(2) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než vlastním výkonem práce, spadá do pracovní doby vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby na pracovišti, považuje se za dobu zameškanou pro překážku v práci na straně organizace. Za tuto dobu přísluší pracovníku odměňovanému hodinovou mzdou (úkolovou i časovou) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. U pracovníků s měsíční mzdou se náhrada mzdy poskytuje ve výši jejich základní mzdy.