ČÁST 1
§ 1
Obsah a účel vyhlášky
(1) Tato vyhláška upravuje metodiku tvorby cen výrobků, jakož i prací a výkonů (dále jen „služeb“), vyráběných, popřípadě dodávaných nebo poskytovaných organizacemi socialistického sektoru a soukromými výrobci; nevztahuje se však na ceny výrobků a služeb, jejichž tvorbu upravují zvláštní předpisy.
(2) Účelem vyhlášky je zabezpečit, aby ceny účinně přispívaly k dalšímu zvyšování efektivnosti národního hospodářství.
§ 2
Tvorba cen
(1) Tvorbou cen se rozumí navrhování, projednávání a stanovení jednotlivých cen v rámci soustavy cen.
(2) Soustavu cen tvoří velkoobchodní ceny, maloobchodní ceny a ceny zemědělských výrobků a služeb stanovené tak, aby
a) hladina cen, tj. výše cen všech vyráběných nebo dovážených výrobků či služeb, byla v souladu s potřebami národního hospodářství,
b) ceny byly jednotné, tj. aby ceny výrobků či služeb, které uspokojují potřeby národního hospodářství stejnou měrou, byly stejné, a to i tehdy, jestliže výrobky či služby vyrábějí (poskytují) různá odvětví národního hospodářství nebo jestliže některé z nich se vyrábějí (poskytují) v tuzemsku a jiné se dovážejí,
c) vzájemné relace cen jednotlivých výrobků či služeb působily k dosažení potřebných proporcí y národním hospodářství.
(3) Výjimku ze zásady jednotnosti cen [odstavec 2 písm. b)] je možno učinit jen se souhlasem Státní plánovací komise a ministerstva financí a v ekonomicky zdůvodněných případech, zejména jestliže by jednotné velkoobchodní ceny byly v rozporu se zájmy národního hospodářství.
§ 3
(1) Velkoobchodní cenou se rozumí cena, za kterou výrobní (dodavatelská) hospodářská jednotka dodává (poskytuje) své výrobky (služby) ostatním organizacím pro výrobní spotřebu, pro investiční výstavbu, pro vývoz nebo pro odbytovou či obdobnou činnost a které používá pro ocenění hodnoty své výroby. Velkoobchodní cena obsahuje zpravidla úplné vlastní náklady, zisk a popřípadě i odbytovou srážku; s výjimkou zvláště stanovených případů neobsahuje velkoobchodní cena daň z obratu nebo z výkonů.
(2) Maloobchodní cenou se rozumí cena, za kterou obchodní nebo jiné organizace prodávají (poskytují) výrobky (služby) obyvatelstvu nebo obyvatelstvu a mimotržním spotřebitelům. Maloobchodní cena obsahuje zpravidla velkoobchodní cenu, daň z obratu (z výkonů) a obchodní srážku.
(3) Prodejní cenou se rozumí cena výrobku určeného výhradně pro mimotržní spotřebitele. Prodejní cena je obdobná ceně maloobchodní; obsahuje velkoobchodní cenu, daň z obratu a obchodní srážku.
§ 4
(1) Velkoobchodní a maloobchodní ceny se stanoví pro výrobky a pro služby.
(2) Jestliže služba je součástí realizace některého výrobku, může být cena služby součástí jeho ceny. V takových případech se cena výrobku stanoví různě podle toho, zda, popřípadě jakým způsobem se cena služby do ceny výrobku započítává.
(3) Pokud jde o započítávání nákladů na přepravu do ceny výrobku, stanoví se cena výrobku zpravidla buď jako
a) cena franko vagón stanice odběratele, do níž jsou v průměrné výši zahrnuty veškeré náklady souvisící s přepravou do stanice odběratele nebo jako
b) cena franko vagón stanice dodavatele, do které jsou v průměrné výši zahrnuty veškeré náklady souvisící s přepravou jen do stanice dodavatele anebo jako
c) cena loco závod výrobce, v níž nejsou zahrnuty náklady souvisící s přepravou výrobku mimo výrobní závod.
(4) Pokud jde o započítávání nákladů na odbytovou nebo obchodní, popřípadě na zásobovací činnost, uskutečňovanou samostatnými organizacemi do ceny výrobku, stanoví se cena výrobku buď
a) včetně těchto nákladů; v takových případech se zmíněné náklady hradí srážkou z velkoobchodní ceny výrobku, popřípadě obchodní srážkou z jeho ceny maloobchodní nebo
b) bez těchto nákladů: v takových případech se zmíněné náklady hradí přirážkou k velkoobchodní ceně výrobku.
(5) Kromě odbytových a zásobovacích srážek a přirážek mohou být v cenících nebo dohodou dodavatele s odběratelem stanoveny srážky nebo přirážky, zejména srážky nebo přirážky za jiné množství (§ 25), za jinou dodací lhůtu, za jinou jakost, za jiné vybavení, za jiné provedení apod.
(6) Způsob započítávání ceny služby do ceny výrobku podle odstavců 2 a 3 a srážek či přirážek podle odstavců 4 a 5 je uveden v příslušném ceníku (§ 9).
§ 5
Pokud se v dalších ustanoveních této vyhlášky používá výrazu „cena“ bez bližšího označení, zda jde o cenu velkoobchodní nebo maloobchodní, rozumí se tím cena velkoobchodní i maloobchodní.
§ 6
Tarify
(1) Tarify jsou ceny výrobků nebo služeb, které vyplývají ze stanovených sazeb a z předpisu o použití sazeb, a to bez zřetele na zásadu jednotnosti cen diferencovaně podle toho, k jakému účelu, za jakých podmínek a kdo výrobku (služby) používá.
§ 7
Cenový limit
Cenový limit určuje úroveň budoucí ceny zpravidla v době před zahájením výzkumných a vývojových prací, popřípadě před konstrukční a technologickou přípravou výroby. Jeho účelem je působit již v období výzkumu, vývoje a technologické přípravy výroby nového výrobku na hospodárnost této výroby.
§ 8
Běžné ceny a srovnatelné ceny
(1) Běžnou cenou se rozumí cena, za kterou se výrobek nebo služba v určitém období realizuje.
(2) Srovnatelnou cenou se rozumí cena výrobku (služby), jejíž úroveň odpovídá úrovni běžných cen k termínu vypracování návrhu perspektivního planu a kterých se pro ocenění některých hodnotových ukazatelů plánu a pro statistickou evidenci jeho plnění používá po celé plánované období.
(3) Pokud se v dalších ustanoveních této vyhlášky nestanoví jinak, rozumí se cenou cena běžná.
§ 9
Ceníky
(1) Ústřední orgány (gestoři) vydávají pro výrobky a služby, které svou povahou náležejí do jejich odvětví:
a) ceníky, tj. závazné soupisy cen výrobků (služeb) stanovených při celkových úpravách cen,
b) seznamy cen důležitých, jednorázově vyráběných (poskytovaných) výrobků (služeb),
c) aspoň jednou ročně dodatky k ceníkům, které obsahují ceny nových, opakovaně vyráběných výrobků (služeb) a jednotlivé změny cen stanovené v období mezi celkovými úpravami cen.
(2) Ceníky a dodatky k nim obsahují též bližší podmínky uvedené v § 4 odst. 3 až 5; tyto podmínky jsou nedílnou součástí ceníku, popřípadě dodatku k ceníku a určují závazně způsob použití cen.
§ 10
Obsah jednotlivých částí vyhlášky
V dalších částech vyhláška upravuje metodiku tvorby cen nových výrobků organizací řízených ústředními úřady (část druhá), metodiku tvorby cen nových výrobků podniků a ostatních organizací místního hospodářství, výrobních a spotřebních družstev a soukromých výrobců (část třetí), metodiku tvorby nájemného z některých movitých základních prostředků najatých organizacemi socialistického sektoru (část čtvrtá), metodiku změn cen (část pátá), způsob řešení cenových sporů (část šestá), způsob oznámení stanovených cen (část sedmá) a způsob použití velkoobchodních cen v plánu (část osmá).
ČÁST 2
HLAVA 1
Oddíl 1
§ 12
Etapy prací na návrhu ceny nového výrobku jsou tyto:
a) zjištění výše ceny, která by odpovídala úrovni vyplývající ze soustavy cen (oddíl druhý),
b) rozbor podmínek výroby a realizace nového výrobku (oddíl třetí),
c) vypracování návrhu ceny na podkladě zjištění uvedeného v písmenu a) a rozboru uvedeného v písmenu b) (oddíl čtvrtý).
Oddíl 2
§ 13
Cenové porovnání
(1) Výše cen nového výrobku na úrovni vyplývající ze soustavy cen se zjišťuje zásadně metodou cenového porovnání. Nelze ji zjišťovat pouze na základě individuálních vlastních nákladů s připočtením pevného procenta zisku či průměrného zisku, dosahovaného výrobním podnikem nebo stanoveného tomuto podniku plánem.
(2) Cenové porovnání je odvození výše navrhované ceny nového výrobku z cen pokud možno několika výrobků porovnatelných; cena nového výrobku musí být k cenám porovnatelných výrobků v takovém poměru, v jakém jsou náklady nutné na výrobu nového výrobku k nákladům nutným na výrobu výrobků porovnatelných. Výše nutných nákladů vyplývá z poměru nákladů nového a porovnatelného výrobku ve vztahu k účinnosti obou výrobků.
§ 14
Porovnatelný výrobek
(1) Porovnatelným výrobkem se rozumí
a) výrobek, který odběratel může plně nebo částečně nahradit výrobkem novým, popřípadě výrobek, který slouží stejnému nebo obdobnému účelu nebo
b) výrobek, který se vyrábí stejnou či podobnou technologií, jaké se používá při výrobě nového výrobku téhož výrobního oboru nebo téže výrobní skupiny; takového porovnatelného výrobku se však použije k cenovému porovnání, jen neexistují-li výrobky uvedené v písmenu a).
(2) Porovnatelnost výrobků se posuzuje bez ohledu na to, zda výrobky, s nimiž má být nový výrobek porovnán, vyrábí nebo vyráběla i jiná dodavatelská organizace nebo zda se též dovážejí nebo dovážely ze zahraničí.
(3) Při tvorbě velkoobchodních cen nelze zásadně porovnat:
a) nový výrobek organizace řízené ústředním úřadem s výrobky, které vyrábějí nebo vyráběly organizace místního hospodářství, výrobní nebo spotřební družstva či soukromí výrobci, pokud nejde o případy uvedené v § 86 odst. 2;
b) cenu nového výrobku s cenami výrobků platnými před poslední úpravou cen.
§ 15
Způsoby porovnání
(1) Cenové porovnání lze uskutečnit použitím
(2) Ústřední orgány, kterým přísluší cenu stanovit (s výjimkou Státní plánovací komise), určí v dohodě s ústředními orgány zúčastněnými na stanovení cen, kterého ze způsobů cenového porovnání se k vypracování návrhů cen jednotlivých skupin výrobků použije. Současně určí i podklady (parametry atp.), které budou sloužit jako základ cenového porovnání jednotlivých skupin výrobků.
§ 16
Rozbor vlivu použití nového výrobku
(1) Rozborem vlivu použití nového výrobku odběratelem se rozumí porovnání vlastních nákladů, které odběrateli vzniknou používáním nového výrobku, s vlastními náklady, které mu vznikají při používání dosavadního porovnatelného výrobku. Jestliže cena dosavadního výrobku, který bude popřípadě novým výrobkem nahrazen, neodpovídá úrovni vyplývající ze soustavy cen, upraví se pro účely rozboru na tuto úroveň.
