(1) Změny ve způsobu užívání staveb nebo jejich částí, v provozním zařízení, ve způsobu výroby a podstatné rozšíření výroby musí ten, kdo je hodlá uskutečnit, předem ohlásit orgánu příslušnému podle § 15 odst. 2 vládního nařízení č. 8/1956 Sb., a to i tehdy, jestliže k jejich provedení nebude potřebí stavebních úprav, které by vyžadovaly vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby; jestliže povolení k trvalému provozu (užívání) vydala vláda, ohlásí se změna Státnímu výboru pro výstavbu. Tento orgán, popřípadě Státní výbor pro výstavbu, rozhodne podle povahy změny, zda se provede nové řízení o uvedení do trvalého provozu (užívání) či zda se vydá nové povolení bez takového řízení, nebo změnu odmítne. V případě, že o věci rozhoduje jiný orgán než stavební úřad, vydá rozhodnutí po projednání se stavebním úřadem, který potvrzuje, že zamýšlená změna není v rozporu s důležitými místními zájmy (§ 25 odst. 2).

(2) Zjistí-li stavební úřad (např. při výkonu státního stavebního dohledu), že se stavby nebo její části užívá k jinému účelu, než ke kterému byla určena, nebo pro který byla vybavena, uloží bez újmy trestního stíhání podle okolností případu vlastníku nebo uživateli stavby,

a) o jejímž uvedení do trvalého provozu (užívání) rozhoduje jiný orgán než stavební úřad, aby jej požádal ve lhůtě, kterou mu zároveň určí, o rozhodnutí ve smyslu odstavce 1; tento orgán vyrozumí o svém rozhodnutí stavební úřad;

b) o jejímž uvedení do trvalého provozu (užívání) je příslušný sám rozhodnout, aby mu předložil podklady potřebné k rozhodnutí ve smyslu odstavce 1.