječích uzavřeny. Kloboučky plných i prázdných lahví musí být pevně zataženy klíčem.
(7) Láhve obsahující plyn se po skončení práce na přechodném pracovišti ihned odvezou.
(8) Po skončení práce se uzavře pevně láhvový ventil, po vyprázdnění láhve se kromě toho ještě opatří závěrnou maticí a ochranným kloboučkem. Závity ochranných kloboučků a závity na láhvi musí být prohlíženy, zda jsou čisté. Zjištěné závady musí být vždy neprodleně odstraněny. Závěrné matice se musí pevně utáhnout. Volně utažené nebo pouze vložené matice znemožňují opětné sejmutí ochranného kloboučku, který musí být rovněž pevně našroubován. Na prázdné láhve se poznamená bílou křídou „prázdná”.
§ 17
Zvláštní ustanovení o zacházení s lahvemi na kyslík
Pro zacházení s lahvemi na kyslík platí kromě § 16 ještě tyto předpisy:
2. Armatury a těsnění lahví a ventilů musí být udržovány prosty tuku a oleje, zejména nesmějí přijít do styku s hadry znečištěnými olejem nebo s mastnými prsty. Je-li nebezpečí, že by mohly být armatury zasaženy odkapávajícím nebo stříkajícím olejem, musí být opatřeny ochranným nástavkem.
1. Kyslíku se nesmí používat místo jiného plynu, zejména ke spouštění spalovacích motorů, ke zkoušení tlakových nádob, k plnění tlakových nádob u lisů nebo místo vzduchu při stříkání barev, protože stěny těchto zařízení jsou vždy znečištěny olejem.
3. Pružiny nových manometrů, které přicházejí do styku s kyslíkem, musí být zbaveny tuku a označeny jako odmaštěné. Kyslíkové manometry musí být opatřeny nápisem „Kyslík”. Kyslíkové manometry nesmějí být používány pro jiné plyny a pro stlačený vzduch.
5. Láhve nesmějí být umístěny v místě, kam kape olej.
4. Láhve smějí být vyprazdňovány nejvýše do přetlaku 1 atm (při úplném vyprázdnění je nebezpečí, že láhev bude znečištěna).
§ 18
Zvláštní ustanovení o zacházení s lahvemi na acetylén
Pro zacházení s lahvemi na acetylén platí kromě § 16 ještě tyto předpisy:
2. Láhev musí být při odběru plynu buď v poloze svislé nebo musí být uložena hlavicí šikmo vzhůru v úhlu nejméně 30° od vodorovné roviny, aby s plynem nebyl strháván aceton.
1. S odběrem plynu z láhve se smí započít teprve po uplynutí alespoň jedné hodiny po dopravě láhve.
3. Acetylén se má odebírat z láhve stejnoměrně v množství, které nepřesahuje 1000 litrů za hodinu. Je-li hodinová spotřeba větší, je nutno spojit láhve do baterie. Spojování více lahví do baterie musí být provedeno ocelovými trubkami. Nesmí být překročen nejvyšší dovolený pracovní přetlak 1.5 atm.
6. Přepouštění plynu z plných lahví do prázdných lahví a spojování lahví, které jsou vyprázdněny na různý stupeň, do společné baterie je zakázáno.
4. Vyprazdňování lahví se nesmí urychlovat zahříváním otevřeným ohněm, plynovým plamenem nebo elektrickým ohřívačem.
5. Láhve se smějí vyprazdňovat pouze do přetlaku odpovídajícího teplotě okolí, jak je uvedeno v tabulce,*) neboť jinak nevniká plyn do hořáku přetlakem, nýbrž je současně s acetonem z láhve vysáván proudem kyslíku. Plamen v tomto případě je žlutý, nečistý a svařovací kužel se prodlužuje na újmu jakosti svaru.
§ 19
Opatření pro případ vznícení nebo výbuchu
(1) Pro případ nebezpečí vznícení nebo výbuchu doporučuje se mít po ruce k obsluze láhvových ventilů ochranné pomůcky, jako vlhké šátky a azbestové rukavice a k zabránění požáru husté přikrývky.