(2) K rozboru vlivu se použije jen některých složek vlastních nákladů, jestliže porovnání těchto složek postačí k přesnému posouzení úspor, kterých docílí odběratel zařazením nového výrobku do výroby.
(3) Cena nového výrobku se odvozuje z vlastních nákladů v tom podniku, který se na odběru nového výrobku podílí nejvíce. Musí zainteresovávat výrobce na výrobě nového výrobku a odběratele na jeho používání a nesmí pro konečného odběratele znamenat zhoršení ukazatelů hospodárnosti.
(4) Rozbor vlivu lze ke zjištění výše ceny použít jen
a) jestliže úspory, kterých docílí hlavní odběratel zařazením nového výrobku do výroby, dostatečně charakterizují výhodnost nového výrobku pro národní hospodářství a
b) spolu s jiným způsobem cenového porovnání.
(5) Jestliže se ke zjištění výše ceny výrobního prostředku použije některého z ostatních způsobů cenového porovnání, ověřuje se správnost zjištění rozborem vlivu použití nového výrobku.
§ 17
Cenové řady
(1) Použitím cenové řady se rozumí zařazení nového výrobku do cenové řady, která vyjadřuje závislost cen porovnatelných, druhově nebo typově shodných výrobků na jejich základních parametrech. Je-li cena závislá na několika parametrech, použije se při sestavování cenové řady kombinace těchto parametrů.
(2) Cenové řady lze použít jen, jestliže
a) lze opatřit údaje o takovém počtu výrobků, jakého je třeba k vytvoření cenové řady, jestliže
b) jde o výrobky stejné funkce, ale různé velikosti základních parametrů a jestliže
c) všechny výrobky cenové řady, včetně výrobku nového, jsou shodné co do vybavení i co do úpravy; jestliže se nový výrobek vybavením nebo úpravou od dosavadních výrobků liší a přesto se použije cenové řady, stanoví se současně srážka z ceny nebo přirážka k ceně nového výrobku za jiné vybavení, za jiné provedení apod.
§ 18
Cenové skupiny
(1) Použitím cenových skupin se rozumí zařazení nového výrobku podle jeho funkce, složitosti jeho výroby, jeho rozměru nebo jiných znaků do cenové skupiny a určení jeho ceny na základě cen porovnatelných výrobků této skupiny.
§ 19
Bodovací systém
(1) Použitím bodovacího systému se rozumí ohodnocení jednotlivých vlastností nového výrobku určitým počtem bodů, pro jejichž celkový součet je stanovena cena odpovídající poměru vlastnosti nového výrobku a vlastností výrobků porovnatelných.
(2) Bodovacího systému lze k vypracování návrhu ceny použít jen, jestliže charakteristika jednotlivých vlastností nového výrobku je tak nesporná, že jejich jednoznačné ohodnocení určitým počtem bodů umožňuje.
§ 20
Cenové normativy
(1) Použitím cenových normativů se rozumí zařazení nového výrobku do určité skupiny porovnatelných výrobků na podkladě součtu dílčích, po dobu platnosti cenové soustavy neměnných položek (např. pevné mzdové sazby za jednotlivé operace, normy spotřeby materiálu, přirážky na režii) a na podkladě pevného procenta rentability.
(2) Cenových normativů lze ke zjištění výše ceny použít jen, jestliže pro skupinu porovnávaných výrobků platí jednoduchý, soustavně se opakující technologický postup a jestliže v rámci skupiny dochází jen k obměnám dílčích, stále stejných operací.
§ 21
Stavebnicový způsob
(1) Stavebnicovým způsobem se rozumí zjišťování výše ceny nového výrobku na podkladě součtů cen těch jeho složek (konstrukčních prvků), které jsou obsaženy též ve výrobcích porovnávaných. Ceny jednotlivých složek (konstrukčních prvků) se tvoří některým z ostatních způsobů cenového porovnání, pokud nejde o složky, jejichž ceny jsou již stanoveny.
(2) Stavebnicového způsobu lze ke zjištění výše ceny použít jen, jde-li o takové výrobky, které se skládají z různě kombinovaných složek (konstrukčních prvků).
§ 22
Kalkulační porovnání
(1) Kalkulačním porovnáním se rozumí porovnání kalkulace nového výrobku s kalkulací jednoho nebo více výrobků porovnatelných; kalkulace nového výrobku se upraví tak, aby výše mzdových nákladů na shodné operace, nákladů na spotřebu shodných druhů surovin a materiálů a na režijní přirážky (popřípadě nákladů na shodné díly, mzdy atd.) byla stejná jako v kalkulacích výrobků porovnatelných.
(2) Rozdíl mezi náklady nového výrobku a náklady výrobku porovnatelného musí být přiměřený úsporám, dosahovaným v národním hospodářství zavedením nového výrobku. Proto se jednak specifikují rozdíly nákladů na jednotlivé části výrobku, jednak se pomocí dalších rozborů charakterizuje úměrnost jednotlivých kalkulačních položek.
(4) Jestliže náklady porovnatelného výrobku jsou podle výsledné kalkulace nižší než podle kalkulace rozpočtové, přihlíží se výjimkou z ustanovení odstavce 3 při cenovém porovnání k faktorům, které měly vliv na toto snížení nákladů. V odůvodněných případech se na základě zjištěných faktorů použije pro kalkulační porovnání výsledné kalkulace porovnatelného výrobku.
(5) Jestliže se při porovnání použije rozpočtové nebo výsledné kalkulace porovnatelného výrobku, stanoví se výše rentability nového výrobku tak, že se k nákladům nového výrobku, stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, které je uvedeno v rozpočtové nebo výsledné kalkulaci porovnatelného výrobku.
(6) Jestliže se při porovnání použije plánové kalkulace porovnatelného výrobku, platné v období
a) stanovení ceny porovnatelného výrobku, stanoví se výše rentability tak, že se k nákladům nového výrobku stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, které bylo uvažováno při stanovení ceny porovnatelného výrobky,
b) vypracování návrhu ceny nového výrobku, stanoví se výše rentability tak, že se k prověřeným nákladům nového výrobku, stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, kterého má být dosaženo podle plánové kalkulace porovnatelného výrobku v období, v němž se navrhuje cena nového výrobku.
§ 23
Kombinace způsobů
Při zjišťování výše ceny nového výrobku je možno použit i kombinace dvou nebo více způsobů cenového porovnání tak, že každým z těchto způsobů se zdůvodní jen část rozdílu mezi cenou nového výrobku a cenou výrobku porovnatelného, V takových případech je však nutno stejnou kombinací způsobů cenového porovnání určit i celkovou výši rentability nového výrobku.
§ 24
Výše cen nových výrobků musí být zjišťována na základě stejných podmínek, jaké jsou uvedeny pro porovnatelné výrobky v příslušných cenících, zejména na základě stejných způsobů úhrady dopravních nákladů a nákladů na odbytovou nebo zásobovací činnost, na základě stejného množství výrobků, stejných dodacích lhůt, stejného vybavení nebo provedení.
§ 25
(1) Při zjišťování výše velkoobchodních cen nových výrobků se vychází z toho, že nový výrobek bude vyráběn v množství, které je při výrobě výrobků toho druhu obvyklé.
(2) Neumožňují-li zakázky jednotlivých odběratelů výrobu v obvyklém množství, může se dodavatel s odběratelem dohodnout na přirážce za menší množství. Jestliže je naopak zakázka konkrétního odběratele větší než je obvyklá a jestliže umožňuje dodavateli dosáhnout při výrobě nižších vlastních nákladů, může se dodavatel s odběratelem dohodnout na srážce.
(3) Za hospodárné (obvyklé) se považuje to množství výrobků, které je uvedeno v cenících nebo v základních podmínkách dodávky výrobků; také přirážky nebo srážky se uskutečňují ve výši a za podmínek, které jsou uvedeny v cenících. Nejsou-li hospodárná (obvyklá) množství, výše přirážek nebo srážek ani podmínky jejich použití v cenících nebo v základních podmínkách dodávky výrobků uvedeny, musí být dohodnuty mezi dodavatelem a odběratelem v hospodářské smlouvě.
(4) Přirážky a srážky za jiné než obvyklé množství je možno uskutečnit jen, má-li odběratel nárok na nákup výrobků za velkoobchodní cenu nebo při dodávkách obchodním organizacím. Přirážky nebo srážky jdou k tíži nebo k dobru těm organizacím, na nichž je výrobní množství závislé. Toto ustanovení platí přiměřeně i o ostatních přirážkách a srážkách (§ 4 odst. 5).
§ 26
(1) Součástí velkoobchodní ceny nového výrobku jsou zejména
a) náklady na výzkum, na vývoj a na technologickou přípravu výroby, pokud nejsou hrazeny z jiných zdrojů,
b) náklady na kompletaci, na licence, na patenty, na odměny za vynálezy a na garanční opravy,
c) hodnota projektových prací,
d) hodnota montážních prací, pokud je dodavatel též provádí.
(2) Dodavatel předloží odběrateli zároveň s návrhem velkoobchodní ceny nového výrobku specifikaci nákladů uvedených v odstavci 1, jen je-li specifikace zapotřebí pro účely kalkulačního porovnání nebo pokud by v důsledku zmíněných nákladů měla být stanovena cena vyšší.
§ 27
Ověření výše ceny
(1) K přesnějšímu zjištění výše ceny nového výrobku je možno použít i několika způsobů cenového porovnání. Pro ověření zjištěné výše cen je však nutno porovnat rozpočtové kalkulace (§ 22) a jde-li o výrobní prostředky, též rozbor vlivu použití nového výrobku (§ 16). Pro ověření zjištěné výše cen důležitých dovážených nebo vyvážených výrobků je nutno použít též zahraničních cenových relací. Pro ověření zjištěné výše cen spotřebního zboží se porovná též výše daně z obratu.
(2) Použitím zahraničních cenových relací se rozumí zkoumání, zda poměr mezi cenami výrobků výrobního oboru (typově řady) na jednom nebo více zahraničních trzích odpovídá poměru cen stejných druhů výrobků v Československu. Přitom je nutno provést rozbor vývoje cen na jednotlivých zahraničních trzích a očistit je od konjunkturálních vlivů.
Oddíl 3
§ 28
Rozbor vlivu navržené ceny
Po zjištění výše ceny nového výrobku na úrovni vyplývající ze soustavy cen se zkoumá, jaký vliv by cena v takové výši měla na výrobu a na výrobní spotřebu, jde-li o výrobní prostředky, nebo na spotřebu, jestliže jde o spotřební zboží.
§ 29
Velkoobchodní ceny
(1) Pokud jde o výši velkoobchodní ceny nových výrobků, zkoumá se, jak by dodavatel a odběratel byli navrženou cenou zainteresováni na novém výrobku, zejména jaký vliv by cena měla na úroveň jejich vlastních nákladů výroby, na strukturu jejich výrobního programu, na zavádění nové techniky, na strukturu jimi spotřebovávaných surovin a materiálů, na používání nových výrobních nástrojů a na výši hospodárného výrobního množství.
(2) Při rozboru výše ceny vyplývající ze soustavy cen je třeba zejména zkoumat její vliv na zainteresovanost výrobce a odběratele na zavádění nové techniky, a to zejména v případech, v nichž stanovení ceny na úrovni vyplývající ze soustavy cen by s ohledem na ekonomicky zdůvodněné vyšší náklady v prvním období výroby nezainteresovávalo výrobce dostatečně na výrobě nového výrobku.
