(1) Vdovský a sirotčí důchod náležejí pozůstalým po jednotlivě hospodařícím rolníku za podmínek stanovených v § 64, 65 a 68 zákona.

(2) Vdovský důchod se vyměřuje ze starobního (invalidního) důchodu jednotlivě hospodařicího rolníka, čítajíc v to i zvýšení důchodu podle § 12 odst. 1.

(3) Vdovský důchod činí 60 % starobního (invalidního) důchodu; ustanovení § 66 odst. 4 a 5 zákona platí obdobně. Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně. Má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní (invalidní) důchod, lze zvýšit jen tento důchod ( § 9 odst. 3). Ustanovení § 9 odst. 4 platí obdobně.

(4) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % starobního (invalidního) důchodu jednotlivě hospodařícího rolníka, nejméně však 200 Kčs měsíčně. Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně. Má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Ustanovení § 69 odst. 5 zákona a § 9 odst. 4 této vyhlášky platí obdobně.

(5) Nejnižší výměra důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, stanovená v odstavcích 3 a 4, může být za splnění ostatních podmínek zvýšena z částky 500 Kčs na 550 Kčs pozůstalým po osobách, které při provozu zemědělského závodu nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nezaměstnávaly soustavně cizí pracovní síly.