(2) Vznikne-li oheň v blízkosti pracoviště nebo místa, kde jsou uloženy láhve, musí se láhve, a to i prázdné, neprodleně odstranit. V prvé řadě se odstraní láhve na vodík a acetylén a láhve s jinými hořlavými plyny. Nelze-li včas odstranit láhve, je nutné hlásit jednotce požární ochrany, jaké láhve jsou v hořícím nebo ohroženém prostoru a možnost výbuchu. Odstraněné, ale již zahřáté láhve je nutno chladit poléváním vodou tak dlouho, až se při přerušení chlazení láhev znovu nezahřívá.
(3) Zahřeje-li se z jakéhokoliv důvodu láhev na acetylén, je nutno se přesvědčit, nenastal-li uvnitř rozklad plynu, který se projevuje stoupající teplotou hrdla láhve. V takovém případě je třeba přerušit ihned odběr plynu a ponořit láhev na 24 hodiny do vody nebo ji polévat (stříkat) studenou vodou. Dalším odběrem acetylénu nebo jeho odpouštěním se zvyšuje nebezpečí rozkladu plynu a zvýšení teploty a tlaku.
§ 20
Vadné láhve
Poškozené nebo netěsné láhve a láhve, které byly vystaveny působení ohně, horka nebo byly zahřáty zpětným šlehnutím plamene, musí být zřetelně označeny a odstraněny z provozu; plnírně musí být podána o tom zpráva (§ 13 odst. 2).
§ 21
Prasknutí a výbuchy lahví
(1) O prasknutí nebo výbuchu láhve s hořlavým plynem nebo o vznícení kyslíkového ventilu učiní vedoucí závodu neprodleně hlášení příslušnému dozorčímu orgánu Ústavu technického dozoru a příslušnému svazovému inspektoru práce, i když nedošlo k poranění osob. Místo výbuchu se musí zajistit a ponechat až do příchodu uvedených orgánů v původním stavu.
(2) Při výbuších s katastrofálními následky nebo při kterých došlo k hromadným, těžkým nebo smrtelným úrazům, vyrozumí vedoucí závodu neprodleně také příslušnou složku Veřejné bezpečnosti.
2. Baterie kovových lahví na stlačené plyny
§ 22
Všeobecná ustanovení
(1) Baterií lahví se rozumějí tři nebo více lahví stabilně nebo pojízdně instalovaných, obsahujících plyn téhož druhu a připojených na společné potrubí.
(2) Pro baterie lahví jsou závazné vedle předpisů §§ 11 až 13 a §§ 15 až 21 o značení, úschově a uskladnění, opravách a udržování, umístění na pracovišti, zacházení na pracovišti, zacházení s lahvemi na kyslík a acetylén, o opatřeních pro případ vznícení nebo výbuchu, o vadných lahvích a o prasknutí a výbuchu lahví ještě také předpisy §§ 23 až 27.
§ 23
Značení a provedení potrubí
(1) Plynová potrubí baterií lahví musí být barevně značena týmž způsobem jako láhve (§ 11).
(2) Pro acetylénové potrubí se používají zpravidla ocelové trubky; je však dovoleno používat trubek ze slitiny s obsahem mědi menším než 70 %. Pro acetylénové potrubí se nesmějí používat trubky z čisté mědi, protože měď tvoří s acetylénem výbušnou sloučeninu.
(3) Pro rozvod kyslíku se používá trubek ocelových nebo měděných.
§ 24
Umístění stabilních baterií
(1) Místnosti pro stabilní baterie musí být tak prostorné, aby bylo možno snadno a bezpečně zacházet s lahvemi. Pro každý druh plynu musí být zvláštní místnost pro uložení stabilní baterie.
(2) Místnosti pro stabilní baterie musí být přízemní a oddělené od provozovny požární zdí nejméně 45 cm tlustou. Místnosti nesmějí mít strop, nýbrž pouze lehkou střešní konstrukci.