§ 30
Maloobchodní cena
(1) Pokud jde o výši maloobchodní ceny nových výrobků, zkoumá se zejména vliv navržené ceny na
a) poptávku po novém výrobku a na změnu v poptávce po porovnatelných výrobcích, která vzniká zavedením nového výrobku na trh.
b) zvyšování sériovosti výroby a tím snižování vlastních nákladů výroby.
c) ekonomicky zdůvodněné rozšiřování sortimentu.
(2) Výjimečně se výše maloobchodní ceny nového výrobku nestanoví na úrovni vyplývající ze soustavy cen, jestliže jde o zboží denní potřeby nebo o zboží nižší cenové skupiny a na trhu není dostatečný výběr jiných podobných výrobků ve stejné cenové úrovni a jestliže zároveň nový, kvalitnější výrobek nahrazuje na trhu dosavadní porovnatelný výrobek levnější, po kterém by však i nadále byla poptávka; v takových případech zůstává maloobchodní cena nového výrobku stejná jako cena, za jakou se prodával méně kvalitní výrobek dosavadní a návrh maloobchodní ceny se neprojednává jako návrh změny maloobchodní ceny.
Oddíl 4
§ 31
Podklady návrhu
(1) Na podkladě zjištěné výše ceny a výsledků rozboru podmínek výroby a realizace nového výrobku se vypracuje návrh ceny nového výrobku.
(2) Navrhovatelé cen uschovávají veškeré podklady aspoň do příští celkové úpravy cen. To platí i o kalkulačních a ostatních podkladech, i když nejsou náležitostmi návrhu ceny.
§ 32
Výše navrhované ceny
(1) Jestliže výše ceny zjištěná cenovým porovnáním odpovídá úrovni vyplývající ze soustavy cen a jestliže podle výsledků rozboru podmínek výroby a realizace nového výrobku vyhovuje potřebám národního hospodářství, postupuje se dále podle ustanovení §§ 12 až 78.
(2) V opačném případě platí pro další postup projednávání návrhu ceny ustanovení o projednávání návrhu změn cen (§ 104 a násl.)
(3) Na základě rozboru je možné navrhnout zejména
a) stanovení ceny nižší, než jaká by vyplývala ze soustavy cen, avšak na takové výši, aby cena zainteresovávala výrobce na výrobě nového výrobku (např. pokud jde o výrobky dosahující vynikající technickoekonomické úrovně, o náhradní hmoty a materiály apod.);
b) stanovení přechodně vyšší velkoobchodní ceny a současně řešení zainteresovanosti odběratele na používání výrobku, dále dobu, na kterou se stanovení přechodně vyšší ceny uvažuje, a způsob přechodu na velkoobchodní cenu vyplývající ze soustavy cen (např. jestliže by stanovení ceny na úrovni vyplývající ze soustavy cen s ohledem na ekonomicky zdůvodněné vyšší náklady v prvním období výroby nezainteresovávalo dostatečně výrobce na výrobě nového výrobku atd);
c) stanovení stejné maloobchodní ceny nového, zlepšeného výrobku, za kterou se prodává méně kvalitní výrobek dosavadní, jestliže spotřebitel může zlepšení těžko zjistit nebo jestliže nový výrobek má nahradit dosavadní výrobek sloužící stejnému účelu; v těchto případech se návrh projednává buď jako návrh méně důležité změny maloobchodní ceny výrobku (§ 6 písm. B č. 5 vyhlášky č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen), nebo jako návrh změny maloobchodní ceny, jejíž stanovení je vyhrazeno vládě (§ 6 písm. A č. 3 téže vyhlášky).
§ 33
Náležitosti návrhu velkoobchodní ceny
(1) Návrh velkoobchodní ceny nového výrobku musí obsahovat zejména
a) popis a hlavní technické a ekonomické ukazatele nového výrobku;
b) důvody, pro které se výroba nového výrobku zavádí, údaje o tom, zda nový výrobek nahrazuje některý z výrobků dosavadních nebo zda rozšiřuje sortiment výrobků, jakož i údaje o množství vyráběných nových a porovnatelných výrobků;
c) technickoekonomický rozbor, který obsahuje:
1. výši úspor nebo popis zlepšení dosažených v důsledku zavedení nového výrobku,
2. rozpočtovou (popř. plánovou) kalkulaci nákladů nového výrobku, členěnou podle předepsaného kalkulačního vzorce.
3. rentabilitu vyrábějícího podniku (vyrábějících podniků) v uplynulém období;
ch) vzorek nového výrobku, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům. Jde-li o průmyslové zboží, musí být předloženy i jeho výkresy a fotografie. Vzorky se po projednání vracejí, pokud se při posuzování návrhu cen nespotřebují;
d) technické a ekonomické ukazatele porovnatelného výrobku (porovnatelných výrobků) a důvody volby tohoto výrobku pro cenové porovnání;
e) kalkulace porovnatelných výrobků, podle kterých se provádělo cenové porovnání (byla-li cena navržena kalkulačním porovnáním);
f) porovnání navrhované ceny a technických charakteristik nového výrobku s velkoobchodní cenou a technickými charakteristikami porovnatelného výrobku, s podrobným zdůvodněním jejich rozdílu podle některého ze způsobů cenového porovnání;
g) limit velkoobchodní ceny, byl-li stanoven, a zdůvodnění event. odchylek od tohoto limitu;
h) číslo příslušné technické normy; nejsou-li pro příslušné výrobky ještě stanoveny technické normy, uvedou se jejich návrhy a nejsou-li ani tyto návrhy, uvede se popis technického provedení;
i) jde-li o důležitější výrobek, který bude předmětem dovozu nebo vývozu, též zprávu o poměru cen nového a porovnatelného výrobku na jednom nebo na několika důležitých zahraničních trzích, vypracovanou na podkladě údajů organizací zahraničního obchodu.
(2) Návrh velkoobchodní ceny nově dováženého výrobku neobsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. c) a e). Obsahuje však navíc ekonomické zhodnocení výhodnosti dovozu, výši úspor nebo zlepšení, které dovezený výrobek v národním hospodářství znamená, jakož i jeho nákupní cenu s kalkulací pořizovacích nákladů zahraničního obchodu.
§ 34
Náležitosti návrhu maloobchodní ceny
Návrh maloobchodní ceny nového výrobku musí obsahovat zejména:
a) název a popis výrobku v takovém znění, aby mohl být shodně pojat do ceníku velkoobchodních cen i do ceníků maloobchodních cen,
b) návrh maloobchodní ceny nového výrobku spolu s vyčíslením jejích součástí (obchodní srážky, daně z obratu a velkoobchodní ceny),
c) technické a ekonomické ukazatele porovnatelného výrobku (porovnatelných výrobků) a důvody volby tohoto výrobku pro cenové porovnání,
d) porovnání navrhované maloobchodní ceny a technických charakteristik nového výrobku s maloobchodní cenou a technickými charakteristikami porovnatelného výrobku, s podrobným zdůvodněním jejich rozdílu podle některého ze způsobů cenového porovnání,
e) limit maloobchodní ceny, byl-li stanoven, a zdůvodnění event. odchylek od tohoto limitu.
§ 35
Údaje o porovnatelných výrobcích
Výrobci porovnatelných výrobků, popřípadě organizace zahraničního obchodu, poskytnou dodavatelským organizacím nových výrobků na jejich žádost příslušné podklady o porovnatelných výrobcích tak, aby zpracovatelé návrhů cen nových výrobků mohli doložit předkládané cenové návrhy potřebnými náležitostmi.
§ 11
(1) Novým výrobkem organizace řízené ústředním úřadem se z hlediska tvorby cen rozumí nově vyráběný výrobek, který uspokojuje potřeby národního hospodářství výhodněji než výrobek dosavadní. Za nový se tedy nepovažuje výrobek, který již byl po poslední úpravě cen ve stejném provedení dodáván, ani nově dodávaný výrobek, který se liší od dosavadního výrobku jen odstraněním závad nebo zlepšením pro spotřebitele (odběratele) nevýznamným, ani výrobek, jehož konstrukce nebo technologie výroby byla sice pozměněna, ale jehož zavedení do výroby nevede k úsporám v národním hospodářství nebo vede jen k úsporám nepatrným, které nejsou rozhodné pro cenové porovnání.
(2) Výhodnějším uspokojováním potřeb národního hospodářství se rozumí zejména
a) uspokojování nové potřeby, která dosud uspokojována nebyla,
b) uspokojování dosavadní potřeby odlišným způsobem, který vzhledem ke změně vlastností výrobku (jakosti, životnosti, rozměru, výkonu, váhy, vzhledu, povrchové úpravy atd.) umožňuje využít výrobku účelněji nebo ve větším rozsahu, například snížit vlastní náklady, docílit lepšího využití surovin, zlepšit pracovní podmínky, zvýšit bezpečnost práce, lépe uspokojit potřeby obyvatelstva.
(3) Odstraněním závady výrobku se rozumí taková úprava výrobku, po níž výrobek nabývá vlastností, které měl mít již v době stanovení dosavadní ceny a které byly uvedeny v jeho technických normách (státních, úsekových a podnikových) nebo v jeho technických podmínkách (dále jen „technické normy“) anebo v jeho popisu.
(4) Novost výrobku vyráběného organizací řízenou ústředním úřadem se při tvorbě velkoobchodních cen posuzuje bez zřetele k tomu, zda stejné výrobky vyrábějí nebo vyráběly organizace místního hospodářství, výrobní nebo spotřební družstva nebo soukromí výrobci (s výjimkou výrobků uvedených v § 86 odst. 2).
(5) Při tvorbě cen výrobků, které nejsou výrobky novými ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4, se zásadně použije platných cen; pouze v odůvodněných případech se postupuje podle ustanovení o změnách cen (§ 104 a násl.).
(6) Novost výrobku z hlediska tvorby maloobchodní ceny je možné posuzovat odlišně od novosti výrobku z hlediska tvorby ceny velkoobchodní.
HLAVA 2
Oddíl 1
§ 42
Společná ustanovení
Dodavatelská organizace vypracuje návrh velkoobchodní ceny výrobního prostředku buď
a) tak, aby cena mohla být stanovena ještě před zahájením výroby výrobního prostředku nebo
b) současně s návrhem technické normy, popř. s návrhem její změny.
§ 43
Náležitosti návrhu
(1) Návrh velkoobchodní ceny, kterou přísluší stanovit Státní plánovací komisi, musí kromě náležitostí uvedených v § 33 obsahovat:
a) vyjádření hlavních odběratelských ústředních orgánů s podrobným zdůvodněním stanoviska k jednotlivým částem návrhu,
b) zprávu o výsledku projednání návrhu mezi příslušnými ústředními orgány.
(2) Jde-li o výrobek vyráběný v mnoha provedeních nebo ve velkém počtu druhů, může Státní plánovací komise na návrh dodavatelského ústředního orgánu předem povolit omezení náležitostí návrhu.
§ 44
Projednání návrhu
(1) Dodavatelská organizace projedná, jestliže to charakter výrobního oboru připouští, svůj návrh velkoobchodní ceny s hlavními odběratelskými organizacemi. Odběratelské organizace zašlou dodavatelské organizaci do 10 dnů ode dne, kdy návrh obdržely, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí, že s návrhem dodavatelské organizace souhlasí. Odběratelská organizace odešle kopií vyjádření své nadřízené organizaci. Dodavatelská organizace uvede stanovisko odběratelských organizací v návrhu.
