Celní řízení

Všeobecná ustanovení
Návrh na celní řízení
Provedení celního řízení

Druhy celního řízení
Záznamní oběh v tuzemsku
Poukazování
Uskladňování

Všeobecná oprávnění celní správy a povinnosti vůči celní správě
Celní kontrola
Zvláštní povinnosti orgánů a podniků veřejné dopravy
Celní náhrada

(2) Při dopravě zboží z ciziny může pohraniční celnice odmítnout provést celní řízení, jestliže nejde o řízení poukazovací, prováděním řízení by byla rušena doprava nebo pravidelný chod celní služby a na cestě do místa určení nebo v jeho blízkosti je jiná celnice.

(1) Celní řízení provádí celnice, které bylo dovážené nebo vyvážené zboží dodáno.

(3) Ústřední celní správa může s ohledem na způsob dopravy a provádění celní kontroly povolit, aby určité druhy vyváženého zboží byly projednávány pohraničními celnicemi.

(2) Při projednávání zboží ze záznamního oběhu v cizině do volného oběhu v cizině je celním účastníkem ten, kdo předloží doklad o propuštění zboží do záznamního oběhu v cizině.

(1) Celním účastníkem je ten, kdo má zboží u sebe nebo kdo je má sice u někoho jiného, avšak dokladem (vyplacenou přepravní listinou, konosamentem, skladním listem apod.) celnici prokáže, že může se zbožím nakládat v rozsahu potřebném k provedení celního řízení, zejména že je může k tomuto řízení dodat celnici a dát je podrobit celní prohlídce.

(3) O tom, koho dopravní podnik užije při dopravě zboží k obstarávání úkolů, s nimiž je celní řízení nutně spojeno, platí, že byl dopravním podnikem k celnímu řízení zmocněn.

(2) Celní řízení se provádí mimo celniště, vyžaduje-li to povaha zboží nebo povaha celního řízení nebo usnadní-li se tím doprava nebo je-li to jinak naléhavé a neruší-li se tím pravidelná celní služba.

(1) Celní řízení se provádí zpravidla na celništi; celništěm jsou místnosti a prostory, které určí celní správa v dohodě s orgány a podniky veřejné dopravy.

(3) Žádá-li celní účastník, aby bylo celní řízení provedeno mimo celniště, je povinen zároveň oznámit celnici přibližné množství zboží a jeho druh podle obchodního nebo obvyklého pojmenování a navrhnout dobu, kdy má být celní řízení provedeno.

(4) O nakládání se zbožím dopravovaným od celnice na místo určení k provedení celního řízení platí obdobně ustanovení o poukazování (§ 32 a násl.).

e) množství zboží podle měřítek stanovených celním sazebníkem, jakož i podle měřítek uvedených v dovozním nebo vývozním dokladu,

d) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů,

c) jméno a sídlo odesílatele a příjemce,

b) jméno a sídlo celního účastníka,

a) jméno a sídlo celního zájemce,

(1) Návrh na celní řízení se podává zpravidla ústně. Orgány celní správy mohou však k zajištění správného provedení celního řízení požadovat, aby návrh byl podán písemně na předepsaném tiskopise.

(3) Návrh na celní řízení se musí vztahovat na celou zásilku a musí obsahovat tyto údaje:

(2) Celní účastník je oprávněn prohlídkou zboží pod celním dozorem zjistit údaje potřebné pro návrh. Celní účastník může měnit návrh na celní řízení, dokud ještě nebylo započato s celní prohlídkou. Po tomto okamžiku až do projednání zboží může celní účastník měnit návrh jen pokud jde o druh celního řízení.

r) seznam připojených dokladů.

p) odůvodnění požadovaného celního osvobození,

o) celnici, jíž má být zboží dodáno (v poukazovacím řízení),

n) lhůtu k dodání zboží (v poukazovacím řízení),

m) druh jistoty za celní náhradu a její výši (v záznamním oběhu, v poukazovacím řízení, v uskladňovacím řízení),

l) lhůtu k zpětnému vývozu po případě k zpětnému dovozu (v záznamním oběhu),

k) účel dovozu nebo vývozu (při projednávání do záznamního oběhu),

j) druh celního řízení,

i) zemi určení při vývozu,

ch) zemi původu při dovozu,

h) označení druhu a povahy obalů podle pojmenování v tárovém sazebníku, a nejsou-li v něm jmenovány, podle obvyklého pojmenování,

g) cenu zboží přepočtenou na Kčs podle středního kursu uvedeného v kursovním lístku Státní banky československé, je-li údaj o ceně potřebný k provedení navrženého celního řízení,

f) označení druhu a povahy zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li pod označení celního sazebníku více druhů zboží, je třeba uvést zboží též podle pojmenování obvyklého v obchodě,

(4) U zavazadel může cestující navrhnout, aby celní řízení bylo provedeno podle výsledku celní prohlídky.