(3) Stěny místností pro stabilní baterie musí být buď z cihelného zdiva o tloušťce alespoň 45 cm nebo z jiného materiálu stejné odolnosti.
(4) Podlaha místností pro stabilní baterie musí být rovná s neklouzavým povrchem a z nehořlavého nebo nesnadno hořlavého materiálu, který nezpůsobuje jiskření (např. dřevěné špalíky z tvrdého dřeva).
(5) Místnosti pro stabilní baterie musí mít východ vedoucí do volného nezastavěného prostoru. Okna a dveře místností pro stabilní baterie se musí otevírat do volného nezastaveného prostoru. Skla oken a dveří musí být buď matná nebo natřená bílou, barvou.
(6) Elektrická instalace místností pro stabilní baterie musí vyhovovat předpisům vydaným Úřadem pro normalizaci. Elektrické osvětlení místností pro stabilní baterie s hořlavými plyny musí vyhovovat předpisům, platným pro místnosti nebezpečné výbuchem.
(7) Místnosti pro stabilní baterie smějí být vytápěny pouze ústředním topením vodním, parním nebo teplovzdušným.
(8) Na dveřích místností pro stabilní baterie musí být trvale vyvěšena tabulka se zákazem vstupu nepovolaných osob, se zákazem zacházení s otevřeným ohněm a se zákazem kouření. Na dveřích místností pro stabilní baterie kyslíkové musí být kromě toho trvale vyvěšena tabulka se zákazem zacházení s mastnotami a vstupu do místnosti v zamaštěném oděvu.
(9) V místnostech pro stabilní baterie a v okruhu 10 metrů od těchto místností nesmějí být uloženy hořlaviny a nesmějí se konat práce s otevřeným ohněm; předpisy, které stanoví větší bezpečnostní vzdálenost zůstávají nedotčeny.
(10) Před vchodem do místností pro stabilní baterie musí být vhodné hasicí přístroje.
(11) V místnostech pro stabilní baterie musí být trvale vyvěšeny předpisy, jak zacházet s baterií a jednotlivými lahvemi.
§ 25
Umístění pojízdně instalovaných baterií
Pojízdně instalované baterie s různými plyny musí být umístěny v době, kdy se jich nepoužívá, ve zvláštní místnosti. Tato místnost musí vyhovovat ustanovením § 24 odst. 1 věty první, odst. 4 a 6 až 11.
§ 26
Udržování baterie
(1) Opravy potrubí a armatury baterie, zejména uzavíracích ventilů, smí provádět pouze odborný závod nebo dílna (§ 13 odst. 1).
(2) Po každé výměně lahví je nutné přezkoušet těsnost baterie obsahovým tlakoměrem redukčního ventilu. Netěsná místa se zjišťují pouze mýdlovým roztokem, nikdy plamenem.
(3) Před uvedením potrubí do provozu musí být přezkoušena jeho pevnost a nepropustnost tlakovou zkouškou podle normy ČSN 38 6410. Kromě toho je nutno pravidelně jednou za měsíc přezkoušet nepropustnost potrubí mýdlovou vodou. Funkce pojistného ventilu na provozním potrubí musí být rovněž přezkoušena.
(4) Zvláštní opatrnosti při přezkoušení nepropustnosti je třeba u vodíkových a acetylénových baterií
§ 27
Zacházení s baterií na pracovišti
(1) Před připojením je nutno odfouknout nečistoty z příslušenství lahví a přesvědčit se, zda jsou v pořádku fíbrová těsnění přípojek.
(2) Před otevřením láhvových ventilů musí být všechny uzavírací ventily baterie uzavřeny a regulační šroub redukčního ventilu povolen.
(3) Při otevírání lahví baterie je nutné zachovat tento postup: nejdříve se otevře ventil láhve, která je nejblíže uzavíracímu ventilu sběrného potrubí, potom se postupně otevrou ventily nejblíže sousedících lahví. Po vyrovnání tlaku se velmi pomalu otevře ventil spojovacího vysokotlakového potrubí a výstupní uzavírací ventil. Všechny láhve téhož sběrného úseku musí být otevřeny.
