Hospodářská úprava lesů
(k § 27 zákona)

(1) Hospodářská úprava lesů poskytuje spolehlivé podklady pro plánování lesního hospodářství v rámci národního hospodářství a pro operativní plánování a cílevědomé hospodaření v lesích. K zajištění těchto cílů je nutno zejména:

a) zjišťovat pravidelně po deseti letech stav lesa a jeho produkční možnosti a odvozovat z nich trvale únosné těžby (těžební etáty) jako podklad pro výhledové plánování výroby a spotřeby dřeva,

b) plánovat na podkladě zjištěného stavu lesa a výsledků speciálních průzkumů, s využitím současných výsledků lesnické vědy a techniky i praktických zkušeností, na desetiletá období hospodářská opatření, vyplývající z plánů rozvoje národního hospodářství tak, aby bylo v nejširší míře zajišťováno poslání lesního hospodářství,

c) sledovat běžně vývoj stavu lesa a vliv plnění stanovených úkolů na funkce lesa a vyvozovat ze zjištěných skutečností důsledky pro další plánování a hospodaření.

(2) V rámci hospodářské úpravy lesů se provádějí tyto průzkumy: přírodních poměrů, včetně podmínek vodohospodářských, dopravních a těžebních poměrů a ekonomických poměrů, průzkum organizační, ochranářský, popřípadě průzkumy další.

(1) Výměra lesních hospodářských celků nemá zpravidla přesahovat 10 000 ha. Lesní hospodářské celky mají trvalý charakter; změny jejich obvodů může ve zvlášť odůvodněných případech povolit schvalující orgán, jímž je krajský národní výbor (§ 26 zákona). Správní jednotky (lesní závody apod.) mohou být tvořeny z jednoho nebo několika lesních hospodářských celků. Přitom je nutno zajistit, aby provozní jednotky, zejména polesí, nezasahovaly do více lesních hospodářských celků.

(2) Lesní hospodářské celky se z hlediska přírodních a ekonomických poměrů rozdělují na hospodářské skupiny, které jsou základními jednotkami pro hodnocení hospodářského stavu lesa a pro těžební úpravu. Jejich změny podléhají souhlasu schvalujícího orgánu.

(3) Hospodářská skupina se rozděluje na trvalé jednotky hospodaření (pododdělení, dílce), které jsou základními jednotkami pro plánování hospodářské činnosti a pro hospodářskou evidenci; vymezují se podle jednotlivých druhů uživatelů lesa.

(4) Trvalé jednotky hospodaření se mohou seskupovat do vyšších jednotek (oddělení). K umožnění přesnějšího zjištění stavu lesa a zpřesnění plánovaných hospodářských opatření se v rámci trvalé jednotky mohou vymezit nižší jednotky (porosty).

(1) Organizace lesního hospodářství, které mají lesy ve správě, popřípadě organizace vykonávající odbornou správu lesů jsou povinny ve spolupráci s organizací pro hospodářskou úpravu lesů dbát o vyhotovení (obnovení) lesních hospodářských plánů a jejich oddílů pro všechny lesy, které přímo spravují nebo v nichž vykonávají odbornou správu.

(2) Pro všechny lesy lesního hospodářského celku se vyhotovuje jeden lesní hospodářský plán, a to na období deseti let.

(3) Pro lesy pod odbornou správou v lesním hospodářském celku se vyhotovují zvláštní oddíly (dílčí lesní hospodářské plány), a to odděleně pro lesy

a) státní (podle organizací, jež je spravují),

b) obhospodařované jednotnými zemědělskými družstvy (podle jednotlivých jednotných zemědělských družstev) a jiných socialistických organizací než státních,

c) jednotlivě hospodařících uživatelů.

(4) Při sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství jsou lesní hospodářské plány objektivním prostředkem pro zjišťování a sledování produkce lesů.

(5) Lesní hospodářské plány se zpravidla člení na

a) všeobecnou část lesního hospodářského plánu,

b) výkaz, popřípadě výpis z pozemkové držby a tabulku ploch,

c) popis porostů, provozní plán a hospodářskou evidenci (hospodářskou knihu),

d) závěrečné tabulky a číselné přehledy,

e) lesnické mapy,

f) pamětní knihu.