(1) Návrh na celní řízení musí být doložen doklady potřebnými k provedení celního řízení, zejména předepsanými v předpisech celních, devizových, o zákazech a omezeních dovozu, vývozu a průvozu zboží nebo v jiných předpisech souvisících s celním řízením (např. mezinárodní nebo prvotní celní prohláška, seznam zboží, přepravní doklad, účet, devizový doklad, povolení, osvědčení, nebo jiný obdobný doklad).

(2) V mezinárodní (prvotní) celní prohlášce musí být označen odesílatel a příjemce zásilky, země původu, země určení, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží. Pokud mezinárodní nebo prvotní celní prohláška není připojena k přepravní listině, je dopravní podnik povinen vystavit náhradní celní prohlášku. Místo mezinárodních (prvotních) celních prohlášek lze předložit seznam zboží vystavený odesílatelem nebo průpis přepravní listiny, obsahují-li všechny údaje stanovené pro mezinárodní (prvotní) celní prohlášku.

(1) Celnice především zjistí, je-li návrh na celní řízení úplný a doložen předepsanými doklady. Není-li tomu tak, vyzve celnice celního účastníka, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí, návrh doplnil nebo doložil scházejícími doklady. Nevyhoví-li celní účastník výzvě a brání-li vady návrhu provedení řízení, celnice návrh odmítne a pokud je to třeba, učiní na náklad a nebezpečí celního účastníka vhodné opatření, aby se zabránilo nedovolenému nakládání se zbožím; zejména může uložit zboží v celním skladišti, v provozním skladišti nebo mimo celní skladiště.

(2) Na základě úplného a řádně doloženého návrhu provede celní orgán prohlídku zboží. Celní účastník je povinen připravit zboží k prohlídce podle pokynu celnice, podávat potřebná vysvětlení a strpět odebrání vzorků potřebných pro celní řízení. Nesplní-li celní účastník tuto povinnost, učiní celnice obdobné opatření jako při odmítnutí návrhu (odstavec 1).

(3) Provádí-li se v cestovním styku celní řízení jen podle výsledku celní prohlídky a zjistí-li se při této prohlídce zboží záludně ukryté, má se za to, že zboží mělo být odňato celní kontrole.

(4) Celní prohlídka se může omezit podle druhu navrženého celního řízení na zjištění množství zboží (hrubá váha, počet kusů apod.), a je-li zboží zabaleno, na počet nákladových kusů, jejich značky, čísla a druh obalu, po případě na zjištění, zda celní závěra je neporušena (vnější celní prohlídka).

(5) Má-li být zjištěn obsah zásilky, je celní účastník povinen provést všechny úkony nutné k otevření zásilky. Prohlídka obsahu zásilky (vnitřní celní prohlídka) musí být konána tak, aby se nepoškodilo zboží ani obal. Touto celní prohlídkou se zjistí druh, množství a po případě jakost zboží. Přitom celnice kontroluje správnost údajů v předložených dokladech.

(6) Celnice může omezit prohlídku na tolik nákladových kusů, kolik uzná za nutné, aby se mohla s dostatečnou jistotou přesvědčit o obsahu zásilky (namátková prohlídka); na výběr těchto kusů celní účastník vliv nemá. Nákladové kusy nemusí být otevřeny, jestliže se zboží projednává podle hrubé nebo čisté váhy zjištěné srážkou táry a nemá-li celnice nebo jiný příslušný orgán státní správy pochybnosti o obsahu jednotlivých nákladových kusů. Celnice označí v celním dokladu nebo v průvodní listině nákladové kusy, které byly podrobeny vnitřní prohlídce. Též v cestovním styku je možno prohlížet zavazadla cestujících namátkově.