(4) Ventily se musí otevírat pomalu. Rychlé otevření ventilů může způsobit nárazem kyslíku vyhoření dalších uzavíracích ventilů a redukčního ventilu. V případě nebezpečí je nutno okamžitý uzavřít všechny láhve baterie.
3. Vodní předlohy a acetylénové potrubí
§ 28
Použití
Proti zpětnému šlehnutí plamene se používá výlučně vodní předlohy, která spolehlivě zabraňuje vniknutí tlakové vlny, plamene nebo kyslíku do vyvíječe nebo do potrubí acetylénu.
§ 29
Udržování předloh a potrubí
(1) Úpravy a přemísťování předloh a acetylénového potrubí smějí provádět pouze odborné závody nebo dílny, které mají k tomu oprávnění udělené příslušným ministerstvem, ústředním úřadem nebo orgánem jím k tomu zmocněným. Musí se přitom řídit předpisy pro stavbu acetylénových rozvodů.*)
(2) Zamrzlé vodní předlohy smějí být rozmrazovány pouze horkou vodou, párou nebo pytlem s horkým pískem, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.
(3) Proti zamrznutí vody v předlohách je možno přidávat do vody glycerín, chlorid vápenatý, glykoly nebo jiné vhodné prostředky, které snižují bod mrazu.
§ 30
Zacházení s předlohami
(1) Zapojení dvou nebo více svařovacích přístrojů na jednu předlohu je zakázáno.
(2) Před započetím práce se musí svářeč přesvědčit, zda je předloha naplněna vodou až ke kontrolnímu kohoutku. Při kontrole stavu nebo při plnění předlohy musí být uzavírací kohout přívodu plynu uzavřen.
(3) Vnikne-li plamen při zpětném šlehnutí až do předlohy, musí se ihned uzavřít uzavírací kohout přívodu plynu, aby plyn neunikal do dílny. Voda v předloze se musí ihned doplnit na předepsaný stav.
(4) Po skončení práce se musí uzavírací kohout přívodu plynu bezpečně uzavřít, aby se předešlo nebezpečí výbuchu výbušné směsi vzniklé smíšením uniklého plynu se vzduchem. Za správné uzavření kohoutů je odpovědný svářeč.
4. Acetylénové vyvíječe
§ 31
Použití a značení
(1) V provozu je dovoleno používat pouze vyvíječů, jejichž tlakové části vyhovují Předpisům a technickým pravidlům pro stavbu a opravy tlakových nádob stabilních.**)
(2) Každý vyvíječ musí být opatřen předepsanou výstrojí a mimo to ještě údajem o nejvyšším přípustném výkonu v litrech za hodinu a údaji o zrnění karbidu v milimetrech. Ke každému vyvíječi musí být dodány provozní předpisy, s kterými musí být seznámeni zaměstnanci pracující s vyvíječem a musí se jimi řídit.
(3) Pro každý vyvíječ musí být založena kniha záznamů o stavu vyvíječe.
§ 32
Umístění
(1) V uzavřených dílnách smějí být umístěny pouze vyvíječe s nejvyšším plněním 4 kg karbidu, přičemž karbid ve vyvíječi musí být uložen nejméně ve dvou nádobách s největším obsahem jedné nádoby 2 kg. Na každý vyvíječ musí připadnout nejméně 50 m3 vzdušného prostoru a pracuje-li se s více vyvíječi, alespoň 100 m3 vzdušného prostoru na každý vyvíječ.
(2) Ustanovení § 15 odst. 3 platí obdobně pro umístění vyvíječů v uzavřených dílnách.
(3) Pro umístění větších vyvíječů v samostatných místnostech, vyvíječů pod širým nebem a o uskladňování karbidu platí zvláštní předpisy.*)
§ 33
Obsluha a udržování
(2) Obsluhou a udržováním vyvíječů smějí být pověřeni vzhledem k zvýšenému nebezpečí pouze svědomití pracovníci starší 18 let, kteří byli vedením závodu obeznámeni s jejich obsluhou.