(1) V lesním hospodářském celku jsou zásadně přípustné jen únosné těžby (těžební etáty) stanovené lesním hospodářským plánem a odpovídající stavu lesa a lesních porostů. Plán těžeb se dělí na plán těžby mýtní (obnovní) a plán těžby předmýtní (výchovné). Při stanovení výše těžebních etátů v hospodářských skupinách jsou rozhodující především poměry přírůstové, jakož i výše a rozložení zásob dřeva.

(2) Pro lesy hospodářské a pro lesy účelové uvedené v § 30 písm. a) až e) zákona platí jednotné zásady pro odvození a stanovení těžebních etátů, zejména etátů těžby mýtní.

(3) V lese vysokokmenném pasečném je pro odvození a stanovení etátu těžby mýtní základním těžebním ukazatelem v hospodářské skupině průměrný mýtní přírůst, který se při větším nedostatku nebo nadbytku mýtních porostů nahrazuje 1/20 hmoty porostů poslední věkové třídy a starších. Přitom je nutno brát ohled na zastoupení věkových tříd, zdravotní stav, nedostatky v obnově a výchově, nevhodné prostorové uspořádání porostů, přebytek mýtních zásob a jiné biologické, technické a ekonomické předpoklady. Bude-li se návrh etátu těžby mýtní odchylovat o více než ± 10 % od použitého těžebního ukazatele, musí být k této odchylce vyžádán před schválením lesního hospodářského plánu souhlas ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(4) Za větší nedostatek nebo nadbytek se považuje taková výměra mýtních porostů, převedená na plné zakmenění, která nedosahuje 90 %, nebo přesahuje 110 % výměry průměrné věkové třídy, vypočtené z redukované plochy hospodářské skupiny.

(1) Těžby nad etát, vyplývající z ustanovení § 24 odst. 5 zákona, se rozdělují do hospodářských skupin vysokokmenného hospodářského lesa úměrně k mýtním zásobám, odděleně pro jehličnaté a listnaté dřeviny. Obdobným způsobem se postupuje i u vyšších hospodářských jednotek (u lesních hospodářských celků, lesních závodů atd.). V lesích pod odbornou správou se těžby nad etát zpravidla nestanoví.

(2) V rámci hospodářských skupin vysokokmenného hospodářského lesa mohou být z umístění těžby nad etát zcela nebo zčásti vyloučeny porosty obhospodařované výběrným způsobem a porosty uznané pro sběr lesního osiva.

(1) Při zahájení vlastních venkovních prací na vyhotovení lesního hospodářského plánu předloží organizace lesního hospodářství krajskému národnímu výboru předběžnou zprávu k základní pochůzce, vypracovanou spolu s organizacemi pro hospodářskou úpravu lesů, se žádostí o provedení základní pochůzky.

(2) Nejpozději do jednoho měsíce po předložení předběžné zprávy provede krajský národní výbor základní pochůzku, jíž se zúčastní též zástupci organizace pro hospodářskou úpravu lesů, organizace lesního hospodářství a zástupce organizace vykonávající odbornou správu lesů. K základní pochůzce se přizvou i jednotná zemědělská družstva obhospodařující lesy a podle potřeby i jiné zúčastněné organizace.

(3) Do 60 dnů po předložení návrhu (konceptu) lesního hospodářského plánu provede krajský národní výbor závěrečnou pochůzku, které se zúčastní zástupci organizací uvedených v odstavci 2.

(4) Lesní hospodářské plány musí být vyhotoveny a schváleny tak, aby jejich hlavní ustanovení (zejména o těžebních a zalesňovacích úkolech) mohly organizace lesního hospodářství využívat již v prvním roce jejich platnosti.

(5) Schvalující orgán může ve zvlášť odůvodněných případech povolit nebo nařídit odchylky od ustanovení schválených lesních hospodářských plánů, popřípadě může nařídit provedení jejich předčasné obnovy nebo revize některých jejich částí.

(1) Orgány státní péče o lesy namátkově kontrolují plnění úkolů stanovených lesními hospodářskými plány a vedení lesní hospodářské evidence. Kromě toho provádějí tyto orgány za účasti organizací pro hospodářskou úpravu lesů a organizací lesního hospodářství soustavné prověrky, jejichž účelem je zhodnotit, jak jsou plněna a jak se osvědčují ustanovení lesních hospodářských plánů a podle potřeby navrhovat opatření k zjednání nápravy.