(7) Vzorek smí celnice odebrat jen v přítomnosti celního účastníka a jen v nutném množství. Obsah nákladových kusů nemá tím být porušen. Vzorky se zpravidla nevracejí; celní účastník si však může vyhradit vrácení nespotřebovaných vzorků. Celní správa neodpovídá za poškození nebo zničení vzorků, pokud k poškození nebo zničení došlo při jejich zkoušení.

(1) Podle výsledku prohlídky zboží a se zřetelem k předloženým dokladům a k podanému vysvětlení celnice projedná zboží, tj. rozhodne, zda zboží propustí do navrženého oběhu, za jakých podmínek (např. že zboží bude použito k určitému účelu nebo že jím bude nakládáno určitým způsobem) a pro koho.

(2) Jakmile budou splněny podmínky rozhodnutí, propustí celnice zboží do navrženého oběhu (ukončí celní řízení), a to zpravidla tím, že vydá doklad o provedeném celním řízení. Dokud doklad není vydán, nesmí být zboží z celniště nebo z místa, kde se projednává, přemístěno, nedá-li k tomu celnice výjimečně souhlas.

(3) Celnice může výjimečně povolit, aby bylo s dováženým zbožím nakládáno určitým způsobem již před skončením celního řízení, vyžaduje-li to obecný zájem a není-li nebezpečí, že se tím porušuje dovozní plán.

(4) Orgán celní správy se může novou celní prohlídkou po případě jiným vhodným způsobem přesvědčit, zda celní řízení bylo provedeno v souladu s celními předpisy.

(3) Je-li celnici známo, že ten, komu má být zboží propuštěno do volného oběhu v tuzemsku, je omezen v právu volně nakládat se svým majetkem, vydá mu celnice zboží pouze se souhlasem orgánu, který omezení nakládání s majetkem nařídil.

(2) Jestliže celnice vydala zboží před skončením celního řízení, je prokuratura, soud nebo orgán, jemuž bylo vydáno, povinen zařídit dodání zboží celnici k provedení celního řízení dříve, než je vydá oprávněnému.

(1) Dokud není celní řízení skončeno, není celní správa povinna vydat zboží ani prokuratuře, ani soudu, ani jinému orgánu, pokud není o vydání žádáno k účelům trestního řízení.

(1) Návrh na celní řízení musí být podán do 48 hodin po dodání zboží celnici; tuto lhůtu může celnice ze závažných důvodů prodloužit. Nepodá-li celní účastník návrh na celní řízení ve stanovené nebo v prodloužené lhůtě nebo nedoplní-li neúplný návrh nebo scházející doklady ve lhůtě, kterou mu celnice zároveň určí, učiní celnice na jeho náklad a nebezpečí vhodné opatření, aby se zabránilo nedovolenému nakládání se zbožím (§ 18 odst. 1).

(2) Nepodá-li celní účastník řádný návrh ani do dalších 3 dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do dalších 30 dnů po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci 1, celnice prodá zboží podle předpisů o dražbách mimo exekuci nebo je odevzdá k takovému prodeji okresnímu národnímu výboru. Celnice může třídenní a třicetidenní lhůty prodloužit nebo zkrátit; o prodeji (odevzdání k prodeji) zboží, jakož i o prodloužení nebo zkrácení lhůty, vyrozumí celního účastníka. Z výtěžku dražby se uhradí především dražební náklady, pak náklady spojené s úschovou a dopravou, clo a dávky, po případě celní náhrada. Zbytek výtěžku se vyplatí tomu, kdo prokáže, že byl celním účastníkem; nestane-li se tak do roka po prodeji zboží, připadne tento zbytek státu.

(1) Od celní prohlídky se upouští při cestách do ciziny a z ciziny u presidenta republiky, předsedy a místopředsedů Národního shromáždění, u předsedy vlády, místopředsedů vlády, u ministrů, u předsedy, místopředsedů a pověřenců Slovenské národní rady a u členů průvodu těchto osob. Od celní prohlídky se upouští dále u poslanců Národního shromáždění a Slovenské národní rady, u náměstků ministrů, u velvyslanců, vyslanců a generálních konzulů Československé socialistické republiky, u generálů v činné službě a u předsedů krajských národních výborů. Od celní prohlídky se upouští též u rodinných příslušníků všech těchto osob, cestují-li s nimi společně.

