(1) Fond technického rozvoje se vytváří na vrub vlastních nákladů podniku podle sazeb stanovených plánem, a to ve výši odpovídající dlouhodobým potřebám zabezpečování úkolů nové techniky.

(2) Sazba pro tvorbu fondu technického rozvoje se stanoví buď pevnou částkou, nebo procentem z vhodné základny (výroba zboží, vlastní náklady výroby apod.). Jednotlivé sazby může podnik stanovit buď jednotně pro všechny své výrobky nebo diferencovaně podle oborů, popřípadě podle skupin výrobků, nebo odstupňovaně pro jednotlivé druhy důležitých výrobků. Při uplatnění diferencovaných sazeb vyplývá celková částka vytvářeného fondu technického rozvoje ze součtu částek vypočtených podle těchto diferencovaných sazeb.

(3) Celková sazba má být v zásadě stálá, aby nenarušovala působení dlouhodobých normativů (podíl na přírůstku zisku nebo na zisku). V ekonomicky, odůvodněných případech může podnik tuto sazbu zvýšit se souhlasem nadřízeného orgánu, avšak bez změny, dlouhodobých normativů podnikové zainteresovanosti,

(4) Jde-li o zastaralé a společensky již méně žádoucí výrobky, u nichž se dosahuje nadprůměrné rentability, stanoví se vyšší, popřípadě z roku na rok stoupající, sazba pro tvorbu fondu technického rozvoje.

(5) Způsob tvorby fondu technického rozvoje, jakož i výší celkové sazby pro jeho tvorbu schvaluje nadřízený orgán při stanovení dlouhodobých normativů hmotné zainteresovanosti.

(6) Fond technického rozvoje se zvyšuje dále dotacemi:

(7) Zdrojem fondu technického rozvoje ve vedoucích podnicích a ve sdruženích jsou též příspěvky podřízených podniků na technický rozvoj.

a) z vlastních decentralizovaných prostředků podniku;

b) z prostředků minulých let (nadplánový zisk apod.);

c) z centralizovaných zdrojů nadřízeného orgánu;

d) z 50 procentního podílu tržeb dosažených za prototypy financované ze státního rozpočtu, popřípadě i z centralizovaných zdrojů resortu.