(1) V lesním hospodářském celku jsou zásadně přípustné jen únosné těžby (těžební etáty) stanovené lesním hospodářským plánem a odpovídající stavu lesa a lesních porostů. Plán těžeb se dělí na plán těžby mýtní (obnovní) a plán těžby předmýtní (výchovné). Při stanovení výše těžebních etátů v hospodářských skupinách jsou rozhodující především poměry přírůstové, jakož i výše a rozložení zásob dřeva.

(2) Pro lesy hospodářské a pro lesy účelové uvedené v § 30 písm. a) až e) zákona platí jednotné zásady pro odvození a stanovení těžebních etátů, zejména etátů těžby mýtní.

(3) V lese vysokokmenném pasečném je pro odvození a stanovení etátu těžby mýtní základním těžebním ukazatelem v hospodářské skupině průměrný mýtní přírůst, který se při větším nedostatku nebo nadbytku mýtních porostů nahrazuje 1/20 hmoty porostů poslední věkové třídy a starších. Přitom je nutno brát ohled na zastoupení věkových tříd, zdravotní stav, nedostatky v obnově a výchově, nevhodné prostorové uspořádání porostů, přebytek mýtních zásob a jiné biologické, technické a ekonomické předpoklady. Bude-li se návrh etátu těžby mýtní odchylovat o více než ± 10 % od použitého těžebního ukazatele, musí být k této odchylce vyžádán před schválením lesního hospodářského plánu souhlas ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(4) Za větší nedostatek nebo nadbytek se považuje taková výměra mýtních porostů, převedená na plné zakmenění, která nedosahuje 90 %, nebo přesahuje 110 % výměry průměrné věkové třídy, vypočtené z redukované plochy hospodářské skupiny.