(2) Do pěti dnů po lhůtě stanovené pro vyjádření odběratelských organizací zašle dodavatelská organizace návrh velkoobchodní ceny nadřízenému ústřednímu orgánu.
(3) Dodavatelský ústřední orgán prověří návrh do 15 dnů ode dne, kdy jej obdržel a po případných úpravách jej odešle ústředním orgánům nadřízeným hlavním odběratelům a ústředním orgánům, do jejichž oboru působnosti výroba výrobku především náleží (gestorům). Tyto ústřední orgány zašlou do 14 dnů ode dne, kdy návrh obdržely navrhujícímu ústřednímu orgánu své písemné vyjádření; jinak platí, že s návrhem dodavatelského ústředního orgánu souhlasí. Nesouhlas s návrhem musí být řádně zdůvodněn; musí k němu být připojen vlastní návrh ceny.
(4) Dodavatelský ústřední orgán projedná do 10 dnů po lhůtě stanovené pro vyjádření zúčastněných ústředních orgánů jejich připomínky k návrhu a spolu se zápisem o výsledcích tohoto jednání zašle návrh Státní plánovací komisi.
(5) Návrhy velkoobchodních cen předkládají ústřední orgány Státní plánovací komisi zpravidla jako celkové návrhy jednou ročně, a to nejpozději 3 měsíce před předložením svého návrhu státního plánu na příští rok.
(6) Lhůty uvedené, v odstavcích 1 až 4 jsou směrné; dodavatelské ústřední orgány mohou v odůvodněných případech v dohodě s odběratelskými ústředními orgány stanovit jiné lhůty.
§ 45
Stanovení ceny
Státní plánovací komise stanoví velkoobchodní ceny výrobních prostředků do 30 dnů ode dne, kdy jí byl celkový roční návrh předložen. Jestliže ve výjimečných případech předloží ústřední orgán návrh jednotlivý (vedle celkového ročního návrhu), stanoví Státní plánovací komise velkoobchodní cenu do 14 dnů.
§ 46
Náležitosti návrhu
(1) Návrh velkoobchodní ceny výrobního prostředku, kterou přísluší stanovit jinému ústřednímu orgánu než Státní plánovací komisi, musí kromě náležitostí uvedených v § 33 obsahovat zprávu o výsledku projednání návrhu s hlavními odběratelskými organizacemi, jestliže návrh s nimi byl projednán.
(2) Dodavatelský ústřední orgán se může s hlavními odběratelskými ústředními orgány předem dohodnout na jiných náležitostech návrhu.
§ 47
Projednání návrhu
(1) O projednání návrhu platí ustanovení § 44 odst. 1 až 3 a odst. 6.
(2) Jestliže některý ze zúčastněných ústředních orgánů uplatní ve stanovené lhůtě připomínky, projedná je dodavatelský ústřední orgán do 10 dnů ode dne, kdy skončila lhůta pro předložení písemného vyjádření (§ 44 odst. 3).
§ 48
Stanovení ceny
Jestliže žádný ze zúčastněných ústředních orgánů neuplatnil k návrhu připomínky nebo bylo-li při jednání o připomínkách zúčastněných ústředních orgánů dosaženo dohody anebo jestliže se ústřední orgán, který připomínky uplatnil, jednání nezúčastnil, ač byl pozván a obdržel 5 dní před jednáním od dodavatelského ústředního orgánu potřebné podklady, stanoví dodavatelský ústřední orgán velkoobchodní cenu výrobního prostředku.
§ 49
Seznamy výrobních prostředků
(1) Výrobní prostředky (jejich skupiny), jejichž ceny přísluší stanovit organizacím podřízeným ústředním orgánům, jsou uvedeny v seznamech výrobních prostředků (jejich skupin), které kromě jejich výpočtu obsahují též označení způsobu tvorby jejich cen a podkladů uvedených v § 15 odst. 2.
(2) Návrhy seznamů vypracují dodavatelské ústřední orgány; dohodnou je se zúčastněnými ústředními orgány a předloží je spolu s podklady Státní plánovací komisi. Jestliže Státní plánovací komise seznamy a podklady schválí, zašlou je dodavatelské ústřední orgány do 30 dnů jednak svým podřízeným organizacím, jednak odběratelům.
§ 50
Náležitosti návrhu
Návrh velkoobchodní ceny výrobního prostředku obsaženého v seznamu musí mít náležitosti uvedené v § 33, pokud se dodavatelská organizace předem nedohodne se zúčastněnými odběratelskými organizacemi jinak.
§ 51
Projednání návrhu
O projednání návrhu platí ustanovení § 44 odst. 1 s tím rozdílem, že dodavatelská organizace je ve všech případech povinna zaslat návrh organizacím odběratelským.
§ 52
Stanovení ceny
(1) Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě sdělí dodavatelské organizaci svůj souhlas s návrhem nebo se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádří, stanoví dodavatelská organizace navrženou cenu do pěti dnů po uplynutí této lhůty.
Oddíl 2
§ 53
(1) Návrhy velkoobchodních a maloobchodních cen spotřebního zboží se projednávají společně za účasti zástupců zúčastněných ústředních orgánů. Toto projednávání organizuje a řídi ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenu stanovit, popřípadě navrhnout vládě.
(2) Zástupci ústředních orgánů mohou přizvat k jednání zástupce podřízených podniků, výzkumných ústavů a jiné odborníky.
§ 54
(1) Postup stanovení cen spotřebního zboží musí být v souladu s odbytovým řízením. Proto ústřední orgán nadřízený dodavatelské organizaci odešle návrh ceny zúčastněným orgánům
a) nejméně jeden měsíc před uzavřením hospodářských smluv o dodávce výrobků, které se kontrahují jmenovitě (popř. před potvrzením objednávek, pokud pro nové spotřební zboží nejsou stanoveny limity cen) nebo
b) nejméně jeden měsíc před schválením generální kolekce spotřebního zboží nebo jejího dodatku, pokud se generální kolekce stanoví,
c) tak, aby ceny mohly být stanoveny nejpozději před zahájením výroby, jde-li o jiné než v písmenech a) a b) uvedené spotřební zboží.
(2) Jestliže se výrobky kontrahují jmenovitě nebo jsou-li součástí generální kolekce [odstavec 1 písm. a) a b)], mohou se zúčastněné ústřední orgány předem dohodnout i na jiných lhůtách; musí však zachovat zásadu, že cena bude stanovena nejpozději před zahájením výroby.
(3) Výrobní organizace vypracuje návrhy cen spotřebního zboží buď
a) tak, aby projednávání návrhů mohlo být uskutečněno podle ustanovení odstavce 1 nebo 2 nebo
b) současně s návrhem technické normy, popřípadě s návrhem její změny.
(4) Výrobní podniky jsou povinny, pokud je to technicky proveditelné a není-li to spojeno s neúměrnými náklady, vyznačit na svých výrobcích maloobchodní cenu.
§ 55
Náležitosti návrhu
Návrhy cen spotřebního zboží, jehož maloobchodní cenu stanoví vláda, musí kromě náležitostí uvedených v § 33, popř. v § 34 obsahovat:
a) vyjádření odběratelských ústředních orgánů a ministerstva financí s podrobným zdůvodněním jejich stanovisek k jednotlivým částem návrhu,
b) zprávu o výsledku projednání návrhu příslušnými ústředními orgány.
§ 56
Projednání návrhu
(1) Dodavatelský ústřední orgán prověří návrhy do 15 dnů ode dne, kdy je obdržel a po případných úpravách je odešle příslušným ústředním orgánům.
(2) Ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenu stanovit nebo navrhnout vládě, zajistí projednání návrhů do 10 dnů ode dne, kdy je obdržel.
§ 57
Stanovení ceny
(1) Po projednání návrhu maloobchodní ceny předloží jej příslušný ústřední orgán do 14 dnů vládě.
(2) Velkoobchodní cenu spotřebního zboží stanoví Státní plánovací komise na návrh příslušného ústředního orgánu do 6 dnů ode dne, kdy vláda stanovila maloobchodní cenu tohoto zboží.
§ 58
Náležitosti návrhu
(1) Návrhy cen spotřebního zboží, jehož ceny přísluší stanovit ústředním orgánům, obsahují náležitosti uvedené v § 33, popř. v § 34.
(2) Dodavatelský ústřední orgán se může s hlavními odběratelskými ústředními orgány a s ministerstvem financí předem dohodnout na jiných náležitostech návrhu.
§ 59
Projednání návrhu
(1) Dodavatelský ústřední orgán prověří návrhy do 15 dnů ode dne, kdy je obdržel a po případných úpravách je odešle příslušným ústředním orgánům.
(2) Ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenu stanovit nebo navrhnout vládě, zajistí projednání návrhů do 10 dnů ode dne, kdy je obdržel.
§ 60
Stanovení cen
Jestliže předložené návrhy byly při projednávání podle § 53 schváleny, stanoví příslušné ústřední orgány ceny do 6 dnů; nedojde-li k dohodě, postupuje se podle § 118 a násl.
§ 61
Seznamy výrobků
O seznamech spotřebního zboží (jeho skupin), jehož ceny přísluší stanovit organizacím podřízenými ústředním orgánům, platí přiměřeně ustanovení § 49 o seznamech výrobních prostředků.
§ 62
Náležitosti návrhu
Návrhy cen spotřebního zboží obsaženého v seznamu obsahují náležitosti uvedené v § 33, popř. v § 34, pokud se dodavatelská organizace nedohodne se zúčastněnými odběratelskými organizacemi jinak.
§ 63
Projednání návrhu
Odběratelská hospodářská organizace zašle dodavatelské organizaci do 10 dnů ode dne, kdy návrhy obdržela, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí návrh dodavatelské organizace.
§ 64
Stanovení ceny
(1) Jestliže odběratelská organizace s návrhy souhlasí, stanoví dodavatelská organizace do dalších 5 dnů velkoobchodní cenu a odběratelská organizace cenu maloobchodní.
§ 36
Opakovaně vyráběný výrobek
(1) Opakovaně vyráběným výrobkem se rozumí výrobek vyráběný hromadně nebo v jednotlivých sériích o větším počtu kusů, a to podle týchž technických norem.
(2) Ustanovení odstavce 1 a ostatní ustanovení této hlavy platí přiměřeně i pro vymezení pojmu výrobku opakovaně dováženého a pro tvorbu ceny takového výrobku.
§ 37
Návrh cenového limitu
(1) Návrh cenového limitu (§ 7) se vypracovává pro takové druhy opakovaně vyráběných výrobků, které jsou nově uvedeny v plánu technického rozvoje, nebo pro takové výrobky, jejichž cena není v době sestavení návrhu plánu ještě stanovena.
(2) Návrh cenového limitu se vypracovává některým ze způsobů cenového porovnání. Obsahuje popis a základní technické údaje o novém výrobku, výpočet pravděpodobných úspor nebo popis zlepšení, údaje o porovnávaných výrobcích a jde-li o důležité vyvážené výrobky, též údaje o poměrech cen nového a porovnatelného výrobku v zahraničí.