h) diplomatické kurýry cizích států.

a) hlavy cizích států, předsedy vlád cizích států a jejich náměstky, členy vlád cizích států, předsedy a náměstky předsedů zákonodárných sborů cizích států a členy jejich průvodu,

f) příslušníky rodin osob uvedených pod a) až e),

e) přednosty efektivních konzulárních úřadů cizích států působících v Československé socialistické republice (generální konzuly, konzuly a vicekonzuly), pokud jsou konzulárními úředníky z povolání a nejsou československými občany,

d) cizí diplomatické zástupce působící mimo území Československé socialistické republiky, cestují-li do ní nebo jí projíždějí,

c) předsedy a členy cizích delegací na diplomatické konference svolávané do Československé socialistické republiky a o jiné osoby požívající diplomatických a konzulárních výsad a imunit podle mezinárodního práva,

b) šéfy cizích diplomatických misí pověřených v Československé socialistické republice (velvyslance, vyslance, chargés d'affaires) a členy diplomatického personálu těchto misí (rady, tajemníky, atašé aj.),

g) jiné příslušníky cizích států, mající diplomatický statut,

(6) Celní prohlídce nepodléhá zapečetěná diplomatická pošta, kterou veze kurýr týmž dopravním prostředkem, kterým cestuje. Diplomatická pošta může obsahovat pouze diplomatické listiny nebo předměty určené pro úřední potřebu mise. Kurýr se musí vykázat seznamem, jejž vyhotovil a razítkem opatřil úřad, který diplomatickou poštu odesílá. V seznamu musí být uveden počet kusů diplomatické pošty a druh obalu; jednotlivé kusy a druhy jejich obalů musí souhlasit se seznamem. Totéž platí o zapečetěné diplomatické poště (v zásilkách) dopravované jinak než kurýrem; v seznamu, který poštu doprovází, musí být však uvedena též adresa úřadu nebo orgánu, jemuž je pošta určena.

(7) Diplomatická pošta (zásilky) zasílaná ministerstvem zahraničních věcí nebo československými zastupitelskými úřady se propustí při dovozu nebo vývozu bez celní prohlídky za předpokladu, že obsahuje jen listiny a jiné předměty určené pro služební účely. Pošta musí být doprovázena seznamem, jejž vyhotovilo a razítkem opatřilo ministerstvo zahraničních věcí nebo zastupitelský úřad, který ji odesílá a který podepsala osoba k tomu zmocněná. V seznamu musí být uveden počet kusů a druh obalu. Jednotlivé kusy pošty musí být opatřeny adresou úřadu nebo orgánu, jemuž jsou určeny, a pečetí úřadu, který poštu odesílá, a musí souhlasit se seznamem co do počtu kusů a druhu obalu.

(5) Od celní prohlídky se dále upouští v případech, ve kterých to ústřední celní správa povolila vydáním zvláštní propustky nebo jiným způsobem, nebo u osob, které se vykáží propustkou vydanou ministerstvem zahraničních věcí nebo československým zastupitelským úřadem v cizině podle směrnic dohodnutých s ústřední celní správou.

(4) Osvobození od celní prohlídky se nevztahuje na případy, kdy jsou vážné důvody k domněnce, že zavazadlo obsahuje předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán.

(3) Osvobození od celní prohlídky se týká též zavazadel osob jmenovaných v odstavcích 1 a 2, jejichž doprava se děje v časové souvislosti s cestou těchto osob, a to i když jsou dovážena nebo vyvážena jiným dopravním prostředkem, než kterým tyto osoby cestují.

(2) Za podmínek vzájemnosti a z důvodů mezinárodní zdvořilosti se upouští od celní prohlídky při cestách z ciziny a do ciziny, jde-li o

k) zboží k zušlechtění.

(3) Výstavními akcemi pořádanými za účasti zahraničních organizací na území Československé socialistické republiky se rozumí výstavy a předvádění zboží, uměleckých děl, filmů, tiskovin a dalších předmětů s cílem seznámit s jejich existencí, obsahem a funkcí československou veřejnost nebo určité kruhy odborníků.

