(1) Na daně, jež jsou povinni platit devizoví cizozemci, zadrží se z platů vykonaných jim nebo v jejich prospěch dlužníky, kteří mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku (dále jen „tuzemští plátci“):

(2) Zadržené částky odvedou tuzemští plátci na účet národního výboru příslušného podle ustanovení § 45 odst. 2.

(3) Nepodá-li poplatník - devizový cizozemec - přiznání k dani a nelze-li zjistit základ daně a stanovit daň způsobem uvedeným v § 7 odst. 4 této vyhlášky, považuje se daň za vyrovnanou srážkou provedenou podle odstavce 1.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nevztahuje se na

a) 15 % z platů za licenční a jim podobné poplatky a z platů za technickou pomoc;

b) 25 % z platů za autorské nebo provozovací právo, nejsou-li podrobeny dani z literární a umělecké činnosti;

c) 40 % z ostatních platů, jestliže podléhají některé tuzemské dani a není-li dále vysloveno jinak.

a) příjmy plynoucí devizovým cizozemcům z tuzemských nemovitostí a na příjmy devizových cizozemců, kteří provozují v ČSSR výdělečné podniky nebo výdělečná zaměstnání a mají bydliště nebo sídlo v tuzemsku,

b) platy uvedené v § 45 odst. 3 této vyhlášky.