§ 38
Projednání návrhu cenového limitu
(1) Návrh cenového limitu opakovaně vyráběného výrobku vypracovává dodavatelská organizace, popřípadě výzkumný ústav; projednává jej s hlavními odběrateli nového výrobku. Odběratelé jsou povinni zaslat do 20 dnů ode dne, kdy návrh cenového limitu obdrželi, dodavatelské organizaci (výzkumnému ústavu) své vyjádření k návrhu; jinak platí cenový limit navržený dodavatelem.
(2) Nesouhlasí-li odběratelé s návrhem, rozhodne o výši cenového limitu ústřední orgán nadřízený dodavatelské organizaci (výzkumnému ústavu) po projednání návrhu s ústředními orgány nadřízenými hlavním odběratelům.
§ 39
Stanovení cenového limitu
(1) Cenový limit opakovaně vyráběného výrobku stanoví
a) příslušný ústřední orgán, jestliže si stanovení cenového limitu vyhradil,
b) dodavatelská organizace v ostatních případech.
(2) Cenový limit je závazný jen pro ten stupeň technické vyjasněnosti výrobku, pro který byl stanoven. Rozdíl mezi konečným návrhem ceny a cenovým limitem musí být technicky a ekonomicky zdůvodněn.
§ 40
Náhradní díly
(1) Výše cen nových náhradních dílů, které se vyrábějí společně s finálním výrobkem, se zjišťuje v zásadě metodou cenového porovnání tak, aby součet cen všech náhradních dílů nepřekročil cenu finálního výrobku.
(2) Velkoobchodní ceny náhradních dílů opakovaně vyráběných po zastavení výroby finálního výrobku se tvoří tak, že k úhrnu cen všech náhradních dílů výrobku se připočte přirážka, jejíž výše nesmí přesahovat 20 % ceny všech náhradních dílů. O rozvržení výše této přirážky na jednotlivé druhy náhradních dílů se dohodnou dodavatelé s odběrateli a s gestorem.
(3) Přirážku podle odstavce 2 nelze připočítat, jestliže se bude stejných dílů používat pro nový typ finálního výrobku.
(4) Ceníky velkoobchodních cen náhradních dílů se vydávají jen pro náhradní díly těch opakovaně vyráběných výrobků, k nimž je náhradních dílů obvykle třeba. V cenících se rovněž uvádí, o jaký druh náhradních dílů jde (živé nebo mrtvé typy) a zda cena zahrnuje přirážku či nikoliv.
§ 41
Technické normy
Ceny opakovaně vyráběných výrobků, se stanoví až po schválení příslušných technických norem, popř. po stanovení jejich změny.
HLAVA 3
§ 65
(1) Jednorázově vyráběné výrobky (dále jen „nestandardní výrobky“) jsou:
a) jednotlivé výrobní prostředky, jejich součásti a díly vyráběné jednorázově podle individuálních požadavků odběratele a zpravidla, v jediném výrobním podniku, o nichž se v době tvorby ceny předpokládá, že ani v budoucnu nebudou ve stejném rozsahu a provedení vyráběny (jejich další výroba není plánována):
b) prototypy, výrobky vývojové, výrobky vyráběné na zkoušku a jiné obdobné výrobky.
(2) Za jednotlivé nestandardní výrobky se nepovažuje technologické zařízení investičních celků (provozní celek), ani jeho ucelené části, tj. provozní soubory a provozní jednotky.
(3) Pokud by byl nestandardní výrobek v budoucnosti opakovaně vyráběn, bude jeho cena znovu projednána jako cena opakovaně vyráběného výrobku.
§ 66
Stupeň technického vyjasnění nestandardního výrobku
(1) Odběratelská organizace, která požaduje předložení návrhu velkoobchodní ceny, předá dodavatelské organizaci jasné technické údaje o požadovaném nestandardním výrobku, zejména
a) název a charakteristiku nestandardního výrobku, jeho provedení a účel,
b) počet, popřípadě množství žádaných nestandardních výrobků (v měrných technických jednotkách),
c) technologické údaje a parametry o druhu, velikostí, složení a vlastnostech materiálu či látky, které budou podle charakteru a účelu na žádaném stroji nebo zařízení vyráběny, zpracovávány, dopravovány atd., požadovaný výkon, kapacitu a popřípadě druh a dobu provozu,
d) zvláštní požadavky na vybavení a provoz stroje nebo zařízení, na automatizaci, na mechanizaci, na bezpečnost a hygienu práce, popřípadě zvláštní technické a přejímací podmínky a výčet náhradních dílů,
e) údaje, o tom, kde bude stroj nebo zařízení umístěn, v jakých provozních podmínkách a v jakém prostředí,
f) přibližnou váhu nestandardního výrobku, pokud je odběrateli známa,
g) název a sídlo dřívější dodavatelské organizace a jí stanovenou cenu, jestliže jde o nestandardní výrobek, o němž je odběratelské organizaci známo, že byl již dříve dodán nebo nabízen v obdobném provedení nebo k obdobnému účelu použití.
(2) Rozsah údajů uvedených v odstavci 1 je možno vzájemnou dohodou přizpůsobit druhu, složitosti a technické náročnosti příslušného nestandardního výrobku.
§ 67
Náležitosti návrhu
Nedohodne-li se dodavatelská organizace předem s organizací odběratelskou jinak, musí návrh velkoobchodní ceny nestandardního výrobku obsahovat zejména tyto náležitosti:
Má-li být cena nestandardních výrobků stanovena Státní plánovací komisí, musí mít návrh náležitosti uvedené v § 33.
a) popis a hlavní technickoekonomické ukazatele nového výrobku,
b) rozpočtovou, popř. plánovou kalkulaci nového výrobku,
c) zdůvodnění výše navrhované ceny, kterým se prokáže, že cena je navržena na úrovni vyplývající ze soustavy cen.
§ 68
Postup při projednávání návrhu
(1) Dodavatelská organizace sdělí odběratelské organizaci návrh velkoobchodní ceny nestandardního výrobku nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy obdržela jasné technické údaje podle § 66.
(2) Odběratelská organizace zašle dodavatelské organizaci do 20 dnů ode dne, kdy návrh obdržela, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí, že s návrhem souhlasí. Jestliže odběratelská organizace s návrhem velkoobchodní ceny nesouhlasí, předloží svůj vlastní zdůvodněný návrh velkoobchodní ceny.
(3) Dodavatelská organizace se může dohodnout s organizací odběratelskou na lhůtách delších, než je stanoveno v odstavcích 1 a 2, zejména jestliže:
a) jde o dodávku nestandardního výrobku značného rozsahu,
b) je k vypracování návrhu velkoobchodní ceny třeba návrhů cen od více stupňů poddodavatelů.
(4) Jde-li o nestandardní výrobek, určený pro vývoz, stanoví se lhůta pro předložení návrhu velkoobchodní ceny lhůtou uvedenou v poptávce vývozní odběratelské organizace a lhůta pro vyjádření vývozního odběratele lhůtou platnosti nabídky organizace dodavatelské. Jestliže vývozní odběratelská organizace s návrhem velkoobchodní ceny nesouhlasí, předloží nejpozději do 30 dnů od podpisu smlouvy vlastní zdůvodněný návrh velkoobchodní ceny dodavatelské organizaci.
(5) Nedojde-li k dohodě o výši velkoobchodní ceny, předloží dodavatelská organizace do 15 dnů ode dne podepsání zápisu z projednání návrhu ceny mezi řediteli dodavatelské a odběratelské organizace cenový spor nadřízenému orgánu. Nedohodnou-li se orgány, nadřízené organizacím dodavatelské a odběratelské, předloží dodavatelská organizace spor nadřízenému ústřednímu orgánu ve stejné lhůtě a za stejných podmínek. Nepředloží-li v těchto lhůtách dodavatelská organizace cenový spor k řešení, platí návrh odběratelské organizace.
§ 69
Stanovení velkoobchodní ceny
(1) Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě sdělí svůj souhlas s návrhem velkoobchodní ceny, stanoví dodavatelská organizace navrženou cenu nejdéle do 5 dnů po uplynutí této lhůty.
(2) Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě oznámí dodavatelské organizaci, že s navrženou cenou nesouhlasí, nebo jde-li o nestandardní výrobek, pro který si vyhradil stanovení ceny příslušný ústřední orgán, projednává se mezi ústředními orgány nadřízenými organizacím odběratelské a dodavatelské návrh velkoobchodní ceny dále způsobem určeným pro projednávání návrhů cen opakovaně vyráběných výrobních prostředků, které přísluší stanovit ústředním orgánům (§§ 47, 48 a 118).
§ 70
Výrobky vývojové a prototypové
(1) Prototypovým, vývojovým nebo na zkoušku vyráběným výrobkem se rozumí výrobek vyrobený za účelem ověření jeho funkce, pokud může být v budoucnu opakovaně vyráběn nebo jehož technické řešení bude dále používáno.
(2) Výjimečně a se souhlasem odběratele je možno navrhnout vyšší cenu vývojového nebo prototypového výrobku, než jaká by odpovídala úrovni vyplývající ze soustavy cen, a to na takové výši, aby dodavatel i odběratel byli na výrobě a použití vývojového nebo prototypového výrobku zainteresováni. Bude-li výrobek dále vyráběn opakovaně, není tato cena pro stanovení ceny opakovaně vyráběného výrobku rozhodující.
§ 71
Jednorázově vyráběné spotřební zboží
Pro tvorbu cen jednorázově vyráběného spotřebního zboží platí přiměřeně ustanovení o tvorbě cen opakovaně vyráběného spotřebního zboží (§§ 53 až 64).
HLAVA 4
§ 72
(1) Technologickou částí investičního celku se rozumí souhrn kompletního technologického strojního zařízení investičního celku, jakož i ostatních strojů a zařízení, které nepřímo slouží technologii výrobních procesů, a to včetně montážních prací a včetně předepsané projektové dokumentace.
(2) Při použití třídící soustavy technologického zařízení investičních celků se rozumí technologickou částí provozní celek a jeho další stupně třídění, tj. provozní soubory, provozní jednotky a základní jednotky.
(3) Ustanovení o technologické části se vztahují i na netechnologické stroje a zařízení investičních celků. Ustanovení §§ 73 až 75 se nevztahují ani na ceny montážních a projektových prací, které jsou součástí technologické části, ani na montážní a projektové práce netechnologických strojů a zařízení; cena montážních a projektových prací se stanoví podle zvláštních předpisů.
(4) Z hlediska cenových sporů se provozní jednotky, provozní celky a provozní soubory považují za nestandardní výrobky.
§ 73
Limit odbytové ceny
(1) Limitem odbytové ceny se rozumí rozpočtový náklad vyčíslený v rozpočtu k zadávacímu (jednostupňovému) projektu a dohodnutý investorem a generálním, popřípadě přímým finálním dodavatelem na celou dodávku technologické části.
(2) Návrh limitu odbytové ceny technologické části v členění podle generálních, popřípadě přímých finálních dodavatelů vypracovává generální projektant. K vypracování návrhu si vyžádá podle potřeby od generálních, popřípadě přímých finálních dodavatelů cenové podklady.
(3) Cenové podklady pro stanovení limitu odbytové ceny technologické části jsou:
a) velkoobchodní ceny těch opakovaně vyráběných základních jednotek, jejichž ceny jsou již stanoveny,
b) návrhy velkoobchodních cen jednotlivých základních jednotek vypracované pro potřebu stanovení limitu odbytové ceny, pokud základní jednotky budou v zadávacím projektu specifikovány a pokud ještě nebyly vyráběny,
c) souhrnné rozpočtové ukazatele provozních celků, provozních souborů a provozních jednotek. Do doby schválení těchto rozpočtových ukazatelů je nutno použít návrhů ukazatelů a správnost jejich výše zvlášť zdůvodnit buď porovnáním s obdobným, již vyráběným zařízením nebo jiným prokazatelným způsobem.