(1) Do záznamního oběhu v tuzemsku lze propustit zejména:

(2) Jde-li o zboží dovážené k zušlechtění, jehož hodnota přesahuje 20 000 Kčs, povoluje jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku ústřední celní správa. V ostatních případech jsou oprávněny propustit zboží do záznamního oběhu v tuzemsku všechny vnitrozemské, nádražní a přístavní celnice. Silničním celnicím přísluší propouštět do záznamního oběhu v tuzemsku silniční dopravní prostředky osobám, které nemají bydliště v tuzemsku. Rovněž mohou tyto celnice propouštět do záznamního oběhu v tuzemsku zboží dovážené v cestovním a v pohraničním styku.

a) zboží na nejistý prodej a na ukázku,

b) zboží k dočasnému užívání,

c) zboží k pokusům, k napodobení nebo k vyzkoušení,

d) zboží pro výstavní akce,

e) zboží k soutěžím, závodům a k jiným veřejným vystoupením,

f) zboží k opravě,

g) vzorky pro potřebu obchodních cestujících,

h) dopravní prostředky,

ch) dobytek na pastvu nebo k vykonávání polních a jiných prací v pohraničním styku,

i) zboží na sklad,

j) obaly dovážené k plnění,

(4) Zboží, jež má být dovezeno pro účely výstavních akcí pořádaných na území Československé socialistické republiky, může být propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku, jen jestliže na žádost československé organizace, která výstavní akci pořádá, dalo k této výstavní akci předem souhlas ministerstvo zahraničního obchodu nebo organizace jím pověřená. Jde-li o výstavní akce, které nemají žádný vztah k zahraničnímu obchodu, rozhoduje ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s příslušným ústředním úřadem nadřízeným pořadateli výstavní akce.

(3) Jinak platí o celním řízení při dovozu zboží, které má být propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku, ustanovení o projednávání zboží do volného oběhu v tuzemsku.

(2) Při projednávání zboží do záznamního oběhu v tuzemsku stanoví celnice k zpětnému vývozu přiměřenou lhůtu. Záznamní lhůtu může celnice prodloužit.

(1) Orgán, který povoluje propuštění zboží do záznamního oběhu v tuzemsku nebo který je oprávněn zboží do tohoto oběhu propustit, stanoví zejména, za jakých podmínek se zboží propustí do záznamního oběhu a v jaké lhůtě musí být dodáno celnici k projednání k zpětnému vývozu, jak se zajišťuje jeho totožnost a zda, v jaké výši a jakým způsobem má být dána jistota za celní náhradu.

(3) Celnice může na žádost celního účastníka nebo na žádost celního zájemce povolit, aby třetí osoba převzala zcela nebo zčásti oprávnění a závazky vyplývající z projednání zboží do záznamního oběhu v tuzemsku; zejména může povolit, aby místo celního zájemce nebo vedle něho zpracoval zboží v zušlechťovacím styku někdo jiný.

(1) Totožnost zboží se zajišťuje podle povahy zboží a účelu záznamního oběhu buď otiskem úředního razítka, připevněním olůvka, pečeti, přesným popisem, vyobrazením, odebráním vzorku, sepsáním továrních značek a výrobních čísel nebo jiným vhodným způsobem. V zušlechťovacím oběhu se může upustit od zajištění totožnosti a vývoz zušlechtěného zboží se může kontrolovat podle klíče určeného výrobou na zkoušku nebo podle dobrozdání znalců.

(2) Jistota za celní náhradu může být dána hotově v československých penězích nebo v té měně, v níž je dovoleno platit clo, dále zástavou vkladních knížek Státní spořitelny, které znějí na doručitele a nejsou vinkulovány, zástavou státních dlužních úpisů nebo se souhlasem celnice jiným vhodným způsobem. Od státních a společenských organizací se jistota za celní náhradu nepožaduje.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní okolnosti, může být zřízen v závodě stálý celní dohled na zpracování zboží v záznamním oběhu. Celní správa se může kdykoliv přesvědčit, zda není se zbožím v záznamním oběhu nakládáno nedovoleným způsobem.

(1) Zboží propuštěné do záznamního oběhu v tuzemsku podléhá celní kontrole.

(1) Zboží propuštěné nepodmíněně do volného oběhu v tuzemsku se z hlediska celních předpisů posuzuje jako zboží vyrobené v tuzemsku a může jím být z hlediska těchto předpisů volně nakládáno.

