(1) Jestliže původní výdělek pracovníka, který se stal po pracovním úrazu invalidním, je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře, náleží pracovníkovi od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada ve výši rozdílu mezi původním výdělkem a invalidním důchodem v nejvyšší výměře; k případnému snížení tohoto důchodu se nepřihlíží.^*)

(2) Stal-li se pracovník invalidním nebo částečně invalidním po pracovním úraze, který utrpěl do 5 let po skončení výchovy k povolání v učebním poměru nebo po absolvování všeobecně vzdělávací, odborné nebo vysoké školy, přísluší mu od podniku, který za pracovní úraz odpovídá, náhrada. Náhrada činí rozdíl mezi invalidním důchodem pracovníka v nejvyšší výměře, popřípadě mezi výdělkem poškozeného po pracovním úraze s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu a průměrným čistým výdělkem omezeným podle § 2 odst. 1, kterého v době 3 měsíců před pracovním úrazem dosáhli pracovníci vykonávající v podniku stejnou práci nebo práci téhož druhu, odpovídající kvalifikaci poškozeného pracovníka před pracovním úrazem.