(3) Teplota ve vyvíječi nesmí překročit 80 °C, jde-li o mokrý vyvíječ, a 110 °C, jde-li o suchý vyvíječ.
(4) Veškeré nádoby na vodu musí být naplněny až ke značkám a vodní stav musí kontrolovat pracovník pověřený obsluhou a udržováním vyvíječe alespoň jednou denně. Zamrzlé vyvíječe se rozmrazují pouze horkou vodou nebo párou, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.
§ 34
Plnění
(1) Vyvíječe smějí být plněny jen karbidem předepsaného zrnění a množství (nikdy karbidovým prachem). Při plnění zásuvkových vyvíječů je nutno přihlížet k tomu, že vápenný kal vzniklý rozkladem karbidu má větší objem než karbid. Jednotlivé zásuvky se proto smějí plnit pouze do poloviny a pouze nejvýše dovoleným váhovým množstvím karbidu, protože jinak by se zásuvky navršily a bylo by nutno vyjmout zásuvky násilím. Přepážky v zásuvkách se nesmějí odstraňovat.
(2) Směs acetylénu a vzduchu, která vznikne při prvním plnění ve vyvíječi, se musí vypustit do volného prostoru. Odvětrání musí být provedeno podle provozních předpisů.
§ 35
Přezkoušení a pravidla k obsluze
(1) Vedoucí provozu nebo jím zmocněný zaměstnanec (zástupce vedoucího provozu, mistr apod.) je povinen přezkoušet v pravidelných obdobích, nejméně však čtvrtletně, za přítomnosti svářeče přidělený vyvíječ a výsledek zkoušky zapsat do knihy záznamů o stavu vyvíječe.
(2) Vedoucí (zmocněný zaměstnanec) je povinen upozornit svářeče na zvláštnosti vyvíječe a předat mu pravidla k jeho obsluze. Přitom dá si od svářeče písemně potvrdit, že tuto povinnost splnil. Pravidla k obsluze vyvíječe musí být trvale vyvěšena na stanovišti vyvíječe.
(3) Vyvíječ je nutno podrobit periodickým tlakovým zkouškám a vnitřním prohlídkám podle zvláštních předpisů.*)
§ 36
Čištění
(1) Vyvíječ musí být po uplynutí doby, stanovené provozními předpisy (§ 31) důkladně odkalen a jednou za půl roku vyčištěn, prohlédnut a podle potřeby natřen. Sražená voda z plynového potrubí a uzávěr musí být pravidelně odstraňována.
(2) Čištění vyvíječe, odstraňování vyhašeného vápenného kalu, vnitřní prohlídky a opravy se smějí konat jen za denního světla. Nepoužívá-li se vyvíječe delší čas, musí být vyčištěn a odstraněny zbytky karbidu, vápenný kal a voda. Opravy přístroje, při nichž je třeba svařovat, smějí být prováděny pouze tehdy, je-li přistroj úplně rozebrán nástroji, které nezpůsobují jiskření a je-li bezpečně odvětrán. Při svařování uzavřených částí rozebraného přístroje musí být dodrženy předpisy o pracích na nádobách nebezpečných výbuchem (§ 6).
(3) Také s prázdným vyvíječem je nutno zacházet opatrně, protože vždy obsahuje výbušnou směs plynů.
(4) Čistič acetylénu musí být plněn pouze vyzkoušenou čisticí hmotou podle návodu dodavatele. Hmota se musí včas vyměnit (1 kg hmoty stačí asi na 150 kg karbidu). Je zakázáno používat jako čisticí hmoty chlórového vápna nebo sloučenin uvolňujících chlór, dále písek, cihly nebo hadry.