(2) Zboží propuštěné do volného oběhu v tuzemsku podmíněně (např. s podmínkou, že ho bude použito jen k určitému účelu nebo že bude stěhovaných svršků dále používáno po stanovenou dobu), podléhá celní kontrole, pokud jde o splnění stanovené podmínky.

(3) Celní kontrolu nad zbožím v záznamním oběhu v cizině provádí celní správa pomocí dokladů (vlastních, celního zájemce, celního účastníka nebo jiných dokladů), po případě jiným vhodným způsobem.

(2) Povolení k zušlechtění zboží v záznamním oběhu v cizině uděluje ústřední celní správa.

(4) Jinak platí o záznamním oběhu v cizině přiměřeně ustanovení o záznamním oběhu v tuzemsku.

(1) Do záznamního oběhu v cizině se propouštějí též obaly, kterých lze opětovně použít a které nebyly prodány se zbožím.

(1) Přepravní styk přes cizí státní území povoluje celnice, u níž zboží vystupuje, v dohodě s celnicí, u níž zboží vstupuje a v dohodě s příslušnými orgány ministerstva vnitra místa vstupu a výstupu zboží.

(2) Celní řízení, kterému se podrobuje zboží dopravované po tratích vedoucích částečně přes cizí státní území (peážní doprava), upravují příslušné mezinárodní smlouvy o dopravě po těchto tratích.

(5) O skládání jistoty za celní náhradu platí obdobně ustanovení o skládání jistoty za celní náhradu v záznamním oběhu v tuzemsku.

(1) Celnice poukazující zboží vyhotoví doklad (celní průvodku), který doprovází zásilku k celnici, jíž bylo zboží poukázáno.

(2) Při poukázání zboží při dovozu a při průvozu provede celnice zpravidla jen vnější prohlídku zboží; má-li však pochybnosti, že označení obsahu zásilky nebo jiné údaje neodpovídají skutečnosti, provede vnitřní prohlídku. Při poukázání zboží při vývozu provede celnice, která zboží projednává k vývozu, vždy též vnitřní prohlídku zboží; nemá-li pochybnosti o obsahu zásilky, o správnosti označení druhu zboží apod., může provést namátkovou prohlídku.

(3) Pokud povaha zboží nebo způsob dopravy nevylučují připojení závěry, dá celnice poukázané zboží pod celní závěru. Celní závěra může být buď kusová nebo prostorová; kusová se dává na zboží nebo na jeho obal, prostorová na zařízení uzavírající prostor dopravních prostředků.

(4) Mají-li být podle mezinárodních smluv vzájemně uznávány celní závěry smluvních států, posuzují celnice tyto závěry, jsou-li neporušené, jako vlastní závěry.

(1) Dopravní podnik, který převzal celní průvodku (celní zájemce), je povinen dodat zboží celnici, které bylo poukázáno, a to ve stanovené lhůtě, v nezměněném stavu, s neporušenou celní závěrou a s příslušnými doklady.

(2) Bylo-li zboží s celní průvodkou odevzdáno dopravním podnikem k dopravě dalšímu dopravnímu podniku, přechází povinnost stanovená v předcházejícím odstavci na tento podnik.

(3) Povinnost dopravního podniku (odstavce 1 a 2) vyplývající z poukazovacího řízení zanikne, bylo-li poukázané zboží s celní průvodkou a s příslušnými doklady dodáno celnici, které bylo poukázáno, ve stanovené lhůtě, v nezměněném stavu a s neporušenou celní závěrou.

(2) Došlo-li při dopravě zboží v důsledku nehody k překročení lhůty, k porušení celní závěry nebo ke změně stavu zboží, je dopravce povinen tuto okolnost hlásit nejbližší celnici nebo nejbližšímu národnímu výboru nebo orgánu ministerstva vnitra. Tyto orgány vydají dopravci potvrzení o tom, že nehodu hlásil, popřípadě o tom, že jeho údaje o nehodě jsou správné.

(1) Celnice, které bylo poukázané zboží dodáno, se přesvědčí, zda nebyla porušena celní závěra, zda byla dodržena lhůta, zda jde o zboží uvedené v příslušných dokladech a zda nebylo se zbožím nakládáno nedovoleným způsobem.

(2) Zřízení celního skladiště povoluje ústřední celní správa; v povolení se stanoví podmínky provozu celního skladiště a rozsah dovolené manipulace se zbožím v celním skladišti.