(4) Cenové podklady pro stanovení limitu odbytové ceny technologické části neplatí po schválení limitu odbytové ceny jako ceny velkoobchodní. Výjimkou jsou případy, v nichž v Seznamu strojů a zařízení zadávacího projektu budou specifikovány takové opakovaně vyráběné výrobní prostředky, jejichž velkoobchodní ceny jsou již stanoveny. Ostatní cenové podklady jsou pouhými podklady pro stanovení limitu odbytové ceny; lze je při zachování celkové výše limitu technologické části měnit, přičemž však musí být dodržena ustanovení příslušné vyhlášky Státního výboru pro výstavbu.*)
§ 74
Velkoobchodní ceny
(1) Návrh velkoobchodní ceny se vypracovává na základě prováděcího projektu a podkladů o technickém vyjasnění výrobku (§ 66). Vypracovává jej generální, popřípadě finální dodavatel nebo jiná dodavatelská organizace, a to v členění, které odpovídá fakturačním etapám nebo dílčím dodávkám stanoveným hospodářskou smlouvou.
(2) Návrh velkoobchodní ceny se tedy vypracovává:
a) na jednotlivé základní jednotky, pokud jsou předmětem samostatné dodávky;
b) na provozní jednotky a provozní soubory, pokud odpovídají členění fakturačních etap.
(3) Součet návrhů velkoobchodních cen základních jednotek, provozních jednotek a provozních souborů nesmí vcelku překročit výši limitu odbytové ceny dohodnutou s generálními, popřípadě přímými finálními dodavateli.
(4) Jestliže dodavatel se souhlasem investora a s vědomím generálního projektanta změní v důsledku hospodárnějšího řešení rozsah příslušné dodávky uvažovaný v zadávacím projektu, je povinen přiměřeně snížit velkoobchodní cenu technologického zařízení. V těchto případech se dodavatel podílí na úsporách podle příslušných předpisů.
(5) Návrh velkoobchodní ceny musí odpovídat úrovni vyplývající ze soustavy cen. Jsou-li návrhy velkoobchodních cen dodávek technologického zařízení ve srovnání s cenovými podklady použitými pro stanovení limitu odbytové ceny z důvodu zachování úrovně cen nižší, je dodavatel povinen fakturovat sníženou velkoobchodní cenu bez nároku na příslušný podíl z dosaženého snížení limitu odbytové ceny.
§ 75
Postup projednávání velkoobchodní ceny
(1) Pro projednání návrhů velkoobchodních cen jednotlivých základních jednotek [§ 74 odst. 2 písm. a)] platí
a) jde-li o opakovaně vyráběné výrobky, ustanovení §§ 42 až 52;
b) jde-li o jednorázově vyráběné výrobky, ustanovení §§ 67 až 69.
(2) Lhůty pro projednání velkoobchodních cen provozních jednotek a provozních souborů [§ 74 odst. 2 písm. b)] se stanoví, pokud to je podle ustanovení § 74 nutné, dohodou dodavatele a investora odchylně od ustanovení těchto směrnic.
§ 76
Vypracování návrhu
Návrh velkoobchodní ceny, popřípadě informativní velkoobchodní ceny technologického zařízení vývozních investičních celků vypracovává hlavní dodavatel, a to ve lhůtách pro předložení nabídky (popřípadě informativní nabídky) dohodnutých s vývozní odběratelskou organizací.
§ 77
Velkoobchodní cena
(1) Návrh velkoobchodní ceny uvede hlavní dodavatel v nabídce; rozsah i lhůtu pro vypracování nabídky určí vývozní odběratelská organizace v dohodě s hlavním dodavatelem.
(2) Návrh velkoobchodní ceny se člení podle jednotlivých fakturačních etap a podle cen a vah jednotlivých provozních jednotek, provozních souborů, nejdůležitějších základních jednotek nebo jiným způsobem dohodnutým s vývozní odběratelskou organizací. Rezerva na nepředvídané práce výjimečně dohodnutá mezi hlavním dodavatelem a vývozní odběratelskou organizaci není součástí velkoobchodní ceny; její čerpání se určí podle zvláštních předpisů. V celkové velkoobchodní ceně je nutno zvláště specifikovat cenu projektových prací, průvodní a technické dokumentace a montážních prací, pokud je dodavatel provádí, jakož i všechny použité přirážky.
(3) Návrh velkoobchodní ceny musí obsahovat zdůvodnění rozdílu mezi informativní velkoobchodní cenou a návrhem velkoobchodní ceny, jestliže návrh informativní velkoobchodní ceny byl vypracován a jestliže rozdíl mezi informativní velkoobchodní cenou a návrhem velkoobchodní ceny přesahuje meze přesnosti stanovené podle § 78 odst. 2.
(4) Vývozní odběratelská organizace vyjadřuje svůj souhlas s navrženou velkoobchodní cenou jejím výslovným přijetím při podpisu smlouvy. Jestliže s navrženou velkoobchodní cenou nesouhlasí, projednává se její výše jako spor o cenu nestandardního výrobku (§ 68 odst. 4, 5). Nadřízené ústřední orgány projednají spor o velkoobchodní cenu do 30 dnů po předložení potřebných podkladů. Ve výjimečných případech se mohou ústřední orgány nadřízené hlavnímu dodavateli a vývozní odběratelské organizaci dohodnout na lhůtě delší.
§ 78
Informativní cena
(1) Návrh informativní velkoobchodní ceny vypracuje hlavní dodavatel jen, jestliže vývozní odběratelská organizace požádala o vypracování informativní nabídky.
(2) Hlavní dodavatel může stanovit meze přesnosti navrhované informativní velkoobchodní ceny podle stupně technické vyjasněnosti výrobku a podle naléhavosti potřeby vývozní odběratelské organizace.
HLAVA 5
§ 79
Způsob tvorby cen
Pokud není stanoveno jinak, platí o tvorbě cen služeb přiměřeně ustanovení této vyhlášky o tvorbě cen výrobků.
§ 80
Služby v oblasti technického rozvoje
(1) Pro služby v oblasti technického rozvoje, na které se vztahují směrnice ministerstva financí o financování prací technického rozvoje,*) se použije především cen uvedených v cenících.
(2) Nejsou-li v cenících ceny služeb v oblasti technického rozvoje uvedeny, stanoví je organizace, která práce provádí (dále jen „organizace“), v dohodě s objednatelem, a to nejpozději při uzavírání hospodářské smlouvy.
(3) Ceny musí být stanoveny úměrně k cenám obdobných, dříve poskytovaných služeb. Pokud takové služby dosud poskytnuté nebyly, navrhne organizace výjimkou ze zásady cenového porovnání ceny podle propočtu nákladů plánovaných na uskutečnění výzkumného nebo vývojového úkolu. K plánovaným nákladům smí v takovém případě připočíst maximálně 3 % zisku.
(4) Není-li možno určit výši plánovaných nákladů, dohodne organizace s objednatelem maximální cenový limit.
(5) Objednatel posuzuje přiměřenost navrhované ceny (cenového limitu) zejména z hlediska jejího vlivu na náklady a rentabilitu svých výrobků.
ČÁST 3
§ 81
Nový výrobek
(1) O novosti výrobků organizací místního hospodářství, výrobních nebo spotřebních družstev, popřípadě jiných organizací socialistického sektoru (s výjimkou organizací řízených ústředními úřady) nebo soukromých výrobců (dále jen „výrobky místního hospodářství“) platí přiměřeně ustanovení § 11 odst. 1 až 3, avšak, pokud jde o tvorbu velkoobchodních cen s tou výjimkou ze zásady jednotnosti cen [§ 2 odst. 2 písm. b)], že
a) jejich novost se posuzuje zpravidla jen v rámci kraje, v němž se vyrábějí,
b) za nové výrobky místního hospodářství se nepovažují výrobky uvedené v celostátních cenících místního hospodářství.
(2) Novost výrobku místního hospodářství se při tvorbě velkoobchodních cen posuzuje, s výjimkou případů uvedených v § 86 odst. 2, bez zřetele k tomu, zda stejné výrobky vyrábějí (dodávají) nebo vyráběly (dodávaly) organizace podřízené ústředním úřadům.
§ 82
Ceny výrobků místního hospodářství musí napomáhat k odstraňování neúčelné duplicity výroby v organizacích místního hospodářství (ve výrobních družstvech) a v organizacích podřízených ústředním úřadům; musí orientovat organizace místního hospodářství a výrobní družstva na žádoucí výrobu doplňkovou, výrobu z místních, zbytkových a odpadových materiálů a především na rozvoj služeb placených obyvatelstvem.
§ 83
Cenové porovnání
Návrhy cen na úrovni cen výrobků místního hospodářství se vypracovávají, pokud není dále stanoveno jinak, zásadně metodou cenového porovnání (§§ 13 až 32).
§ 84
Porovnatelný výrobek
O porovnatelnosti výrobků místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení § 14, avšak s tou odchylkou, že při tvorbě velkoobchodních cen výrobků místního hospodářství
a) se jejich porovnatelnost posuzuje zpravidla v rámci kraje, v němž je podniky místního hospodářství, výrobní a spotřební družstva nebo soukromí výrobci vyrábějí,
b) za porovnatelné výrobky je nutno určit výrobky uvedené v celostátních cenících místního hospodářství,
c) nelze k porovnání použít výrobků organizací podřízených ústředním úřadům, s výjimkou případů uvedených v § 86 odst. 2.
§ 85
Způsoby porovnání
(1) O způsobu porovnání cen výrobků místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení §§ 15 až 23.
(2) Výše ceny výrobku místního hospodářství se pří cenovém porovnání ověřuje, jde-li o spotřební zboží, porovnáním procentního výnosu daně z obratu jednotlivého nového a porovnatelného výrobku, popřípadě porovnáním průměrného výnosu daně z obratu skupiny nových a skupiny porovnatelných výrobků.
§ 86
(1) Nelze-li nový výrobek porovnat podle ustanovení §§ 83 až 93, navrhuje se velkoobchodní cena tak, aby byl zajištěn přiměřený výnos daně z obratu, nejvýše však na úrovni prověřených, nezbytně nutných výrobních nákladů a kalkulovaného zisku, a to v těch případech, v nichž buď
a) výrobek byl vyroben z materiálů nebo polotovarů zbytkových, odpadových nebo z materiálů či polotovarů nižší jakosti nebo
b) výrobek byl vyroben i z jiných materiálů, ale jeho odbyt je zajištěn (např. hospodářskou smlouvou) a nejde o výrobek podle odstavce 2 nebo
c) je třeba zajistit podniku schopnost výroby.
(2) Jde-li o výrobky nebo skupiny výrobků, pro které podle rozhodnutí Státní plánovací komise mají platit jednotné ceníky (příslušných ústředních úřadů, místního hospodářství, výrobních nebo spotřebních družstev), třeba při stanovení cen nových výrobků použít k porovnání výrobků uvedených v těchto cenících.
§ 87
(1) Jestliže byla na organizaci místního hospodářství nebo družstvo přenesena výroba určitého výrobku z organizace podřízené ústřednímu úřadu, může být pro tento výrobek stanovena velkoobchodní cena vyšší, než je velkoobchodní cena platná pro stejný výrobek organizace podřízené ústřednímu úřadu jen tehdy, jestliže přenesení výroby znamená ekonomicky výhodnější uspokojení potřeb národního hospodářství.
