(1) Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovité věci se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.

(2) Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí.

(3) Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.

Judikatura k tomuto ustanovení

  • Nejvyšší soud rozhodl, že soudní exekutor má povinnost neprodleně zřídit exekutorské zástavní právo k nemovitostem povinného, pokud je to účelné pro rychlé a účinné provedení exekuce. Nepostupování tí…

  • Nejvyšší soud rozhodl, že soudcovské zástavní právo zřízené na nemovitostech před jejich navrácením oprávněné organizaci v restitučním řízení je platné. Oprávněná organizace, která nabyla vlastnické p…

  • Nejvyšší soud rozhodl, že je nesprávným úředním postupem soudního exekutora, pokud v rámci exekučního řízení nezřídil exekutorské zástavní právo k nemovitostem povinného podle § 69a exekučního řádu ve…

  • Nejvyšší soud rozhodl, že zamítá návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze, neboť výroky o zastavení řízení a exekuce se z povahy věci nevykonávají. Zároveň však odložil

  • Nejvyšší soud rozhodl, že soudní exekutor měl povinnost zřídit exekutorské zástavní právo k nemovitostem povinného i v případě, kdy již byla nařízena exekuce prodejem těchto nemovitostí. Nezřízení exe…

Zobrazit všech 15 rozhodnutí →