1. Při provádění této Úmluvy se použije právních předpisů o sociálním zabezpečení (pojištění) té smluvní strany, na jejímž území pracující vykonává činnost rozhodnou pro jeho sociální zabezpečení (pojištění).

2. Z ustanovení uvedeného v odstavci 1 tohoto článku platí tyto výjimky:

a) zaměstnanci podniku se sídlem na území jedné smluvní strany, kteří byli vysláni k výkonu práce přechodně na území druhé smluvní strany, podléhají nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení (pojištění) té smluvní strany, na jejímž území je sídlo podniku;

b) zaměstnanci dopravních a přepravních podniků, včetně zaměstnanců letecké a lodní dopravy a pošty, jakož i zaměstnanci orgánů kontrolujících styk mezi oběma státy podléhají právním předpisům o sociálním zabezpečení (pojištění) té smluvní strany, na jejímž území je sídlo jejich podniku anebo orgánu.

3. Nepracující důchodci podléhají právním předpisům o zabezpečení v nemoci a v mateřství té smluvní strany, jejíž příslušný orgán jim poskytuje důchod; pobírá-li důchodce důchod od příslušných orgánů obou smluvních stran, vztahují se na něj právní předpisy o zabezpečení v nemoci a mateřství jen té smluvní strany, na jejímž území má stálé bydliště.