(1) Pro služby v oblasti technického rozvoje, na které se vztahují směrnice ministerstva financí o financování prací technického rozvoje,^*) se použije především cen uvedených v cenících.

(2) Nejsou-li v cenících ceny služeb v oblasti technického rozvoje uvedeny, stanoví je organizace, která práce provádí (dále jen „organizace“), v dohodě s objednatelem, a to nejpozději při uzavírání hospodářské smlouvy.

(3) Ceny musí být stanoveny úměrně k cenám obdobných, dříve poskytovaných služeb. Pokud takové služby dosud poskytnuté nebyly, navrhne organizace výjimkou ze zásady cenového porovnání ceny podle propočtu nákladů plánovaných na uskutečnění výzkumného nebo vývojového úkolu. K plánovaným nákladům smí v takovém případě připočíst maximálně 3 % zisku.

(4) Není-li možno určit výši plánovaných nákladů, dohodne organizace s objednatelem maximální cenový limit.

(5) Objednatel posuzuje přiměřenost navrhované ceny (cenového limitu) zejména z hlediska jejího vlivu na náklady a rentabilitu svých výrobků.