(5) Vápenný kal z velkých vyvíječů se ukládá do zvláštních větraných odpadových jam. Kalové jámy nekryté musí být opatřeny bezpečným zábradlím, zakryté jámy řádným ventilačním průduchem (potrubím) vyvedeným alespoň 2 metry nad úroveň okolní půdy. Kal z malých vyvíječů se musí před odstraněním zředit množstvím vody, aby v něm nezbyly zbytky karbidu.
(6) V místě ukládání vápenného kalu musí být vyvěšena trvale tabulka se zákazem zacházení s otevřeným ohněm. Je-li nad odpadovou jámou elektrické osvětlení, musí být nevýbušné. Jiná osvětlovací tělesa nad jámami jsou zakázána.
(7) Vybírání vápenného kalu z jam směji konat jen zaměstnanci, kteří jsou řádně poučeni o bezpečném pracovním postupu.
5. Svařovací přístroje a příslušenství
§ 37
Udržování
(1) Je zakázáno mazání svařovacích přístrojů a jejich příslušenství (hořáky, redukční ventily, hadice) olejem nebo jinými tuky. Zaměstnanci jsou povinni dbát, aby zejména redukční ventily při odkládání na pracovní stoly nepřišly do styku s oleji nebo jinými tuky.
(2) Vadné svařovací přístroje a jejich příslušenství musí být ihned vyřazeny z provozu. Práce s vadným nářadím je zakázána, protože je tím ohrožena bezpečnost svářeče a jeho spolupracovníků.
(3) Svářeč nesmí sám opravovat svařovací přístroje, pokud nejde o výměnu těsnění nebo čištění špiček hořáku. Opravy smějí provádět pouze odborné závody nebo dílny, které mají k tomu oprávnění udělené příslušným ministerstvem, ústředním úřadem nebo orgánem jím k tomu zmocněným. Neodborné opravy mohou vážně ohrozit bezpečnost zaměstnanců.
(4) Rozebírání redukčních a láhvových ventilů a hořáků nepovolanými osobami je zakázáno.
§ 38
Zacházení s hořáky a s armaturami
(1) Hořáky, redukční ventily a armatury musí být udržovány v nezávadném stavu a chráněny před znečištěním. Pro hořáky musí být používáno zařízení k odkládání nebo zavěšení.
(2) Hořáky a redukční ventily musí být uloženy při delším přerušení práce tak, aby byly pod uzávěrou a chráněny před znečištěním tuky a před prachem. Hořáky a kyslíkové redukční ventily nesmějí být uschovány společně s předměty obsahujícími olej nebo jiný tuk nebo na místech, na nichž lze předpokládat přítomnost oleje nebo tuku. Hadice musí být provětrány dříve, než se uloží do schránky. Nové hadice musí být před použitím pro kyslík profouknuty kyslíkem.
(3) Skříně pro úschovu připojených svařovacích přístrojů a hadic, např. na pojízdných svařovacích zařízeních, musí mít dostatečně velké otvory k provětrání, např. skříně z drátěného pletiva. Připojené hořáky nesmějí být ukládány do uzavřených schránek, např. beden na nářadí.
§ 39
Nasazení redukčního ventilu
(1) Dříve, než se nasadí redukční ventil, je nutno otevřít na okamžik láhvový ventil (asi na dobu jedné vteřiny), aby se odstranila nečistota popřípadě usazená v hrdle. Toto ustanovení však neplatí pro láhve na acetylén. Svářeč je povinen přesvědčit se současně, zda je v pořádku těsnění nátrubku redukčního ventilu. K těsnění se smí používat pouze fíbrových těsnění. Používání kožených nebo hořlavých těsnění je zakázáno.
(2) Při nasazování redukčního ventilu musí stát svářeč stranou.
(3) Je-li redukční ventil připevněn k láhvi třmenem, musí být na láhvový ventil správně nasazen. Při přitahování redukčního ventilu nesmí se používat pouzdra jako páky.
§ 40
Přezkoušení po nasazení
(1) Po nasazení redukčního ventilu je nutno přezkoušet jeho těsnost
a) jednoduchou zkouškou po každé výměně láhve,
b) občasnou zkouškou správné funkce ventilu.
