Jednorázové úrazové odškodnění
Bolestné
Náhrada za ztížení společenského uplatnění
(K § 9 zákona)
§ 27
Došlo-li po skončeném léčení k operaci, která má svou příčinu v původním zranění, náleží za tuto operaci nové bolestné jako za zranění, s kterým lze tuto operaci nejspíše srovnávat. Nejvyšší částky stanovené v § 31 nesmí však být ani z tohoto důvodu překročeny.
(1) Jednorázové úrazové odškodnění se poskytuje pracovníku při pracovním úrazu jednak za vytrpěnou bolest (dále jen „bolestné“), jednak za ztížení společenského uplatnění.
(2) Lékař posoudí, zda jsou tu z hlediska anatomických nebo funkčních změn v organismu poškozeného předpoklady k poskytnutí jednorázového úrazového odškodnění a ohodnotí jednotlivé jeho složky počtem bodů podle tabulek připojených k této vyhlášce. Není-li uvedeno posuzované zranění nebo jeho následky v tabulkách, použije lékař sazeb na zranění (následky), s nimiž je lze v posuzovaných směrech nejspíše srovnávat.
(3) Jednorázovým úrazovým odškodněním se nehodnotí újmy na výdělku ani na výdělečné schopnosti.
(1) Bolestné náleží, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné změny, které byly vyvolány úrazem a působí bolest při úrazu, při jeho léčení nebo při odstraňování jeho následků. Bolestné musí být přiměřené povaze zranění nebo u nemocí z povolání povaze poškození (dále jen „zranění“) a průběhu jejich léčení.
(2) Bolestným se nehodnotí:
(1) Ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže v organismu nastaly objektivně zjistitelné trvalé změny (anatomické nebo funkční), které mají nepříznivé důsledky pro běžné životní úkony poškozeného a pro uspokojení jeho obvyklých společenských potřeb. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřená povaze trvalých následků, a to v rozsahu, v jakém omezuje možnosti pracovníka uplatnit se v životě a ve společnosti.
(2) Náhradou za ztížení společenského uplatnění se nehodnotí:
(1) Ztížení společenského uplatnění ohodnotí lékař základním počtem bodů.
(2) Jestliže následky úrazu, které ztěžují společenské uplatnění poškozeného, je možno napravit nebo zlepšit jednoduchým a běžným lékařským zákrokem, který není nebezpečný ani příliš bolestivý, upozorní lékař poškozeného na vhodnost tohoto lékařského zákroku. Může tak učinit jen, je-li vhodnost lékařského zákroku potvrzena odborným oddělením příslušného lékařského oboru. V tomto případě uvede také lékař v posudku, jakému základnímu počtu bodů by pravděpodobně odpovídal stav poškozeného po provedeném zákroku.
(1) Náhrada za ztížení společenského uplatnění se přiměřeně zvýší až do dvojnásobku částky odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem, a to podle předpokladů, které poškozený měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou pro následky úrazu omezeny nebo ztraceny.
(2) Předpoklady podle odstavce 1 se rozumí zejména újma na možnostech volby povolání nebo dalšího sebevzdělání, újma na uplatnění v životě politickém, kulturním, sportovním a rodinném; přitom se hledí k tomu, zda jde o muže nebo ženu a v jakém věku byl pracovník postižen úrazem.
(3) Při projednávání výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je podnik povinen zjistit, zda jsou splněny předpoklady uvedené v odstavci 2 a po projednání se závodním (místním) výborem základní organizace ROH (dále jen „závodní výbor“) určí, jaké zvýšení základního počtu bodů považuje za přiměřené; přitom přihlédne též k případnému upozornění lékaře podle § 29 odst. 2.
§ 31
Jednorázové úrazové odškodnění se hodnotí peněžitou částkou 10 Kčs za jeden bod. Celková výše jednorázového úrazového odškodnění poskytnutého poškozenému z jednoho úrazu nesmí přesáhnout 40 000 Kčs; z toho částka poskytovaná jako bolestné nesmí přesáhnout částku 12 000 Kčs, a to ani v případech uvedených v § 27. V případech zcela výjimečných, hodných mimořádného zřetele, může rozhodčí orgán nebo soud jednorázové úrazové odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad uvedené nejvyšší výměry odškodnění.
(1) O lékařské posouzení výše jednorázového úrazového odškodnění může žádat podnik, poškozený nebo závodní výbor; posudek vydaný k takové žádosti je bezplatný.
(2) Jednorázové úrazové odškodnění posuzují lékaři ústavů národního zdraví (příslušný dílenský nebo obvodní lékař), popřípadě jiných zdravotnických zařízení (ústavů železničního zdravotnictví, zařízení ministerstev vnitra a národní obrany), v nichž byl poškozený léčen; v závažných případech uvedených v tabulkách musí být posudek potvrzen odborným oddělením zdravotnického zařízení.
(3) Je-li poškozený léčen v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zařízení ještě v době, kdy došla žádost o posudek, anebo byl-li léčen jen v takovém zařízení, podává posudek lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení. Při nemocech z povolání posuzuje jednorázové úrazové odškodnění výhradně lékař oddělení popřípadě kliniky nemocí z povolání příslušného ústavu národního zdraví.
(4) Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna posuzujícímu orgánu dodat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout potřebná vysvětlení.
§ 33
Posudek se vydává písemně. V posudku se uvede kromě osobních údajů o poškozeném též podrobně, jak se dospělo k závěru hodnocení. Opis posudku se připojí ke zdravotnické dokumentaci.
a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu; hodnotí se však útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,
b) změny v organismu, které jsou tak krátkodobé, že je nelze léčit, popřípadě ani objektivně zjistit,
c) bolest budoucí (následná) a bolest vznikající ze změn již trvalých.
a) poškození přechodného rázu, která vedou jen k dočasnému ztížení společenského uplatnění,
b) menší jizvy, drobné kosmetické vady a chorobné změny lehčího rázu, které nemohou vést k výraznějšímu omezení společenského uplatnění.