(3) Se souhlasem celnice a podniku veřejné dopravy nebo skladištního podniku může být se zbožím uloženým v provozním skladišti nakládáno obdobně jako se zbožím uloženým v celním skladišti.

(2) Provozní skladiště musí být zařízeno tak, aby se dalo bezpečně uzavírat; uzavírá je podnik veřejné dopravy nebo skladištní podnik a celnice může mít spoluzávěru, uzná-li to za nutné.

(1) Zboží, které se obvykle uskladňuje v celním skladišti, je možno uložit též do zvláštních prostor provozních skladišť podniků veřejné dopravy nebo skladištních podniků (dále jen „provozní skladiště“); tyto prostory určí podniky v dohodě s příslušnou celnicí.

(1) V celním skladišti se zpravidla uskladňuje jen zboží, které bylo dopraveno z ciziny a nebylo ještě projednáno do volného nebo záznamního oběhu v tuzemsku, jakož i zboží, projednané k vývozu, popřípadě zboží, jímž má být uskladněné zboží doplněno, dolito apod.

(3) Při dopravě poštou jsou orgány celní správy oprávněny přesvědčit se zejména, zda pošta zachovává předpisy o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, předpisy celní, jakož i jiné předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou, a zda učinila opatření, aby všechny vyvážené a dovážené zásilky byly podrobeny celnímu řízení.

(2) Orgány celní správy, které se vykáží služební průkazkou a vedoucímu dopravního podniku oznámí, že vykonají celní kontrolu, mohou při výkonu svých kontrolních a dozorčích oprávnění vstupovat též do budov a prostorů na nádražích, v přístavech a na letištích.

(1) Orgány celní správy, které jsou pověřeny výkonem celní kontroly nad zbožím dopravovaným po železnici, po vodě, po silnici nebo letadly, jsou ve službě oprávněny přesvědčit se, zda dopravní podnik plní své povinnosti podle předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, zejména podle předpisů o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, podle předpisů celních a devizových. Jsou též oprávněny prohlédnout a doprovázet dopravní prostředky a zařídit vše, co uznají za nutné k zajištění zájmů zahraničního obchodu.

(4) Oprávnění, která podle zvláštních předpisů příslušejí orgánům celní správy při kontrole oběhu zboží ve styku s cizinou, nejsou dotčena.

(2) Podniky veřejné dopravy jsou povinny místnosti, které odevzdaly k užívání celnici, po dohodě s celnicí udržovat v dobrém stavu, uklízet je, vytápět a osvětlovat, a to pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, za náhradu skutečných vlastních nákladů podniků veřejné dopravy.

(1) Orgány a podniky veřejné dopravy opatří pro výkon celní služby vhodné místnosti a prostory položené tak, aby pracovní postup celních orgánů a orgánů s nimi spolupracujících byl co nejúčelnější.

(4) Podniky veřejné dopravy jsou povinny bezplatně dopravovat zaměstnance celní správy, pokud vykonávají celní službu za dopravy. Podrobnosti upraví celní řády pro jednotlivé druhy dopravy.

(3) Vyžaduje-li provoz dopravního podniku stálou přítomnost orgánů celní správy (např. u celnic na letištích nebo u některých pohraničních celnic), je nutno zejména při stavbě provozních budov dopravních podniků pamatovat, aby v blízkosti byly byty pro zaměstnance celní správy.

(2) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením, podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice. Nebude-li možno zjistit, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice, vyměří se celní náhrada podle stavu zboží a podle předpisů platných v době, kdy dojde k vyměření celní náhrady.

(4) Celní náhradu vymáhají národní výbory podle předpisů o vymáhání daní.

(3) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu. Rovněž není touto povinností dotčeno stíhání podle trestních předpisů.

(1) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží. Nebude-li možno zjistit bližší sazební povahu zboží, je základem nejvyšší sazba platná pro příslušný druh zboží a jeho cena.

(2) V ostatních případech může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout ústřední celní správa.

(1) Celnice může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout, budou-li pro překročení lhůty stanovené v celním řízení nebo pro porušení celní závěry zjištěny závažné omluvné důvody, jakož i tehdy, jestliže úbytek na váze zjištěný při vydání uskladněného (uloženého) zboží vznikl přebalováním nebo jiným nakládáním se zbožím.