(2) Jednoduchá zkouška se provádí tak, že se úplně uvolní regulační šroub redukčního ventilu, otevře se láhvový ventil a jakmile obsahový manometr ukáže po otevření plný přetlak, láhvový ventil se uzavře. Klesá-li ručička obsahového manometru, je vysokotlaková část redukčního ventilu netěsná, a to zpravidla buď v připojovacích šroubeních na láhvi (poškozené těsnění) nebo v ucpávce láhvového ventilu.
(3) Občasná zkouška se provádí tak, že se po seřízení redukčního ventilu na libovolný pracovní tlak, který však nesmí být nižší než 1 atp u lahví na kyslík a 0,5 atp u lahví na acetylén a po otevření láhvového ventilu uzavře výstupní ventil do hadicového nátrubku. Pracovní manometr musí zůstat bez přetlaku. Stoupá-li přetlak pracovního manometru, netěsní uzavírací kuželka mezi vysokotlakovou a nízkotlakovou komorou a ventil musí být opraven.
(4) Jiné netěsnosti se zjišťují mýdlovou vodou, nikdy plamenem.
§ 41
Zacházení s redukčním ventilem
(1) Redukční ventil musí být upevněn svisle, aby v případě, že z hadicového nátrubku nebo z pojišťovacího ventilu vyšlehne plamen, nezasáhl láhev, na které je ventil připojen, ani sousední láhev.
(2) Při zacházení s redukčním ventilem musí stát svářeč stranou. Při otevírání láhvového ventilu musí být membránový šroub redukčního ventilu vždy uvolněn.
(3) Zamrzlé redukční ventily se rozmrazují pouze přikládáním hadrů, máčených do horké vody nebo poléváním horkou vodou, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.
§ 42
Hořák
(1) Hořák se musí udržovat v nezávadném stavu. Nástavec musí být náležitě přitažen.
(2) Uzavírací zařízení hořáku musí být uzavřeno před otevřením přívodů plynu do hadic, aby se zabránilo nebezpečí vniknutí hořlavého plynu do kyslíkové hadice.
§ 43
Uzávěry plynu na hořácích
Uzavírací zařízení pro kyslík a hořlavý plyn musí být umístěno před mísící trubkou a musí být pevně spojeno s držadlem hořáku.
§ 44
Poruchy na hořácích
(1) Při poruchách na hořácích, jako ucpání hořákových hubic a trysek, zpětné šlehnutí plamene, zhasnutí plamene aj., musí se ihned uzavřít uzavírací ventily na hořáku a hořák ochladit ve vodě. Vysadí-li hořák vícekrát, musí se vyřadit z provozu a odpovědným osobám musí se podat o tom hlášení.
(2) Při použití acetylénu, odebíraného z vyvíječe, smějí se takové hořáky zapálit teprve po přezkoušení řádného stavu hořáku, acetylénového přívodu a vodní předlohy; přezkoušení smějí provádět jen svářeči starší než 18 let. Jinak musí být přitom dbáno předpisů dodavatele pro obsluhu (§ 31).
§ 45
Zpětné šlehnutí plamene
(1) Při zpětném šlehnutí plamene je nutno ihned uzavřít nejdříve přívod kyslíku a potom hořlavého plynu, a svařovací nástavec ochladit ve vodě. Po několika vteřinách je nutno profouknout hořák kyslíkem.
(2) Rozšíří-li se šlehnutí plamene do vodní předlohy nebo do redukčního ventilu, je nutno ihned uzavřít přívod plynu na hořáku a ventily na láhvi, popřípadě hlavní kohout vodní předlohy.
(3) Před opětným zapálením hořáku se musí zjistit a odstranit příčina zpětného šlehnutí plamene.
(4) Při zhasnutí plamene je nutno vždy se přesvědčit otevřením ventilu hořlavého plynu, zda plamen nehoří uvnitř. Nebyl-li plamen úplně zhaslý, vyšlehne při otevření ventilu z hořáku.
