(1) Pracovníci získaní náborem prováděným odbory rad okresních národních výborů (dále jen „pracovníci“) mají nárok na úhradu jízdného k nástupu zaměstnání a k návratu do místa stálého bydliště po splnění pracovní smlouvy; jízdné k návratu se uhradí též, dojde-li k předčasnému ukončení pracovního poměru bez viny pracovníka.

(2) Jízdné se uhradí podle tarifů platných pro přepravu 2. třídou osobního vlaku nebo — pokud je to úspornější nebo nezbytné — autobusem. Při délce tratí přesahující v nejkratším směru vzdálenost 100 km se uhradí jízdné podle tarifů platných pro přepravu 2. třídou rychlíku popřípadě autobusem.

(3) Jízdné k nástupu zaměstnání hradí odbor rady okresního národního výboru, je-li tak stanoveno zvláštním předpisem ministerstva financí.^*) V ostatních případech a při návratu pracovníka hradí jízdné podnik.

(4) Odmítne-li podnik přijmout pracovníka do zaměstnání z důvodu, že odbor rady okresního národního výboru překročil při uzavření pracovní smlouvy meze svého zmocnění (§ 15 odst. 1 vládního nařízení), je povinen poučit pracovníka, že může uplatňovat nárok na náhradu prokázaného jízdného k návratu a popřípadě ušlého výdělku (§ 16 odst. 2 vládního nařízení) u odboru rady okresního národního výboru příslušného podle místa pracoviště podniku.