(2) Je-li výroby určitého výrobku třeba k zlepšení plynulého zásobování kraje, může být navržena zisková přirážka vyšší, než určují cenové předpisy.
§ 88
Velkoobchodní ceny výrobků lidových družstev invalidů mohou být stanoveny až do výše maloobchodních cen, snížených o obchodní srážku platnou pro státní obchod, avšak jen v případech, v nichž to zajištění hospodářské činnosti družstev nezbytně vyžaduje.
§ 89
Maloobchodní ceny výrobků místního hospodářství, vyrobených z odpadového nebo zbytkového materiálu nebo z materiálu horší jakosti, musí být přiměřeně nižší než ceny obdobných výrobků uvedených v cenících maloobchodních cen, jestliže se v důsledku použití tohoto materiálu zhoršuje jakost zboží.
§ 90
Náležitosti návrhu
(1) Návrh ceny výrobku místního hospodářství musí obsahovat zejména
a) popis a hlavní technické ukazatele nového výrobku,
b) kalkulaci nového výrobku vypracovanou podle směrnic nadřízených orgánů,
c) číslo příslušné technické normy, avšak jen tehdy, jde-li o výrobek, na který byla již dříve stanovena maloobchodní cena, nebo jestliže to vyžadují předpisy o přejímce zboží vydané ministerstvem vnitřního obchodu,
d) vzorek nového výrobku, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům; jinak se přiloží ověřený nákres nebo fotografie.
e) potvrzení odběratele o dohodnutém odběru výrobku v rámci hospodářské smlouvy a jeho vyjádření k cenám navrhovaným výrobcem, zejména pokud jde a maloobchodní cenu spotřebního zboží,
f) vzorek porovnatelného výrobku, jehož cena byla v rámci kraje již stanovena, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům. Jde-li o porovnatelný výrobek uvedený v cenících, uvede se číslo a položka příslušného ceníku.
(2) Výkonné orgány krajských národních výborů si mohou vyžádat další nutné podklady a posudky odborníků z výroby a obchodu, nutné ke správnému stanovení cen.
(3) Navrhovatelé cen uschovávají veškeré podklady aspoň do příští celkové úpravy cen. To platí i o kalkulačních a ostatních podkladech, i když nejsou náležitostmi návrhu ceny.
§ 91
Projednávání návrhu
Výrobce vypracuje návrhy cen výrobků místního hospodářství podle ustanovení §§ 82 až 85, projedná je s hlavními odběrateli a spolu s vyjádřením hlavních odběratelů je zašle výkonnému orgánu příslušného krajského národního výboru tak, aby cena mohla být stanovena ještě před zahájením běžné výroby.
§ 92
Stanovení ceny
(1) Výkonný orgán krajského národního výboru stanoví ceny výrobku místního hospodářství do 21 dnů ode dne, kdy návrh obdržel.
(2) Jakmile výkonný orgán krajského národního výboru ceny stanovil, opatří vzorek plombou nebo podobně a vrátí jej výrobci.
§ 93
Ceny, které stanoví organizace místního hospodářství
O postupu při projednávání a stanovení cen organizacemi místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení §§ 49 až 52, 61 až 64 a popřípadě §§ 55 až 80.
§ 94
Společná ustanovení
(1) Pokud není stanoveno jinak, platí o tvorbě cen služeb přiměřeně ustanovení této vyhlášky o tvorbě cen výrobků místního hospodářství.
(2) Není-li možno uskutečnit cenové porovnání proto, že neexistují služby porovnatelné, stanoví se cena nové služby na základě nezbytně nutných nákladů s připočtením ziskové přirážky, daně z obratu a daně z výkonů.
§ 95
Náležitosti návrhu
(1) Návrh ceny služby, kterou přísluší stanovit Správě pro rozvoj místního hospodářství, obsahuje přiměřeně náležitosti uvedené v § 90 a mimoto technický popis služby, který musí být tak podrobný, aby v budoucnu mohla být podle něho provedena kontrola kvality a rozsahu služby; přitom kalkulaci služby (předběžnou nebo výslednou) je možno nahradit rozpočtem (rozborem), a to v případech, v nichž jde o hromadnou službu a v nichž nelze správnou kalkulaci přímo na jednotlivý výkon, na který se schvaluje cena, stanovit.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobné i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 96
Projednání návrhu
(1) O předložení návrhu výkonnému orgánu krajského národního výboru platí přiměřeně ustanovení § 91.
(2) Výkonný orgán krajského národního výboru prověří předložený návrh a po eventuálních úpravách jej do 14 dnů ode dne, kdy návrh obdržel, předloží Správě pro rozvoj místního hospodářství.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 97
Stanovení ceny
(1) Správa pro rozvoj místního hospodářství projedná návrh s příslušnými ústředními orgány a do 21 dnů ode dne, kdy jej obdržela, stanoví cenu služby.
(2) Lhůty uvedené v §§ 96 a 97 jsou směrné; Správa pro rozvoj místního hospodářství a ostatní zúčastněné orgány se mohou v odůvodněných případech dohodnout na lhůtách odlišných.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
ČÁST 4
§ 98
Rozsah platnosti
Ustanovení této části se vztahují na movité základní prostředky najaté organizacemi socialistického sektoru (dále jen „základní prostředky“), s výjimkou motorových vozidel.*)
§ 99
(1) Je-li pronajímatelem organizace, která je povinna provádět odpisy ze základních prostředků, rovná se roční nájemné výši odpisů stanovené v obecných nebo zvláštních normách pro odpisování základních prostředků, tj. výši odpisů s přihlédnutím k podmínkám, za kterých bude nájemce základní prostředky užívat.
(2) Nájemné se zvyšuje o pojistné, pokud pojistné je povinen hradit pronajímatel. V případech, v nichž náklady na obnovu a generální opravy základních prostředků hradí nájemce, se nájemné přiměřeně sníží. Náklady na běžné opravy a údržbu, jakož i náklady na dopravu základních prostředků a na jejich případnou demontáž a novou montáž provedenou pronajímatelem hradí nájemce.
(3) O nájmu základních prostředků uzavřou pronajímatel a nájemce písemnou smlouvu, v níž uvedou zejména též výši nájemného stanoveného podle odstavce 1, jakož i způsob úhrady nákladů s nájmem spojených.
§ 100
Organizace, které nejsou povinny odpisovat prostředky
Je-li pronajímatelem organizace, která není povinna odpisovat základní prostředky, smí ročně nájemné činit nejvýše 6 % pořizovací hodnoty základních prostředků snížené o hodnotu opotřebení. Ustanovení § 99 odst. 2 a 3 platí i zde.
§ 101
Soukromé osoby
(1) Je-li pronajímatelem soukromá osoba, smí roční nájemné činit nejvýše 5 % pořizovací hodnoty základních prostředků snížené o hodnotu opotřebení. Při výpočtu nájemného je nutno vycházet ze skutečné pořizovací ceny pronajatého základního prostředku.
(2) Aby bylo možno uspořit administrativní práce, lze pro stanovení nájemného použít průměrné hodnoty za dobu trvání nájemní smlouvy.
(3) Ustanovení § 99 odst. 2 a 3 platí i zde.
§ 102
§ 103
Nájemné z drobných a krátkodobých předmětů
Pro určení výše nájemného z drobných a krátkodobých předmětů platí přiměřeně ustanovení §§ 98 až 101.
ČÁST 5
Oddíl 1
§ 108
(1) Kromě případů uvedených v § 104 mohou být v období mezi celkovými úpravami cen změněny:
a) ceny, které byly stanoveny nesprávně, tj. v rozporu s platnými předpisy o tvorbě cen a ceny výrobků, jejichž jakost či vlastnosti jsou horší než jakost či vlastnosti uvedené v příslušné technické normě, která byla podkladem pro stanovení ceny nového výrobku,
b) maloobchodní ceny méně důležitých výrobků,
c) ceny zboží určeného pro výprodeje a doprodeje a zboží partiového, opotřebených nebo částečně znehodnocených výrobků a výrobků ze zásob podniků (dále jen „výprodejní výrobky“),
d) ceny přebytečných a neupotřebitelných movitých základních prostředků.
(2) Ustanovení o změnách cen uvedených v odstavci 1 písm. a) se vztahují i na změny cen srovnatelných (§ 8).
Oddíl 2
§ 109
(1) Změny cen uvedené v § 108 odst. 1 písm. a) uskutečňují orgány, kterým přísluší ceny stanovit, a to ihned, jakmile samy nebo prostřednictvím kontrolních orgánů zjistí, že cena byla stanovena nesprávně. O změně ceny informují Státní plánovací komisi.
(2) Jestliže orgán, kterému přísluší ceny stanovit, se zjištěním kontrolního orgánu nesouhlasí, postupuje se jako při cenových sporech (§§ 118 až 120).
(3) Dodavatelské ústřední orgány předkládají Státní plánovací komisi a ministerstvu financí současně se svým návrhem ročního plánu souhrnnou zprávu o změnách cen, které byly od počátku roku, v němž se plán vypracovává, v oboru jejich působnosti provedeny podle ustanovení odstavce 1.
Oddíl 3
§ 110
(1) O tom, zda jde o méně důležitý výrobek, rozhoduje na návrh příslušného ústředního orgánu při projednávání návrhu změny maloobchodní ceny Státní plánovací komise.
(2) O návrzích změn maloobchodních cen méně důležitých výrobků platí přiměřeně ustanovení §§ 104 až 106 s tím, že změnu stanoví ten orgán, jemuž přísluší stanovit maloobchodní cenu nového výrobku.
Oddíl 4
§ 111
Maloobchodní ceny
Pro změny maloobchodních cen výprodejních výrobků uvedených v § 108 písm. c) stanoví orgán pověřený tvorbou maloobchodních cen v dohodě s ostatními příslušnými orgány zvláštní směrnice, kterými zejména vymezí podmínky pro výprodej výrobků a charakter výprodejních výrobků.
§ 112
Plnohodnotné výprodejní výrobky
(1) Výprodejní výrobky, které svým stavem odpovídají novým výrobkům, se dodávají za velkoobchodní ceny nových výrobků, platné v době jejich prodeje.
(2) Velkoobchodními cenami se v tomto případě rozumějí ceny uvedené v cenících nebo ceny oznámené příslušným organizacím. K těmto cenám je možné připočítat odbytovou přirážku, popřípadě přirážku za malé množství, pokud prodávající organizace takovou přirážku při nákupu výprodejního výrobku zaplatila.
§ 113
Opotřebené výrobky
Při prodeji opotřebených výrobků, tj. takových výrobků, které svým stavem již neodpovídají novým výrobkům, se dohodne prodávající organizace s organizací odběratelskou na přiměřené srážce z ceny, pokud taková srážka není stanovena již v ceníku.
§ 114
Společná ustanovení
Ustanovení §§ 112 a 113 nemění nic na ustanoveních o srážkách nebo přirážkách za jinou jakost, provedení nebo vybavení výrobku (§ 4 odst. 5).
Oddíl 5
§ 115
Rozsah použití
Ustanovení §§ 116 a 117 se vztahují na prodej základních prostředků organizacemi socialistického sektoru.*)
§ 116
Stanovení změny
(1) Změny cen základních prostředků se stanoví dohodou mezi prodávající a kupující organizací.
