(1) Před vydáním rozhodnutí o zboření stavby nebo její části provede stavební úřad místní šetření, k němuž přizve vlastníka stavby, ostatní účastníky řízení, dotčené orgány státní správy a organizaci, která provede zbourání stavby, pokud je již známa. Podle okolností případu může stavební úřad od místního šetření upustit, nejsou-li zbořením stavby dotčeny zájmy třetích osob, nebo prokáže-li vlastník stavby, že s nimi bylo o věci jednáno a že nemají námitek.

(2) Podle výsledků jednání o zboření stavby vydá zpravidla stavební úřad rozhodnutí o zboření stavby již při místním šetření; není-li při šetření přítomen vlastník stavby určené ke zboření, bude mu rozhodnutí doručeno neprodleně do vlastních rukou. V jednoduchých případech může stavební úřad povolit provedení bouracích prací svépomocí; přitom zároveň určí osobu odpovědnou za odborné provedení prací.

(3) V rozhodnutí o zboření stavby nebo její části se uvedou zejména:

a) lhůta, do které je třeba započít s bouracími pracemi, do kdy je třeba stavbu zbořit, kdo zboření provede a kdo za práce odpovídá;

b) podmínky, které je třeba při bourání splnit;

c) opatření, jak se — bez újmy práv vlastníka stavby — naloží s hmotami a předměty, získanými ze zbořené stavby;

d) opatření, kterých je třeba k zabezpečení a k provedení nezbytných úprav na sousedních stavbách a veřejných zařízeních;

e) opatření, kterými se zajistí úpravy pozemků po provedeném zboření z hlediska bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, komunikačních potřeb a vzhledu nebo jiných obecných zájmů.