Bezdůvodné obohacení
§ 703
Základní ustanovení
(1) Kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu, je povinen vydat to, oč byl obohacen, tomu, z jehož majetku získal majetkový prospěch.
(2) Totéž platí, jestliže právní důvod majetkového prospěchu dodatečně zanikl.
§ 704
Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc, kterou nabyl bez právního důvodu, nebo u níž důvod nabytí dodatečně zanikl, stává se vlastníkem věci zpracováním vzniklé a je povinen poskytnout za ni vlastníku zpracované věci náhradu.
§ 705
Ustanovení § 704 rovněž platí, jestliže někdo v dobré víře věci tam uvedené sloučí nebo smísí s věcmi vlastními a jestliže tyto věci nelze oddělit buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými náklady.
(1) Zpracuje-li někdo mimo smlouvu o dílo cizí věc nebo smísí nebo sloučí věc s věcmi vlastními, ačkoliv věděl, že k těmto věcem mu nepřísluší vlastnické právo, získává k věci vzniklé zpracováním, sloučením nebo smíšením vlastnické právo ten, komu tyto věci náleží. Náleží-li různým vlastníkům, získává vlastnictví ten, jehož podíl na věci je největší. Jsou-li podíly rovny, určí vlastníka soud. Osoba, která vlastnické právo získá, je povinna osobám, jejichž vlastnické právo zaniklo, nahradit to, oč byla obohacena.
(2) Osoba, která získala vlastnické právo podle odstavce 1, může však požadovat na tom, kdo vědomě zpracoval, smísil nebo sloučil její věci, za ně náhradu; jejím zaplacením stává se ten, kdo věci zpracoval, smísil nebo sloučil, jejich vlastníkem.
§ 707
Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje prospěch získaný dlužníkem tím, že pohledávka proti němu se promlčela nebo zanikla.
§ 708
Dá-li někdo vědomě něco k dosažení výsledku nemožného nebo nedovoleného, nemůže se domáhat, aby mu to bylo vráceno.
§ 709
Nelze žádat vrácení toho, co bylo plněno na závazek, který ještě není splatný nebo který následkem uplynutí času nebo z jiných důvodů nelze uplatnit před soudem. Totéž platí, jestliže pro získání majetkového prospěchu vznikne dodatečně právní důvod.
§ 710
Povinnost vydat získaný majetkový prospěch zahrnuje i povinnost vydat výtěžky ode dne získání majetkového prospěchu.
§ 711
Nelze-li získaný majetkový prospěch vrátit zcela nebo zčásti nebo nelze-li vydat výtěžky, zejména proto, že jejich vytěžení bylo opomenuto, je obohacený povinen zaplatit náhradu ve výši majetkového prospěchu určeného ke dni, kdy byl získán nebo kdy výtěžku mělo být dosaženo; od téhož dne vzniká povinnost platit úrok. Pokud obohacený o bezdůvodném obohacení nevěděl, platí pro stanovení výše úroku § 428; jinak platí § 231.
§ 712
Zanikl-li dodatečně právní důvod, je obohacený povinen vydat nebo nahradit jen to, oč v den, kdy právní důvod zanikl, byl ještě obohacen. K témuž dni určí se též náhrada; náhrada však nesmí být vyšší, než kolik činil majetkový prospěch v době, kdy byl získán. Týmž dnem vzniká obohacenému povinnost vydat nebo nahradit výtěžky a platit úroky.
§ 713
Je-li oprávněný držitel povinen vrátit nebo vydat věc, je vlastník povinen nahradit mu náklad účelně na věc učiněný s přihlédnutím k zhodnocení věci v době vydání, nejvýše však náklad skutečný. Obyčejné náklady udržovací se však nehradí; oprávněnému držiteli připadají užitky z věci.
§ 714
Neoprávněný držitel je povinen vydat s věcí i všechen užitek. Z nákladu učiněného neoprávněným držitelem nahradí se jen tolik, kolik bylo zapotřebí pro zachování věci; jinak má nárok na náhradu nákladů jako jednatel bez příkazu.
§ 715
Při vzájemném vypořádání je třeba dbát, aby žádná ze stran nebyla bezdůvodně obohacena na úkor druhé strany.