Zvláštní ustanovení

(1) Překážkou na silnici se rozumí vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu. Překážkou může být také opuštěné vozidlo, např. na místě, kde je zakázáno stání, nebo vozidlo neosvětlené. Překážkou na silnici se nerozumí stav silnice.

(2) Překážka na silnici musí být neprodleně odstraněna. O její odstranění je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Neučiní-li tak nebo není-li s to tak učinit anebo byla-li překážka na silnici způsobena bez lidského přičinění, odstraní překážku orgány silniční správy. Je-li znám ten, kdo překážku způsobil, odstraní se překážka na jeho náklad.

(3) Není-li možno překážku na silnici neprodleně odstranit, musí být označena tak, aby ji ostatní účastníci silničního provozu včas zpozorovali, např. červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem, není-li překážka dostatečně osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstavci 2, které jsou také povinny ohlásit překážku orgánům silniční správy nebo místnímu národnímu výboru.

(1) K užívání silnice nad obvyklou míru je třeba povolení.

(2) K pořádání závodů, soutěží, shromáždění, průvodů a jiných podobných podniků na silnici uděluje povolení okresní dopravní inspektorát, nepřesahuje-li zvláštní užívání silnice jeho obvod, jinak krajský dopravní inspektorát příslušný podle místa, kde zvláštní užívání silnice začíná, a to vždy v součinnosti s příslušnými národními výbory. Ve zvláště závažných případech může povolení udělit hlavní dopravní inspektorát.

(3) V žádosti o povolení závodu nebo soutěže na silnici musí být uveden zejména návrh trasy s výchozím a cílovým místem, účel a doba závodu, soutěže apod.

(4) V ostatních případech povolují zvláštní užívání silnice orgány silniční správy podle zvláštních předpisů.

(1) Dojde-li v silničním provozu k dopravní nehodě, je každý, kdo měl na dopravní nehodě účast, povinen postarat se neprodleně podle svých možností o to, aby následky dopravní nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na požádání prokázat jim svoji totožnost, a jde-li o řidiče motorového vozidla nebo tramvaje, předložit též řidičský průkaz.

(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc nebo vyžaduje-li to povaha zranění anebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič vozidla, který měl na dopravní nehodě účast, povinen dopravit zraněného do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.

(3) Došlo-li při dopravní nehodě k usmrcení, k újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci dopravní nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů Veřejné bezpečnosti a nesmějí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména nesmějí hýbat s vozidly, jež měla na dopravní nehodě účast. Musí-li být situace na místě dopravní nehody jakkoliv změněna, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby, je třeba zajistit původní situaci a stopy. Účastníci dopravní nehody se smějí z místa dopravní nehody vzdálit teprve se souhlasem orgánů Veřejné bezpečnosti; to se netýká dopravy zraněné osoby do zdravotnického zařízení podle odstavce 2 a ohlášení dopravní nehody podle odstavce 4.

(4) Každou dopravní nehodu, při níž došlo k usmrcení, k újmě na zdraví nebo k věcné škodě, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit nejbližšímu orgánu Veřejné bezpečnosti nebo místnímu národnímu výboru; současně jsou povinni oznámit škodu, jež byla při dopravní nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.

(5) Mělo-li na dopravní nehodě účast vozidlo, které užívá zvláštního výstražného znamení (§ 24), umožní orgán Veřejné bezpečnosti po zjištění potřebných údajů osobám, které jely ve vozidle, splnění jejich zvláštního úkolu.

(1) Účastníku silničního provozu, který poruší pravidla silničního provozu nebo neuposlechne pokynů vyjádřených dopravními značkami nebo dopravními zařízeními anebo neuposlechne pokynů dopravních orgánů, může být - bez újmy trestních opatření - uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnil povinného školení o pravidlech silničního provozu.

(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou nebo jiná společenská organizace za součinnosti orgánů Veřejné bezpečnosti.

(3) Doba povinného školení nesmí být delší než 3 hodiny.