(2) Dojde-li k prodeji základních prostředků pracujícím, stanoví cenu prodávající organizace, přičemž základem pro stanovení ceny je maloobchodní cena (popřípadě velkoobchodní cena zvýšená o daň z obratu), přiměřeně snížená podle míry opotřebení nebo znehodnocení základního prostředku.
§ 117
Společná ustanovení
Ustanovení §§ 115 a 116 se nevztahují na změny cen těch základních prostředků, jejichž ceny se stanoví podle zvláštních předpisů.*)
§ 104
Návrhy změn cen
(1) Systém řízení průmyslu a soustava hmotných podnětů vyžadují maximální stabilitu cenové soustavy v období mezi celkovými úpravami cen uskutečňovanými na základě politickohospodářských směrnic vlády. Proto se velkoobchodní ceny v období mezi celkovými úpravami velkoobchodních cen mohou měnit jen výjimečně, a to jen tehdy, jestliže
a) se v důsledku vývoje hmotných proporcí nebo rozvoje nové techniky změnily nebo mají změnit podmínky, za kterých byly cenové relace a úroveň cen při celkové úpravě stanoveny nebo jestliže
b) v důsledku snížení nákladů by došlo v jednotlivých skupinách k příliš velké a zejména k nerovnoměrné rentabilitě výroby jednotlivých skupin výrobků, vždy však, jestliže
c) ponechání dosavadních velkoobchodních cen by mohlo vést k nežádoucím hospodářským důsledkům, zejména by nepříznivě působilo na strukturu výroby a výrobní spotřeby a na zavádění nové techniky, kterým by nebylo možno jiným způsobem zabránit, nebo jestliže by změna velkoobchodní ceny byla nejvhodnějším řešením.
(2) Maloobchodní ceny se v období mezi celkovými úpravami maloobchodních cen mění jen výjimečně, a to jen tehdy, jestliže by jejich ponechání bylo v zásadním rozporu se zájmy národního hospodářství.
§ 105
Náležitosti návrhu
(1) Návrh změny ceny musí kromě náležitostí uvedených v §§ 33, popřípadě 34 obsahovat též vyčíslení vlivu změny na ukazatele plánu, zejména
a) na vydání odběratelských ústředních orgánů,
b) na odvody daně z obratu, jde-li o výrobek, na který je stanovena maloobchodní cena, nebo o výrobek, jehož cena zahrnuje i daň z obratu, anebo o výrobek, u něhož se část zisku odčerpává formou daně z obratu,
c) na dlouhodobé normativy hmotné zainteresovanosti a na ukazatele finančního plánu.
(2) Podklady uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) se vypracovávají podle ukazatelů obsažených ve státním plánu na ten rok, ve kterém se návrh změny předkládá.
(3) Má-li být cena změněna na jinou úroveň, než jaká vyplývá ze soustavy cen (§ 32), musí návrh obsahovat též podrobné zdůvodnění navržené úrovně.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně pro ceny výrobků místního hospodářství (§§ 81 až 97).
§ 106
Postup při projednávání návrhu
(1) Pro projednávání návrhů změn cen platí přiměřeně ustanovení o projednávání návrhů maloobchodních cen, které stanoví vláda (§§ 55 až 57) a o projednávání návrhů velkoobchodních cen, které stanoví Státní plánovací komise (§§ 43 až 45),
(2) Návrhy změn cen předkládají ústřední orgány nejpozději 3 měsíce před termínem stanoveným pro předložení jejich návrhu státního plánu na příští rok.
§ 107
Stanovení změny
Státní plánovací komise stanoví změnu velkoobchodní ceny výrobku do 30 dnů od dne, kdy jí byl celkový návrh předložen, a to s účinností od 1. ledna následujícího roku.
ČÁST 6
§ 118
Žádost o rozhodnutí cenového sporu
Nejdojde-li při jednaní o návrhu ceny podle předchozích ustanovení k dohodě ani mezi vedoucími zúčastněných ústředních orgánů, popřípadě radou krajského národního výboru, předloží orgán, kterému přísluší cenu stanovit, popřípadě orgán nadřízený organizaci, které přísluší cenu stanovit, žádost o rozhodnutí sporu podle příslušnosti buď Státní plánovací komisi nebo Státnímu výboru pro výstavbu anebo Státní arbitráži Republiky československé do 10 dnů od projednání sporu mezi příslušnými orgány.**)
§ 119
Náležitosti návrhu
(1) Žádost o rozhodnutí cenového sporu musí obsahovat kromě náležitostí uvedených v § 33, popřípadě v § 34
a) konečná, zdůvodněná stanoviska vedoucích zúčastněných orgánů,
b) odborné posudky sporných otázek cenového návrhu vypracované zpravidla výzkumnými ústavy obou stran.
(2) Žádost o rozhodnutí sporu Státní arbitráží Republiky československé musí obsahovat kromě toho náležitosti stanovené pro projednání sporů o základní podmínky dodávky.
§ 120
Stanovení ceny
Státní plánovací komise, popřípadě Státní výbor pro výstavbu rozhodnou spor do 14 dnů ode dne, kdy obdržely návrh vypracovaný a předložený podle §§ 118 a 119; příslušný orgán stanoví na podkladě tohoto rozhodnutí cenu do dalších 5 dnů.
ČÁST 7
§ 121
Úvodní ustanovení
(1) Stanovená cena nebo změna ceny platí ode dne, který je uveden ve výměru příslušného orgánu (organizace). Orgán (organizace), který cenu stanoví, oznámí ji všem orgánům (organizacím), kterých se cena týká, a Státnímu úřadu statistickému.
(2) Výrobci uvedou při dodávkách výrobků, jejichž ceny byly stanoveny podle §§ 81 až 97, ve svých fakturách vždy evidenční číslo dodaného výrobku, pod kterým jeho cenu eviduje výkonný orgán krajského národního výboru nebo číslo zboží ceníku místního hospodářství, popřípadě Ústředního svazu výrobních (spotřebních) družstev nebo číslo služby z ceníku místního hospodářství, popřípadě Ústředního svazu výrobních (spotřebních) družstev. Jestliže výrobky, pro které byly stanoveny maloobchodní ceny, jsou dodávány zásobovacím a odbytovým organizacím, uvedou výrobci ve fakturách stanovenou maloobchodní cenu.
§ 122
Maloobchodní ceny
Maloobchodní ceny oznámí do 14 dnů ode dne jejich stanovení orgán či organizace, který cenu stanovil, popřípadě ústřední orgán, který by cenu stanovil, kdyby její stanovení nebylo vyhrazeno vládě, a to:
a) jde-li o nové spotřební zboží, hromadně a opakovaně vyráběné nebo dovážené, ve sbírkách doplňujících ceníky maloobchodních cen, a to do 14 dnů po stanovení maloobchodní ceny,
b) jde-li o nové druhy spotřebního zboží vyrobeného nebo dovezeného na zkoušku pro omezený okruh odběratelů, ve výměrech o stanovení maloobchodních cen platných pro takovou dodávku, a to do 14 dnů po jejich stanovení.
§ 123
Velkoobchodní ceny nestandardních výrobků
(1) Velkoobchodní ceny důležitých nestandardních výrobků oznamuji dodavatelské ústřední orgány všem orgánům, kterých se ceny týkají, a Státnímu úřadu statistickému nejméně jednou ročně, a to formou
a) seznamů fakturovaných typických jednotlivých nestandardních výrobky
b) cenových ukazatelů jednotlivých skupin nestandardních výrobků podle hlavních technických parametrů.
(2) Pokud jde o důležité nestandardní výrobky, oznamují dodavatelské ústřední orgány nejméně jednou ročně rozpočtové ukazatele a třídící soustavu investičních celků.
ČÁST 8
§ 124
Použití cen při sestavování plánu
(1) Při sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství lze použít pouze cen stanovených podle této vyhlášky.
(2) V případech, v nichž není cena stanovena a v nichž je nutno nový výrobek, včetně prototypů, zahrnout do plánu, lze použít pro jeho ocenění cenového limitu.
(3) Výrobci i odběratelé jsou odpovědni za to, že v plánu uvedou stejnou cenu (cenový limit).
(4) Výše srovnatelné velkoobchodní ceny pro účely ocenění hrubé výroby se určí obdobně jako u cen běžných, a to na základě poměru běžné ceny porovnatelného výrobku k běžné ceně výrobku nového.
§ 125
Změny plánu v důsledku změn cen
(1) Ústřední orgány zapracují změny cen stanovené podle § 107 do svých návrhů plánů na příští rok. Spolu s návrhem státního plánu předloží
a) celkovou bilanci vlivu cenových změn vypracovanou podle ukazatelů obsažených v návrhu státního plánu na příští rok a dohodnutou s odběrateli,
b) orientační bilanci vlivu cenových změn na zbývající léta pětiletého plánu.
§ 126
(1) Do státního plánu se nepromítají změny cen provedené podle §§ 109 až 117.
(2) Při vypracování výkazů o plnění těch ukazatelů plánu dodavatele, které jsou takovými úpravami dotčeny, se zásadně používá změněných cen srovnatelných i běžných.
(3) Dodávky výrobků, jejichž cena byla změněna podle § 109, se uskutečňují:
a) zásadně až do konce roku za velkoobchodní ceny původní; prostředky odpovídající rozdílu mezi původní a změněnou cenou se blokují až do schválení celkového ročního rozboru činnosti dodavatelovy;*)
b) neprodleně za maloobchodní ceny změněné.
(4) Výjimkou z ustanovení odstavce 3 písm. a) se uskutečňují dodávky výrobků neprodleně, za změněné velkoobchodní ceny, jde-li o výrobky místního hospodářství, dále jestliže by ponechání původních velkoobchodních cen do konce roku mělo důsledky nežádoucí z hlediska národního hospodářství nebo jestliže k změně ceny došlo zásluhou odběratele. V takových případech odběratel odděleně eviduje prostředky odpovídající rozdílu mezi původní a změněnou cenou výrobků, které mu byly dodány.
ČÁST 9
§ 127
Výjimky a odchylky z ustanovení této vyhlášky může povolit nebo stanovit Státní plánovací komise.
§ 128
Podrobnější pokyny o metodice tvorby cen v jednotlivých odvětvích národního hospodářství vydají příslušné ústřední orgány, a to po projednání se Státní plánovací komisí.
§ 129
(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy vydané Státním úřadem plánovacím o metodice tvorby cen; zejména se zrušují:
a) směrnice Státního úřadu plánovacího o státních velkoobchodních. velkoobchodních, státních maloobchodních a maloobchodních cenách, uveřejněné v částce 118 Úředního listu z roku 1954, ve znění směrnic uveřejněných v částce 111 Úředního listu z roku 1955,
b) vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 206/1955 Ú. l., kterou se vydávají směrnice o velkoobchodních cenách nestandardních strojů a zařízení, jejich součástí a ostatních nestandardních výrobků.
(2) Zrušují se též směrnice ministerstva financí, Státního úřadu plánovacího, ministerstev vnitřního obchodu a místního hospodářství a ústředních svazů družstev pro tvorbu maloobchodních a velkoobchodních cen výkonnými orgány krajských národních výborů a pro snížení daně z obratu u výrobků z místních a vlastních surovinových zdrojů a výrobků z odpadových surovin, uveřejněné v částce 104 Úředního listu z roku 1956.
§ 130
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. října 1959.