§ 46
Čištění špiček hořáků
(1) Čištění svařovacích a řezacích špiček hořáků se musí provádět velmi opatrně, a to pouze z vnitřní strany měděnou nebo dřevěnou jehlou, po případě zvláštním čisticím výstružníkem přizpůsobeným rozměru výstupního otvoru.
(2) I nepatrné zvětšení výstupního otvoru znehodnocuje špičku, která pak neodpovídá výkonu injektoru.
§ 47
Plynové hadice
(1) Používané hadice musí být barevně označeny podle druhu plynu, pro který jsou určeny (§ 11). Je zakázáno používat kyslíkové hadice pro hořlavý plyn a plynové hadice pro kyslík.
(2) Délka hadice nesmí být menší než 5 metrů. Vzdušná vzdálenost plamene od lahví nebo od vyvíječe nesmí být menší než 3 metry. Láhve nebo vyvíječe nesmějí být umístěny pod místem, kde se svařuje nebo řeže.
(3) Hadice musí být chráněny proti poškození (přejetí, zlomení, opálení jiskrami a žhavými broky) a proti znečištění olejem nebo jiným tukem. I nepatrná poškození musí být ihned odborně opravena (nespravovat izolační páskou!). Nové hadice se musí propláchnout teplou vodou a důkladně profouknout.
(4) Při práci nesmí mít svářeč hadice zavěšeny přes rameno nebo omotány kolem těla.
(5) Hadice, které při svařování nebo řezání vedou přes jízdní dráhu musí být, jsou-li položeny, chráněny krytem odolným proti tlaku nebo zavěšeny v dostatečné výši na vhodných závěsech.
(6) Připevnění hadic k nátrubku nebo k hadicovým spojkám musí být zajištěno vhodnými páskovými svorkami. Jiný způsob zajištění, zejména stahování drátem, není dovolen.
(7) V nově zřizovaných svařovnách musí být v podlaze zřízeny mělké kanálky pro vedení hadic. Kanálky musí být chráněny krytem odolným proti tlaku.
§ 48
Hadicové spojky
(1) V nutných případech nastavují se hadice zvláštním hadicovým šroubením nebo spojkou na potřebnou délku. Používá se šroubení mosazných nebo ocelových trubek. Používání skleněných trubek k nastavování hadic je zakázáno.
(2) Pro acetylénové hadice nesmí se používat měděných spojek, protože měď tvoří s acetylénem výbušnou sloučeninu.
(3) Těsnost hadic a spojek je třeba občas přezkoušet mýdlovým roztokem. Netěsností i nepatrnou unikne za den velké množství plynů, které by se mohly vznítit.
lII. PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 49
Zvláštní předpisy
V závodech podléhajících dozoru státní báňské správy platí předpisy o svařování a řezání vydané báňskými úřady.
§ 50
Úprava starších zařízení
(1) Zařízení v závodech, vystavěných před počátkem účinnosti této vyhlášky, která neodpovídají ustanovením §§ 2, 24 a 25 musí být při rekonstrukci nebo rozšíření upravena podle předpisů této vyhlášky a to v rozsahu, jak to dovolují místní poměry a obtížnost úpravy a jak to vyžaduje bezpečnost zaměstnanců a provozu.
(2) Není-li možno provést úpravy uvedené v odstavci 1, je nutno učinit taková mimořádná opatření, aby byla zajištěna alespoň nejnutnější bezpečnost a ochrana zdraví při práci.
(3) Zařízení, která neodpovídají těmto předpisům, smějí být ponechána v provozu pouze se schválením orgánů Ústavu technického dozoru, orgánů inspekce práce Revolučního odborového hnutí, popřípadě orgánů hygienické a protiepidemické služby.
§ 51
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se vyhláška Ústřední rady odborů č. 210/1957 Ú. l., kterou se vydávají bezpečnostní předpisy pro svařování plamenem a řezání kyslíkem.
§ 52
Účinnost vyhlášky
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.